Já bych řekla, že to není prioritně o tom psovi, ale o tom, že si neumíš nastavit hranice. Tvoje dítě tím trpí (proč to vlastně dopustíš a suneš ho na druhou kolej?), a tenhle vzor okouká a bude kopírovat, až bude starší....hezkej softvér, co?
Udělejte si vlastní malý stromeček, miminko vlastně ani ještě neví, co jsou to vánoce....pusťte si pěknou hudbu, mamince dojděte jen popřát.....to by nešlo?

Def, myslím, že by pro všechny, i pro pejska bylo vysvobozením utracení, byť je to jakkoliv smutné. Akorát se trápí.

No nevím, jestli je tady někdo, kdo by chtěl ke konci života zažívat to, co ten pes...Takže bych to s tím utracením před vánoci zase tolik nedramatizovala.  A Definitiv bude mít svátky na ho.no tak jako tak. Buď to bude o nešťastném stavu Amálky nebo o mamince, jejíž reakce se Definitiv tolik bojí.  Pro psa by vysvobození nejspíš bylo tím nejhezčím dárkem.

Definitiv napsal(a):

Rejko - u veterináře jsme byli tuším minulé úterý, několik dní nežrala a zvracela krev. Výsledek? Srdce jako zvon. Kdyby nežrala dál, máme se přijít ukázat. Naschledanou.
Podle mě se musí trápit. Podle mámy jí nic nechybí....
To že má proleženiny (a ne jen na kloubech), to že když jí člověk zkusí postavit na nohy, tak se jí zadní kroutí tak, že se ve stoji neuvdrží, to, že když se konečně rozhýbe, tak jde bokem a zadek jí ujíždí, nohy podklesávají, to že několikrát spadne ze schodů, prtože prostě nedokáže jít rovně tam kam by chtěla - to je podle mámy senilita.

Def, změnila bych veta, hned bych jela někam jinam na konzultaci (to minimálně).
Jinak se ti vůbec nedivím že trpíš a je mi teda především toho psa neskutečně líto, protože ten tím asi trpí nejvíc. Shodou okolností je to dva týdny, co tchýně nechala uspat babiččina pejska, 14ti letého oříška, který začal čůrat krev a poštěkávat a kňučet. Veterinář konstatoval, že to je nádor v pokročilém stádiu a navrhl pejska uspat. Bylo to fakt hrozný a náhlý, všichni jsme to ořvali, ale jsme strašně rádi, že prožil dlouhej a hezkej život a v jeho závěru netrpěl tak, jako teď vaše Amálka. Vem si, že jestli je na tom takhle špatně už přes rok, že to je jako kdyby člověk trpěl 5-7 let v podobném stavu, podělával se, neudržel se na nohou a do toho měl ničím netišené bolesti. V takovém stavu člověk o prodlužování mizérie nestojí a pes určitě taky ne!

Upravil(a) Fidorka (17. 12. 2010 10:12)

Změňte veterináře a přístup. Jestli fenečka neumírá, ať je léčena (alespoň paliativně, to snad jde i u psů), jestli umírá, nechte ji umřít. Ulehčit trpícímu je snad normální i před vánoci.

Já jsem zažívala podobný příběh s mými prvními kočkami, co jsem si pořídila ještě jako dítě a zůstaly u matky. První historka - čekala jsem na převzetí bytu, bydlela jsem u matky a měla první dítě. Do toho mi onemocněl mladší z kocourů, takže jsem to dělala stylem - nakojila jsem dítě o půlnoci, vzbudila jsem matku a šlo se na kocoura dát mu prášek, protože Filípek byl nezvladatelný a prášek mu musel být vecpán za asistence dvou osob. Uložila jsem kocoura, umyla jsem si ruce a poškrabaná jsem vstávala za čtyři hodiny na kojení dítěte.

