Ahoj ...píšeš o něčem co mě potkalo v nedávné době taky. podobné je to v tom,že z čistého nebe (zdánlivě) přišel naprosto nečekaný blesk, který mě otočil do vrtule a já se potácela uplně na dně, obvinovala se, hledala cestu ven, zoufala si a myslela že se zblázním bolestí. na hrudníku bolest nepřetržitá zvládla jsme probrečet a prokřičet zoufalstvím dva dny a dve noci v kuse. byla jsem zmatená a nic nechápala.

co mi pomohlo:
kamarádky, zaktivovala jsem téměř kohokoli a brečela jim neustále do telefonu a tak ale měla jsem se komu vykecat
přírodní antidepky - persen forte...mohla jsem po nich aspon trochu spát a překlenout nejvetsí uzkosti
rodinné konstelace
pracovat a neco dělat

jak to dopadlo?
ted se mám zase fajn, vsechno se nejak vysvetlilo, ale i kdybych s tim clovekem nebyla, dnes uz vim ze to zvládnu sama, vím, že jsem venovala spoustu energie do pryč, že jsem hledala zbytečné cesty a že kdybych zustala klidne ležet a rozdýchávala to, že dnes budu taky tam kde jsem jen ne tak vyčerpaná.

proto radím uklidnit se a nepřemýšlet nad tím. řekni si že to bude dobrý že jednoho dne přijde a vysvětlí ti to. že je třeba nemocnej a nebo na dlouhé služební ceste. funguj a v tomhle období si klidně dělej plané naděje. možná je to blbost ale me to pomáhá v tom, že se méne vyčerpám dokážu se smát a jak neztrácím síly tak jsem po čase schopná se rozumně zamyslet a třeba přijít na to že mi za to ten človek nestojí  a nebo odhalit v sobe chybu která me blokovala...proste nesoustředim všechny svoje síly na tu bolest.

držím palce

přesně tak, pořádně odpočívej a hlavně spi, jakkoli. protože nervy jsou hrozný a vyčerpaný tělo a mozek nepřidaj na náladě a hlavně se nemůžou ani v klidu rozhlídnout a vydechnout.
co se týká těch řečí...víš že mě spíš rozčilovali? jakej je to šmejd a jak ti to mohl udělat a hajzl je to atd...no jo jenže mě to bylo líto a pamatovala jsem si ho jako prima chlapa a v hlave mela jeho usmev a pohlazení...takže no jo holky je to asi pravda ale já truchlim po hodným prima chlapovi a ne po nejakym ..píp...

tak jsem mela tendenci ho obhajovat a tak. víš nikdo ti neřekne co dělat, nikdo ti neřekne jak zapomenout, nikomu ted neveríš že jednou bude líp.
zkus žít den po dni, udělej si radost maličkostí, delej veci tak aby ses aspon jednou za den usmála.
já třeba spala se vsema plyšákama co mi kdy koupil v posteli, povídala si s nima..taky jsem mu ukradla jeho nošený tričko a nosila ho doma, taky jsem pořád čumela na naše fotky a bulela.
chovala jsem se jako blázen? jo chovala ale pomáhalo mi to
co tim chci říct je, že ty sama nejlíp víš co dělat, kámoši i kámošky jsou na pokec ale nemuzou te chápat ..pochlácholej a ponadávaj na něj to jo...já proste mluvila a mluvila ale neposlouchala co mi odpovídaj, vlastne jsem jim i rekla ze jejich názor je mi asi jedno at me proste jen poslouchaji
mě nepodvedl vlastne nic neudelal jen zazmatkoval a rozešel se se mnou naprosto nečekaně...takže já to měla jinak...no držím palce...
a nestojí ti za to trápení? blbost, prostě stojí, proto se trápíš...to že je to zbytečný zjistíš pozdějc.

Určite mu nepíš, týraš sama seba. Vydrž to, prejdú tie stavy ako obyčajná chrípka.

m2103, neboj se, bude líp. Ale ten dluh bych mu jen tak neodpustila. To by měl moc jednoduché. Tobě se snad peníze taky hodí, ne? Nedělej ramena a hezky je po něm chtěj.

je mi tělíto, prošel s tím každý z nás a ví jak to bolí. Jen nerozumím ....

