|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Tak se nám starý Babinet chýlí ke konci, na novém se mi moc nelíbí a netuším, jestli si tam zvyknu a proto jsem se rozhodla založit téma ještě tady.
Jsem tak trochu na konci s dechem :(
Bydlíme v rodiném domě, který má dvě samostatné bytové jednotky. V přízemí bydlí máma, v půdní vestavbě já, můj přítel a naše dítě. Oba byty mají vchody zvlášť, přístupné ze dvora, takže z jednoho do druhého se nedá dostat suchou nohou.
S mámou bydlí dva psi. Řízek, což je technicky vzato můj pes, ale mámu miluje, takže se k ní prostě nastěhoval a pak Amálka, což je pes, kterého jsme si pořídili před patnácti lety, když jsme se stěhovaly z Prahy na vesnici. Amálka měla sestru, který víc než před rokem umřela. Všichni jsme si mysleli, že to Amču sebere a půjde nedlouho po sestře. Což byla ovšem chyba. Ten pes má neuvěřitenlě tuhej kořínek. A v tom spočívá můj problém.
Amálka se totiž sama nezvedne, téměř se neudrží na nohou. Neovládá svěrač na 100%. A štěká.
Na každý zaštěkání si já musím vybrat ze dvou variant:
1) přiobléknu dítě, sešplhám se po našich strmých úzkých schodech, proletím s ním dvorem, kde je to totální ledovka a budu doufat, že se nezabijem, zalítnu k mámě, dítě zapnu do kočáru, zvednu psa, dostrkám ho ven, kde s ním budu operovat na dvorku a doufat, že všechno nestihla vyčůrat do kuchyně, zastrkám psa dovnitř, chirurgicky si vydrhnu ruce, vyzvednu dítě a půjdu s ním zas přes dvůr nahoru
2) udělám to samý, akorát dítě nechám nahoře a budu se modlit, aby se mu nepodařilo otevřít zábranu ke schodům, strčit prsty do zásuvky, začít se dusit a jiné podobné katastrofy.
Verze číslo jedna mi zabere asi deset minut. Verze číslo dva trvá dvě minuty., ale musím dolu dvakrát, protože jednou nechám psa na dvoře a pak tam zas pádím ho šoupnout dovnitř. Mezitím kontroluju nahoře dítě.
Štěkání se nedá ignorovat, opravdu to nejde. Je to asi jako kdyby vám někdo kapal vodu z kohoutku na hlavu. Je to naprosto otravný monotóní zvuk. S každým zaštěknutím se ve mně vzmáhá vlna vzteku.
Jen abych Vám dokreslila situaci, dneska v půl jedenáctý ráno jsem za sebou měla devět výprav dolů. Měla jsem počůraný dvoje kalhoty a čtvery ponožky. Pětkrát jsem vytírala.
Za celý den jsem tam byla 35x. Pokud to časově zprůměruju, strávila jsem dole 238 minut. To jsou bez dvou minut čtyři hodiny.
Sprchovat psa už jsem přestala, to jsem jinak dělala třeba osmkrát denně.
Samozřejmě štěká i v noci. Ten koho budí není samozdřejmě máma, která spí dole, ale já a Matylda. Takže mi pes třeba čtyřikrát za noc probudí Matyldu. usnout se v tom štěkotu nedá. Jí se to občas při kojení podaří, já se pak potichu plížím z postele a jdu to dolů řešit. Dřív jsem jí dávala ven, dneska už surově budím mámu, ať si to taky trochu užije. Jenže to je dost k prdu, protože i když jí rozsvítím v ložnici, sundám z ní peřinu a vysvětlím jí situaci, tak se po mým odchodu klidně uloží a psa nechá štěkat.
Podobná situace je tu asi dva roky. Dřív pomáhal děda, jenže ten v květnu zemřel. Od tý doby jsem na to sama. Za celou tu dopbu jsem byla pryč tuším na dva víkendy, jinak mám rpostě neustále službu. O. sice občas bývá přes den doma, ale teď má spoustu práce, třikrát do týdne koncertuje, takže je pryč třeba dva dny. Máma chodí z práce okolo sedmý, osmý. Semtam nějakej večírek, cvičení, nějaká párty, víkend na běžkách. A já se odsud nehnu.
