29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
helena napsal(a):
Blossom, i když to možná zní divně, řekla bych, že máš výhodu samostatného rozhodování. Mnohem horší je, když je ti buď nabídnuta možnost rozhodnutí (ve věci, které skutečně rozumíš!), načež je tvé rozhodnutí zpochybňováno naprosto irelevantními argumnty, nebo je rozhodnutí ponecháno na tobě (např. nezájmem či nečinností druhé strany) a ke zpochybnění dojde alibisticky rovněž.
Podívej, já byla k rozhodování víceméně donucena okolnostmi... abych se posléze dozvěděla (odjinud!), že si dělám, co chci a jak chci. Jenomže ono mi nic jinýho nezbylo, když šlo o záležitosti, kde buď hrozilo nebezpečí z prodlení, nebo jsem je prostě nutně potřebovala vyřídit pro zajištění běžného chodu rodiny a domácnosti.
Heleno, svým způsobem rozumím, co chceš říct: Někdy může být rozhodování ve dvou spíše brzdou: Toto přesně já zažívám ohledně domu, kde bydlím, máme ho napůl s mým tátou. Ale táta byl vždycky spíš teoretik - intelektuál. Když se něco na domě podělá (a je nutně třeba spravit), táta mi dá fundovaný vědecký výklad, jak se toto řešilo v minulosti, jaké trendy jsou v řešení dnes a přednášku zakončí hodnocením, že oprava vlastně není vůbec potřeba, že to jen tuhle přilípneme, támhle přidrátujeme, a že to zas 10let takhle vydrží a přeci nebudeme cpát nekřesťanské peníze vydřidušským řemeslníkům (táta zamrzl psychicky tak před 30 lety a víc než 50 Kč na hodinu se mu zdá zlodějské)....... takže nakonec to řeším vždy jen já, a k havarijním věcem ty řemeslníky přes tátův odpor pozvu, vše jim sama zaplatím, za což ve výsledku dostanu od táty ještě vynadáno....
Ale tím nechci mého tátu nějak pomlouvat, on prostě takový byl, je a bude, jinak pro mě udělal první poslední a mám ho moc ráda...
Ale barák díky tomu, že mám takhle svázané ruce vypadá, jak vypadá...
Chápu, že takto to vypadá i v některých partnerských vztazích, a to že je pak spíš úleva smět rozhodovat o věcech sama...
Ale já jsem zažila 13 let vztahu krásného, fungujícího, a jsou prostě chvíle, kdy to takhle toužím mít i teď, i když vím, že je to nereálné... to je prostě ta metafora s tím slepcem, co si tak živě pamatuje barvy....
Upravil(a) Blossom (21. 12. 2010 9:16)
heleno, já jsem to pochopila. Jak následně píše Bloss.
Ale - chtěla jsem tím říct, že když např. vlastníš dům s někým a musíš rozhodovat ve dvou jako Bloss, nebo jsi manželka a musíš rozhodovat ve dvou a nastává situace, kterou popisuješ ty, VŽDY máš možnost "úniku". Třeba dům prodat, z manželství odejít...
Tys ale myslím nepochopila, co jsem psala já. Pokud jsi přinucena rozhodovat sama, protože situaci vyřeší ten druhý bez toho, že by se tě vůbec zeptal, třeba jak píšu, že ze vztahu odejde, nemáš žádnou šanci se rozhodnout, žes to takhle nechtěla.
ježíš....ke konci méjo vztahu s BM........nebyl schopen ničeho....když jsem se zmínila o práci..říkal, že se mu chce zvracet...že mám mlčet.....tak já začala kopat krumpáčem....a on to musel nakonec dodělat...strašně brblal....ve finále si toho už ani nevšiml.....a musela jsem si to dodělat sama....nebo někoho zavolat.....tak to jsem si řekla NE, NE
teď si to vlastně užívám.....jsem na to sama.....
samozřejmě v začátku manželství to byl schopný, pracovitý...až moc člověk
Není tady
Moje zkusenost je ta, ze chlapi nechteji delat VUBEC nic, natoz premyslet. A pokud si nereknes, tak to nemas. Takze je byt lepsi sama, nez se nekoho doprosovat....
