Inak zasa na druhú stranu musím ako bohužiaľ otrlá uspávačka psov (nechala som uspať už dve feny ), že niekedy je to to najmilosrdnejšie, čo sa dá urobiť; a môj otec, ktorý zažil pomalé a zlé umieranie starje mamy, tvrdí, že to tým psom závidí.

Všem děkuju za odpovědi, nemyslete si, že je nečtu, jen je prostě nějak dlouho vstřebávám...

Pan - tenhle pohled mě vůbec nenapadl. Děkuju. Máma není na vyslovování vět typu "Mám tě ráda" stavěná, nebo jí je já neumím říct. Prostě nám to spolu moc nejde. Ale když jsme spolu byly na procházce, pokusila jsem se jí neohrabaně vysvětlit, že i přestože se chceme odstěhovat do nového domu, tak s ní do budoucna počítáme a to do budoucna všeho možného rozsahu. Že i z toho důvodu je část baráku bezbariérová atd.
Nevím, jaktenhle rozhovor doplul k Amálce, ale rozhodně je od té doby alespoň o malinko klidnější.

Sel - asi si nečetla celé vlákno. Amálka se sama nezvedne, bez pomoci nevyjde schůdek, který má sedm centimetrů. Nezvládne terénní nerovnosti. Bouda nepřichází v úvahu, stejně jako vystavení zimě, to prostě nejde. Na dvorek jí dáváme akorát vyčůrat, minuta a honem s ní dovnitř.

A jak to bude dál? Sama nevím. S mámou jsme se shodli, že jsme obě hrozně nerozhodné, že bychom potřebovali od někoho gjet, kde by stálo "ano, ten pes se trápí, utraťte ho". Vzhledem k tomu, že nic takového nám nikdo nedá, bude se muset rozhodnout. V kostech cítím, že to budu já. Tento týden už u nás veterináři nepracují, mezi svátky nikoho neseženu, takže to prostě odsouvám na leden. Pak už se tomu budu muset postavit čelem.

Def: .....že bychom potřebovali od někoho gjet, kde by stálo "ano, ten pes se trápí, utraťte ho".

Def, a Tobě ke správnému rozhodnutí nestačí Tvůj vlastní odstavec?:

Amálka se sama nezvedne, bez pomoci nevyjde schůdek, který má sedm centimetrů. Nezvládne terénní nerovnosti. Bouda nepřichází v úvahu, stejně jako vystavení zimě, to prostě nejde. Na dvorek jí dáváme akorát vyčůrat, minuta a honem s ní dovnitř.

Veterináři mívají běžně pohotovost, dokonce i ti venkovští. Sice připlatíš (u nás asi 150 Kč), ale ...
Držím Ti palce, taky jsme si tím prošli.

Tak jestli ještě někoho zajímá pokračování naší story...
Dneska jsme se psem jeli na veterinu, já a O., abychom slyšeli i my názor doktora (ovšem jiného, než kde byla máma). Pan doktor psa moc neprohlížel. Ani nemusel, výmluvný bylo už to, že jsme ho do ordinace museli přinést, nemohli jsme ho dát na stůl, protože by spadnul dolů. Když ho O. postavil na zem, stejně se pes skácel. Doktor řekl, že to má od páteře a může to být cokoliv, hexenšusem počínaje, zánětem konče. Vyptával se na pár věcí, víceméně nejví šel po tom, jestli má pes radost ze života, jestli někoho vítá, snaží se vrtět ocasem, atd. No, podle mě nic takového nemá, tak jsme to řekla.
Zkusila jsem i obligátní otázku, co by pan doktor dělal, kdyby šlo o jeho psa... Maličko se vykroutil, ale to jsem čekala.
Závěr je ten, že jsme vyklopili 400,- KáČé za léky na týden. Měly by pomoci ná případný zánět v oblasti páteře, měla by se zlešit chůze i postavení zadních nohou (kříží se jí), celkově by na psovi měla být viditelná změna. Pokud změna bude, zkusíme to podpořit další léčbou, pokud nebude, doktor řekl, že by to dál neprotahoval.

Mámu jsem s tím dnes obeznámila a zatím vypadá, že to chápe. Uvidíme za týden.

Díky všem za ochotné uši a oči

Def - myslím na Tebe, udělala si v této situaci nejlíp,co si mohla. Dál podávej info

Mámu jsem s tím dnes obeznámila a zatím vypadá, že to chápe.
Def, asi jiná možnost není - ale prosím za tvoji maminku - nic nedělej a nerozhoduj bez ní.
Před časem jsem byla v podobné situaci. Udělala jsem všechno, co bylo možný, ale věděla jsem, že to je jen na chvilku a co bude neodvratně následovat. Jenže jednou jsem se vrátila do prázdného bytu... ten pán, co s ním bydlím, to udělal za mými zády - prý mi to "zapomněl říct". Tak tohle bych tvojí mámě opravdu nepřála...

Díky za reakce...

Heleno - neudělám to. Dokonce ani na řešení tipu "pes zemřel sám, alias nechala jsem ho utratit, ale tobě to neřeknu" nemám. Nepřijde mi to fér. Však už to nějak dobojujem.