I každou mojí pitomou procházku po okolí poznamenává to, že v duchu počítám, jak to bude po návratu vypadat a co všechno budu muset z podlahy uklízet.
Jako malá jsem byla strašlivě citliva, zachraňovala jsem každýho mravenečka, každýho ptáčka vypadlýho z hnízda jsem se snažila vypiplat a teď? Já už to zvíře nenávidím. Naprosto se ho štítím, když se obšas potácí v mojem okolí, instinktivně ucukávám, aby se o mě neotřelo. Nemůžu jí už ani pohladit. Stačí se na ní podívat a jsem strašlivě nasraná.
A to ani nemluvím o chvílích, kdy prostě potřebuju Matyldu uložit ke spánku a ten pes štěká a štěká a štěká. A já chudáka rozespalý dítě vláčím nahorů a dolů po schodech, strkám jí do kočáru, do postýlky, do kočáru. Nekecám, někdy tahkle akce trvá dvě hodiny a končí jejím histerickým pláčem :(
Vůbec nedokžáu připodobnit, jak se cítím, nevím, jestli si to někdo z vás umí představit. Když s hrůzou čekám na to, kdy se zase ozve psí zaštěkání a já budu muset jít a postarat se o psa. Vztek ve mě úplně kypí, mám sto chutí něco rozmlátit, seřezat psa, že už nevstane, něco o ní přerazit. To jsou chvíle, kdy naprosto přesně chápu, jak se může snadno stát, že ošetřovatel vztáhne ruku na nějakýho bezmocnýho stařečka (prosím, nesklouzněme k tomuhle tématu, samo že to odsuzuju, jen připodobňuju moje pocity). Je mi ze sebe samotný blbě, ale já si doop=ravdy přeju, aby tady ten pes už nebyl. Krk se mi svírá hrůzou, když si uvědomuju, že já přeju někomu smrt,a le je to tak. Já už prostě nemůžu. Mám 48 kilo, ten pes má přes dvacet. Já pořád hubnu, stěží ho utáhnu.
Na další dítě ani nemůžeme pomyslet, jak bych to tu asi zvládala?
Někteří z vás si možný vybaví, že už tu podobná situace byla, že jsem se takhle starala o babičku a že jsem tu skuhrala jak sjem na to sama, jak rodina nepomůže a podobně... To že se opakuje podobná situiace mi má pravděpodobně něco naznačit. Nejspíš to bude něco ve smyslu toho, že bych měla slevit ze svého pohodlí a ohlížet se víc na druhé? Nebo že jednou budu taky stará a bduu ráda, když se o mě někdo postará?
Potřebovala bych nějak posunout...
Ale co bych hlavně potřebovala je najít ventil tomu strašnýmu vzteku, co mám uvnitř. Už je to na takový úrovni, že i když jsem třeba přes den u kamarádky, tak ta hladina neklesne, jakmile doma uslyším psí štěkot jsem zase tam, kde jsem byla. Jen se to ve mě víc a víc kupí a já nevím, jak to ze sebe dostat. K žádnýmu sportu se nedostanu (O. není doma a Matyldu prostě nikomu jinýmu nenechám). Na O. to vyřvávat nechci. Mimochodem, i on to nese hrozně a to oproti mě je velikej flegmatik a vydrží toho hodně. Ale poslední dobou i on práská dveřma, nadává jak špaček a na psa řve.
Máte někdo radu jak upustit vztek? Jak se smířit s tím, že pes prostě je a bude a já s tím nic neudělám?
Jen ještě pro úplnost dodám, že můj názor je, že Amálka by se měla utratit. na nohou se skoro neudrží, vráží do věcí, nevidí, neslyší, občas zvrací krev, občas krvácí z konečníku. Kdykoliv se na tohle téma pokusím bavit s mámou, začne mě víceméně citově vydírat. používá věty typu "Ty chudinko moje malá, všichni tě chtějí zabít, ale neboj se, já tě nikdy nedám" a "já prostě nepůjdu k veterináři a neřeknu mu: ´náš pes chodí, žere, ale jenom trochu štěká, tak ho zastřelte´".
Možná vypadám jen nestkutečnej necita, ale abych řekla pravdu, ona v tom nežije ani způlky jako já.
