|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Zdravím, pár týdnů se znám s jednou ženou, je jí slabě přes 25 let. Je velmi příjemná, hodná a zřejmě má velký smysl pro rodinu. Máme i podobné koníčky a vůbec se celkově dost podobáme. Mně už je něco přes 30. Já o ni dost stojím, už jsem zamilovaný a mám ji rád a líbí se mi, a to nejen tělesně. Taky jsem už nějakou dobu sám, i když jsem si trochu i zvyknul. Navazuji vztahy poměrně obtížně. Z posledního vztahu nejsem zrovna nadšený, po té, co jsem půčil peníze, to šlo do kytek. Předchozí vztahy také nebyly nic extra. Dokonce jsem se už uvažoval, že se na to definitivně vykašlu. No ale o mě tu nejde. Teď existuje jeden problém, a to ten, že současnou přítelkyni, někdo před lety znásilnil. Musí to být pro ni hrozné. Jak postupovat ve vztahu s takovou ženou? Nikam nespěchat, to je jasný, ale co dál? Jak jednat, co mluvit, co dělat atd? Prosím o radu.
Jednat, mluvit a dělat to, co ti říká tvé nitro. Nevím ani, že by bylo jasný - nikam nespěchat. Žádný takový předpis není. Řídit se svým srdcem, pocity, vnímat reakce partnerky a řídit se následně i podle nich.
Franzi napsal(a):
Zdravím, pár týdnů se znám s jednou ženou, je jí slabě přes 25 let. Je velmi příjemná, hodná a zřejmě má velký smysl pro rodinu. Máme i podobné koníčky a vůbec se celkově dost podobáme. Mně už je něco přes 30. Já o ni dost stojím, UŽ jsem zamilovaný a mám ji rád a líbí se mi, a to nejen tělesně. Taky jsem už nějakou dobu sám, i když jsem si trochu i zvyknul. Navazuji vztahy poměrně obtížně. Z posledního vztahu nejsem zrovna nadšený, po té, co jsem půčil peníze, to šlo do kytek. Předchozí vztahy také nebyly nic extra. Dokonce jsem se už uvažoval, že se na to definitivně vykašlu. No ale o mě tu nejde. Teď existuje jeden problém, a to ten, že současnou přítelkyni, někdo před lety znásilnil. Musí to být pro ni hrozné. Jak postupovat ve vztahu s takovou ženou? Nikam nespěchat, to je jasný, ale co dál? Jak jednat, co mluvit, co dělat atd? Prosím o radu.
Toto mi nějak tluče do oka, ale nevím proč. Zvláště to UŽ. Budu nad tím dumat, proč mě to UŽ snad dokonce i irituje?
Můj zajímavý problém. 
majkafa napsal(a):
Toto mi nějak tluče do oka, ale nevím proč. Zvláště to UŽ. Budu nad tím dumat, proč mě to UŽ snad dokonce i irituje?
Můj zajímavý problém.
Majko, takže vyhledáš onu slečnu a budeš jí varovat, že její přítel není zamilovaný, nýbrž UŽ zamilovaný? 
Toto vlákno je o něčem jiném.
Franzi, řešila to nějak tvá přítelkyně? Myslim návštěvy u psychologa a tak, aby zážitek "vytěsnila" z paměti?
Samozřejmě ať byla nebo nebyla, bude to chtít maximální dávku trpělivosti a pochopení
Není tady
Jasně, Majce nejde o problém, ale o větný rozbor.
Není tady
Když si představím, že bych byla žena s uvedenou zkušeností, dle mého názoru záleží na tom, jestli jsem s ní vyrovnaná. Ne že ji mám vytěsněnou, to není řešení, to se jednou vrátí.
Takže pokud jsem vyrovnaná, chtěla bych, aby se ke mně partner choval normálně a nebral na mě nějaké (ani sami dva nevíme jaké) ohledy. Taky by záleželo na tom, jestli to s partnerem bude první pohlavní styk po znásilnění, anebo jestli už se to stalo dávněji a mezitím jsem již normálně pohlavně žila.
Franzi - píšeš - před lety. Možná to má v sobě opravdu srovnané a není třeba se tím nijak zabývat.
Nebo - máš s tím nějaký problém ty sám? To už je pak jiná.
Pokud s tím vyrovnaná nejsem, chce to pořád dobrého psychologa a pak si třeba říct s partnerem, jestli psycholog něco pro partnerský vztah doporučuje.
Upravil(a) majkafa (17. 1. 2011 13:09)
majkafa napsal(a):
Když si představím, že bych byla žena s uvedenou zkušeností, dle mého názoru záleží na tom, jestli jsem s ní vyrovnaná. Ne že ji mám vytěsněnou, to není řešení, to se jednou vrátí.
