Marila napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Myslím, že bůh by se asi dost bavil, kdyby měl na tyhle pitomosti čas a jako tvůrčí energie nebyl zaměstnán smysluplnější činností než sledovat dohady o tom, kdo je, co je, co dělá, nedělá, komu odpustí a koho potrestá

Podceňuješ ho Boha,on je všudypřítomný a vše udržuje svou mocí-čili třeba jak ty říkáš energií.Nemá smýšlení přece lidské,v tom je rozdíl,on nemusí hledět na čas a prostor.

Myslím Marilo, že ten, kdo tuhle energii podceňuje, jsi ty.
Mně by to, co jsi napsala, ani ve snu popřít nenapadlo
Takže vo co gou?

Marila napsal(a):

agewa napsal(a):

v tom případě je každý z nás kousek Boha

A zase pokus o zbožštění člověka.Všudepřítomný je myšleno prostorově.

Hmmm...jenže bůh je energie mimo čas i prostor.
Takže zkus to javeně - vlastně nám všem - vysvětlit lépe, než dogmaticky
Tohle je totiž hodně chabý pokus

Mimochodem: bůh je především láska. Chceš tedy tvrdit, že v nás lidech žádná není? Že nám ji žádnou jako tvůrce nedal? Až tak že by to stvoření zpackal?

Upravil(a) Pandorraa (26. 3. 2011 20:37)

Marila napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Každý z nás si část té nergie - božskou jiskru - nese v sobě. Všichni jsme vlastně "bohové"

Takže pokud má člověk v sobě jiskru a to božskou,to znamená,že všichni jsme bohové?To bych neřekla,podívejme se na svět kolem sebe,na konflikty,války apod.kde se potom poděla ta božská jiskra.................?

Opet velice zajimavy pohled na diskuzi dvou bytosti.  (Tedy z meho pohledu zajimavy)

Jedna tvrdi ,ze   cast te energie si kazdy nese v sobe. Coz jinym slovem pojemnovala tak ,ze jsme vsichni vlastne "bohove"  (bohove s malym b. a v uvozovkach.)
A druha to-ty slova jakoby snad i zda se (zdani vsak i klamou,neniliz pravda? ) nechce chapat,nebo snad nemuze-nedokaze (?)
Neb se pta zda jsme tedy vsichni bohove kdyz mame tu cast te energie.A odpovida si zaroven,ze to by nerekla. A zda se ji snad stale (mozna {?} ),ze je tohle pokud o zbosteni.
Nacez tomu tak ale z jineho pohledu (meho napriklad) vubec neni.
Neni to pokus o zbosteni,neb lide nejsou Buh-jsou cast te energie,neboli soucast.  (to je dle mne to co tvrdi Pandora)

Muze byt snad na tom neco nejasnyho?

hirondel napsal(a):

Marila napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Každý z nás si část té nergie - božskou jiskru - nese v sobě. Všichni jsme vlastně "bohové"

Takže pokud má člověk v sobě jiskru a to božskou,to znamená,že všichni jsme bohové?To bych neřekla,podívejme se na svět kolem sebe,na konflikty,války apod.kde se potom poděla ta božská jiskra.................?

Opet velice zajimavy pohled na diskuzi dvou bytosti.  (Tedy z meho pohledu zajimavy)

Jedna tvrdi ,ze   cast te energie si kazdy nese v sobe. Coz jinym slovem pojemnovala tak ,ze jsme vsichni vlastne "bohove"  (bohove s malym b. a v uvozovkach.)
A druha to-ty slova jakoby snad i zda se (zdani vsak i klamou,neniliz pravda? ) nechce chapat,nebo snad nemuze-nedokaze (?)
Neb se pta zda jsme tedy vsichni bohove kdyz mame tu cast te energie.A odpovida si zaroven,ze to by nerekla. A zda se ji snad stale (mozna {?} ),ze je tohle pokud o zbosteni.
Nacez tomu tak ale z jineho pohledu (meho napriklad) vubec neni.
Neni to pokus o zbosteni,neb lide nejsou Buh-jsou cast te energie,neboli soucast.  (to je dle mne to co tvrdi Pandora)

Muze byt snad na tom neco nejasnyho?

Jak vidno, pro někoho může....
Já celkem chápu, že jede-li někdo dlouhé roky po jedné koleji, každá vyhybka a nebo nedejbůh celé nádraží s množstvím jiných možností pro něj může být těžké trauma, takže se ještě víc upne k té své jediné pravdě, jediné iluzi....... Probuzení z Metrixu se pak halt odkládá.
Ale jednou se, jak už tu někde napsala majkafa, probudí každý.