Pokud vám to řpijde jako moc vtipná historka, prosím, zasmějte se tomu zítra spolu s kolegyněmi u kafíčka, ale nesmějte se mi tu nahlas. Já už fakt nejsem daleko od toho zastřelit toho psa na dvoře (revolver mám).
Tak a teď do mě....
22.10.2009 - 3389 g, 51 cm 
22.6.2012 3 3780 G, 51 cm Není tady
Def,
může to znít blbě: ale co když ti tyto příhody naopak mají ukázat, že se musíš nejprve postarat sama o sebe, začít logicky uvažovat a stát si na svém názoru?
Není tady
"....na nohou se skoro neudrží, vráží do věcí, nevidí, neslyší, občas zvrací krev, občas krvácí z konečníku."
Defi,kdyz jsem cetla tohe okamzite me napadlo ze ten pes zit dlouho nemuze.
Upravil(a) hirondel (16. 12. 2010 21:33)
Není tady
Tuli - já prostě pokaždý vysrabím, když s mámou mluvím. Ona teď během tří let přišla o oba rodiče, o jednoho psa a podle mě se prostě upnula na Amálku. I když si myslím, že si vybrala toho nejhoršího, na koho se upnout mohla, protože její čas se taky krátí. Myslím, že mámě by se i ulevilo, kdyby to někdo rozhodl za ní, ona na to rozhodnutí podle mě nemá. Ale já zas nevím, jestli jsem v pozici, abych tohle rozhodnout mohla. Když k tomu přičtu Vánoce, atd... 
Nevím, nevím.
Hir - No, to jsme si mysleli všichni. Jenomže takhle už přežívá opravdu víc než rok. A myslím, že by takhle mohla vegetovat ještě dlouho. Mám dokonce nepříjemné tušení, že jestli se nám v příštím roce podaří dokončit barák a přestěhovat se, tak já každý ráno seberu dítě a půjdu pěkně zpátky sem, starat se o psa
22.10.2009 - 3389 g, 51 cm 22.6.2012 3 3780 G, 51 cm Není tady
Defi,když se o zvíře staráš jenom ty,rozhodni se sama,jak situaci budeš řešit. Co bych udělala já v první řadě by bylo,že bych psa nechala prohlédnout veterinářem.Protože píšeš,že na nohou se skoro neudrží, vráží do věcí, nevidí, neslyší, občas zvrací krev, občas krvácí z konečníku a to je velmi vážná situace. Pomineme -li tvé psychické rozpoložení, kdy si přeješ smrt pro zvíře,je to totiž možná správná myšlenka. Fenka je stará,nemocná,může štěkat i proto,že má bolesti a trápí se. Ať už to vnímáš celé jak chceš, dej na radu a doporučení odborníka. Já mám našeho starého psa ráda,ale jakmile budu mít jednou pocit,že se týrá,necháme mu píchnout injekci. Nedovolím,aby se trápil.
Není tady
Teda Def to je síla. Fakt. Naprosto mi nepřijde, že bys to nějak přeháněla, byla necitlivá nebo se potřebovala naučit obětovat pro druhé.
t
Spíš si potřebuješ začít dávat hranice toho, co uděláš pro druhé a co už ne. Protože jsi ve stavu, kdy dáváš víc než jsi schopná a ochotná, a jsi z toho na zhroucení.
Maminka je teda poklad. Sama se nepostará, ale od tebe to čeká, psa utrati nedá, no bodejť, když s ním nemá práci. Toho psa je mi líto, měli jsme taky 16 let starého psa, vím, jaká je to práce a vím jak je těžké se smířit s jeho odchodem, obzvlášť když nepřijde sám a je mu potřeba pomoct. Pokud sama vidíš, že nejlepší řešení i pro psa by bylo nechat ho utratit, navrhuji tři řešení:
1. Varianta mírná: sednout si s mámou, vysvětlit, že už na to nemáš a že už se o psa starat nebudeš. Ať buď zařídí nějakou jinou péči, nebo souhlasí s utracením. Je to tvůj pes, veterináře zavoláš sama, postaráš se o všechno, ale dál nemůžeš.
