14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Tak se nám starý Babinet chýlí ke konci, na novém se mi moc nelíbí a netuím, jestli si tam zvyknu a proto jsem se rozhodla zaloit téma jetě tady.
Jsem tak trochu na konci s dechem :(
Bydlíme v rodiném domě, který má dvě samostatné bytové jednotky. V přízemí bydlí máma, v půdní vestavbě já, můj přítel a nae dítě. Oba byty mají vchody zvlá, přístupné ze dvora, take z jednoho do druhého se nedá dostat suchou nohou.
S mámou bydlí dva psi. Řízek, co je technicky vzato můj pes, ale mámu miluje, take se k ní prostě nastěhoval a pak Amálka, co je pes, kterého jsme si pořídili před patnácti lety, kdy jsme se stěhovaly z Prahy na vesnici. Amálka měla sestru, který víc ne před rokem umřela. Vichni jsme si mysleli, e to Amču sebere a půjde nedlouho po sestře. Co byla ovem chyba. Ten pes má neuvěřitenlě tuhej kořínek. A v tom spočívá můj problém.
Amálka se toti sama nezvedne, téměř se neudrí na nohou. Neovládá svěrač na 100%. A těká.
Na kadý zatěkání si já musím vybrat ze dvou variant:
1) přiobléknu dítě, seplhám se po naich strmých úzkých schodech, proletím s ním dvorem, kde je to totální ledovka a budu doufat, e se nezabijem, zalítnu k mámě, dítě zapnu do kočáru, zvednu psa, dostrkám ho ven, kde s ním budu operovat na dvorku a doufat, e vechno nestihla vyčůrat do kuchyně, zastrkám psa dovnitř, chirurgicky si vydrhnu ruce, vyzvednu dítě a půjdu s ním zas přes dvůr nahoru
2) udělám to samý, akorát dítě nechám nahoře a budu se modlit, aby se mu nepodařilo otevřít zábranu ke schodům, strčit prsty do zásuvky, začít se dusit a jiné podobné katastrofy.
Verze číslo jedna mi zabere asi deset minut. Verze číslo dva trvá dvě minuty., ale musím dolu dvakrát, protoe jednou nechám psa na dvoře a pak tam zas pádím ho oupnout dovnitř. Mezitím kontroluju nahoře dítě.
těkání se nedá ignorovat, opravdu to nejde. Je to asi jako kdyby vám někdo kapal vodu z kohoutku na hlavu. Je to naprosto otravný monotóní zvuk. S kadým zatěknutím se ve mně vzmáhá vlna vzteku.
Jen abych Vám dokreslila situaci, dneska v půl jedenáctý ráno jsem za sebou měla devět výprav dolů. Měla jsem počůraný dvoje kalhoty a čtvery ponoky. Pětkrát jsem vytírala.
Za celý den jsem tam byla 35x. Pokud to časově zprůměruju, strávila jsem dole 238 minut. To jsou bez dvou minut čtyři hodiny.
Sprchovat psa u jsem přestala, to jsem jinak dělala třeba osmkrát denně.
Samozřejmě těká i v noci. Ten koho budí není samozdřejmě máma, která spí dole, ale já a Matylda. Take mi pes třeba čtyřikrát za noc probudí Matyldu. usnout se v tom těkotu nedá. Jí se to občas při kojení podaří, já se pak potichu plíím z postele a jdu to dolů řeit. Dřív jsem jí dávala ven, dneska u surově budím mámu, a si to taky trochu uije. Jene to je dost k prdu, protoe i kdy jí rozsvítím v lonici, sundám z ní peřinu a vysvětlím jí situaci, tak se po mým odchodu klidně uloí a psa nechá těkat.
Podobná situace je tu asi dva roky. Dřív pomáhal děda, jene ten v květnu zemřel. Od tý doby jsem na to sama. Za celou tu dopbu jsem byla pryč tuím na dva víkendy, jinak mám rpostě neustále slubu. O. sice občas bývá přes den doma, ale teď má spoustu práce, třikrát do týdne koncertuje, take je pryč třeba dva dny. Máma chodí z práce okolo sedmý, osmý. Semtam nějakej večírek, cvičení, nějaká párty, víkend na běkách. A já se odsud nehnu.