Není tady
VŽDY máš možnost "úniku". Třeba dům prodat, z manželství odejít...
Sama víš, že to není pravda. Dost dobře si nedovedu představit, že a jak bych rodičům vysvětlovala prodej domu, kterým žijou víc než půl života (například) jen proto, že mi jejich styl života a přístupu k péči o majetek jaksi nevyhovuje (patologické jevy pomíjím). No a odchod z manželství už jsem tu probrala Xkrát, takže se snad ani vyjadřovat nebudu.
Pokud jsi přinucena rozhodovat sama, protože situaci vyřeší ten druhý bez toho, že by se tě vůbec zeptal, třeba jak píšu, že ze vztahu odejde, nemáš žádnou šanci se rozhodnout, žes to takhle nechtěla.
To ano... ale v ten moment se ti svým způsobem uvolní ruce a můžeš jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, aniž bys byla jakkoli omezována - ať už způsobem, který praktikuje tatínek Bloss, nebo třeba partnerovou nechutí, zaťatostí, či nedejbože schválností.
Není tady
venuše napsal(a):
Moje zkusenost je ta, ze chlapi nechteji delat VUBEC nic, natoz premyslet. A pokud si nereknes, tak to nemas. Takze je byt lepsi sama, nez se nekoho doprosovat....
Venuše, tak tos měla evidentně špatnou ruku ve výběru a nebo prostě jen jsi neměla na muže v životě štěstí.
Schopní a hodní chlapi existují (bohužel je jich málo, ale - JSOU..)
Je fakt, že kolem sebe mám i pár známých, které to mají podobně jako venuše.
To pak si zas říkám - měla jsem v životě vlastně štěstí, velký dar, že jsem to hezké ve dvou celých 13 let prožívala...
Díky osudu za to.
taky děkuji osudu za to, že jsem to poznala.......můj otec byl takový celý život
a s A nežiji ve spol. domácnosti.....on má taky dům, který má spravený, naklizeny a očividně si ho užívá
Není tady
a můj BM byl nesmírně pracovitý......celý dům postavil sám, opravoval.....a rád
Není tady
Mela jsi stesti, Blossom.
Ja uz radsi zustanu sama. Stejne nemam na chlapa cas . V tydnu ne a vikendy chci pro sebe....
Uz se tesim, ze budu o vanocich sama, udelam si pohodli v teplakach, budu si cist, v televizi se budu divat na porad, ktery chci ja, pujdu do kina a budu se ladovat pecivem, ktere by mi jinak muj hodny ex-lakomec sezral....
Upravil(a) venuše (21. 12. 2010 11:41)
Není tady
helena napsal(a):
VŽDY máš možnost "úniku". Třeba dům prodat, z manželství odejít...
Sama víš, že to není pravda. Dost dobře si nedovedu představit, že a jak bych rodičům vysvětlovala prodej domu, kterým žijou víc než půl života (například) jen proto, že mi jejich styl života a přístupu k péči o majetek jaksi nevyhovuje (patologické jevy pomíjím). No a odchod z manželství už jsem tu probrala Xkrát, takže se snad ani vyjadřovat nebudu.
Pokud jsi přinucena rozhodovat sama, protože situaci vyřeší ten druhý bez toho, že by se tě vůbec zeptal, třeba jak píšu, že ze vztahu odejde, nemáš žádnou šanci se rozhodnout, žes to takhle nechtěla.
To ano... ale v ten moment se ti svým způsobem uvolní ruce a můžeš jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, aniž bys byla jakkoli omezována - ať už způsobem, který praktikuje tatínek Bloss, nebo třeba partnerovou nechutí, zaťatostí, či nedejbože schválností.
