14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Vilemína napsal(a):
Mám troku jiný názor. Stokrát víc mi dá, kdy se svěřím Tonymu, ne kdy danou věc probereme s psychologem. Opravdu mě psycholog nikam nenasměroval, nic mi ty jeho sezení nedaly. Prostě ztráta času.
Ale Toníka to můe časem poloit. Partner není terapeut. Bohuel si to mnozí někdy myslíme.
Odborníka to nepoloí. Od toho tam je. Je třeba najít takového, co ti sedne.
To naeptávání, nutkavé pocity nemá vydret, ale kdy bude se sebou pracovat, sama nebo za pomoci odborníka, nebude je mít.
Ale - kdy myslí... e tě Tony zachrání...
Nezachrání.
Kiara napsal(a):
Opravdu se na mě nezlob, Vil, ale ve smýlení Tonyho stále vidím pořádnou dávku mladické naivity, co se Tvého onemocnění týče a shledávám, e si ten dobrý mladý mu stále jetě není schopen uvědomit vechny důsledky, které rodičovství takového páru obnáí
Nemyslím si, e by Tony byl naivní, jeví se mi, e to má v hlavě vechno srovnané.
Několikrát jsem si vzpomněla na Ivanu tady z Babinetu. Taky se jí jako single protivily děti a byla rozhodnutá, e je mít nebude. Pak se zamilovala a s partnerem děti moc chtěla. Já to mám hodně podobně. Vidím to tak, e s v klidu dokončím magistra, pak si najdu práci, vybudujeme si zázemí a pak by eventuelně přicházely na řadu děti. Dřív jak v 29, 30 letech mít děti určitě nebudu. Teď je mi 24 let, Tonymu necelých 30.
Není tady
Wiki napsal(a):
Já bych se zaměřila na jednu věc - jde-li to - (nevím, zda-li je to tak jednoduché, jak to vidím). Kdy bych měla ty depres.stavy - roz. ty stavy co popisuje.., kdy je mi zle (chci si nebo někomu ublíit, rozcházet se apod) - tak bych se snaila své jednání stopnout. Nevydávat "prohláení" , verdikty, nerozhodovat něco, nepsat dopisy, nepodepisovat smlouvy, nevímco dalího - zkrátka věci, které by mohly být nezvratné.
Ovládnout mylenky je těké i pro "normálního" člověka (myslím bez psych. dg), málokdo má tu disciplínu a trpělivost - učím se to léta a nic moc.., proto si myslím, e mylenky třeba neovládne, ale to jednání bys třeba dokázala jaksi zablokovat(?) na těch x hodin, či pár dnů (nebo jak dlouho to trvá) ?
Vdycky si řekne, e DNES to řeit nebude a půjde třeba spát nebo si dá sprchu či co..
Tak toto bych si měla vytesat do kamene.
Není tady
Vilemíno, proč ne?!? Celkem rozumně se mi jeví Tvoje vize, e dokončí magisterské studium, najde si práci, vybuduje si zázemí a pak teprve začne uvaovat o dětech. Rozuměj, Tvoje touha po dětech musí vycházet z Tebe samotné, na mateřství musí být připravena Ty sama a přivést děti na svět musí ze svého vlastního rozhodnutí, ne proto, e to po Tobě případně partner chce.
Já měla první dítě v estadvaceti a taky jsem o nic nepřila a děti jsem si pořídila ve chvíli, kdy byla reálná naděje v dohledné době získat vlastní bydlení, take tři roky jsem s dětmi bydlela provizorně u matky a po třech letech jsem se konečně stěhovala do svého
Take si myslím, e má dostatek času na to připravit si dostatečné zázemí pro zaloení rodiny, pro zavedení vlastní pracovní kariéry a v neposlední řadě i čas na to, popasovat se s vlastní nemocí a eliminovat její ataky na minimum. I kdy znovu opakuji - Tony musí být připraven na to, co ivot s Tvojí nemocí obnásí, musí vědět, do čeho ve skutečnosti jde a musí si uvědomit, e v případě ataku Tvojí nemoci musí být schopen zastoupit jak mateřskou, tak otcovskou roli
Není tady
Wiki napsal(a):
Vil, já si myslím, e můe být počáteční problém u tvých rodičů. Bu´d na tebe mají vysoké nároky nebo si stresovaná, moná mají nějaká očekávání, která tě nutí vylapovat na hranici moností a v trvalém stresu, nebo něco podobného. Samozřejmě to netvrdím, neznám je. Ale podle toho cos popsala mě to napadlo. I ten tvůj problém - co řeknou rodiče, a tony něco řekne (třeba nevhodného) - KDO vlastně posoudí, zda je to vhodné či nevhodné?!