2. Varianta drsná. Přestat se starat (možno aplikovat po variantě 1, pokud s maminou nebude řeč). Vydržet jeden den (nebo jen odpoledne) ignorovat štěkot, nebo jít pryč a nechat psa napospas osudu. Po návratu nic neuklízet, ať si to maminka vyžere. Opakovat, dokud maminka nepřistoupí na nějaké řešení. Pes je ale u téhle varianty chudák a nepředpokládám, že bys na to měla žaludek.
3. Varianta finální, rychlá a mírně záludná: až budeš zase doma sama, zavolat veterináře a domluvit, že přijede dát uspávací injekci. Pro psa to bude vysvobození, pro tebe taky, budeš mít po starostech a chudák pes po trápení. Mámě nemusíš nic říkat ani předem, ani potom - taky prostě může najít psa mrtvého.
Myslím, že jednu z těchto věcí budeš muset udělat, a nejvíc se klaním k variantě 3. Přestaň se ohlížet na to, co si myslí mamka, protože když nepřikládá ruku k dílu, tak nemá rozhodovací pramovoc, tečka. Obzvlášť, když je to tvůj pes. A na její citové vydírání se vykašli, ona si prostě jen myje ruce....
Není tady
Rejko - u veterináře jsme byli tuším minulé úterý, několik dní nežrala a zvracela krev. Výsledek? Srdce jako zvon. Kdyby nežrala dál, máme se přijít ukázat. Naschledanou.
Podle mě se musí trápit. Podle mámy jí nic nechybí....
To že má proleženiny (a ne jen na kloubech), to že když jí člověk zkusí postavit na nohy, tak se jí zadní kroutí tak, že se ve stoji neuvdrží, to, že když se konečně rozhýbe, tak jde bokem a zadek jí ujíždí, nohy podklesávají, to že několikrát spadne ze schodů, prtože prostě nedokáže jít rovně tam kam by chtěla - to je podle mámy senilita.
22.10.2009 - 3389 g, 51 cm 22.6.2012 3 3780 G, 51 cm Není tady
Dafi,
ja chapu Tve obavy 
Pes je ale podle mne vazne nemocny pokud zvraci nekdy krev a obcas krvaci z konecniku.
Pokud s timhe kravacenim preziva uz pres rok tak to cumim taky.
Amalka je Tvuj pes ,to ty jsi ho privedla domu?
Není tady
Definitiv napsal(a):
Podobná situace je tu asi dva roky. Dřív pomáhal děda, jenže ten v květnu zemřel. Od tý doby jsem na to sama. Za celou tu dopbu jsem byla pryč tuším na dva víkendy, jinak mám rpostě neustále službu. O. sice občas bývá přes den doma, ale teď má spoustu práce, třikrát do týdne koncertuje, takže je pryč třeba dva dny. Máma chodí z práce okolo sedmý, osmý. Semtam nějakej večírek, cvičení, nějaká párty, víkend na běžkách. A já se odsud nehnu.
Def, beruško, ta vytučněná věta mě teda praštila do očí. Já bych to viděla takhle: tvůj prvořadý úkol je starat se o vlastní dítě, to má absolutní prioritu. Pokud nezvládáš ještě péči o starého nemocného maminčina pejska, nenakládej si to na sebe - tak holt bude maminčina kuchyň počůraná, a maminka si to bude muset uklidit, až přijde, přece v tom nebude bydlet (například místo cvičení či párty). Třeba tím také změní názor na uspání pejska. Vím, o čem mluvím, nám v létě takhle umíral pejsek, k životu to nebylo, ale pořád jsme se tomu uspání bránili. Došlo to tak daleko, že jsme mu dávali pít injekční stříkačkou - dnes, zpětně, vím, že jsme mu to milosrdenství uspání měli poskytnout dřív.
Říkám si, proč si na sebe vlastně dobrovolně nakládáš víc, než je nutné?
Není tady
Definitiv napsal(a):
To že má proleženiny (a ne jen na kloubech), to že když jí člověk zkusí postavit na nohy, tak se jí zadní kroutí tak, že se ve stoji neuvdrží, to, že když se konečně rozhýbe, tak jde bokem a zadek jí ujíždí, nohy podklesávají, to že několikrát spadne ze schodů, prtože prostě nedokáže jít rovně tam kam by chtěla - to je podle mámy senilita.