Ano, chápeš mne správně, jsme součástí Zdroje, neseme jeho energii, která je naprosto neutrální, a dle svobodné vůle s ní po svém také nakládáme - "vůl" ničí, "bůh" tvoří.
Ne všichni si totiž už vzpomněli, kdo vlastně jsou, odkud přišli...... a tak podle mého názoru "vůl" si myslí, že je bůh a "bůh" myslí vždy na zodpovědnost, kterou má sám k sobě a k celku, ze kterého vzešel. Je to složité (pokud spíš), je to jednoduché (pokud se probudíš)

KALIK napsal(a):

Nějak nám to tady utichlo

Tak povídej

Když přišla na svět první živá bytost, stála jsem opodál a čekala. Až poslední živý tvor zemře, můj úkol bude splněn. Zvednu židle na stůl, vypnu světla a na odchodu za sebou zamknu Vesmír.
Smrt


Mi to přišlo po Kalikově příspěvku příhodné.

To je "podpis" mé dcerky na netu. Taky se mi to tak nějak líbí. Moc. Ta představa. I když je tam podepsaná Smrt.
Smrti se není třeba bát. Patří k životu.

Ostatně pan Smrť v Zeměploše Terryho Pratchetta je velmi sympatický člověk. Má vlastnosti jako my, lidé.

Upravil(a) majkafa (29. 3. 2011 13:05)

KALIK napsal(a):

A i kdyby bůh nebyl, co by se změnilo?

Na to mě napadl citát od Pavla Kosorina
Kdyby Bůh tento svět opustil,hned by nás přešly pochybnosti o jeho existenci.

KALIK napsal(a):

... a protože není možné zjistit, zda-li bůh skutečně existuje, nepoznáme ani jeho neexistenci V čem je rozdíl?

Kaliku-a jak by jsi to chtěl zjistit,dokázat snad fyzicky........?Boha NELZE dokázat jak ty si představuješ-čili jak si někteří lidé představují.
Pokud někomu nestačí již fungující fauna a flora,všechny tyto věci....vesmír,planety je smutné,že v tomto Boha jako tvůrce všeho nepoznávají.

Taky si myslím, že bychom to nemuseli poznat, protože on Matrix může být i mnohem přijemnější něž skutečnost Otázkou ale zůstává, jak dlouho.

Tomáš Halík: „…..avšak tím skutečně zajímavým teologickým tématem je zkušenost s nevyslyšenou modlitbou, s Boží hluchotou, s níž byl tak dlouho konfrontován Jób…..Teprve tato zkušenost s mlčícím, nefungujícím Bohem nás vlastně staví do situace víry se všemi jejími dilematy.  Tím pravým místem pro víru není zázrak, nýbrž nepřítomnost zázraku. Víra, vzbuzená či přivolaná zázrakem, mi nepřipadá příliš zajímavá. Víra se stává skutečnou vírou tam, kde se zázraky….nedějí. Blahoslavení, kteří uvěřili, i když neviděli – říká Ježíš na rozloučenou apoštolu Tomášovi. Tou skutečnou výzvou pro víru je spíše opak zázraku: situace, v níž se věci dějí právě opačným způsobem, než bychom si představovali a přáli.
Teprve tam totiž stojíme na křižovatce rozhodování, zda se přiklonit k víře, že Bůh není či že je mu člověk lhostejný, nebo ke spekulacím, které se zoufale snaží Boha ospravedlnit, vyvinit, obhájit….případně krkolomně dokazovat, že nevyslyšení je vlastně vyslyšení, ovšem jindy a jinak. Anebo můžeme pochopit, že všemi těmito pošetilými kroky (at už příliš jednoduchým řešením ateistické víry či zbožně působícími piruetami teologické argumentace) stále jen lpíme na své dosavadní představě o Bohu a tuto svou představu buď bez náhrady zavrhujeme, nebo obhajujeme, zatímco nejvlastnější šancí oné náboženské krize bylo otevřít se poznání, že Bůh je zcela jiný, než jak jsme si ho dosud představovali.
To radikálně nové na tomto řešení dilematu víry a nevíry je náhled, že ona jinakost boží je tak nesmírná a tak radikální, že nejde o to, abychom svou starou představu o Bohu nahradili nějakou novější, nýbrž o to, abychom získali odvahu všechny naše lidské představy o Bohu odložit…..a stanout mlčky a v úžasu před Tajemstvím. To je výsledek tvrdé lekce, kterou prodělal Jób – jeho slova: „Kladu si ruku na ústa“.“

Nelibuju si v dlouhých citacích z literatury, to jen, že ve stejné chvíli, kdy čtu toto vlákno, mám vedle otevřenou knihu s naprosto stejným tématem, tak…..nejspíš náhoda