I kadou mojí pitomou procházku po okolí poznamenává to, e v duchu počítám, jak to bude po návratu vypadat a co vechno budu muset z podlahy uklízet.
Jako malá jsem byla stralivě citliva, zachraňovala jsem kadýho mravenečka, kadýho ptáčka vypadlýho z hnízda jsem se snaila vypiplat a teď? Já u to zvíře nenávidím. Naprosto se ho títím, kdy se obas potácí v mojem okolí, instinktivně ucukávám, aby se o mě neotřelo. Nemůu jí u ani pohladit. Stačí se na ní podívat a jsem stralivě nasraná.
A to ani nemluvím o chvílích, kdy prostě potřebuju Matyldu uloit ke spánku a ten pes těká a těká a těká. A já chudáka rozespalý dítě vláčím nahorů a dolů po schodech, strkám jí do kočáru, do postýlky, do kočáru. Nekecám, někdy tahkle akce trvá dvě hodiny a končí jejím histerickým pláčem :(
Vůbec nedokáu připodobnit, jak se cítím, nevím, jestli si to někdo z vás umí představit. Kdy s hrůzou čekám na to, kdy se zase ozve psí zatěkání a já budu muset jít a postarat se o psa. Vztek ve mě úplně kypí, mám sto chutí něco rozmlátit, seřezat psa, e u nevstane, něco o ní přerazit. To jsou chvíle, kdy naprosto přesně chápu, jak se můe snadno stát, e oetřovatel vztáhne ruku na nějakýho bezmocnýho stařečka (prosím, nesklouzněme k tomuhle tématu, samo e to odsuzuju, jen připodobňuju moje pocity). Je mi ze sebe samotný blbě, ale já si doop=ravdy přeju, aby tady ten pes u nebyl. Krk se mi svírá hrůzou, kdy si uvědomuju, e já přeju někomu smrt,a le je to tak. Já u prostě nemůu. Mám 48 kilo, ten pes má přes dvacet. Já pořád hubnu, stěí ho utáhnu.
Na dalí dítě ani nemůeme pomyslet, jak bych to tu asi zvládala?
Někteří z vás si moný vybaví, e u tu podobná situace byla, e jsem se takhle starala o babičku a e jsem tu skuhrala jak sjem na to sama, jak rodina nepomůe a podobně... To e se opakuje podobná situiace mi má pravděpodobně něco naznačit. Nejspí to bude něco ve smyslu toho, e bych měla slevit ze svého pohodlí a ohlíet se víc na druhé? Nebo e jednou budu taky stará a bduu ráda, kdy se o mě někdo postará?
Potřebovala bych nějak posunout...
Ale co bych hlavně potřebovala je najít ventil tomu stranýmu vzteku, co mám uvnitř. U je to na takový úrovni, e i kdy jsem třeba přes den u kamarádky, tak ta hladina neklesne, jakmile doma uslyím psí těkot jsem zase tam, kde jsem byla. Jen se to ve mě víc a víc kupí a já nevím, jak to ze sebe dostat. K ádnýmu sportu se nedostanu (O. není doma a Matyldu prostě nikomu jinýmu nenechám). Na O. to vyřvávat nechci. Mimochodem, i on to nese hrozně a to oproti mě je velikej flegmatik a vydrí toho hodně. Ale poslední dobou i on práská dveřma, nadává jak paček a na psa řve.
Máte někdo radu jak upustit vztek? Jak se smířit s tím, e pes prostě je a bude a já s tím nic neudělám?
Jen jetě pro úplnost dodám, e můj názor je, e Amálka by se měla utratit. na nohou se skoro neudrí, vráí do věcí, nevidí, neslyí, občas zvrací krev, občas krvácí z konečníku. Kdykoliv se na tohle téma pokusím bavit s mámou, začne mě víceméně citově vydírat. pouívá věty typu "Ty chudinko moje malá, vichni tě chtějí zabít, ale neboj se, já tě nikdy nedám" a "já prostě nepůjdu k veterináři a neřeknu mu: ´ná pes chodí, ere, ale jenom trochu těká, tak ho zastřelte´".