Defi ,neni to jezevcik?
Tohle co popisuje znam a pes se rozhodne trapi.
Upravil(a) hirondel (16. 12. 2010 21:52)
Není tady
Def tak je fakt že pokud už takhle žije rok, tak zrovna na vánoce bych ji neutrácela s ohledem na mámu. Pokud by ses ale třeba rozhodla, že to podniknete v lednu, bude pro tebe psychicky mnohem snadnější do vydržet, protože víš, že už se to blíží ke konci. Na té tvé práci je hlavně frustrující to, že to nemá konec - podle mě by ti s tím vztekem pomohlo, kdybys věděla, že v lednu už tu Amálka nebude.
Není tady
Jen ještě upravím - nejedná se o mýho psa, tam bych rozhodla a na mámu bych se (v rámci mezí) neohlížela. Jedná se o psa, kerýho jsme pořídily společně s mámou, když jsme se stěhovaly před patnácti lety z Prahy. Já jsem pak během sutdíí bydlela jinde, takže pes je defacto mámy.
A taky jsem jí asi nasadila trochu psí hlavu. Ona se samozdřejmě stará. V rámci možností. Já už se naučila psa nesprchovat a nechat to na ní, ať si ho vysprchuje až přijde domu, co já se s ním budu cpát šestkrát denně do sprcháče.
Občas skutečně na den zmizím, ale musím říct, že mi je líto sousedů. jsou to taky lidi a za nic nemůžou. A i když nemáme společnou zeď, tak ten štěkot prostě slyšet je
Ronjo - já mám základní problém s tím, že NEVÍM jestli je jeho stavna utracení. Nedokážu to posoudit a máma mě samozdřejmě nahlodává k tomu, že psovi vlastně vůbec nic není a může tu ještě několik let spokojeně pobývat... dokud já nepadnu...
22.10.2009 - 3389 g, 51 cm 22.6.2012 3 3780 G, 51 cm Není tady
Definitiv napsal(a):
Rejko - u veterináře jsme byli tuším minulé úterý, několik dní nežrala a zvracela krev. Výsledek? Srdce jako zvon. Kdyby nežrala dál, máme se přijít ukázat. Naschledanou.
Podle mě se musí trápit. Podle mámy jí nic nechybí....
To že má proleženiny (a ne jen na kloubech), to že když jí člověk zkusí postavit na nohy, tak se jí zadní kroutí tak, že se ve stoji neuvdrží, to, že když se konečně rozhýbe, tak jde bokem a zadek jí ujíždí, nohy podklesávají, to že několikrát spadne ze schodů, prtože prostě nedokáže jít rovně tam kam by chtěla - to je podle mámy senilita.
Proboha,to je hrůza!!!! Co to je za doktora,že stav posuzuje pouze podle toho,že má čistý poslech. O čemž navíc pochybuji,protože je to starý pes. Copak byl slepý a neviděl celkový stav? Proleženiny má otevřené???? Určitě se trápí,je slabá,padá chudák ze schodů.....to zvíře nemůže samo rozhodnout. Tenhle stav není k žití.Zavez ji k jinému veterináři ať ukončí nejen její trápení.....kdyby jí bylo 5,ale 15!!!!!! Nemusíš si připadat jako její vrah,za téhle situace já jiné řešení nevidím....
Není tady
1. Varianta mírná: sednout si s mámou, vysvětlit, že už na to nemáš a že už se o psa starat nebudeš. Ať buď zařídí nějakou jinou péči, nebo souhlasí s utracením. Je to tvůj pes, veterináře zavoláš sama, postaráš se o všechno, ale dál nemůžeš.
2. Varianta drsná. Přestat se starat (možno aplikovat po variantě 1, pokud s maminou nebude řeč). Vydržet jeden den (nebo jen odpoledne) ignorovat štěkot, nebo jít pryč a nechat psa napospas osudu. Po návratu nic neuklízet, ať si to maminka vyžere. Opakovat, dokud maminka nepřistoupí na nějaké řešení. Pes je ale u téhle varianty chudák a nepředpokládám, že bys na to měla žaludek.
