Tercila napsal(a):

Haiel: Maminčina bezohlednost.

Taky jsem o tom takhle přemýšlela a nechtěla to napsat.
A snažila jsem se představit si třeba svoje rodiče - nevím. Ti moji jsou asi praktičtější. Předpokládám, že by s utracením psa v tomto případě souhlasili.

Já na to koukám i z pohledu její mámy, odhaduju, že bude přibližně stejně stará jako já, holka jako  Def by teoreticky mohla být moje dcera......a těžce nechápu.  Vždyť musí vidět, jak je utrápená, vyšťavená......raději už nic

Tercila napsal(a):

haiel: odhaduju, že bude přibližně stejně stará jako já, holka jako  Def by teoreticky mohla být moje dcera......

Co prosím??? Já Tě tady vnímám jako ...sotva třicítku, opravdu. Nevím proč.

já jsem cvok, tak možná proto

Definitiv napsal(a):

Jediný co mě napadá je natočit to na kameru a zkusit vám to ukázat, třeba se ukáže, že mojí mysl opravdu zastírá nechuť k péči o psa.

Def, zkusila sis s panímámou otevřeně promluvit? - Dřív byla bez Řízka, zato s Amálkou, tak když Amálce ukončíte její utrpení, tak za ni vlastně bude mít náhradu ! - A Řízek ji (jak sama píšeš) miluje !

Jo a můj názor je, že ta fenka fakt trpí. Popisované problémy jsou opravdu důvodem PRO milosrdné utracení.
Případně je ještě jedno řešení:
Navrhni jí, že ji místo Amálky seženeš mladého krásného pejska, jestli jí Řízek nestačí...

A salenga nějaká chytrá....první příspevěk a hned takový útok..zvláštní..

Díky všem za milá slova, vezmu to popořadě:

Hir - ano, máma na ní visí a tmu asi pomoci není. Myslím, že dokud jí nepustí ona, tak ten pes tady bude. A jestli jí nenávidím? Upřímě, v těch špatných dnech ano. V těch dnech, kdy nedělám nic jiního, než že tam lítám jak vzteklá, ve dnech, kdy mě nenechá tři hodiny uspat Matyldu a ta je z toho zoufalá a vzteklá, ve dnech kdy mě v noci osmkrát probudí a já musím řešit, jestli riskovat to, že si mi dítě vzbudí, zatímco budu řešit psa, nebo snášet štěkání a vědět, že v tom prostě neusnu, ano... v těch chvílích jí nenávidím. Teď Amálka spí, já už jsem tam skoro hodinu nebyla, takže teď je mi jí líto. Tady to samozdřejmě vypadá že jí jen a pouze nenávidím, je to způsobený tím, že prostě píšu, když je mi nejhůř, když už to nemůžu vydržet.
Soucit a představování si sama sebe na její pozici. No, tohle asi napadne každýho, kdo něco podobnýho zažívá (ať je to péče o postižené dítě, senilní babičku, nebo umírajícího psa). Jenže ono to jde na chvilku, víš? Nebo teda mě to jde na chvilku. Ne když si to mám představovat padesátkrát denně. A navíc jsem sympatizant s vyžádanou euthanasií, takže kdybych se dostala do situace, kdy by život bylo nekončící utrpení bez možnosti zlepšení, byla bych ráda za možnost volby.
Takže u mě je to tak, že vcítí se dokážu prostě nakrátko, takový to smutný potřesení hlavou když vidíš cizí tragický osud. Vciťovat se 24 hodin denně prostě nemůžu, nakonec bych se stala tím psem...

