Já tohle nazažila, jen bych napsala, co jsem vypozorovala na sobě, co mi pomáhá řešit situace, kde nemám jasno, kde mám rozpor, kde prostě nevím co a jak....

Nečekej objev roku  -
situaci nechávám uležet. Ona se vždy vyřeší sama, a tak jak má. Všechno se děje správně a poskládá se to samo. Není v tom alibismus, já vždycky udělám maximum toho co mohu, co se slučuje s mým svědomím a pak to nechávám být..
Ty jsi nezávislá, takže vlastní základnu máš, nemusíš tedy něco nutně udělat hned. Můžeš si dovolit luxus nedělat nic. Nechat to plynout. Pokud bych chtěla manžela - tak bych se vrátila - ale o tom nepíšeš, takže asi to nebude tak.

Nic bych nedělala na silu, nechala bych to plynout a žila si svůj život obohacený i o další muže (nemyslím tím, že bych spala se všemi kolem ), jen že bych je nevylučovala ze svého okolí, protože přece mám svou jedničku (milenec) a dvojku (manžel). Ani bych na nikoho vědomě nečekala.

Stejně uděláš to, co udělat "musíš" a apk to bude správně. Poneseš si stejně za každé rozhodnutí zodpovědnost sama.Nikdo jiný.

Marcy - můj názor:
1/ manžela nebrat zpátky ani omylem
2/ brát milence, jako milence - sex a tak, ale nic neočekávat
3/ rozhlídnout se kolem a za dva tři roky budeš jinde... Nemusí zůstávat jen kvůli dceři... jako výmluva či důvod je to ale jistě lepší, než strach ze změny, nechuť začínat znova... atd. To teď samo nevidíš, jako to, že jste jeden bez druhého mohli být a tys myslela, že ne. Možná to tak není, to chce právě ten čas, jak píše wiki. Vyvrbí se to samo.
Má kamarádka ale takhle čeká už pátým rokem, přitom jeho manželka byla vyloženě papírová, ani spolu nespali... , takže můj názor na ženaté milence je jaksi tímto ovlivněn.
A jak píše hirondel, ono se to vrací. I když teď uvažovat střízlivě je těžký úkol, tak to vem v potaz. Možná zabrusli na vlákno o dětech co si je berou taťkové na víkendy a ty srandy okolo. Ten tvůj pan úžasný si představuje, že teď ne, ale až holce bude patnáct, tak ho pochopí líp, bude jako dospělá, nebo jí bude mít míň rád? Snažím se nerýpat, ale já si soukromě tipnu, že za dva, tři roky, budeš fakt jinde.
Srdce ti říká, že máš strach, jak to sama ustojíš, ne, že ho miluješ. On je záminka, impuls, důvod, proč odejít z nefunkčního vztahu... ale jen zástěrka toho, co jsi věděla už dávno. Odešla bys i bez milence, jen to teď vypadá, že to bylo kvůli němu. Já takto opouštěla jeden vztah, impuls byl milenec, ženatý... ale rok jsem věděla, že odejdu. A vrátilo se to... Nečekaně, potvora.