--------------------------------------
Není tady
Ronja napsal(a):
Def tak je fakt že pokud už takhle žije rok, tak zrovna na vánoce bych ji neutrácela s ohledem na mámu. Pokud by ses ale třeba rozhodla, že to podniknete v lednu, bude pro tebe psychicky mnohem snadnější do vydržet, protože víš, že už se to blíží ke konci. Na té tvé práci je hlavně frustrující to, že to nemá konec - podle mě by ti s tím vztekem pomohlo, kdybys věděla, že v lednu už tu Amálka nebude.
Na Vánoce to určitě neudělám, i když už teď mám hrůzu z toho, že máma bude hctít trávit štědrý večer dole, protože je tam stromeček a můžeme se tam dívat na pohádky. Já tam nechci, protože i přes všechny možný vonítka to tam prostě smrdí (já jsem dokonce hadrama ucpala tepelný vývod z krbu co máme nehodru, protože to smrdělo až k nám!) a navíc tam nenechám Matyldu se batolit po podlaze, na kterou je denně sr/chc a občas krváceno, že
Nahoře ovšem není televize a stromeček, takže se máma bude nasírat a já blbka nejspíš ustoupím a chudák Matylda stráví Vánoce v kočárku
Jak jsem stará, tak jsem blbá. Měla bych se za sebe začít trochu víc rvát.
Ohledně utracení, jsem hrozně nerozhodná. jse v tomhle srab, vím to. Je to rozhodnutí, který senedá vrátit. A co když je tomu psoi dobře? Co když nic nevnímá a jen já si myslím, že trpí? Teď už třeba asi dva dny zase jí, předtím jí máma musela krmit rukou... tak nevím, zas nevím
22.10.2009 - 3389 g, 51 cm 22.6.2012 3 3780 G, 51 cm Není tady
hirondel napsal(a):
Definitiv napsal(a):
To že má proleženiny (a ne jen na kloubech), to že když jí člověk zkusí postavit na nohy, tak se jí zadní kroutí tak, že se ve stoji neuvdrží, to, že když se konečně rozhýbe, tak jde bokem a zadek jí ujíždí, nohy podklesávají, to že několikrát spadne ze schodů, prtože prostě nedokáže jít rovně tam kam by chtěla - to je podle mámy senilita.
Defi ,neni to jezevcik?
Tohle co popisuje znam a pes se rozhodne trapi.
Je to erdelteriér.
22.10.2009 - 3389 g, 51 cm 22.6.2012 3 3780 G, 51 cm Není tady
S mámou už jsem si sednout zkoušela. Vysvětlila jsem jí, že už jsem vážně na pokraji sil a že to prostě dlouho nevydržím. A že se bojím, že mi skutečně jednoho dne rupne v kouli a toho psa zastřelím. Odpovědí mi bylo to, co jsem psala v prvním příspěvku. Že ona tedy rozhodně nepůjde v veterináři a neřekne mu, že chce utratit psa protože štěká. Klasicky se jí povedlo ze mě udělat úplnýho vola, kterej si stěžuje na naprostý maličkosti.
Ale abych jí nekřivdila, občas mi řekne, že ví, že já to mám nejtěžší. Jenže, to je mi jaksi k prdu, že?
Na den zmizet nepomůže. Musela bych být pryč tak 14 dní. V těhlech zimách to venku neprocourám... A jediný, jak docílit toho, aby si to máma uvědomila bby byla skutečně moje naprostá absence. Což se prostě nedá, protože Matylda prostě musí večer chodit spát, což znamená, že se musíme v určitou hodinu dostat domů. No a většinou je to dřív, než dorazí máma. A pes bude štěkat, a já budu muset vyřešit, aby neštěkal, protože jinak malá neusne...a jsem v pasti...
22.10.2009 - 3389 g, 51 cm 22.6.2012 3 3780 G, 51 cm Není tady
A nemůžeš někam odjet na těch 14 dní? Jakože by sis odpočinula, dala si nervy do pořádku.. já tě fakt chápu, byla jsem před deseti lety v podobným stavu, a to na tom byl pes o dost líp.. A máma by možná líp chápala, o čem to celý je.. 
Není tady
Kubu - vlastně ani nemůžu. Není kam. Pokouším se urvat alespoň týden na horách, ale to bude tak v únoru nejdřív...
