|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|

Je mi skoro 28. Začínají se mi vkrádat do hlavy myšlenky typu, že jsem odepsaná. Všechny vrstevnice a navíc i vrtsevníci jsou zadaní, zasnoubení, vdané, ženatí. Mají vlastní bydlení na hypotéky. Ráda bych si pronajala alespoň vlastní maličký byt, nebo vzala hypotéku, což se ale při zdravotních problémech obávám. V hlavním městě je za nájem fakt raketa. Nikoho násilím nehledám, vím, že čím víc budu hledat, tím spíš nikoho nenajdu. Ani nevím, proč to tu píšu...asi hledám někoho, kdo je na tom podobně a napíše mi zde své pocity nebo alespoň povzbudí
)
Není tady
Mas stale spoustu spoustu casu. 
Není tady

Myslíš? Mně to tak nepřijde. Pokud se mi někdo líbí, je už samozřejmě zadaný, případně ženatý. O mě má zase zájem člověk, který mě vůbec nepřitahuje a budoucnost s ním si nedokážu představit. Poslední dobou mě štve i on
) Myslela jsem, že se odstěhujeme společně někam do podnájmu, protože teď bydlíme v domě, kde bydlí víc podnájemníků. Ale nějak se mi s ním nechce. Nevím proč. Cítím to tak.
Není tady
Kdo je on? Ten co Te nepritahuje?
Jsi mlada tak jasne preci ze mas spoustu casu . Jde preci jen o to jak budes premyslet a takove to budes pak mit. 
Není tady

hirondel napsal(a):
Kdo je on? Ten co Te nepritahuje?
Jsi mlada tak jasne preci ze mas spoustu casu . Jde preci jen o to jak budes premyslet a takove to budes pak mit.
Kdo je on? Jak jsi to myslela? On je můj spolubydlící tady z baráku, jenže už proto, že spolu nemůžeme nic mít, mi jaksi nic neříká. Je to mladej kluk, navíc cholerik a já někoho takovýho vedle sebe do života nechci...někoho kdo se neumí ve vzteku ovládat. Prostě je mi fakt už spíš protivnej, i když zezačátku jsem tomu dávala naději. Říkala jsem si, že nesmím bejt náročná.
Není tady
Když někoho takovýho nechceš, tak se s ním niakm nestěhuj
Byla by blbost dělat to jen proto, že on jediný je po ruce.
Moje babička (budiž jí země lehká) se vdávala ve 34 letech
Dokážeš si to představit, Tehdy? Kdy už každá dvacítka měla nejmíň jedno dítě?
Ale zvládla to s gracií a našla chlapa opravdu na celý život. Moje sestřenice se vdávala loni, po tříleté známosti, bylo jí 33 let.
Moje kamarádka se vdávala v 39 letech.
Skoro bych řekla, že v takovémhle věku člověk najde toho "pravého" chlapa. Už víš co od života chtít. A hlavně, už víš co chtít od chlapa 
ničeho se neboj, on se najde, určitě 
A náročná? Náročná buď, jinak budeš akorát zklamaná (sorry Zklamčo, to nemyslím zle
)
Není tady

Já jsem se vdávala ve 40. Předtím vztah - k ničemu.
A teď jsme rodina. Tak mi to život přinesl.
Ber život, tak jak je a uvidíš, že vše se v dobré obrátí ... 
Není tady