Vil, mně také záleí na mém okolí, na tom co by třeba rodiče(u neijí) řekli na mého nového partnera nebo můj brácha.., ale nestresovalo by mě to, protoe bych si ve svém výběru věřila a věděla bych, e svého partnera beru i s chybami. Ale ty u má obavu dopředu, u předjímá - a to se odehrává na základě něčeho. Na základě proitého, třeba přehnané kritiky (jen jsem tipla ...nic víc). Vichni rodiče chtějí pro své děti to nej -pochopitelně - myslíme to dobře - ale na místě tvých rodičů bych byla ´tastná tehdy, kdy by bylo spokojené mé dítě. A to, jestli se mi dceřin kluk líbí nebo ne, by nehralo tu zásadní roli.
Nebo je zaráející tvůj kontakt s mámou - raději psát mailem - ne osobně si popovídat...
Věřím, e tví rodiče dělají vechno nejlépe tak, jak umí. I moji rodiče to tak dělali, ale já třeba dnes u dokáu jasně vidět, e mě chovali jako v bavlnce, co mě poznamenalo a v důsledku jsem se tím pokodila, protoe jsem neuměla být samostatná a neuměla jinak.Dokáu dnes přiznat, e měli i chyby, stejně jako já. Nic to nemění na faktu, e byli úasní a milovali mě, tak jako já je.
Řeili jste s psychologem (tvým doktorem) i vztahy v rodině?
Budoucím případným těhotenství a péčí o domácnost se netrap. Te´d leze na Mileovku. Mount Blanc te´d fakt neře...
Ano, rodiče jsou poměrně nároční co se týče očekávání. Hodně kritizují, zejména otec. Sami by si to asi nepřiznali, ale je to tak. Otec mi třeba doporučuje, abych si udělala rigorózní řízení po Mgr. Zatím jsem teda jen Bc. Nevím, myslím e mě titul PhDr. nespasí, větinou se dívají na praxi. Prý titul Mgr. je nic neříkající a PhDr. zní líp, e to bude pro mě výhodné atd., no to u je na jinou diskuzi. Kadopádně přehnanou kritiku vnímám.
Nevím, jak ostatní, ale já se o vem s rodiči bavit nedovedu. Řeím to tak, e píu mamce čas od času email.
Vztahy v rodině jsme s psychologem načaly, pak jsem tam ale přestala chodit.
Není tady
Ahoj, urob si najskôr Mgr. a potom uvidí. Ja som skončila ako Mgr, mám fajn prácu, ďalí titul by mi bol zbytočný. Tie som premýžala, e idem ďalej, ale pokiaž nie si na V zamestnaná, ale v praxi, tak Mgr. Ti bude postačova. Mám kamarátky (bývalé spoluiačky z V), ktoré si urobili PhD. a nemôu si nájs prácu adekvátnu ich vzdelaniu. Vade sa boja konkurencie. Môj syn Je JUDr., aj PhD., ale je vysokokolský učitež a pracuje na ďalom titule, lebo tam sa to vyloene vyaduje.
Není tady
A ete dôvetok. Ja sa s mojou matkou tie neviem bavi, prakticky o ničom, ale kvôli tomu som nevyhžadala psychiatra :-). Proste je to tak. Zato s dcérou si povieme vetko, aj o svojich miláčikoch. :-)
Není tady
Vilemína napsal(a):
Wiki napsal(a):
Vil, já si myslím, e můe být počáteční problém u tvých rodičů. Bu´d na tebe mají vysoké nároky nebo si stresovaná, moná mají nějaká očekávání, která tě nutí vylapovat na hranici moností a v trvalém stresu, nebo něco podobného. Samozřejmě to netvrdím, neznám je. Ale podle toho cos popsala mě to napadlo. I ten tvůj problém - co řeknou rodiče, a tony něco řekne (třeba nevhodného) - KDO vlastně posoudí, zda je to vhodné či nevhodné?!