22.10.2009 - 3389 g, 51 cm 22.6.2012 3 3780 G, 51 cm Není tady
To teda vydržíš hodně. Jestli ono to nebude u vás o tom, že čím víc uneseš, tím víc se na tebe naloží. Definitiv, ty jsi především máma a pak partnerka a pak máš taky jiný povinnosti a pak teprve můžeš být ošetřovatelkou psa. Jestli není tvojí mamce jasný, že by ses měla věnovat především děcku (potažmo se postarat i o svoji psychickou pohodu, protože odtud se odvíjí to podstatný), tak by to mělo být jasný tobě. Máš rodičovskou odpovědnost, čas, který můžeš věnovat holce, se nikdy nevrátí. O čem to je, když jseš jenom rozvibrovanej uzlík nervů. Pes už si svoje odžil. Podle stavu, který popisuješ, už se nějaké zlepšení očekávat nedá. A jistě taky trpí. Přikláním se k variantě 3, kterou navrhla Ronja. Mamka k tomu evidentně nemá sílu a když ty ještě denodenně funguješ, tak si asi říká, že ono to ještě nějakou chvíli půjde. Ale ono už to nejde. Tak se s tím holt bude muset vyrovnat, není malá holčička. To, že v minulých letech přišla o oba rodiče i jednoho psa ji neopravňuje k tomu, aby vystavovala dceru (s malým děckem) takovýmu teroru. Vyřeš to, jak je třeba a nic si nevyčítej. Amálka by s tím určitě souhlasila. Vždyť ji to taky musí trápit, že se trápíš.
Není tady
Definitiv napsal(a):
Rejko - u veterináře jsme byli tuším minulé úterý, několik dní nežrala a zvracela krev. Výsledek? Srdce jako zvon. Kdyby nežrala dál, máme se přijít ukázat. Naschledanou.
Podle mě se musí trápit. Podle mámy jí nic nechybí....
To že má proleženiny (a ne jen na kloubech), to že když jí člověk zkusí postavit na nohy, tak se jí zadní kroutí tak, že se ve stoji neuvdrží, to, že když se konečně rozhýbe, tak jde bokem a zadek jí ujíždí, nohy podklesávají, to že několikrát spadne ze schodů, prtože prostě nedokáže jít rovně tam kam by chtěla - to je podle mámy senilita.
Definitiv, jakým způsobem ji ten veterinář vyšetřoval, proboha?!?
Ty tady popisuješ zvíře v posledním tažení - krvácí z konečníku, neudrží ani moč, ani stolici, zvrací krev, má proleženiny, neudrží se na nohou a on usoudí, že "má srdce jako zvon" 
Já nejsem veterinář, nechovám psy, ale kočky, avšak podle toho, co jsi tu popsala to zvíře musí mít přinejmenším nádor buď ve střevech, nebo na důležitých vnitřních orgánech. Změň veterináře, jeď s ním někam jinam, ale to zvíře nenechávej takhle trápit 
!!!
Není tady
Já si myslím, že by byla ideální var. 3 podle Ronji. Nejšetrnější vůči všem. Prostě to musí někdo rozhodnout, máma to nejspíš nebude, takže Ty jseš jediná.
Není to o vzteku, je to o hranicích. Říct si prostě "a dost, já to potřebuji mít jinak"
Není tady
moc držím palečky......nevím ale na co konkrétně
měli jsme psa....13 let....pak umíral....manžel si s ním lehl na zem do spacáku, tiskl si ho na břicho....a tak spali.....máme hrobeček na zahradě
na dalšího psa prostě nemám.....byl jedinečný.....
Není tady
Ješiš holka... váš veterinář je v.ů.l. A ty sežeň nějaké prášky na spaní a psovi to dej, ať spí aspoň v noci, když neseženeš tak zkus ze 2 Kinedryly. A po vánocích k jinému veterináři ne na prohlídku, ale s prosbou o utracení - nejlépe se tam dohodni předem telefonicky.
Není tady
Def - i já bych se přimlouvala k variantě číslo 3. A možná se Ti trošku uleví,když vyhledáš jiného veterináře, který Ti řekne, jak pejsek je nemocný na smrt a že se trápí. Pak už to pro Tebe bude "snadnější" v uvozovkách rozhodování.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