Takže pokud jsem vyrovnaná, chtěla bych, aby se ke mně partner choval normálně a nebral na mě nějaké (ani sami dva nevíme jaké) ohledy. Taky by záleželo na tom, jestli to s partnerem bude první pohlavní styk po znásilnění, anebo jestli už se to stalo dávněji a mezitím jsem již normálně pohlavně žila.
Franzi - píšeš - před lety. Možná to má v sobě opravdu srovnané a není třeba se tím nijak zabývat.
Nebo - máš s tím nějaký problém ty sám? To už je pak jiná.
Pokud s tím vyrovnaná nejsem, chce to pořád dobrého psychologa a pak si třeba říct s partnerem, jestli psycholog něco pro partnerský vztah doporučuje.
Není tady
Je asi pro vás oba lepší, jít k psychologovi. nevíš - li jak ona to vnímá a jak by si přála ona aby bylo postupováno. Možná že ten prvek jakéhosi prostředníka bude dobrý.
Můžete to zvládnout i sami, asi si o tom bude chtít povídat (nebo naopak nebude?), což by bylo podle mě dobře, vše rozebrat, abys znal její náhled a její pocity dnes...a lépe se mohl vžít a přizpůsobit. Což bude asi potřeba.
Pokud by byla nějak bloklá , což si nemusí ani uvědomovat, určitě by to chtělo odborníka, který by ji otevřel ke komunikaci nenásilně.
Postup by měl záležet na ní, je docela možné, že to má v sobě srovnané...
Není tady
Ja by som sa v prvom rade spýtala jej, aké ma NEDÁVNE alebo POSLEDNÉ vzťahy, skúsenosti, pocity, postoje... Nemusí to byť násilné, proste nenápadne, ale postupne. Ono, zrejme sám vycítiš, ako na tom ona je... či o tom chce hovoriť, alebo nie, apod. A tým by som sa potom riadil/a.
Není tady
majkafa napsal(a):
Jednat, mluvit a dělat to, co ti říká tvé nitro. Nevím ani, že by bylo jasný - nikam nespěchat. Žádný takový předpis není. Řídit se svým srdcem, pocity, vnímat reakce partnerky a řídit se následně i podle nich.
Díky za odpovědi. Nespěchat si řekla sama (původně však řekla, že je konec), srovnané to v sobě asi nemá, i když u nějakého doktora byla. Zkusím si s ní o tom promluvit. Snažím se řídit pocity a srdcem, proto jsem to jsem i napsal. Záleží mi na ni.
No vnímat reakce ... to je těžké, já jaksi postrádám vyvinutější šestý smysl, příroda mi ho moc nenadělila. V podstatě já nerozumím náznakům, čtení mezi řádky a dvojsmyslům a ani toto vědomě nepoužívám. Já rozumím jen konkrétnějším slovním vyjádřením. Co jsem schopen, tak je prorovnat situaci s minulou zkušeností anebo se někde zeptat.
Franzi napsal(a):
No vnímat reakce ... to je těžké, já jaksi postrádám vyvinutější šestý smysl, příroda mi ho moc nenadělila. V podstatě já nerozumím náznakům, čtení mezi řádky a dvojsmyslům a ani toto vědomě nepoužívám. Já rozumím jen konkrétnějším slovním vyjádřením. Co jsem schopen, tak je prorovnat situaci s minulou zkušeností anebo se někde zeptat.
Tím se netrap,protože 99% všech mužů je na tom úplně stejně jako ty. My,ženy,ne vždy jdeme přímo k věci,ale zpočátku jsou to jen náznaky a čekáme,aby se chlap chytil a pochopil.Občas to dělám taky,nakonec to stejně vybalím jak to stojí a leží a je vyhráno 
Já bych to přítelkyni řekla na rovinu- buď,prosím konkrétní,abych tě dobře pochopil a mohl ti být oporou.....
Není tady
Díky.
Ještě nad tím, tak přemýšlím, ono takový zážite nelze dost dobře vytěsnit. Já si třeba dobře pamatuji, všechny případy kdy jsem byl napaden (výjma dětství). Promluvím si s ní a zkusím se zeptat, zda byla u psychologa.
Někdo psal, zda s tím nemám problém. Jediná věc, která mně hrozí je odmítnutí. Na to jsem už zvyklý, bolí to, ale člověk se z toho dostane. U mě čím větší praxe, tím lépe vím, co dělat (možná i ne úplně vědomě). Srdce mám už dost otlučené, ale pořád žiji. Nicméně pro ni to moc neřeší.
Děkuji.