Dopadlo to tak, že oba dva kočičáci se dožili požehnaného věku - 18 a 16 roků - a napřed onemocněl první na rakovinu střev. I přes lékařskou péči mi bylo doporučeno ho utratit. Matka vyváděla, osočovala mě z bůhví čeho, ale nakonec se s odchodem kocourka smířila. Bohužel - za rok se opakovala situace znovu - mladší kocour přestal žrát a byl mu diagnostikován nádor na játrech. I u tohoto zvířátka jsme dělali, co jsme mohli, vozili jsme ho k veterináři, kupovali mu léky, za ošetření jsme už tenkrát zaplatili přes 7.000,- Kč, ale ani nadstandardní péče k ničemu nevedla - veterinář sám naznačil, že nádor je už tak pokročilý, že se nedá nic dělat, kocour byl na lécích a na umělé výživě a kdybychom ho násilím udržovali naživu, Filípek by doslova a do písmene zemřel hlady. Matka viděla, že děláme, co je v našich silách, veškerý nadstandard jsem samozřejmě hradila já, a tak jenom tiše oplakala, když jsem Filípka odnesla na veterinu, doprovodila ho na poslední cestě a domů jsem přinesla prázdnou přepravku

Já Ti to píšu, Def, proto, že váš pes nepochybně trpí a zájem zvířátka by měl být určitě podle mě nadřazen falešnému soucitu a falešným ohledům "nekazit mamince Vánoce" a pokud máš toho pejska aspoň trochu ráda, řeš to!!! Vyhledej jiného veta, nech pejska vyšetřit a pokud bude třeba, dopřej mu bezbolestný a rychlý odchod z tohoto světa. Maminka u toho být nemusí, postav ji zkrátka před hotovou věc, uděláš to pro dobrou věc a blaho zvířete!!!

Hm ... takže teď vyplývá na povrch, že jsi TY OSOBNĚ vůbec se psem u veterináře nebyla, byla tam s ním Tvoje maminka a ta Ti mohla leccos zamlčet. Mně to bylo hned divné, že by psovi v tomhle stavu vet POUZE poslechl srdíčko, sdělil, že pes má srdce jako zvon a poslal chovatelku s takhle zbědovaným zvířetem domů a nic neřešil
Budeš muset vzít situaci pevně do svých rukou a jednat s veterinářem Ty, jinak se nedozvíš, jak to se psem ve skutečnosti je.
Nechci malovat čerta na zeď, ale maminka Ti zřejmě zamlčela pravý stav věci. Pravděpodobně se dozvěděla, že psa už nemá cenu nijak léčit, protože má nějakou neřešitelnou diagnózu a veterinář jí i možná naznačil něco o uspání, načež se matka zděsila, psa odvlekla z ordinace a Tobě nakukala, že je pes jako rybička, i když se chudák už sotva drží na nohou. To je ten falešný soucit se smrtelně nemocným zvířetem, kdy ho chovatel nechává trápit, zvíře nežere, sotva se potácí, ale majitel se zuby-nehty brání ukrátit mu milosrdně utrpení a nechává ho živořit tak dlouho, dokud zvíře samovolně neuhyne

Upravil(a) Kiara (17. 12. 2010 13:35)

Třeb ji opravdu nic nebolí, ale určitě musí být zesláblá tou neustálou ztrátou krve, i to může být důvod, proč se nepostaví na nohy .... Ale myslím si, že je třeba se k tomu a k sobě nějak postavit.

Definitiv napsal(a):

Já mám prostě hrůz z toho, že třeba nadsazuju moje pohodlí před životem psa. Co když se opravdu netrápí? Máma jí semtam nějakej prášek proti bolesti dává, už zase nezvrací a zvládne se i sama najíst. Nekrvácí...

Def, kdyby Amálka byla mladej pes, který tě otravuje běžným štěkáním a tím, že ho musíš vyvenčit a ty ses ho rozhodla zbavit, tak pak by se dalo říct, že tvoje pohodlí je důležitější než její život.
Jenže Amálka, co jsem pochopila téměř nechodí, je slepá, hluchá, má proleženiny a přidalo se do toho i krvácení a ty jí jako matka malého dítěte, které samo o sobě vyžaduje dost péče, musíš obstarávat a to doslova.
Mám pochopení pro tvoji mamku, že k ní má vztah a asi pro ní je těžké nechat jí utratit ale přiznám se, že pro tebe mám mnohem větší pochopení.
Zažila jsem psa, který sotva chodil a svěrače už taky neovládal. Pomáhala jsem ho venčit, protože majitelka to sama nezvládala. Bylo na to třeba dvou a pes zjevně trpěl. Naštěstí měla majitelka dost rozumu a přestože bylo před Vánoci, nechala ho utratit.
Takže Amálce bych poděkovala za super léta a nechala jí odejít na věčnost. Má na to nárok. A mamka se s tím nějak popere. Odchod psa je určitě lítostná záležitost, sama jsem to několikrát zažila ale to je prostě život a tak to je.