Moná vypadám jen nestkutečnej necita, ale abych řekla pravdu, ona v tom neije ani způlky jako já.
Pokud vám to řpijde jako moc vtipná historka, prosím, zasmějte se tomu zítra spolu s kolegyněmi u kafíčka, ale nesmějte se mi tu nahlas. Já u fakt nejsem daleko od toho zastřelit toho psa na dvoře (revolver mám).
Tak a teď do mě....
Není tady
Def,
můe to znít blbě: ale co kdy ti tyto příhody naopak mají ukázat, e se musí nejprve postarat sama o sebe, začít logicky uvaovat a stát si na svém názoru?
Není tady
"....na nohou se skoro neudrí, vráí do věcí, nevidí, neslyí, občas zvrací krev, občas krvácí z konečníku."
Defi,kdyz jsem cetla tohe okamzite me napadlo ze ten pes zit dlouho nemuze.
Upravil(a) hirondel (16. 12. 2010 21:33)
Není tady
Tuli - já prostě pokadý vysrabím, kdy s mámou mluvím. Ona teď během tří let přila o oba rodiče, o jednoho psa a podle mě se prostě upnula na Amálku. I kdy si myslím, e si vybrala toho nejhorího, na koho se upnout mohla, protoe její čas se taky krátí. Myslím, e mámě by se i ulevilo, kdyby to někdo rozhodl za ní, ona na to rozhodnutí podle mě nemá. Ale já zas nevím, jestli jsem v pozici, abych tohle rozhodnout mohla. Kdy k tomu přičtu Vánoce, atd... Nevím, nevím.
Hir - No, to jsme si mysleli vichni. Jenome takhle u přeívá opravdu víc ne rok. A myslím, e by takhle mohla vegetovat jetě dlouho. Mám dokonce nepříjemné tuení, e jestli se nám v přítím roce podaří dokončit barák a přestěhovat se, tak já kadý ráno seberu dítě a půjdu pěkně zpátky sem, starat se o psa
Není tady
Defi,kdy se o zvíře stará jenom ty,rozhodni se sama,jak situaci bude řeit. Co bych udělala já v první řadě by bylo,e bych psa nechala prohlédnout veterinářem.Protoe píe,e na nohou se skoro neudrí, vráí do věcí, nevidí, neslyí, občas zvrací krev, občas krvácí z konečníku a to je velmi váná situace. Pomineme -li tvé psychické rozpoloení, kdy si přeje smrt pro zvíře,je to toti moná správná mylenka. Fenka je stará,nemocná,můe těkat i proto,e má bolesti a trápí se. A u to vnímá celé jak chce, dej na radu a doporučení odborníka. Já mám naeho starého psa ráda,ale jakmile budu mít jednou pocit,e se týrá,necháme mu píchnout injekci. Nedovolím,aby se trápil.
Není tady
Teda Def to je síla. Fakt. Naprosto mi nepřijde, e bys to nějak přeháněla, byla necitlivá nebo se potřebovala naučit obětovat pro druhé.
t
Spí si potřebuje začít dávat hranice toho, co udělá pro druhé a co u ne. Protoe jsi ve stavu, kdy dává víc ne jsi schopná a ochotná, a jsi z toho na zhroucení.
Maminka je teda poklad. Sama se nepostará, ale od tebe to čeká, psa utrati nedá, no bodej, kdy s ním nemá práci. Toho psa je mi líto, měli jsme taky 16 let starého psa, vím, jaká je to práce a vím jak je těké se smířit s jeho odchodem, obzvlá kdy nepřijde sám a je mu potřeba pomoct. Pokud sama vidí, e nejlepí řeení i pro psa by bylo nechat ho utratit, navrhuji tři řeení:
1. Varianta mírná: sednout si s mámou, vysvětlit, e u na to nemá a e u se o psa starat nebude. A buď zařídí nějakou jinou péči, nebo souhlasí s utracením. Je to tvůj pes, veterináře zavolá sama, postará se o vechno, ale dál nemůe.