Vím,že kdyby to byl fér člověk tak se ke mně takhle nezachová a aspoň ten rozchod udělá víc citlivěji


Jak citlivějí? co tím myslíš? rozchod bolí vždycky, at je jaký je.Bohužel. Na druhou stranu, až bude líp může přijít někdo lepší a ty budeš vědět zase o něco líp, jaký by měl být a jaký ne.

m2103 napsal(a):

agewa-samozřejmě,že každý rozchod moc bolí,ale já tím myslela ten způsob jakým se se mnou rozešel a jakým se mnou jednal,přišla jsem na to sama,že mi lže a tím ho hodně rozčílila,prostě to skončil chladně a bezcitně,žádné promiň a měj se,prostě ještě chtěl abych snad jako ta špatná vypadala já a cítila se provinile.Moc chci aby to už přebolelo a mohla jsem jít dáljá opravdu nepochopím jak někdo dokáže jít ze vztahu do vztahu a normálně fungovat,já se teď nedokážu na žádného ani podívat nebo spíš si ani představit,že bych byla tak rychle s někým jiným,ale vím,že to je jen proto,že jsem teď ublížená a jeho mám pořád ráda:(

ujištuji tě, že i kdyby to řekl, líp ti nebude.Možná naopak hůř. někdy , když ten druhý se chce rozejít "ohleduplně" dává tomu porvnímu pořád jakous-takous naději a to pak bolí ještě dýl.

Tercila-je s ním fakt těžká domluva,vlastně žádná,ultimátum jsem mu už dala,žádná odezva,ani budu ti to splácet nebo prostě nějaký návrh,jen to jeho "teď nemám,až budu něco mít vrátím" takže to může být taky za rok,prostě to neřeší a ještě se chová jakože co vůbec po něm chci,prostě nepoznávám ho.Právníci by mně stáli další peníze a ještě peklo s nímuž bych strašně moc chtěla zapomenout,ale samozřejmě,že když o ty peníze přijdu budu stejně za blbku já,jeho svědomí netrápí.S kým jsem to proboha ty tři roky byla?

No tak vidíš, "emko", tak po takovým týpkovi nesmutni. On si to nezaslouží. Chápu Tě. Tebe v této době prostě jen udivuje, jak se může takhle chovat, ale časem poznáš, že existují různé povahy a už Tě jejich chování až tak udivovat nebude . Pak nastane čas, kdy se zaměříš na to, co spíše vyhovuje Tobě a - bude Ti na dušičce líp, uvidíš.
Tři roky nejsou žádná doba. Otázku "s kým jsem to xxx let byla" si kolikrát pokládají i ti, co byli sezdaní třeba 20 let, a to už je horší.
Měj se krásně.

Je to těžké vím, ale časem to přejde. Neponižuj se, nepiš ,nevolej. Není síla, která by změnila jeho postoj pokud on sám nebude chtít. Je to těžké, ale nic jiného ti nezbývá. Byla jsem v podobné situaci, 15 let manžeství, dvě děti a najednou bylo vše špatně a manžel se choval hodně krutě- jeden den se se mnoi miloval, říkal mi, že mě miluje,druhý den ukradl všechny společné peníze, v bytě co se dalo a pak mi jen řekl, že každý máme svůj život, on já a bohužel i naše dcery. Zhroutil se mi svět, nevěděla jsem, jak žít dál, jak překonat tu bolest. Byl to a je to boj na dlouhou trať, záleží na povaze. Nejhorší bylo, že jsem v něm viděla člověka, kterého jsem milovala, ale on už byl někdo jiný, silně ovlivněný jinou partnerkou. Co jsem ti ale chtěla napsat - ta největší bolest přebolí časem, vzchopíš se a časem budeš ráda, že šel a že jste spolu neměli děti, rány by byly daleko větší. Držím ti palce ať to zvládneš. Hledej kolem sebe lidi, kteří Tě podrží a i když tomu možná teď nevěříš, bude to dobré i bez něj.

