Tu techniku přímo neznám ale podle toho, co jsem četla jsem jí dřív nevědomky používala. A je fakt, že vše se mi splnilo. Ale jednoduché to nebylo. Než se to splnilo, tak jsem nechtě musela totál překopat svůj život (dávej bacha na to, co si přeješ, protože by se ti to mohlo splnit ) a to hodně hodně bolelo.
Takže jo funguje to, je to něco jako vesmírná objednávaka vizuálně podpořená.

tamea napsal(a):

mohu jen potvrdit..co jsem vyslala "zasela" to jsem sklidila...
zdravím vás všechny

Ach jo a ja furt seju a uroda zadna

agewa napsal(a):

Máte někdo zkušenost s touto technikou? Docela mě to zaujalo. Ráda bych věděla, zda to někdo provozuje a za jak dlouho "viděl" první výsledky.

Zadne takove technice jsem se nikde neucila. Prirozene ziju v tomhle duchu cely svuj zivot.
Vsechno to co jsem si prala jsem take dostala.
Nektera prani se plni az za cas,nektera se plni uz behem par dnu a nebo jeste ten den.  Zalezi na tom co to je atd.   

Ten komu se prani neplni,ten ma nekde hacek. A nebo si nedal pozor na to co se skryva v jeho podvedomi ktere jeho prani ovlivnuje.

Ale tohle vsechno jeste neni vsechno.

Grainne napsal(a):

Jak ten háček najít ?

Jo Grainne na to neni tak snadne odpovedet. Nektery hacky jsou dobre skryty a trva nejaky cas,nekdy i dlouhy cas,nez je clovek sam zahledne,najde. Clovek k sobe potrebuje byt uprimny. 
Jako vsechno je to o sebepoznavani. Take o pozorovani vsech souvislosti a toho zda si neprejes neco jak se rikava-nerealneho. Pro nektera prani je taky treba pripravit pudu. a neboli jinak: Kdo neni pripraven ten nemusi dostat neco pro co neni pripraven nebo nepripravil k tomu podminky,pudu.

Vem si treba taky priklad ,kdyz si lide preji vyhrat milion/y,proste jen tak. Take tam je hacek.


Jsou v tom zuzny duvody (hacky) a jaky to je  a jak ho najit je prave opet jak rikavam zivotnim hledanim-uceni.

Bud to zacnes zkouset a zkoumat sama a nebo si najdes nejakeho pomocnika hledace.

Navic jak uz jsem rekla,v podvedomi jsou otisky ktery ovlivnuji vyslovena prani a proto se splni to co je ukryto tam.
Proto to pak vypada ze se neplni to ktere si clovek jakoby pral.

Nekdy se hacek behem nejake udalosti uvolni i sam (nemusis to ani vedome zaznamenat) a pak sup a je cas a puda pro vyplneni vysneneho prani (pokud to neni nerealny)
Clovek dostava presne to co pro svuj vyvoj potrebuje prave ted.

Pandorraa napsal(a):

Největší háček bývá v tom, co se podvědomě zarověň s přáním posílá...třeba: ono se to stejně nesplní, já tohle stejně nikdy nemůžu dostat,  mně to stejně nebude fungovat.....

Ano ano ,to je teprve na pytel toto.  Souhlasim.
Pochybnost je vzdy a stale brzdou k nasemu skrytemu potencialu.

"každé" určitě ne.
To je právě ono - zvolit "správné" přání.
Volit ta přání, která jsou jaksi v souladu s tvým záměrem a jakoby vyšším cílem, . Lze to úplně normálně vycítit. jaksi uvnitř seš prostě přesvědčena, že to tak je. A peníze, ty by měly být jen jako vedlejší produkt...který se přidružuje tomu přání
A také bych řekla, že se nejedná o úplnou konkretizaci přání  (zítra 100tis. na účtu)- spíš směr, záměr, přičemž cestou jsou tomu člověku posílány jakési božské přihrávky, které mu pomáhají.
A kromě toho, člověk musí dělat sám, začít a jet směrem k tomu přání. Všechno pak jde nalednou hravě a snadno.

Právě že už člověk moc přemýšlí, má-li si něco a přát a jak na to. Nejvyšším stupněm považuju stupe´n NAD  vysíláním přání.  Jen věřit, že vše co přichází je správné a nebránit tomu, neovlivńovat to ani přáními, jen jít tam, kam  táhne instinkt.

Jeden moudrý přispěvatel babi mi doplnil moje přání, které se mi těžce rodilo,  ještě o jeden důležitý směr - a to je láska. Já tenkrát podlehla přání, pustila se do něj jak buldok a šlo to na silu. Až jsempři tom  zapomněla , jak bylo vlastně krásné ten záměr mít.
A jak psala pan - soulad vědomí a podvědomí - to je oříšek a kapitola samotná. Prostě o tom musím být přesvědčená, aby to podvědomí vzalo za své. Nejde ho oblafnout.

Součástí toho přání je ta vizualizace - o které se asi i píše. Ta mi přicházela sama, byla pro mě samozřejmostí. MMch. ta je náádherná ..

Ivana napsal(a):

A vy vážně stoprocentně (i podvědomě - což se nedá vůlí ovlivnit) věříte tomu, že se vám každé přání splní? Tomu zase nedokážu věřit já ...

Při tom ty sama - tvůj životní příběh - jsi celkem čítankový příklad toho, že to funguje

Pandorraa napsal(a):

Ivana napsal(a):

A vy vážně stoprocentně (i podvědomě - což se nedá vůlí ovlivnit) věříte tomu, že se vám každé přání splní? Tomu zase nedokážu věřit já ...