2. Varianta drsná. Přestat se starat (mono aplikovat po variantě 1, pokud s maminou nebude řeč). Vydret jeden den (nebo jen odpoledne) ignorovat těkot, nebo jít pryč a nechat psa napospas osudu. Po návratu nic neuklízet, a si to maminka vyere. Opakovat, dokud maminka nepřistoupí na nějaké řeení. Pes je ale u téhle varianty chudák a nepředpokládám, e bys na to měla aludek.
3. Varianta finální, rychlá a mírně záludná: a bude zase doma sama, zavolat veterináře a domluvit, e přijede dát uspávací injekci. Pro psa to bude vysvobození, pro tebe taky, bude mít po starostech a chudák pes po trápení. Mámě nemusí nic říkat ani předem, ani potom - taky prostě můe najít psa mrtvého.
Myslím, e jednu z těchto věcí bude muset udělat, a nejvíc se klaním k variantě 3. Přestaň se ohlíet na to, co si myslí mamka, protoe kdy nepřikládá ruku k dílu, tak nemá rozhodovací pramovoc, tečka. Obzvlá, kdy je to tvůj pes. A na její citové vydírání se vykali, ona si prostě jen myje ruce....
Není tady
Rejko - u veterináře jsme byli tuím minulé úterý, několik dní nerala a zvracela krev. Výsledek? Srdce jako zvon. Kdyby nerala dál, máme se přijít ukázat. Naschledanou.
Podle mě se musí trápit. Podle mámy jí nic nechybí....
To e má proleeniny (a ne jen na kloubech), to e kdy jí člověk zkusí postavit na nohy, tak se jí zadní kroutí tak, e se ve stoji neuvdrí, to, e kdy se konečně rozhýbe, tak jde bokem a zadek jí ujídí, nohy podklesávají, to e několikrát spadne ze schodů, prtoe prostě nedokáe jít rovně tam kam by chtěla - to je podle mámy senilita.
Není tady
Dafi,
ja chapu Tve obavy Pes je ale podle mne vazne nemocny pokud zvraci nekdy krev a obcas krvaci z konecniku.
Pokud s timhe kravacenim preziva uz pres rok tak to cumim taky.
Amalka je Tvuj pes ,to ty jsi ho privedla domu?
Není tady
Definitiv napsal(a):
Podobná situace je tu asi dva roky. Dřív pomáhal děda, jene ten v květnu zemřel. Od tý doby jsem na to sama. Za celou tu dopbu jsem byla pryč tuím na dva víkendy, jinak mám rpostě neustále slubu. O. sice občas bývá přes den doma, ale teď má spoustu práce, třikrát do týdne koncertuje, take je pryč třeba dva dny. Máma chodí z práce okolo sedmý, osmý. Semtam nějakej večírek, cvičení, nějaká párty, víkend na běkách. A já se odsud nehnu.
Def, beruko, ta vytučněná věta mě teda pratila do očí. Já bych to viděla takhle: tvůj prvořadý úkol je starat se o vlastní dítě, to má absolutní prioritu. Pokud nezvládá jetě péči o starého nemocného maminčina pejska, nenakládej si to na sebe - tak holt bude maminčina kuchyň počůraná, a maminka si to bude muset uklidit, a přijde, přece v tom nebude bydlet (například místo cvičení či párty). Třeba tím také změní názor na uspání pejska. Vím, o čem mluvím, nám v létě takhle umíral pejsek, k ivotu to nebylo, ale pořád jsme se tomu uspání bránili. Dolo to tak daleko, e jsme mu dávali pít injekční stříkačkou - dnes, zpětně, vím, e jsme mu to milosrdenství uspání měli poskytnout dřív.
Říkám si, proč si na sebe vlastně dobrovolně nakládá víc, ne je nutné?
Není tady
Definitiv napsal(a):
To e má proleeniny (a ne jen na kloubech), to e kdy jí člověk zkusí postavit na nohy, tak se jí zadní kroutí tak, e se ve stoji neuvdrí, to, e kdy se konečně rozhýbe, tak jde bokem a zadek jí ujídí, nohy podklesávají, to e několikrát spadne ze schodů, prtoe prostě nedokáe jít rovně tam kam by chtěla - to je podle mámy senilita.