Nikiniki26 napsal(a):
Je mi skoro 28. Začínají se mi vkrádat do hlavy myšlenky typu, že jsem odepsaná. Všechny vrstevnice a navíc i vrtsevníci jsou zadaní, zasnoubení, vdané, ženatí. Mají vlastní bydlení na hypotéky. Ráda bych si pronajala alespoň vlastní maličký byt, nebo vzala hypotéku, což se ale při zdravotních problémech obávám. V hlavním městě je za nájem fakt raketa. Nikoho násilím nehledám, vím, že čím víc budu hledat, tím spíš nikoho nenajdu. Ani nevím, proč to tu píšu...asi hledám někoho, kdo je na tom podobně a napíše mi zde své pocity nebo alespoň povzbudí
)
Nechej tomu volnej průběh. Ty co někoho sháněj "násilím" nebo nátlakem, pak později litujou. Znám řadu ženských, které začly ve 30ti hysterizovat a skončily s hroznými voly. Sehnat chlapa je někdy lehčí, nežli si ho udržet. Chlap tě musí milovat, jinak to není dobrý. A ještě něco, 28 let není u ženský dneska žádnej věk. Zvláště ženská, čím později začne, tím je to pro ní často hezčí. I sexuálně se věkem teprve rozvíjí a prožitky se jí zlepšují.
Upravil(a) carlos (27. 1. 2011 10:34)
Není tady
Nikiniki26 napsal(a):
Ale nějak se mi s ním nechce. Nevím proč. Cítím to tak.
No to mas tak Niki. Nektere zeny (ale i muzi samozrejme) se boji ze zustanou na ocet protoze uz jim tahne na tricet (porad mladata) a tak jim rozum muze pekne nakecat ze je lepsi mit nekoho nez nikoho.
No a tak kvuli strachu ignoruji sve pocity. To je ale podle mne dost na pytel.
Jestli uz teda ted vis ze nekoho takoveho do zivota nechces ,pak je to jasne preci. Neni duvod s nim zustavat.
Ceka na Tebe nekde,nekdo jiny.
Staci o tom nepochybovat. 
Není tady

Niki, mám o něco málo let míň než Ty. Jak jsem tak pročetl Tvoje příspěvky ...mám podobné, né-li stejné myšlenky jako Ty - že asi zůstanu sám. Nevím co je nejlepší, ale možná nechat to volně plynout. Pox.
Není tady
Nikiniki26 napsal(a):
Je mi skoro 28. Začínají se mi vkrádat do hlavy myšlenky typu, že jsem odepsaná. Všechny vrstevnice a navíc i vrtsevníci jsou zadaní, zasnoubení, vdané, ženatí. Mají vlastní bydlení na hypotéky. Ráda bych si pronajala alespoň vlastní maličký byt, nebo vzala hypotéku, což se ale při zdravotních problémech obávám. V hlavním městě je za nájem fakt raketa. Nikoho násilím nehledám, vím, že čím víc budu hledat, tím spíš nikoho nenajdu. Ani nevím, proč to tu píšu...asi hledám někoho, kdo je na tom podobně a napíše mi zde své pocity nebo alespoň povzbudí
)
V žádném případě ti nenapíšu něco jako Hironel,že máš času dost - záleží jak se to bere,vzhledem k průměrné a stále se prodlužující délce života určitě ano:D,ale co se týká vztahu a rodiny a dětí tak máš skutečně už na čase.
uMÍM POCHOPIT,že lidi staří jako ty už se dívají na potenciální partnery dost přes prsty a zrovna jako ty píšeš už k nim mají dopřdu výhrady,aniž by zmínili nebo snad znali i jejich dobré stránky.Jen je zajímavé,že mnohé ženy se přestanou dívat jaksi jakoby přes lupu na své potencionální partnery,když přijdou o partnery a zůstanou s dětmi-to berou každého exota,viz zdejší vlákna.
Nicméně se nemá nic lámat přes koleno,většinou je to tak,že když člověk něco moc chce,just to nepřichází.
Na straně druhé si neumím představit mít děti kolem 40.roku či v 35-je tam velký generační odstup,už začíná člověk vyhledávat víc pohodlí a není ochotný už ak skotačit a řádit se svýi dětmi,jako když my jsme měli děti do 25let.A nyní v 45 už pomalu točíme palcema a jsme rádi,že kolem nás nelítají vl.6letí haranti a věnujem se sami sobě celkem bez strachu z budoucnosti,protože ta se vůbec nerýsuje v růž.barvách.
Jinak bych siteda hleděla pořídit nějaké svoje bydlo,ať ám do budoucna nějaké jistoty a ne cpát peníze cizím lidem.Určitě budou levnější byty na sídlištích než přímo na Kampě,ni?Člověk musí dělat kompromisi holt všude.
Není tady
Já bych věk 28 nebrala tak tragicky, hlavně se nějak nestresuj. Každý žije jinak a jestli je Tobě někde osudem předepsáno, že holt tu velkou lásku potkáš v 35, tak to tak asi bude - a určitě to tak bude správně.
Souhlasím s Kuty, že ve 40 má člověk jiné množství energie, než v 25, ale neznamená to, že by ses na svět měla dívat černě. Hlavně neporovnávat, co Ti druzí. Záleží jen a jen na Tobě.
A s tou hypotékou, holka zlatá, vždyť tu si berou i lidé s třemi dětmi a taky nemají jistotu, že třeba neztratí zaměstnání, to je holt "přínos dnešní doby" - když se budeš bát, nebudeš mít nic. Chce to pořádně propočítat a taky si nemyslet, že život existuje jen v Praze. Když na něco nemám, tak se buď musím snažit, abych měla, nebo se přizpůsobit podmínkám. To jinak asi nepůjde. 
Tak hodně štěstí.
Není tady