Terci - děkuju. Psa dál nosit nemůžeme, za dvorkem jsou schody, pak následuje cestička, která sousedí s plotem sousedů a nakonec zahrada maličká, kde bych byla ráda, kdyby se Matylda mohla třeba posadit na trávu. Jinak by to představovalo komplikaci v tom, že bych ty kila tahala o dvacet metrů dál, nahoru a dolu ze shcodů, že bych Matyldu musela nechat bez dozoru a navíc, bych bylo pročůraná skrz naskrz, protože ten pes to sotva vydrží na dvorek, často to pustí během přenosu

Teru - promiň,a le nevíš. Představit si to můžeš, určitě, ale nežiješ v tom. Svýho psa zbožňuješ, že? A co třeba ten sousedův, který ve dne v noci vyje a ruší tvoje spaní? Dokážeš si představit, že by ses s láskou starala i o něj?
Ohrádku na malou nepřídím, neslučuje se to s mým přístupem k výchově.
Pleny pod psa dáváme, což ovšem nezabrání jeho štěkání a jeho touze vstát (a proto štěká, že). Plena samozdřejmě nepojme všechno, takže to občas teče okolo, nasákne to do psího kožichu, pes jak chce vstát a zmítá se tam tak to rozmaže okolo...
Krvácení samozdřejmě řešíem, ale víš co ti řekne doktor? "nojo, to je starej pes, dělat invazivní vyšetření, to už vůbec nemá cenu, z narkozy by se asi ani neprobudil. Vypadá že ho to bolí? Ne? Tak to byl asi jenom nějakej malej nádor, nebo výrustek". Já zas fakt nejsem necita, kterje by nechal válet psa ve výklaech, krvi a moč, to pozor.
A ano, skutečně si do psa projektuju všechno negativní. Jednak je to nejslabší článek, který se nemůže bránit a za druhé, je pro mě obrazem věcí, které se mi prostě nedaří. Já nemám ráda, když se mi něco nevede, když to nemůžu ovlivnit. A s tímhle nic neudělám, jak je vidno, takže mě to štve snad ještě víc.
A to ani nemluvím o začarovaným kruhu já-pes-Matylda. Protože čím víc mě vytáčí pes, tím snadněji mě vztekne Matylda, na kterou pak třeba zvýším hlas. Pak je mi to hrozně líto, dávám to za vinu psovi, který mě vlastně vytočil prapůvodně a o to větší mám na něj vztek. I když rozumově vím, že celý je to moje vina, protože bych se neměla vztekat, ale ěmla bych se ovládat, tak prostě pes je spouštěč.
Na dítě se nezlobím, muže mámnejlepšího na světě. S mámou se srovnat nějak nemůžu, o tom vím a dělám na tom. Jediný, co bych si do psa mohla projektovat od mámy je to, že mi nějakým podivným způsobem připadá, že pro ní je prostě důležitější ten pes, než jsem já. Což jednoho trochu zamrzí, že. Zvlášť když jako relativně čerstvá matka cítím, že bych za svoje miminko dala cokoliv, že bych pro něj dýchala... No, nic.
A nevím, jestli jsi to tady četla celé, ale jak podle tebe mám nechat toho psa uspat? není můj, nerozhoduju o něm. Máma ho uspat nenechá.

Haiel - já nevím, jestli je bezohledná. Dokonce v podledních dnech (asi 14 dní, možná měsíc?) se v noci budí i ona a k psovi svtává. Takže třebas někrterou noc je dvě hodiny vzhůru, protože pes štěkal. Nepřeju jí to, v žádným případě, ale někde v koutku duše si říká, že řebas uvidí, co zažívám já. Podle mě to prostě nevidí. Ona mě slyší, ale neposlouchá.
Už sjem zbaběle uvažovala o tom, že požádám O., aby jí to řekl, jak mě to ničí, protože (ač je to podivný) myslím, že jemu naslouchá víc.

Vachu - zkoušela jsem to asi dvacetkrát. Nepomáhá to. Vždycky to skončí na jejím "No já teda neřeknu veterináři ´prosímvás utraťe toho psa, on je starej a štěká´". Co an to říct? Když jí vykládám, že si myslím, že to pro toho psa není k žití, řekne, že si myslí, že psa nic netrápí. Řízka jsem jí nabídla, nijak se nevyjádřila. Novýho psa pořizovat nebudu, byl by to chudák. Vždyť ona je 11-13 hodin ze dne pryč pravidelně.