Vil, mně také záleí na mém okolí, na tom co by třeba rodiče(u neijí) řekli na mého nového partnera nebo můj brácha.., ale nestresovalo by mě to, protoe bych si ve svém výběru věřila a věděla bych, e svého partnera beru i s chybami. Ale ty u má obavu dopředu, u předjímá - a to se odehrává na základě něčeho. Na základě proitého, třeba přehnané kritiky (jen jsem tipla ...nic víc). Vichni rodiče chtějí pro své děti to nej -pochopitelně - myslíme to dobře - ale na místě tvých rodičů bych byla ´tastná tehdy, kdy by bylo spokojené mé dítě. A to, jestli se mi dceřin kluk líbí nebo ne, by nehralo tu zásadní roli.
Nebo je zaráející tvůj kontakt s mámou - raději psát mailem - ne osobně si popovídat...
Věřím, e tví rodiče dělají vechno nejlépe tak, jak umí. I moji rodiče to tak dělali, ale já třeba dnes u dokáu jasně vidět, e mě chovali jako v bavlnce, co mě poznamenalo a v důsledku jsem se tím pokodila, protoe jsem neuměla být samostatná a neuměla jinak.Dokáu dnes přiznat, e měli i chyby, stejně jako já. Nic to nemění na faktu, e byli úasní a milovali mě, tak jako já je.
Řeili jste s psychologem (tvým doktorem) i vztahy v rodině?
Budoucím případným těhotenství a péčí o domácnost se netrap. Te´d leze na Mileovku. Mount Blanc te´d fakt neře...Ano, rodiče jsou poměrně nároční co se týče očekávání. Hodně kritizují, zejména otec. Sami by si to asi nepřiznali, ale je to tak. Otec mi třeba doporučuje, abych si udělala rigorózní řízení po Mgr. Zatím jsem teda jen Bc. Nevím, myslím e mě titul PhDr. nespasí, větinou se dívají na praxi. Prý titul Mgr. je nic neříkající a PhDr. zní líp, e to bude pro mě výhodné atd., no to u je na jinou diskuzi. Kadopádně přehnanou kritiku vnímám.
Nevím, jak ostatní, ale já se o vem s rodiči bavit nedovedu. Řeím to tak, e píu mamce čas od času email.
Vztahy v rodině jsme s psychologem načaly, pak jsem tam ale přestala chodit.
tohle mě zaujalo. Nejdřív říká, e ti to nic nedalo, nikam nenasměrovalo ....
a pak, e jste s psychologem vztahy začaly řeit.
Nebyl to nakonec důvod, proč si s ním skončila? Bylo ti to tak nepříjemné , es sezení radi vzdala ? Nechtěl po tobě něco ( mluvit s rodiči víc osobně....psát i otci...) cos nedokázala / nechtěla, tak jsi radi sama sebe přesvědčila , e sezení jsou na nic?
Není tady
agewa napsal(a):
Vilemína napsal(a):
Wiki napsal(a):
Vil, já si myslím, e můe být počáteční problém u tvých rodičů. Bu´d na tebe mají vysoké nároky nebo si stresovaná, moná mají nějaká očekávání, která tě nutí vylapovat na hranici moností a v trvalém stresu, nebo něco podobného. Samozřejmě to netvrdím, neznám je. Ale podle toho cos popsala mě to napadlo. I ten tvůj problém - co řeknou rodiče, a tony něco řekne (třeba nevhodného) - KDO vlastně posoudí, zda je to vhodné či nevhodné?!
Vil, mně také záleí na mém okolí, na tom co by třeba rodiče(u neijí) řekli na mého nového partnera nebo můj brácha.., ale nestresovalo by mě to, protoe bych si ve svém výběru věřila a věděla bych, e svého partnera beru i s chybami. Ale ty u má obavu dopředu, u předjímá - a to se odehrává na základě něčeho. Na základě proitého, třeba přehnané kritiky (jen jsem tipla ...nic víc). Vichni rodiče chtějí pro své děti to nej -pochopitelně - myslíme to dobře - ale na místě tvých rodičů bych byla ´tastná tehdy, kdy by bylo spokojené mé dítě. A to, jestli se mi dceřin kluk líbí nebo ne, by nehralo tu zásadní roli.