Při tom ty sama - tvůj životní příběh - jsi celkem čítankový příklad toho, že to funguje

No, je fakt, že jsem si v manželství dost často přála být sama a že se mi to splnilo tak, až mi z toho bude špatně.

haiel napsal(a):

julo napsal(a):

Ivana napsal(a):

A vy vážně stoprocentně (i podvědomě - což se nedá vůlí ovlivnit) věříte tomu, že se vám každé přání splní? Tomu zase nedokážu věřit já ...

Áno, všetko sa splní, iba nie tak, ako si to predstavujeme, ale tak, ako nám to pomôže...

Pak je zbytečný si cokoliv přát. Páč co se nemá splnit, se nesplní a co má stát, to se stane i bez přání

Taky jsem zkoušela si přát. V některých oblastech se to plní, ale je oblast kde to nefunguje stoprocentně - mám dost těžce postižené dítě - ale nadprůměrně inteligentní. To dítě prožívá v životě neskutečné utrpení.
Nepřeju si  - uzdravení toho dítěte, ale nefungují ani dílčí přání - částečné zlepšení- ani to, že si přeju zmírnění utrpení toho děcka, moc nefunguje ani přání aby aspoń některý den proběhl klidně.
Pracuju mimo jiné i v organizaci, která pomáhá těmto postiženým a znám mamimky, co jsou na tom podobně.
Taky si přály - ale v této oblasti marně. Všechny co znám, této teorii přestaly věřit.

já mám zkušenosti, nejen moje ale i dalších, že se splní přání -získat lepší bydlení pro to děcko, nebo zázračně sehnat peníze na drahou léčbu, ale už se nesplní přání - aby ta léčba nějak výrazněji pomohla, nebo aby se zmírnilo utrpení toho děcka - a tím pádem utrpení rodičů.

A ty řeči o tom, že je to dáno osudem nebo karmou jsou hezké, když se to člověka netýká, ale rodiče co denně zažívají utrpení, to většinou neberou ani náhodou.
Některým snad pomáhá křesťanství -že nesou svůj kříž.

amely,
tuším že to asi nepříjmeš, ale přání se plní ne tehdy, když ty chceš a nebo to tak potřebuješ, ale tehdy, když jsou v souladu s plánem tvé duše.
Je zcela pochopitelné, že bytost, která žije zde, na Zemi, si vůbec nepamatuje, jaký plán si jako duše pro tuto stávající inkarnaci vytvořila. Jenže dokud si na to nevzpomene, prožívá to bohužel tak, že "nese svůj kříž".... Přitom třeba jen prochází těžkou lekcí, která ho má naučit to, co si sám přál zvládnout, tedy pro to dostal ty nejlepší podmínky...
Přijímá se to těžko, já vím.
Zvlášť tomu, kdo pojímá svůj život v mezích: odměna x trest.
Ale to je příliš jednoduché a manipulativní.
Osobně jsem přesvědčená, že tak to vůbec není

Navíc přát si, aby se někomi jinému něco stalo či nestalo, to je dost ošidné, protože ten, kdo nezná plán své duše, těžko bude znát plán duše dalších bytostí.

Přát cokoliv mohu jen sobě, protože je to moje zodpovědnost, těm ostatním mohu přát "jen"  lásku, víru a naději

Majkafo, pokud je to v plánu tvé duše, tak s ním žít budeš a ani si to přát nemusíš a pokud není, tak se můžeš"upřát" do omdlení a nic.
Z čehož mně vyplývá, že je to s těmi přáními naprostá blbost.
Kdysi jsem četla "Tajemství" a tam se psalo, že člověku se dokáže splnit jakékoliv přání, když si umí "správně" přát. A v tom "správně" je ten kámen úrazu. Musíš si totiž přát bez jakéhokoli stínu pochybností. Jenže ukaž mi člověka, který ty pochybnosti nemá. Takže zase nula.
Připomíná mi to větu, kterou nám jednou řekl profesor hospodářského práva : splní se ti to, ale nesmíš pomyslet na růžového slona.
Takže já tyhlety duchovní "návody" na štěstí neuznávám - zdají se jednoduché, ale zjistíš, že podmínky jsou nastavené tak, že je nelze splnit.

Upravil(a) Ivana (16. 1. 2011 8:53)

Myju si tak v klidu v koupelně klec slečny křečkové a teď mi to docvaklo.
Možná se máme v životě naučit nepřát si. Opravdu žít tady a teď, tuto vteřinu a nepokoušet se řešit přáními svou budoucnost. A žít s pokojem v duši vše, co nám další vteřina přinese.
Možná se máme naučit důvěřovat Bohu, podvědomí, přírodě, plánu své duše, ať už to NĚCO nazveme jakkoliv. Když my si nepamatujeme, že on ví. Takže ví, co je pro nás důležité  a potřebné v tomto životě. "Jenom" to, co nám dává, co nejlépe žít a když nás přivede na rozcestí, poslouchat své nitro a ono nám řekne, kterou cestou pokračovat dál. Když věříme.
Takže vlastně - naučit se věřit a nemít už z ničeho strach?
Protože ON (Bůh...) nás povede, i když my mu budeme občas při poslechu svého ega, když moc křičí, bránit. Tak nás povede oklikou, ale k cíli dojdeme.
Věřím, že ten cíl je dobrý, v našem lidském pojetí dobra.
Maximálně "jenom" přát si dobré tělesné i psychické zdraví.

Jéje, to je zajímavá filozofická úvaha nad křeččí klecí.

Upravil(a) majkafa (16. 1. 2011 15:08)