Jen mě třeba hrozně mrzel názor táty (naši jsou rozvedení asi 26 let), který na moje skuhrání an svat věcí odpověděl docela drsně, že to absolutně není moje věc, že to dělám pro mámu. Víceméně, že mám držet hubu a krok Docela mě to překvapilo, protože jindy je fakt chápavej a dá se s ním v pohodě mluvit.

Ahoj Defi,
a jak na tom Amalka je? Zlepsilo se neco? Pomohli ji nejaky ty leky ,nebo vubec?

Mám pejska a hrozně mně bolí tohle číst. Pokud bych byla přesvědčena, že se pes trápí, nemá radost ze života atp. dopřála bych mu důstojný konec a to i v případě, že by s tím moje máma nesouhlasila.
Na tvém místě bych ovšem taky zapřemýšlela, nakolik tvoje přesvědčení o tom, že pes se trápí, ovlivňuje tvůj negativní postoj k němu, zkrátka nakolik si ty chceš myslet, že nemá radost ze života, abys pro sebe obhájila to, jak to cítíš.
Všichni tě tady litují, mně je líto pejska, který je nemouhocí a odkázaný na člověka, který ho nenávidí. Ten pejsek za to, že je nemohoucí, opravdu nemůže.

Definit,
zda se me ze Amalka potrebuje odejit sama a dobrovolne. Ma to ten hacek ze nemuze protoze Tva mamka na jejim zivote lpi.
Ty Amalku podle mne nenavidis a v tom je take hacek,nebot cim vic v sobe budes chovat zlost,frustraci a odpor k ni, tim horsi to bude pro Tvoji psychiku.

Teru to tady nakousla a ja bych na Tvem miste k Amalce zmenila vztah. Cim vic s ni naopak dokazes souciti,tim snadnejsi to budes mit.
Je slozite to uskutecnit,ale takove muze byt jedine reseni pro Tebe. (muj nazor ,nikoli rada,nebot jen Ty sama potrebujes prijit na to co mas delat) 
Kez v sobe najdes soucit.Predstav si kdyby jsi to byla Ty sama v jeji pozici (jako clovek). Muzes tim mnohe vyresit.

Upravil(a) hirondel (15. 1. 2011 21:57)

Já naprosto chápu, jak strašné to pro tebe musí být, starat se o takového pejska. Já mám třetinu starostí s tím svým a přesto je to často velká oběť. Jenže vím, že pořídit si ho, bylo moje rozhdonutí, nebudu to tady pitvat.

Už při čtení tvého prvního příspěvku mne napadlo - je takový problém pořídit ohrádku a malou tam strčit, když jdeš venčit psa? Je takový problém dát nepohyblivého pejska na plenu s umělohmotným spodkem? Jak je možné, že pejsek zvrací krev, teče mu z konečníku a vy to neřešíte? To, jak popisuješ chování veterináře mně překvapuje, já mám opačné zkušenosti, veterináři rádi léčí i neexistující věci, protože na tom rejžujou.. jasně, to že já mám takovou zkušenost, ještě neznamená, že jsou takové všichni..

tohle nemá být výčet výtek.. z toho, jak píšeš mám prostě pocit, že se chceš vyvinit z pocitů, které vůči pejskovi máš... a neříkám, že to je špatné, repektive nepochopitelné, že to tak cítíš, zažila jsem lidi, kteří to podobně cítili k těžce positežnému dítěti... a není možné, že si prostě do pejska projikuješ vše zlé, co se ti děje? Že je snadnější zlobit se na staré, bezmocné, páchnoucí a tolik obtěžující zvíře, než na sebe, na dítě, na manžela, na matku, co já vím? Je to fakt o tom pejskovi nebo je prostě jen nejvíc na ráně? Protože u něj se nejsnadněji dá artikulovat, v čem ti tolik leze na nervy?

Promiň, třeba jsem úplně vedle. Přečetla jsem pár tvých vět, neznám tě ani tvou situaci. Ale to, co píšeš, na mně prostě působí tka, jak působí.

Za sebe říkám - jestli nejsi schopná a ochotná poskytnout starému a nemocnému pejskovi důstojné dožití, nechej ho uspat. Když si představím, jakým způsobem ho asi nosíš na ten dvorek, když se štítiš ho i pohladit.. A nestarej se o to, co by ti kdo řekl, kdybys ho natočila a dala sem. Proč bys to dělala? To opravdu potřebuješ slyšet, že na to máš právo?

Tercila napsal(a):

Teru99 Za sebe říkám - jestli nejsi schopná a ochotná poskytnout starému a nemocnému pejskovi důstojné dožití, nechej ho uspat.

Teru, v tomto případě je asi ještě "problémem" maminčina závislost na psovi. Je to zapeklitá situace, to je pravda. A já se upřímně divím tomu veterináři, vždyť musí vidět, že to není k žití. I když - pokud ho uspí, vyinkasuje 280 Kč a přijde o "pacienta". Kdežto když k němu s tím psem bude Def. muset zajít párkrát ročně, získá víc, že...

Maminčina bezohlednost.