K tomu dodávám - ano, teoreticky, kdybych hodně chtěla a za tím nekompromisně a tvrdě šla, možnost prodeje mé ideální půlky domu existuje. nebo domu celého.
V praxi je to tak, že ideální polovina domu, kde bytové jednotky nejsou odděleny a vlastně ani oddělit nejdou - středem mého bytu v přízemí vede chodba, kterou můj táta prochází do svého bytu v patře - je takřka neprodejná. A nebo hluboce, hluboce pod cenou. A za cenu, že svému 74letému tátovi, který už v mnoha věcech potřebuje pomoc a péči, nebudu v jeho stáří nablízku a nasadím mu do domu nějaké cizí lidi s nejistotou, jak se k němu budou chovat... a nebo ho po prodeji celého domu, kde on žije od narození, vyhnat do nějakého pečováku....
To bych nikdy neudělala. To raděj čas od času zatnu zuby, povolám ty řemeslníky a nechám s od táty poté vynadat. To je pro mě pořád menší zlo.
Předpokládám intuitivně, že helena taky volí cestu menšího zla... a nemá smysl z ní páčit podrobnosti kolem jejího ne příliš veselého manželství...
A majkafa má pravdu v tom, že my, jimž byla situace zvenčí jaksi "daná" ( manžel odešel a nebo už nežije), to nemůžem ovlivnit už ani teoreticky.
V praxi nám to oběma skupinám ale často vychází úplně nastejno....
Chci tím říct - majkafo a heleno, pravdu máte svým způsobem obě.
A byla by škoda jedna druhé dokazovat, že pravda je jen ta jediná, vaše...
Upravil(a) Blossom (21. 12. 2010 12:11)
helena napsal(a):
VŽDY máš možnost "úniku". Třeba dům prodat, z manželství odejít...
Sama víš, že to není pravda. Dost dobře si nedovedu představit, že a jak bych rodičům vysvětlovala prodej domu, kterým žijou víc než půl života (například) jen proto, že mi jejich styl života a přístupu k péči o majetek jaksi nevyhovuje (patologické jevy pomíjím). No a odchod z manželství už jsem tu probrala Xkrát, takže se snad ani vyjadřovat nebudu.
Pokud jsi přinucena rozhodovat sama, protože situaci vyřeší ten druhý bez toho, že by se tě vůbec zeptal, třeba jak píšu, že ze vztahu odejde, nemáš žádnou šanci se rozhodnout, žes to takhle nechtěla.
To ano... ale v ten moment se ti svým způsobem uvolní ruce a můžeš jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, aniž bys byla jakkoli omezována - ať už způsobem, který praktikuje tatínek Bloss, nebo třeba partnerovou nechutí, zaťatostí, či nedejbože schválností.
Podle mě nemáš pravdu. V těchto případech se vždy můžeš rozhodnout. To je tvůj problém, jak bys rodičům vysvětlovala... cokoliv.
Kdybych "sama věděla, že nemám pravdu", tak bych tady nepsala pravý opak.
Heleno, já píšu o momentě odchodu nebo smrti partnera, že to si nemůžu nijak rozhodnout. Nepíšu o tom, co následuje pak. Prosím, čti, co doopravdy píšu.
To je tvůj problém, jak bys rodičům vysvětlovala... cokoliv.
Tak si přečti, co píše Blossom... Jistěže je to můj problém - ale (zůstanu-li u toho zatracenýho baráku), tak by mě musela hamba fackovat, kdybych vůbec jen pomyslela na podobný vysvětlování.
píšu o momentě odchodu nebo smrti partnera, že to si nemůžu nijak rozhodnout
OK - ale s tím se prostě musíš smířit, protože jiná možnost neexistuje. Smrt je vůbec mimo rozhodování - a kdybys chtěla rozhodovat o partnerově ne/odchodu, musel by bejt nesvéprávnej... Některý věci nevošéfuješ...
A byla by škoda jedna druhé dokazovat, že pravda je jen ta jediná, vaše...