Rozmarilu jsem naštěstí nečetla, takže jsem se nemmusela vytočit do vrtule Díky všem moderátorům

Sorry za tak dlouhý elaborát Nějak si to rovnám v hlavě

Syn dostal ke 4. narozeninám psa, ten se dožil 14. let, ale poslední rok trpěl demencí, která jej připravila o veškeré hygienické návyky. Žít v bytě, který pravideleně znečišťuje pes, bylo příšerně stresující. Snažila jsem se syna přesvědčit, ať ho necháme uspat, že v takových podmínkách to vážně nelze, nechtěl. A já jsem neměla argumenty, protože pes byl fyzicky v perfektní kondici a radoval se ze života Musím říct, že časem jsem to zvíře začala nenávidět velmi silně a když přišel konec, byla to pro mě jedině úleva. Všem krasoduchům, slzejícím na nebohými starými pejsky, bych doporučila pobývat alespoň týden v bytě, kde je potřeba každé ráno vstát dříve a posbírat psí exkrementy, kde pes pravidelně občůrává zdi, nábytek, kuchyňskou linku...

Příspěvek v rozporu s pravidly fór Babinet.

Upravil(a) Ronja (19. 1. 2011 21:56)

Příspěvek v rozporu s pravidly fór Babinet.

Upravil(a) Ronja (19. 1. 2011 21:57)

Příspěvek v rozporu s pravidly fór Babinet.

Upravil(a) Ronja (19. 1. 2011 21:58)

a už ho má

Vidíš Def, to jsi postoupila do vyšší kategorie. Já ještě SZ nedostávám, zatím mi jen blije na vláknech ve Snažilkách

Def je mi tě ze srdce líto. Ještě než začnu psát podotýkám že mě vynechává n na klávesnicim, tak se omlouvá za chyby.
Víš že chovám psy skoro dvacet let a rozhodně si nemyslím že by se s nimi mělo zacházet hůř než s lidmi, nicméně
si ani nemyslím že by lidé měli sloužit psům a nechat se nimi tyranizovat.
Zrovna dnes mě namíchla moje maminka když hlídala tříletou holčičku a její jezevec na holčičku zavrčel..když jsem se jí ptala jestli ho plácla tak mě řekla že holčičku už nebude hlídat leč pejsek není ve své kůži. Počítala jsem do tří, spolkla co si myslím a pouze řekla že je škoda že tam malou nemůže mít. To víš žralo mě na jakém místě by bylo její vnouče
Dvě hodiny jsem řídila a tak jsem přemýšlela proč..a dospěla jsem k názoru že co umřel táta prostě se cítí opuštěná. Má mne, stejně jako tvoje máma tebe a Matyldu. jenže obě mají pocit že my máme svoje a vlastě je nepotřebujem, jasně že to není pravda, jenže oi stárnou a prostě to tak cítí.
Pes je ale na nich zcela závislý a mají pocit že on je ten jediný co je opravdu potřebuje a pro něj má smysl se obětovat.
Navíc s ním mají svázán i kus života a vzpomíky a lepší doby..

Myslím si že Amálce nastal čas přejít za duhový most, jenže pokud žere a vyprazdňuje se a majitel o eutanazii nepožádá vet nemá důvod to udělat.   Domívám se že Amálka má v sobě nádory nezhoubého původu, které zepříjemňují život vám, ale jí vpodstatě nevadí. Otázka je zda li Amálka ještě vnímá a má něco ze života, soudný vet by měl poznat kdy nastal čas. Fakt nevím jaký je ale pokusila bych mu zavolat a situaci s ním probrat. Já jsem zastánce nechat psa odejít důstojým způsobem,  a to je přesně do situace že se nepokálí pod sebe.
  To rozhodutí je hrozné a věř mě že vím o čem mluvím, ale pčijde mě to že týrána jsi ty Matylda a v neposlední řadě Amálka, on totiž pes i když trpí se do podledí chvíle tváří že je ok.
Přeji ti ať to vyřešíte ke spokojeosti všech s co nejmenšími ranami a dušičkách.

Mne včera napadla kacírska myšlienka, že tá chudinka fenka je možno pre teba nácvik nanečisto na čas, keď bude potrebovať opateru mama - tam si eutanáziu nevydupeš zaručene (hoci môj otec ju našim psom závidel a určite by ju vo svojom prípade privítal...).

Upravil(a) Selima (20. 1. 2011 11:08)