Def, sama mám doma starého psa a čekám na problémy. Nedovedu si představit, že bych jednou přišla domů a někdo by "rozhodl" za mě. Taky je pravda, že nikoho s péči o psa neobtěžuju a snažím se to zvládat sama.
Vím, že to co zažíváš je  hrozné, ale přeci jenom bych nechala rozhodnout mámu .
Určitě bych navštívila i jiného lékaře .

rejka napsal(a):

aprill napsal(a):

Def, sama mám doma starého psa a čekám na problémy. Nedovedu si představit, že bych jednou přišla domů a někdo by "rozhodl" za mě. Taky je pravda, že nikoho s péči o psa neobtěžuju a snažím se to zvládat sama.
Vím, že to co zažíváš je  hrozné, ale přeci jenom bych nechala rozhodnout mámu .
Určitě bych navštívila i jiného lékaře .

V téhle situaci,kterou má Defi,bych navíc nenechala to zvíře se trápit jen proto,že je "nepřijatelné" nechat ho utratit na vánoce.

Rejko, já chápu Def, ale chápu i maminku.

Definitiv napsal(a):

Pan - s ohledem an moje pocity absolutně nechápu, proč by Amálka zrovna mě milovala. Seslala jsem k ní tolik špatných myšlenek, že se doopravdy stydím. Asi zůstává jen kvůli mámě.

Def,
já osobně si myslím, že láska není uchopitelná rozumem, nemusíš o chápat..... Kolikrát i my lidé skuečně hluboce milujeme někoho, kdo si to dle našeho rozumu "nezaslouží". Proč by to tedy stejně nemohlo platit i pro zvířata? Zvlášť když skutečná láska je opravdu bezpodmínečná
Myslím, že Amálka jen vám dvěma a z velké lásky, které je pes schopen, ukazuje, jak jste se ve vašem vztahu "zasekly".... Psi a kočky jsou v tomhle jedineční
Zrovna nedávno můj syn našel kočku, která nám teď všem ukazuje, kam vede zabejčilé chtění, lpění, boj..... Tak dlouho bojovala na ulici o život, až ji naše péče a dočasné zmizení syna z jejího zorného úhlu málem zabilo. Já vím, že to zní bláznivě, ale je to tak. Stačí opravdu jen vnímat SRDCEM a ne HLAVOU.
Zkus mámě říci, že ji máš moc ráda a rozhodně se na ni nikdy nevykašleš. Ona se přece nemusí bát, že jednou skončí stejně jako Amálka, klidně může zvolnit a přestat tě citově vydírat. Její láska k tobě to jistě nemá zapotřebí.
Prostě se spolu domluvte a Amálka bude moci v klidu odejít. Nu a nebo Vás obě překvapí a stejně jako váš vzájemný vztah, tak i on se "zázračně" uzdraví

Definitiv napsal(a):

Tuli - já prostě pokaždý vysrabím, když s mámou mluvím. Ona teď během tří let přišla o oba rodiče, o jednoho psa a podle mě se prostě upnula na Amálku. I když si myslím, že si vybrala toho nejhoršího, na koho se upnout mohla, protože její čas se taky krátí. Myslím, že mámě by se i ulevilo, kdyby to někdo rozhodl za ní, ona na to rozhodnutí podle mě nemá. Ale já zas nevím, jestli jsem v pozici, abych tohle rozhodnout mohla. Když k tomu přičtu Vánoce, atd... Nevím, nevím.

Hir - No, to jsme si mysleli všichni. Jenomže takhle už přežívá opravdu víc než rok. A myslím, že by takhle mohla vegetovat ještě dlouho. Mám dokonce nepříjemné tušení, že jestli se nám v příštím roce podaří dokončit barák a přestěhovat se, tak já každý ráno seberu dítě a půjdu pěkně zpátky sem, starat se o psa

Nešlo by zatepliť búdu a dať psa do nej? Resp. nechať ho/ju vonku s tým, že môže kedykoľvek do búdy? Alebo aspoň niekam do pivnice, aspoň na tú časť dňa, keď si doma sama, potom nech sa stará mama... A mame by som povedala, že keď má doma prkaticky umierajúceho psa, ktorého nechce utratiť, tak nech láskavo oplače aspoň dočasne bowlingy, kávičky a cvičenia a stará sa...