m2103 napsal(a):

Hanko,moc děkuji,vím,že nejsem sama kdo tohle prožívá,pomáhá se mi vypsat,hledám útěchu kde se dá jen aby to už přestalo bolet,pořád ho mám ráda a nejde z hlavy ven,pořád si říkám proč to udělal a proč je ke mně tak chladný jakoby to taky ani nebyl on,vím,že s ním už nehnu a budu muset dál bez něj,ale teď to ještě moc bolí a strašně moc mi chybív první řadě mu musím opravdu přestat psát,protože najednou mně to chytne a napíšu mu mejl přes celou stranu a za ním další tři,možná to už ani nečte a rovnou maže,ale je to prostě asi jako když má někdo absťák,nejde to překonat,hrozná psychická bolest a potřeba mu napsat,ponižuji se,vím to,ale bolí to a bolí a moc bych si sním chtěla aspoň promluvit,ale s ním není rozumná řeč,spíš žádná:butter:nechápu jak se mohl tak moc změnit,vždyt já mu nic neudělala:(jen ho milovala

no děvče, jestli se takhle chováš, pochybuju, že si bude s tebou chtít promluvit. Myslím, že má z toho strach  se stebou setkat, jestli takhle hrozně "vyvádíš" ( promiň).
klidně mu piš, denně, 3-4* , ale neodesílej to.

Přesně je to šok, nečekáš to a stane se. Piš, breč, vztekej se, ale musíš sama bez partnera, s odtupem času nejhorší byly ztráta důstojnosti i hrdosti, manžel s milenkou na mě naházel tolik špíny, že snad horší ženská na světě neexistuje. Stejně jsem to prožívala jako ty, nesnesitelnou duševní bolest, otázky proč.... co jsem udělala špatně, jak se mohl změnit, proč mi tak slovně ubližuje a vlastně jsem ubližovala nejvíc sobě, ponižovala se a nakonec jsem se s tím musela poprat stejně sama, bolest si odžít a žít dál kvůli dětem, sobě, lidem, kteří mě mají rádi. Možná chybou bylo, že jsem manžela viděla moc idealisticky, jiného než byl, ale lidé se mění a vyvíjí a dnes už vím, že je chybou myslet si, že se nám určtité životní situace nemohou stát a že druhého člověka vedle sebe stoprocentně známe. Bojuj s tím a když si myslíš, že se to už nedá vydržet, jdi se projít do přírody, najdi si nějkaou činnost, vypovídej se někomu blízkému, nuť se do něčeho ať přijdeš na jiné myšlenky. Vím, že ti to v dané situaci moc nepomůže, ale jiná možnost zatím není. Posílám pohlazení na duši. J.

m2103 napsal(a):

agewa-já vím,ale já mu nepíšu nic špatnýho,prostě vzpomínky,jak mi chybí a tak,a pěkně se u toho vybrečím(on si nechtěl promluvit ani předtím,já na to vše přišla sama a od té doby se prostě chová jako vyměněný.Musím přestat psát přímo jemu a psát jen tak do prázdná,prostě napsat a hned vymazat,vím to,ale zřejmě ho už ztratím napořád a ta představa bolí,i když mi neodpovídá,tak to co mu píšu mi dává takový ten pocit,že se mnou mluví,tohle taky nejsem já,jsem sebevědomá žena,vždy se se vším poperu,ale tohle mně srazilo na kolena,zřejmě proto,že jsem to nečekala,nebyl ani náznak že se něco takovýho může stát,bylo vše ok,proto to nesu moc špatně

já nepředpokládám, že píšeš něco špatného, přesto mu NIC neodesílej. To už není pro něj, on je už jinde.
Chápu, že si to takhle myslíš, ale ty jsi ho už ztratila a myslím si, že tímhle chováním můžeš ztratit i možnou úctu , která mu k tobě , jako bývalé partnerce zbyla.