Upravil(a) Franzi (17. 1. 2011 20:53)
Franzi, tys ale kvuli tvému napadení na terapie nechodil předpokládám.
Ta poznámka na to jestli jsi s tím srovnaný ty, podle mě mířila na to aby spíš přítelkyni neodrazovalo tvé chování. Jako, kdyby poznala, že se k ní chováš s ohledem na to co se jí stalo
Není tady
PetrHl napsal(a):
Franzi, tys ale kvuli tvému napadení na terapie nechodil předpokládám.
Ta poznámka na to jestli jsi s tím srovnaný ty, podle mě mířila na to aby spíš přítelkyni neodrazovalo tvé chování. Jako, kdyby poznala, že se k ní chováš s ohledem na to co se jí stalo
Ano, tak jsem to myslela.
Franzi,
podle mého Ti to řekla ne proto, abys oddaloval první styk do doby, kdy by už běžný pár považoval odklad za téměř absurdní /nová přítelkyně nedefinovala dobu, kdy se to stalo, předpokládej tedy, že je to dávno a pokud ne, takhle dospělá žena už má nějaké jiné sexuální zkušenosti zažité tedy jistě předtím, když ne potom/.
Podle mého Tě tím po svém upozornila, že by ji vyděsily nějaké trochu jiné praktiky - nemusím snad vypisovat, jsme tu samí dospělí. Upozornila Tě asi v dobrém, protože jí na Tobě záleží. Nechala bych vše volně plynout a zaměřila se být Tebou na příjemné věci - jít s ní někam za muzikou, na večeři, atd, aby se rozvinul všestranný vztah, který nebude založený jen na randění za účelem sexu. A dávala si bacha na vzdálenost od ní. Nevyvíjela bych iniciativu na výlet s přespáním v naprosto cizím prostředí. Prostě získávej si její důvěru a hlavně - na rozdíl od někoho tady si myslím, že zavádět rozhovor na tu událost není adekvátní. Naopak, bylo by to netaktní. Ona si to odžila, jistě o tom hovořila s rodiči, lékařem, snad i s kamarádkou, já bych na Tvém místě toto nepitvala.
Něco jiného ovšem je, pokud Ti to řekla s úmyslem se s Tebou pouze přátelit a od jakýchkoli náznaků sexu Tě tím odradit. Tady bych si dala pozor. Ale to se uvidí právě v dalším vývoji vztahu. Bude to asi fajn holka, co měla smůlu, že si nechala přiblížit lumpa a důvěřovala člověku, který toho zneužil. Jestli se jí to stalo jako neodrostlému dítěti, tam to bude asi zaryté trauma pod kůží...Zkus nějak taktně zjistit - ale pozor, taktně - kdy to bylo. Podle mého je to hodně důležité...
Není tady
Franzi napsal(a):
Díky.
Někdo psal, zda s tím nemám problém. Jediná věc, která mně hrozí je odmítnutí. Na to jsem už zvyklý, bolí to, ale člověk se z toho dostane. U mě čím větší praxe, tím lépe vím, co dělat (možná i ne úplně vědomě). Srdce mám už dost otlučené, ale pořád žiji.
Tohle je to absolutně nejdůležitější, co jsi napsal.
To je zase tvůj problém, o kterém jsi myslíš, že ho zvládáš, ale ono to tak zcela není.
Otázkou totiž je, JAK žiješ 
Tohle si vyřeš a uvidíš, že najdeš způsob, jak se citlivě přiblížit ke své přítelkyni a jak ji pomoci
Není tady
PetrHl napsal(a): Franzi, tys ale kvuli tvému napadení na terapie nechodil předpokládám.
Ta poznámka na to jestli jsi s tím srovnaný ty, podle mě mířila na to aby spíš přítelkyni neodrazovalo tvé chování. Jako, kdyby poznala, že se k ní chováš s ohledem na to co se jí stalo
Aha, to jsem prvně nepochopil, teď to chápu.
To Kalupinka: to je zajímavý příspěvek, indicie by nasvědčovaly pro obě varianty. Je možné, že jsem ji začal z jejího pohledu brzy líbat a hladit (já se rád mazlím – to také možná někdo považuje za sex), sex jako takový mě, ale moc ani nenapadl. Pak jsem ji pozval do naší části města … teď mně napadlo, že si mohla myslet, že ji vezmu k nám domů? Ale to jsem teda neměl vůbec v úmyslu, ani mě to nenapadlo, to ale nemůže vědět. Na druhou stranu psala, že se jí to mazlení docela líbilo, ale že v noci to prý nějak psychicky nezvládla, a že je tedy na čase to ukončit. Když jsem ji napsal, tak zas napsala, že na příští schůzku příjde a dala si omezení, co smím, a co ne. Nevím, uvidím. Třeba už ani nepříjde, že a pokud ano, tak se ji zkusím nějak taktně zeptat.