carlos napsal(a):
Nikiniki26 napsal(a):
Je mi skoro 28. Začínají se mi vkrádat do hlavy myšlenky typu, že jsem odepsaná. Všechny vrstevnice a navíc i vrtsevníci jsou zadaní, zasnoubení, vdané, ženatí. Mají vlastní bydlení na hypotéky. Ráda bych si pronajala alespoň vlastní maličký byt, nebo vzala hypotéku, což se ale při zdravotních problémech obávám. V hlavním městě je za nájem fakt raketa. Nikoho násilím nehledám, vím, že čím víc budu hledat, tím spíš nikoho nenajdu. Ani nevím, proč to tu píšu...asi hledám někoho, kdo je na tom podobně a napíše mi zde své pocity nebo alespoň povzbudí
)
Nechej tomu volnej průběh. Ty co někoho sháněj "násilím" nebo nátlakem, pak později litujou. Znám řadu ženských, které začly ve 30ti hysterizovat a skončily s hroznými voly. Sehnat chlapa je někdy lehčí, nežli si ho udržet. Chlap tě musí milovat, jinak to není dobrý. A ještě něco, 28 let není u ženský dneska žádnej věk. Zvláště ženská, čím později začne, tím je to pro ní často hezčí. I sexuálně se věkem teprve rozvíjí a prožitky se jí zlepšují.
Taky jednu takovou znám...s příchodem třicátých narozenin jí úplně hráblo a to, co si přivedla, bylo dost pod její úroveň..ale nutně nekoho potřebovala, bylo v podstatě jedno koho 
Není tady

hirondel napsal(a):
Nikiniki26 napsal(a):
Ale nějak se mi s ním nechce. Nevím proč. Cítím to tak.
No to mas tak Niki. Nektere zeny (ale i muzi samozrejme) se boji ze zustanou na ocet protoze uz jim tahne na tricet (porad mladata) a tak jim rozum muze pekne nakecat ze je lepsi mit nekoho nez nikoho.
No a tak kvuli strachu ignoruji sve pocity. To je ale podle mne dost na pytel.
Jestli uz teda ted vis ze nekoho takoveho do zivota nechces ,pak je to jasne preci. Neni duvod s nim zustavat.
Ceka na Tebe nekde,nekdo jiny.Staci o tom nepochybovat.
Já o tom nepochybuju
jen bych chtěla, aby se už konečně objevil
Ale ještě asi není ta správná chvíle 
Není tady