Bloss, na dokazování si nejen "mojí pravdy" už jsem přece jen příliš stará dáma Dokonce ani striktně netvrdím, že ji mám vždycky... jen se snažím (nejen tady) ukázat, že můžou být i jiné postoje, vzorce chování, přístupy - a občas se mi stane (nejen tady), že mi je bystře vysvětleno, že "jiné = špatné/divné" a jak vůbec můžu...
Není tady
helena napsal(a):
OK - ale s tím se prostě musíš smířit, protože jiná možnost neexistuje. Smrt je vůbec mimo rozhodování - a kdybys chtěla rozhodovat o partnerově ne/odchodu, musel by bejt nesvéprávnej... Některý věci nevošéfuješ...
No Gotsajdonk, jak se říká u nás zakarpatských Němců.
Vždyť přesně tohle tu celou dobu píšu a ty furt tvrdíš, že to tak není. No konečně! Jak Tatar.
majkafo, odchod partnera k jiné ženě nebo jeho odchod ze života nemůžeš ovlivnit, to je pravda.
Jediné, co můžeš ovlivnit je to, jakým způsobem prožiješ svůj další život po ztrátě milovaného partnera: jestli se uzavřeš do sebe a zbytek života protruchlíš, nebo jestli půjdeš životem dál, i když ta životní rána - obzvlášť před Vánoci - někdy sakra krutě dloubne
A moment odchodu nebo smrti partnera je sám o sobě dosti krutej. Nelze vrátit zpátky, lze se s ním pouze smířit a vyrovnat a ne si ho pořád před očima přehrávat jako filmovou smyčku. Já neříkám, že je to jednoduchý a smíření či vyrovnání je snadná záležitost, ale člověk by měl na těchto věcech ve svém vlastním zájmu neustále pracovat, aby byl méně nešťastný
Není tady
majkafa napsal(a):
Když jsem byla vdaná, taky jsem na všechno myslela a většinu věcí zařizovala sama.
Ale když jsem zůstala sama, najednou jsem se cítila totálně bezradná a měla jsem strach, že spoustu věcí nezvládnu.
Pro mě je hodně velký rozdíl, když jsem doopravdy sama anebo když tu byl můj BM. Už prostě jenom tím, že TADY BYL. Že jsme si mohli povídat o starostech, o problémech, o dětech,...
S cizím mužem to už nikdy nebude takové, s mužem, který není otcem mých dětí.
Když pominu materiální věci, o kterých psala v prvním příspěvku Blossom.
Už jenom že tady ten muž je, je pro mě důležité. I když se mu na rameni nevypláču, ale už jenom že tady je a kdybych chtěla, tak bych mohla.
Asi nějaký předvánoční splín nebo co.
Tak tohle mi mluví z duše, majkafo. Prostě tu byl, i když v mým případě všelijakej, ale byl. Nejvíc jsem to pocítila, když bylo dceři špatně - pochopitelně v noci - a když vstala z postele, protože myslela, že bude zvracet, zatočila se jí hlava a začala kolabovat... oči jí šly nahoru a mumlala... bože, to bylo strašný. Naštěstí jen taková chvilková slabost, vzduch a studenej obklad na hlavě pomohl, ale já nespala celou noc a v tu chvíli jsem si plně uvědomila, že jsem na všechno sama a ty žaluzie, co potřebuju přivrtat jsou naprosto nicotný problém... teprve té noci jsem pochopila, jak těžký to mají holky, co jim chlap odejde v těhotenství, nebo od miminka (viz např. má kamarádka) a že jsem do té doby o tom jen tak plácala, že vím, jak to mají těžký...
Když jsem četla wiki, vzpomněla jsem si, jak jsem umlátila v hysterii zámek od sklepa - nešel mi otevřít a já do něj potřebovala. Nebo jak jsem natřela kus zdi bílou barvou z temper, protože se kus pod poličkou odloupl a naco budu běhat do barev, že jo... vidět to moc nejni a šlo jen o ten optickej klam, aby to odprýsknutí netáhlo oči. Od tý doby tam porád čumim, jak moc je to poznat... a jsem jediná, kdo tam čučí, tak asi to poznat není... Tohle se vždycky nějak zaonačí...