To Pandorraa: … Otázkou totiž je, JAK žiješ
Docela dobře se mi žije a myslím, že žiji i plnohodnotný život. Kdo člověk je závisí především na něm samotném. A bouřky vždycky přejdou a navíc jsou i žádoucí, bez nich to není ono.
Upravil(a) Franzi (18. 1. 2011 11:35)
Franzi,
píšeš, že nerozumíš náznakům, mluvili jste spolu o tom se slečnou? Znáte se dlouho?
Znám muže, ačkoliv jsou fajn a féroví, pohybují se ve vztazích jako slon v porcelánu. Až toto si o tobě nemyslím, vzhledem k tomu, co píšeš bych řekla , že nemusíš všechny náznaky a nuance (od slečny) "vidět" či domyslet. Což bych u mužů obecně ani neočekávala.
Víš co by bylo možné zkusit? Nedělat nic. Fyzicky. Být milej, přátelskej, příjemnej, jako kamarád, ale fyzicky nic sám nedělat, tedy nezačínat. nechat to na ní. Mohla by to být příjemná hra pro oba, takové objevování... Max vzít ji na procházce za ruku za ruku nebo pohladit ji...
Ty bys pak nebyl ve stresu, kdy a kde a co můžeš a co už ne..apod.
Předem bys jí řekl, že počkáš až sama bude chtít, aby věděla, že ji zajímáš, že to není tvůj fyzický "nezájem"
Ale píšu to z pozice ženské, takže nevím jak by na to nahlížel chlap. Asi tak by se to líbilo nejvíc v její situaci mně - když se do jejího pocitu snažím vžít. Toto by mně pomohlo uvolnit se a být spontánní.
Není tady
Je mi to dost líto, ale slečna náš vztah ukončila, prý nepřeskočila jiskra. Možná k tomu přispělo i výše uvedená její zkušenost a možná i její zdravotní problémy. To už je jedno. Nabídla jen kamarádství, protože však s tím mám dost špatné zkušenosti z minula, tak jsem toto odmítl, když tak občas napsat mail. Celkově mě to mrzí, bylo s ní fajn, ale takový je život. Na druhou stranu nějaké věci jsem si ujasnil. Tak zas někdy nashle.
rejka napsal(a):
My,ženy,ne vždy jdeme přímo k věci,ale zpočátku jsou to jen náznaky a čekáme,aby se chlap chytil a pochopil.....
A proto tolik vztahů skončí vlasně dřív, než vůbec začnou...
Není tady
Franzi.. a proč ne kamarádství???? To jsi tak moc chtěl, aby byla po všech stránkách " Tvoje" ? Když UŽ jsi zamilovaný... mohls jí být oporou, mohls jí podat pomocnou ruku ve vyřešení jejího problému... nikdy nevíš, co z kamarádství může vzniknout.... to je právě to nespěchání, o kterém mluvila.
Není tady
Protože Franzi má s kamarádstvím špatné zkušenosti z minula. Zkušenosti tohoto druhu pokud jde o druhého ať jsou jakékoli se nějak snáze překonávají. Člověk se maximálně zeptá něbo někde poradí, ale ten druhý si s tím nějak musí poradit sám. Pokud jsou moje, nejede přes ně vlak. Souhlasím s Miši. Franzi je zamilovaný a chce buď vše nebo nic. A to hned. Nebo nikdy. Někdo to pochopí, někdo ne. Asi to bylo uspěchané ve všech směrech a slečna to raději utnula dá se říct na začátku, protože si nebyla jistá, kam ten vztah vůbec půjde a jestli chce, aby někam šel...
Není tady
Kamarádství mezi mužem a ženou neexistuje.
Možná PO, ale PŘED ne.
majkafa napsal(a):
Kamarádství mezi mužem a ženou neexistuje.
Možná PO, ale PŘED ne.
Existujou, mám kamarády a nikdy jsem s nima nic neměla ani nás to prostě nenapadlo, jsou to kamarádi většinou od dětství
Upravil(a) dusička (23. 1. 2011 16:39)
Není tady
majkafa napsal(a):
Kamarádství mezi mužem a ženou neexistuje.
Možná PO, ale PŘED ne.
Nesmysl. Ja kamarada mam a to uz par desitek let! Je pro me neco jako bratr.
Plus nejmene 3 dalsi dlouhotrvajici vztahy z mladi.
Upravil(a) sahleb (23. 1. 2011 17:31)
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