Defi ,neni to jezevcik?
Tohle co popisuje znam a pes se rozhodne trapi.
Upravil(a) hirondel (16. 12. 2010 21:52)
Není tady
Def tak je fakt e pokud u takhle ije rok, tak zrovna na vánoce bych ji neutrácela s ohledem na mámu. Pokud by ses ale třeba rozhodla, e to podniknete v lednu, bude pro tebe psychicky mnohem snadnějí do vydret, protoe ví, e u se to blíí ke konci. Na té tvé práci je hlavně frustrující to, e to nemá konec - podle mě by ti s tím vztekem pomohlo, kdybys věděla, e v lednu u tu Amálka nebude.
Není tady
Jen jetě upravím - nejedná se o mýho psa, tam bych rozhodla a na mámu bych se (v rámci mezí) neohlíela. Jedná se o psa, kerýho jsme pořídily společně s mámou, kdy jsme se stěhovaly před patnácti lety z Prahy. Já jsem pak během sutdíí bydlela jinde, take pes je defacto mámy.
A taky jsem jí asi nasadila trochu psí hlavu. Ona se samozdřejmě stará. V rámci moností. Já u se naučila psa nesprchovat a nechat to na ní, a si ho vysprchuje a přijde domu, co já se s ním budu cpát estkrát denně do sprcháče.
Občas skutečně na den zmizím, ale musím říct, e mi je líto sousedů. jsou to taky lidi a za nic nemůou. A i kdy nemáme společnou zeď, tak ten těkot prostě slyet je
Ronjo - já mám základní problém s tím, e NEVÍM jestli je jeho stavna utracení. Nedokáu to posoudit a máma mě samozdřejmě nahlodává k tomu, e psovi vlastně vůbec nic není a můe tu jetě několik let spokojeně pobývat... dokud já nepadnu...
Není tady
Definitiv napsal(a):
Rejko - u veterináře jsme byli tuím minulé úterý, několik dní nerala a zvracela krev. Výsledek? Srdce jako zvon. Kdyby nerala dál, máme se přijít ukázat. Naschledanou.
Podle mě se musí trápit. Podle mámy jí nic nechybí....
To e má proleeniny (a ne jen na kloubech), to e kdy jí člověk zkusí postavit na nohy, tak se jí zadní kroutí tak, e se ve stoji neuvdrí, to, e kdy se konečně rozhýbe, tak jde bokem a zadek jí ujídí, nohy podklesávají, to e několikrát spadne ze schodů, prtoe prostě nedokáe jít rovně tam kam by chtěla - to je podle mámy senilita.
Proboha,to je hrůza!!!! Co to je za doktora,e stav posuzuje pouze podle toho,e má čistý poslech. O čem navíc pochybuji,protoe je to starý pes. Copak byl slepý a neviděl celkový stav? Proleeniny má otevřené???? Určitě se trápí,je slabá,padá chudák ze schodů.....to zvíře nemůe samo rozhodnout. Tenhle stav není k ití.Zavez ji k jinému veterináři a ukončí nejen její trápení.....kdyby jí bylo 5,ale 15!!!!!! Nemusí si připadat jako její vrah,za téhle situace já jiné řeení nevidím....
Není tady
1. Varianta mírná: sednout si s mámou, vysvětlit, e u na to nemá a e u se o psa starat nebude. A buď zařídí nějakou jinou péči, nebo souhlasí s utracením. Je to tvůj pes, veterináře zavolá sama, postará se o vechno, ale dál nemůe.
2. Varianta drsná. Přestat se starat (mono aplikovat po variantě 1, pokud s maminou nebude řeč). Vydret jeden den (nebo jen odpoledne) ignorovat těkot, nebo jít pryč a nechat psa napospas osudu. Po návratu nic neuklízet, a si to maminka vyere. Opakovat, dokud maminka nepřistoupí na nějaké řeení. Pes je ale u téhle varianty chudák a nepředpokládám, e bys na to měla aludek.