A to vyplakání na rameni... to fakt chybí. I když člověk není zrovna fňukna.
Není tady
Holky, ja myslim, ze si ty byvale partnery zbytecne moc idealizujete... proc byste jinak byly rozvedene???
Není tady
venuše napsal(a):
Holky, ja myslim, ze si ty byvale partnery zbytecne moc idealizujete... proc byste jinak byly rozvedene???
Můžu mluvit jenom za sebe, jsem rozvedená proto, že se se mnou můj BM rozvedl, protože se zamiloval do jiné ženy a žije s ní.
Kiara napsal(a):
majkafo, odchod partnera k jiné ženě nebo jeho odchod ze života nemůžeš ovlivnit, to je pravda.
Jediné, co můžeš ovlivnit je to, jakým způsobem prožiješ svůj další život po ztrátě milovaného partnera: jestli se uzavřeš do sebe a zbytek života protruchlíš, nebo jestli půjdeš životem dál, i když ta životní rána - obzvlášť před Vánoci - někdy sakra krutě dloubne
A moment odchodu nebo smrti partnera je sám o sobě dosti krutej. Nelze vrátit zpátky, lze se s ním pouze smířit a vyrovnat a ne si ho pořád před očima přehrávat jako filmovou smyčku. Já neříkám, že je to jednoduchý a smíření či vyrovnání je snadná záležitost, ale člověk by měl na těchto věcech ve svém vlastním zájmu neustále pracovat, aby byl méně nešťastný
Však já nikde nepíšu, že ne.
Plně s tím souhlasím a takhle to mám.
Já dokonce nejsem "méně nešťastná", ale jsem spokojená a dost často šťastná.
Ale ten fakt, že nejsme úplná rodina, ten prostě nevygujuješ. Ten tu bude už až do smrti.
Holky, ja myslim, ze si ty byvale partnery zbytecne moc idealizujete... proc byste jinak byly rozvedene???
Mňo - já jak známo rozvedená nejsem... a že bych si toho pána, co s ním bydlím, nějak idealizovala, to mi teda nedokážeš
Není tady
helena napsal(a):
Holky, ja myslim, ze si ty byvale partnery zbytecne moc idealizujete... proc byste jinak byly rozvedene???
Mňo - já jak známo rozvedená nejsem... a že bych si toho pána, co s ním bydlím, nějak idealizovala, to mi teda nedokážeš http://fora.babinet.cz/img/smilies/tongue.png
To patrilo Majkafe a Blossom...
Není tady
majkafa napsal(a):
venuše napsal(a):
Holky, ja myslim, ze si ty byvale partnery zbytecne moc idealizujete... proc byste jinak byly rozvedene???
Můžu mluvit jenom za sebe, jsem rozvedená proto, že se se mnou můj BM rozvedl, protože se zamiloval do jiné ženy a žije s ní.
Tak asi tak perfektni zase nebyl.... hledej na nem negativa a bude ti lip!
Upravil(a) venuše (21. 12. 2010 13:04)
Není tady
venuše napsal(a):
Tak asi tak perfektni zase nebyl.... hledej na nem negativa a bude ti lip!
Nepochopila.
Nepotřebuju hledat negativa.
Je mi dobře.
"Jen" mi chybí úplná rodina. A to žádné hledání negativ na komkoliv nezmění, to je prostě fakt.
majkafa napsal(a):
heleno, já jsem to pochopila. Jak následně píše Bloss.
Ale - chtěla jsem tím říct, že když např. vlastníš dům s někým a musíš rozhodovat ve dvou jako Bloss, nebo jsi manželka a musíš rozhodovat ve dvou a nastává situace, kterou popisuješ ty, VŽDY máš možnost "úniku". Třeba dům prodat, z manželství odejít...