Nebo je zaráející tvůj kontakt s mámou - raději psát mailem - ne osobně si popovídat...
Věřím, e tví rodiče dělají vechno nejlépe tak, jak umí. I moji rodiče to tak dělali, ale já třeba dnes u dokáu jasně vidět, e mě chovali jako v bavlnce, co mě poznamenalo a v důsledku jsem se tím pokodila, protoe jsem neuměla být samostatná a neuměla jinak.Dokáu dnes přiznat, e měli i chyby, stejně jako já. Nic to nemění na faktu, e byli úasní a milovali mě, tak jako já je.
Řeili jste s psychologem (tvým doktorem) i vztahy v rodině?
Budoucím případným těhotenství a péčí o domácnost se netrap. Te´d leze na Mileovku. Mount Blanc te´d fakt neře...Ano, rodiče jsou poměrně nároční co se týče očekávání. Hodně kritizují, zejména otec. Sami by si to asi nepřiznali, ale je to tak. Otec mi třeba doporučuje, abych si udělala rigorózní řízení po Mgr. Zatím jsem teda jen Bc. Nevím, myslím e mě titul PhDr. nespasí, větinou se dívají na praxi. Prý titul Mgr. je nic neříkající a PhDr. zní líp, e to bude pro mě výhodné atd., no to u je na jinou diskuzi. Kadopádně přehnanou kritiku vnímám.
Nevím, jak ostatní, ale já se o vem s rodiči bavit nedovedu. Řeím to tak, e píu mamce čas od času email.
Vztahy v rodině jsme s psychologem načaly, pak jsem tam ale přestala chodit.tohle mě zaujalo. Nejdřív říká, e ti to nic nedalo, nikam nenasměrovalo ....
a pak, e jste s psychologem vztahy začaly řeit.
Nebyl to nakonec důvod, proč si s ním skončila? Bylo ti to tak nepříjemné , es sezení radi vzdala ? Nechtěl po tobě něco ( mluvit s rodiči víc osobně....psát i otci...) cos nedokázala / nechtěla, tak jsi radi sama sebe přesvědčila , e sezení jsou na nic?
Psycholog se mnou rodinné vztahy nijak systematicky nerozebíral, jen jsem se před ním zmínila o svém schizofrenním bráchovi a občas podivném otci. Nebylo mi nepříjemné o tom mluvit, rozhodně to nebyl důvod, e jsem tam přestala chodit. V té době jsem u měla Tonyho a začala jsem vnímat, e u psychologa nepotřebuju, e mám jakoby po problému, páč jsem si nala kluka (vlastní iniciativa!) a zvedlo se mi trochu sebevědomí.
Momentálně bych se potřebovala naučit zvládat stresové situace. Taky bych se měla přestat fackovat, páč je to společensky nepřijatelné a nikam to nevede. Ostatní si myslím, e u celkem zvládám. Hodně jsem se zlepila v komunikaci s lidmi, díky Tonymu mám vyí sebevědomí. Za poslední rok jsem udělala velký pokrok.
Není tady
Vilemína napsal(a):
Wiki napsal(a):
Já bych se zaměřila na jednu věc - jde-li to - (nevím, zda-li je to tak jednoduché, jak to vidím). Kdy bych měla ty depres.stavy - roz. ty stavy co popisuje.., kdy je mi zle (chci si nebo někomu ublíit, rozcházet se apod) - tak bych se snaila své jednání stopnout. Nevydávat "prohláení" , verdikty, nerozhodovat něco, nepsat dopisy, nepodepisovat smlouvy, nevímco dalího - zkrátka věci, které by mohly být nezvratné.
Ovládnout mylenky je těké i pro "normálního" člověka (myslím bez psych. dg), málokdo má tu disciplínu a trpělivost - učím se to léta a nic moc.., proto si myslím, e mylenky třeba neovládne, ale to jednání bys třeba dokázala jaksi zablokovat(?) na těch x hodin, či pár dnů (nebo jak dlouho to trvá) ?
Vdycky si řekne, e DNES to řeit nebude a půjde třeba spát nebo si dá sprchu či co..Tak toto bych si měla vytesat do kamene.
Tohle ti bohuel vůbec nepomůe, diagnozu prostě nepřečůrá a nevybojuje a určité né bez odborné pomoci .
