Inak, nie je v silách tovjho priateľa donútiť otca, aby ťa mal rád. Mohol by ho - možno, podľa toho, kaý majú vzťah - donútiť, aby ťa rešpektoval a správal sa zdvorilo, ale nič viac. Takže toto by som mu nezazlievala a neriešila.

Hanko, tohle bych si nenechala. Prosaď si odstěhování. Tvůj přítel by pro mě nebyl partnerem hned ze dvou důvodů: jednak proto, že nedokáže svého otce odkázat do patřičných mezí, jendak proto, že nehledí na Tvoje potřeby, sny a přání. A to správnej chlap udělá.
Nezahazuj svůj život. Určitě instinktivně cítíš, co potřebuješ, tak podle toho jednej.

Děkuji všem za názory. Takto to vypadá strašně lehké, řešení je na snadě, ale mít na to sílu ...

Upravil(a) Hanka M. (5. 1. 2011 22:26)

Ano, máš pravdu Dájo, vnést do tohoto stavu nějaký řád. Před rokem jsem zkoušela vyhledat někoho, kdo nestačí na zahradu, nebo si pronajmout chatičku např. v chatové oblasti. Ale nic. Také jsem zkoušela vypomáhat ve volném čase v místním psím útulku. Moc mě to bavilo, ale moc jsem k psům přilnula a pak jsem byla nešťastná, když si někdo některého pejska odvedl. V paneláku pejska mít nemohu, majitel si to nepřeje. Poraďte mi prosím ještě něco nového. díky

Ahoj Hani, ty jsi už začala bojovat tím že jsi hledala zahrádku a chodila do útulku tak to nevzdávej a pokračuj, možností je hodně. Jak psala Dája, zkus se z toho odchodu pejsků do rodiny radovat a říct si ,,ten odešel, ale jsou tu jiní a přijdou jiní pejskové, kteří potřebují pohlazení, procházku,...! Napadlo mě nějaké dobrovolnictví, třeba u starých lidí, v nemocnici- budeš v kontaktu s lidmi a budeš mít dobrý pocit z toho že někomu pomáháš a věř že staří, osamocení lidi tvoji snahu určitě ocení. Nevzdávej to a hledej dál zahrádku, třeba i mimo své město i kdyby jsi  měla  dojíždět. A co na víkend jezdit k vašim, třeba 1-2 víkendy v měsíci? Psala jsi že jsi to tam měla ráda. Bezva činností by mohlo být nějaké cvičení dle tvých fyzických možností, mimo jiné se po tom vyplavují endorfiny- hormony štěstí a udržovala by jsi tím svoji fyzickou kondici. Podívej za chvíli začne jaro a hned bude venku víc možností- třeba i pěkné procházky v přírodě, v lese. Máš momentálně práci? Pokud ano jaké vztahy máš s kolegama?

Pomáhat lidem např. v nemocnici bohužel nezvládku, schody jsou zatím pro mne docela překážkou. Zatím žiju prací. Do r. 2003 jsem pracovala v jednom nejmenovaném obchodním řetězci jako účetní, skladová účetní (inventury a td.). Další dva roky jsem pro stejného firmu zajišťovala režijní účetnictví (správu 105 budov prodejen) a zároveň několikrát do roka jsem vedla školení "účetních skladových nováčku". Na to nejraději vzpomínám, protože si řídám, že jsem jim snad něco dala a doufám, že to v životě upotřebí. Teď pracuju v malé firmě v Praze. Celá firma má celkem 4 pracovníky a já zajišťuji účetnictví, celní záležitosti a vše co je potřebné. V kanceláři jsem běžně sama, ostatní jsou v terénu. Jsem tzv. on-line.
Krodičům jsem dříve jezdila 1 x za měsíc, ještě když jsem byla více pohyblivá. Bylo to přesně 5 hodin cesty a 3 x jsem přestupovala. Teď už to nezvládnu. Cesta do práce a zpět mi úplně stačí.

Hanko, asi jsi to nepochopila, nebo možná reaguješ jen na něco z toho, co jsem psala. O děti přímo nejde, byl to příklad. Jde o vaše soužití a jeho kvalitu celkově. A o to, jestli to chceš záplatovat, aby to vypadalo, že dobrý... nebo to řešit... aby jsi neměla pocit, že nemáš tu oporu v partnerovi.

Ahoj Hanko,
předně si polož otázku na tělo - je přítel to, s kým chceš být do konce života? Přesněji, nějak jsem nevyčetla z tvého psaní, že je to "muž tvého života".
Pokud potřebuješ změnu svého neutěšeného životního stylu a přítel není ten, kdo je ochoten dělat pro tebe ústupky, nebo to z něj prostě necítíš - on je spokojený a co je mu do druhých, však si poradí (viz tvé - buď hodná a čekej....) chtělo by to radikální řez.
80 km dojíždíš do práce, což tě zmáhá po zdravotní stránce, psychicky tě ničí prostředí, kde se necítíš dobře - potřebuješ to, kde ses cítila šťastně - tu vesničku se třemi domky, kde byl slyšet padat sníh.... a věř, že při troše dobré vůle z tvé strany a ze strany tvého zaměstnavatele by to šlo (já to přímo vidím)....jediné, co si potřebuješ srovnat v hlavě, zda tvůj přítel je hoden toho, aby si se pro něj obětovala a zůstalo to tak, jak je nyní (což zatím děláš a ničí tě to), nebo půjde s tebou....a nebo uděláš radikální řez, o kterým ti napíšu později, podle tvé odpovědi