--------------------------------------
Není tady
Ronja napsal(a):
Def tak je fakt e pokud u takhle ije rok, tak zrovna na vánoce bych ji neutrácela s ohledem na mámu. Pokud by ses ale třeba rozhodla, e to podniknete v lednu, bude pro tebe psychicky mnohem snadnějí do vydret, protoe ví, e u se to blíí ke konci. Na té tvé práci je hlavně frustrující to, e to nemá konec - podle mě by ti s tím vztekem pomohlo, kdybys věděla, e v lednu u tu Amálka nebude.
Na Vánoce to určitě neudělám, i kdy u teď mám hrůzu z toho, e máma bude hctít trávit tědrý večer dole, protoe je tam stromeček a můeme se tam dívat na pohádky. Já tam nechci, protoe i přes vechny moný vonítka to tam prostě smrdí (já jsem dokonce hadrama ucpala tepelný vývod z krbu co máme nehodru, protoe to smrdělo a k nám!) a navíc tam nenechám Matyldu se batolit po podlaze, na kterou je denně sr/chc a občas krváceno, e
Nahoře ovem není televize a stromeček, take se máma bude nasírat a já blbka nejspí ustoupím a chudák Matylda stráví Vánoce v kočárku
Jak jsem stará, tak jsem blbá. Měla bych se za sebe začít trochu víc rvát.
Ohledně utracení, jsem hrozně nerozhodná. jse v tomhle srab, vím to. Je to rozhodnutí, který senedá vrátit. A co kdy je tomu psoi dobře? Co kdy nic nevnímá a jen já si myslím, e trpí? Teď u třeba asi dva dny zase jí, předtím jí máma musela krmit rukou... tak nevím, zas nevím
Není tady
hirondel napsal(a):
Definitiv napsal(a):
To e má proleeniny (a ne jen na kloubech), to e kdy jí člověk zkusí postavit na nohy, tak se jí zadní kroutí tak, e se ve stoji neuvdrí, to, e kdy se konečně rozhýbe, tak jde bokem a zadek jí ujídí, nohy podklesávají, to e několikrát spadne ze schodů, prtoe prostě nedokáe jít rovně tam kam by chtěla - to je podle mámy senilita.
Defi ,neni to jezevcik?
Tohle co popisuje znam a pes se rozhodne trapi.
Je to erdelteriér.
Není tady
S mámou u jsem si sednout zkouela. Vysvětlila jsem jí, e u jsem váně na pokraji sil a e to prostě dlouho nevydrím. A e se bojím, e mi skutečně jednoho dne rupne v kouli a toho psa zastřelím. Odpovědí mi bylo to, co jsem psala v prvním příspěvku. e ona tedy rozhodně nepůjde v veterináři a neřekne mu, e chce utratit psa protoe těká. Klasicky se jí povedlo ze mě udělat úplnýho vola, kterej si stěuje na naprostý maličkosti.
Ale abych jí nekřivdila, občas mi řekne, e ví, e já to mám nejtěí. Jene, to je mi jaksi k prdu, e?
Na den zmizet nepomůe. Musela bych být pryč tak 14 dní. V těhlech zimách to venku neprocourám... A jediný, jak docílit toho, aby si to máma uvědomila bby byla skutečně moje naprostá absence. Co se prostě nedá, protoe Matylda prostě musí večer chodit spát, co znamená, e se musíme v určitou hodinu dostat domů. No a větinou je to dřív, ne dorazí máma. A pes bude těkat, a já budu muset vyřeit, aby netěkal, protoe jinak malá neusne...a jsem v pasti...
Není tady
A nemůe někam odjet na těch 14 dní? Jakoe by sis odpočinula, dala si nervy do pořádku.. já tě fakt chápu, byla jsem před deseti lety v podobným stavu, a to na tom byl pes o dost líp.. A máma by moná líp chápala, o čem to celý je..
Není tady
Kubu - vlastně ani nemůu. Není kam. Pokouím se urvat alespoň týden na horách, ale to bude tak v únoru nejdřív...