Pox napsal(a):
Niki, mám o něco málo let míň než Ty. Jak jsem tak pročetl Tvoje příspěvky ...mám podobné, né-li stejné myšlenky jako Ty - že asi zůstanu sám. Nevím co je nejlepší, ale možná nechat to volně plynout. Pox.
U chlapů je to trošičku jiné, pokud Ti je ještě míň než mě, máš spoustu, ale opravdu spoustu času
Užívej si 
Není tady
Tercila napsal(a):
Já bych věk 28 nebrala tak tragicky, hlavně se nějak nestresuj. Každý žije jinak a jestli je Tobě někde osudem předepsáno, že holt tu velkou lásku potkáš v 35, tak to tak asi bude - a určitě to tak bude správně.
Souhlasím s Kuty, že ve 40 má člověk jiné množství energie, než v 25, ale neznamená to, že by ses na svět měla dívat černě. Hlavně neporovnávat, co Ti druzí. Záleží jen a jen na Tobě.
A s tou hypotékou, holka zlatá, vždyť tu si berou i lidé s třemi dětmi a taky nemají jistotu, že třeba neztratí zaměstnání, to je holt "přínos dnešní doby" - když se budeš bát, nebudeš mít nic. Chce to pořádně propočítat a taky si nemyslet, že život existuje jen v Praze. Když na něco nemám, tak se buď musím snažit, abych měla, nebo se přizpůsobit podmínkám. To jinak asi nepůjde.
Tak hodně štěstí.
Jak to muzes propocitat,kdyz nevis co bude za mesic natoz za par let.Jestli clovek bude vubec schopny tu hypoteku platit.Slysim to v praci sice lide namaji hypoteku,ale jak jsou silene zadluzeni,lepi pujcku pujckou.Kvuli exekuci jim chodi plat na ucet sourozencum no hruza des.Ja,kdyz to slysim jen valim oci nejsem schopna jim cokoliv na to rict.
Není tady
Co se tyce toho veku Nikiniki, asi jsem se stare skoly,prece jenom 70 rocnik.Tikaly by me biologicke hodiny.Ale dnesni mlady to maji jinak.Nedovedu si predstavit,ze bych skoro v 60 letech resila pubertaka.Navic si myslim,ze starsi matka tezko bude rozumet svemu diteti tak jako mlada matka.Moje mama me mela ve 26 letech,absolutne me nerozumela byla tak strasne staromodni na rozdil od matek mych kamaradek.
Není tady

eremuruss napsal(a):
Co se tyce toho veku Nikiniki, asi jsem se stare skoly,prece jenom 70 rocnik.Tikaly by me biologicke hodiny.Ale dnesni mlady to maji jinak.Nedovedu si predstavit,ze bych skoro v 60 letech resila pubertaka.Navic si myslim,ze starsi matka tezko bude rozumet svemu diteti tak jako mlada matka.Moje mama me mela ve 26 letech,absolutne me nerozumela byla tak strasne staromodni na rozdil od matek mych kamaradek.
Nějak teď nevím, co tím chceš říct. Mně žádné hodiny rozhodně netikají, spíš si neumím představit vedle sebe ječící dítě. Jinak to, že tvoje mamka byla staromódní, podle mě bohužel není věkem, ale tím, že prostě taková byla. A nemyslím si, že ani ženská, která porodí v 35ti letech, nemusí být staromodní. Záleží na osobnosti člověka.
Není tady
Nikiniki26 napsal(a):
Já o tom nepochybuju
jen bych chtěla, aby se už konečně objevil
Ale ještě asi není ta správná chvíle
Ano dost mozna jeste neprisel Tvuj cas
A jak jsi sama psala -netlac na pilu,pak to nekdy prijde samo. 
Není tady

Nikiniki26 napsal(a):
Pox napsal(a):
Niki, mám o něco málo let míň než Ty. Jak jsem tak pročetl Tvoje příspěvky ...mám podobné, né-li stejné myšlenky jako Ty - že asi zůstanu sám. Nevím co je nejlepší, ale možná nechat to volně plynout. Pox.
U chlapů je to trošičku jiné, pokud Ti je ještě míň než mě, máš spoustu, ale opravdu spoustu času
Užívej si
A v čem je to u chlapů jiné?
Není tady