Vůlí tady nic nezmůe, v první řadě musí pochopit, kde je problém a teprve potom si nějak rozmyslet ivot .
Ty na to jde od konce, tone v depkách, fackuje se a neustále rozebírá nepodstatné věci , co je typické pro tvou diagnozu .
Normální člověk se skutečně nefackuje, autista skoro vdycky .
Musí si uvědomit, e kdybys jednöu chtěla děti, bude to velkej hormonální zásah do psychiky a hodně se zhorí , take nutně potřebuje odborný vedení , psychiatr nestačí, ten nemá čas tolik si povídat.
Dalí věc je ta, e ta nemoc se často dědí, to sama vidí na svém zvlátním tatínkovi , íří se jako lavina a hrůza je kdy takovej člověk nemá vyrovnanou maminku a sám na tom není dobře , to je netěstí.
Nechci tě strait, ale například Olga Hepnarová měla tvou diagnozu a protoe její maminka jí měla taky, např byla studená a podivínská a kritická ........nedokázala jí dát dost lásky a pečovat o ni a ona v depkách přejela v Praze nakláďákem dav lidi .
Nenáviděla lidi a nenáviděla sebe, měla tu nemoc mnohem víc ne ty , ale právě proto, e její maminka na tom nebyla dobře .
Kdy chce s nemocí bojovat, to je moc dobře ,ale ty vůbec neví , jakou nemoc má , proto bojuje jiným směrem a patně a ztrácí čas .
Není tady
patně - Rozmarila, čoveče - popsat "kdo to má víc ne ty" ?? .
Ano bylo by bezva ve vyřeit příčinnou léčbou...to víme, souhlas. Vil to řeí léta. Jestli dobře, patně..to nevím. Já osobně bych taky udělala změnu. Zatím bych řeila symptomy, kdy víc nemám.
Vil, já bych asi změnila psych..ologa, tra, protoe pokud vnímá, e ti léčba nic nedala, tak něco není v pořádku. Tvůj doktor se ti pod kůi nedostal. Nevíme proč, moná jsi nechtěla, moná to neumí, moná je to jetě jinak... Rodiči by to vechno mělo začít. Vechny nitky vedou a do naeho útlého mládí, i před narození...jsou zjitěny. Napadly mě ty rodinné konstelace (ačkoliv jsem je nazaila), kdysi tady holky o nich psaly co vechno dokáí vyřeit a líbily se mi.
Tituly - ok, pokud chce, dělej mgr, PhDr. cokoliv, ale to co chce TY. e Dr. vypadá líp - to je zvlátní důvod.
Upravil(a) Wiki (7. 3. 2011 13:58)
Není tady
patně je podle mých zkueností zcela dobře
Vidí toté, co já.
Skutečně depresivní lidé nechodí na sociální sítě, aby se tam vypovídali ze svých problémů.
To dělají lidé s úplně jinou diagnozou a nedělají to proto, e by chtěli slyet, jak z toho ven, ale spí proto, e chtějí slyet něco zcela jiného - hlavně to,jak to mají v ivotě těký a jak to zvládají. A to předevím tehdy, kdy to nezvládají.
Chodí si pro energii, kterou sami nedokáou vygenerovat.
Tady je kadá rada marná a péče odborníka zcela nezbytná.
Jinak je to jedna velká ztráta času pro kadého, kdo u pochopil, co je to páchat dobro.
Není tady
VIlemino, ja jsem presvedcena, ze ses zlepsila. Nedavej na instantni a trapne diagnozy na dalku od laiku. Pokud ti pritel tolik dava a ma te rad i s tvymi chybami, tak s bud nadale. Tak jako tak se znate od leta, neco pres pul roku a vetsina lidi jeste v teto fazi zamilovanu neresi, zda budou mit deti nebo ne.
Vzpominam si, ze jsi psala, ze jedes do Berlina a mas pred sebou zkousky a jasne cile ve studiu. Tak toho se take drz, je to pozitivni. V tvem veku ta nejlepsi napln: studium a pritel, ktery te ma rad.
Blossom i Viki ti obe napsali, jak trenovat a jak taktizovat pri tvych stavech. Maji pravdu a ty to vis. Klidne si to vytesej do kamene a klidne se o tom porad s pritelem. Takhle z dalky to u tebe vypada pozitivne. Drzim ti palce.
Není tady