Tys ale myslím nepochopila, co jsem psala já. Pokud jsi přinucena rozhodovat sama, protože situaci vyřeší ten druhý bez toho, že by se tě vůbec zeptal, třeba jak píšu, že ze vztahu odejde, nemáš žádnou šanci se rozhodnout, žes to takhle nechtěla.
No, to je síce pravda, ale jednak sa s tým nič nedá robiť a druhak sú podľa mňa na tom ešte horšie tí, ktorí by aj rado odišli - napr. preto, že život vo dvojici alebo rodine je už pre nich neznesiteľný - ale z rôznych dôvodov nemôžu. To je tiež poriadne peklo na zemi... Ale čo s tým? Jedine zmeniť to, čo zmeniť môžem, a vyrovnať sa s tým, čo zmeniť nemôžem, pdoľa mňa. Vytrieskať čo najlepšiu hru z toho listu, ktorý som dostal/a na ruku.
A ak to mala byť hitparáda toho, kto je nešťastnejší a kto to má v živote horšie... , tak do tej diskusie sa zapájať vôbec nemienim.
Upravil(a) Selima (21. 12. 2010 13:16)
Není tady
majkafa napsal(a):
venuše napsal(a):
Tak asi tak perfektni zase nebyl.... hledej na nem negativa a bude ti lip!
Nepochopila.
Nepotřebuju hledat negativa.
Je mi dobře.
"Jen" mi chybí úplná rodina. A to žádné hledání negativ na komkoliv nezmění, to je prostě fakt.
Napsalas to naprosto přesně, majkafo. I za mě.
Možná snad bych za sebe vepsala do té věty slůvko občas - tedy:
"Jen" mi občas chybí úplná rodina.
Ono je to taky tím, že u mě je to takhle déle než u tebe - 10 let, a tak je to už o něco víc časem zahojené...
Ale kdo jednou zažil hezký životní vztah, a pak o něj z nějakého důvodu přišel, čas od času se prostě neubrání vzpomínce na to, jaké to bylo prima být na vše dva a ne jeden...
Upravil(a) Blossom (21. 12. 2010 13:20)
Selima píše: Vytrieskať čo najlepšiu hru z toho listu, ktorý som dostal/a na ruku
Myslím, že má pravdu a po většinu času se mi to i takto daří brát (kromě právě těch občasných nostalgických vzpomínek):
1/Měla jsem to štěstí, že jsem zažila moc hezký vztah, to je dar, který není dán každému.
2/ Když už se to pěkné pak podělalo, tak i ve ztížených podmínkách jsem obstála. Byla jsem nucena ověřit si některé své schopnosti (o kterých jsem netušila, že bych je byla schopná kdy ze sebe vydolovat) a zjistila jsem, že když není zbytí, dovedu se postarat dobře i sama. Tohle poznání o sobě bych zas jako šťastně vdaná nikdy nezískala.
3/ Doba porozvodová měla a má i jisté své výhody . Poznala jsem a prožila věci, které bych jako šťastně vdaná nikdy neprožila. Parafrázuju větu Vilmy z filmu Ženy v pokušení: Užila jsem si to.
Tedy - nic mi v životě nezůstalo odepřeno, radosti (a strasti) života ˇve dvojici i radosti (a strasti) života sama.
Poznala jsem tedy celé spektrum života, nejen jeho část.
Což všechno dohromady jsou takové "krásné ztráty" - tedy že i když bych mohla volit, nejraděj bych samozřejmě zůstala v tom šťastném manželství. Alek když už to muselo tak být, i mnohé pozitivní "nálezy" se mezi těmi ztrátami najdou...
Závěr:
Můj život nebyl vždycky veselý. ALE NIKDY TO NEBYLA ANI TROCHU NUDA.
A ŽÍT MĚ BAVILO TEHDY A BAVÍ MĚ TO I TEĎ - A TO MOC.
Upravil(a) Blossom (21. 12. 2010 13:35)