U chlapů je to jiné, protože můžeš mít dítě třeba v 50, 60, kdežto žena je omezena věkem. 
Není tady
Leri napsal(a):
U chlapů je to jiné, protože můžeš mít dítě třeba v 50, 60, kdežto žena je omezena věkem.
No, v tom to asi jiné je. Na druhou stranu, když dcerunka maturuje a tatínek se přivleče na ples o berličce osoba a ihned po něm zkolabuje, skoná a maturity dítka se pro pokročilý věk nedožije .........
Mně starší rodiče nevadí, ale starším rodičům i jejich dětem možná vadí téměř nepřítomnost prarodičů. Prarodiče velmi často funkčně nebo fakticky chybí.
Není tady
Vždy mi při těchhle debatách zní v uších věta mého kolegy - děti by měly mít mladé rodiče.
Mám shodný názor.
Jsem moc ráda, že v mých za chvilku 48 letech, při dobrém zdravotním stavu, mám dospělé děti a skoro ročního vnoučka, že si ho, když bůhdá, ještě hodně užiju a taky pomůžu dětem.
eremuruss: Tikaly by me biologicke hodiny.
No jo, Eri, to by sice mohly, ale kdybys neměla fajn chlapa vedle sebe, tak co s hodinami, že? Přece by sis nepořídila mimi s prvním, kterého bys v té době potkala, jen proto, že "už je čas"
.
Errem: Nedovedu si predstavit,ze bych skoro v 60 letech resila pubertaka.
Tak s těmito počty též souhlasím
, určitě už je pro staršího člověka fyzicky náročnější se věnovat věcem, které ve 45ti třeba s 5letým prckem zvládá nepochybně hbitěji.
errem: Navic si myslim,ze starsi matka tezko bude rozumet svemu diteti tak jako mlada matka.Moje mama me mela ve 26 letech,absolutne me nerozumela byla tak strasne staromodni na rozdil od matek mych kamaradek
Eri, tak to je hodně individuální, já měla dceru ještě později a jsme nejlepší kámošky. Jo, a bere mi ze skříně moje oblečení, já si tedy rozhodně staromódní nepřipadám
. A co je důležitější: hlavně tak nepřipadám jí, když mi říká, jak je ráda, že má coby rodiče nás, protože ostatní spolužáci se (s mladšími) rodiči sakramentsky dohadují a neshodují...
Je to na povaze, Eri, ne na věku.
Jo, Eri, to propočítání jsem myslela tak, že to chce všecko hlavně trošku proplánovat - s určitými rezervami. Samozřejmě se dnes nedá odhadnout nic moc - ale určitá představa by být měla, jinak by se člověk jen plácal.
Třeba se i jen pojistit studiem další školy nebo jazyka proti tomu, že Tě zpráce propustí. Tak abys mohla dalšímu zaměstnavateli nabídnout jinou alternativu.
No, není to lehké, ale to si obvykle myslí lidé v každé době.
Upravil(a) Tercila (28. 1. 2011 17:31)
Není tady
eremuruss napsal(a):
Co se tyce toho veku Nikiniki, asi jsem se stare skoly,prece jenom 70 rocnik.Tikaly by me biologicke hodiny.Ale dnesni mlady to maji jinak.Nedovedu si predstavit,ze bych skoro v 60 letech resila pubertaka.Navic si myslim,ze starsi matka tezko bude rozumet svemu diteti tak jako mlada matka.Moje mama me mela ve 26 letech,absolutne me nerozumela byla tak strasne staromodni na rozdil od matek mych kamaradek.
S tím, že starší matka těžko může rozumět svému dítěti tak jako mladá matka naprosto nesouhlasím!! Mě měla máma v 35ti a v těch osmdesátých letech to bylo sakra pozdě. Tátovi bylo ještě víc, ale s oběma mám naprosto skvělý vztah, měla jsem úžasný dětství a máma je pro mě doteď jako nejlepší kamarádka. Nejde o věk, ale o povahu.. Mám kolem sebe kamarádky, které mají mnohem mladší maminky a nemají s nimi zdaleka tak pěkný vztah.. Výhodou starší maminky je taky to, že když už je babičkou a je v důchodu, má na vnoučata spoustu času 
Není tady