Není tady
To teda vydrí hodně. Jestli ono to nebude u vás o tom, e čím víc unese, tím víc se na tebe naloí. Definitiv, ty jsi předevím máma a pak partnerka a pak má taky jiný povinnosti a pak teprve můe být oetřovatelkou psa. Jestli není tvojí mamce jasný, e by ses měla věnovat předevím děcku (potamo se postarat i o svoji psychickou pohodu, protoe odtud se odvíjí to podstatný), tak by to mělo být jasný tobě. Má rodičovskou odpovědnost, čas, který můe věnovat holce, se nikdy nevrátí. O čem to je, kdy jse jenom rozvibrovanej uzlík nervů. Pes u si svoje odil. Podle stavu, který popisuje, u se nějaké zlepení očekávat nedá. A jistě taky trpí. Přikláním se k variantě 3, kterou navrhla Ronja. Mamka k tomu evidentně nemá sílu a kdy ty jetě denodenně funguje, tak si asi říká, e ono to jetě nějakou chvíli půjde. Ale ono u to nejde. Tak se s tím holt bude muset vyrovnat, není malá holčička. To, e v minulých letech přila o oba rodiče i jednoho psa ji neopravňuje k tomu, aby vystavovala dceru (s malým děckem) takovýmu teroru. Vyře to, jak je třeba a nic si nevyčítej. Amálka by s tím určitě souhlasila. Vdy ji to taky musí trápit, e se trápí.
Není tady
Definitiv napsal(a):
Rejko - u veterináře jsme byli tuím minulé úterý, několik dní nerala a zvracela krev. Výsledek? Srdce jako zvon. Kdyby nerala dál, máme se přijít ukázat. Naschledanou.
Podle mě se musí trápit. Podle mámy jí nic nechybí....
To e má proleeniny (a ne jen na kloubech), to e kdy jí člověk zkusí postavit na nohy, tak se jí zadní kroutí tak, e se ve stoji neuvdrí, to, e kdy se konečně rozhýbe, tak jde bokem a zadek jí ujídí, nohy podklesávají, to e několikrát spadne ze schodů, prtoe prostě nedokáe jít rovně tam kam by chtěla - to je podle mámy senilita.
Definitiv, jakým způsobem ji ten veterinář vyetřoval, proboha?!?
Ty tady popisuje zvíře v posledním taení - krvácí z konečníku, neudrí ani moč, ani stolici, zvrací krev, má proleeniny, neudrí se na nohou a on usoudí, e "má srdce jako zvon" Já nejsem veterinář, nechovám psy, ale kočky, avak podle toho, co jsi tu popsala to zvíře musí mít přinejmením nádor buď ve střevech, nebo na důleitých vnitřních orgánech. Změň veterináře, jeď s ním někam jinam, ale to zvíře nenechávej takhle trápit !!!
Není tady
Já si myslím, e by byla ideální var. 3 podle Ronji. Nejetrnějí vůči vem. Prostě to musí někdo rozhodnout, máma to nejspí nebude, take Ty jse jediná.
Není to o vzteku, je to o hranicích. Říct si prostě "a dost, já to potřebuji mít jinak"
Není tady
moc drím palečky......nevím ale na co konkrétně
měli jsme psa....13 let....pak umíral....manel si s ním lehl na zem do spacáku, tiskl si ho na břicho....a tak spali.....máme hrobeček na zahradě
na dalího psa prostě nemám.....byl jedinečný.....
Není tady
Jei holka... vá veterinář je v.ů.l. A ty seeň nějaké práky na spaní a psovi to dej, a spí aspoň v noci, kdy neseene tak zkus ze 2 Kinedryly. A po vánocích k jinému veterináři ne na prohlídku, ale s prosbou o utracení - nejlépe se tam dohodni předem telefonicky.
Není tady
Def - i já bych se přimlouvala k variantě číslo 3. A moná se Ti troku uleví,kdy vyhledá jiného veterináře, který Ti řekne, jak pejsek je nemocný na smrt a e se trápí. Pak u to pro Tebe bude "snadnějí" v uvozovkách rozhodování.
Není tady