Když vezmu praktický případ ze života mého.
Cit mi říká, že mi manžel není lhostejný, když se neřídím emocemi, beru ho jako člověka, je to ok. Když nemyslím na to,že je někde s kamarády, udělám si svou pohodičku, přijde a je vše ok.
Když přemýšlím, vychází mi, že se musím rozvést, protože nechci žít od výplatě k výplatě, že nechci všechno zajistovat já. Chci pro sebe urvat něco lepšího.
Odejít-neodejít - zkoušela jsem,nevyšlo to. Bála jsem se odejít do podnájmu 1+1 s třemi dětmi. Proč jsem zůstala? Zázemí, zahrada, děti - pokojík.
Jak jsem psala, jak na kolotoči. KDyž se cítím happy, je vše happy i žití s manželem, když jsem smutná a chtěla bych,aby bylo po mém, aby se nám věnoval, tak po mém není .KDyž se smířím se situací a nepřemýšlím o ní (což mi dá práci a učím se to) věnuju se sama sobě, dá se říct, že mě nic nerozhází.

Majkafo - proč to není partnerský život?
Jak má vypadat partnerský život?
Já vím, musím se spoléhat sama na sebe. To jo. Ale kdybych byla sama v jedna jedna, taky bych se musela spoléhat sama na sebe.
Takhle když jsme doma, pokecáme o dětech, o víkendu jsme makali na zahradě, když jsem chtěla,aby mi pomohl naučit řídit, naučil, to si myslím,že nás sblížilo, ty hodiny v autě, kdy já seděla za volantem, vyjeli jsme někam, dali kafe ,pokecali.
Nikdo jsem mu neříkali starosti s dětma, a to je špatně. Měl by být zapojený do domácnosti.
Když jsem se odtáhla, otočila zády, bylo to ještě horší. Byl na mě zlý, poznámky na mou adresu.
Když jsem vyrovnaná, odpovídám s humorem - najednou všechno jde líp.
Když jsem před rokem už nemohla, necítila jsem v něm žádnou podporu, to,že nemohl najít práci - starosti zapíjel, nechal mě v tom plácat. Já si našla přítele , cítila jsem se tak sama.
Ale pro mě to stejně nemělo účinek. Musela jsem se změnit sama.

Majkafo - někdy mi přijde, že se mu dokážu přiblížit, že máme stejný názory, stejný humor, ale jen někdy - a to jen když já jsem iniciátorkom, já neívm, jak bych to řekla, když já jsem ta aktivní
To samé v oblasti sexu. PRo mě je manžel ten nejlepší muž v posteli, užíváme si, myslí na mě, záleží mu na mně. Jenže. Sex máme jednou za půl roku. A proč? Protože se čeká na mě, až si o něj řeknu, až naznačím,že chci já. Nedodváží se mě svádět.  Přitom jsem nikdy neodmítla. Jo vlastně odmítla - když přijde z piva.
A takto je to se vším.Cítím se jako já,že to dokážu zachránit. Ale přitom se nesmím nervovat, a věřit,přemýšlet,jestli to splní nebo nesplí. žít si svůj život vnitřní a spoléhat se sama na sebe.
Má brigádu - dělaj klempířinu,jezděj i o víkendu. Ale ... Jeho snem je ted dělat v Německá. V květnu už nebude potřeba povolení, je nahlášený na pracáku v SRN, jezdí na trh práce a už se rýsuje práce na stálo za hranicemi.Jenže já jsem v tomhle dost skeptická, a nevěřím,protože dokud se o tom jenom kecá.

Chci se rozvést ,aby případné budoucí dluhy nebyli moje, David je ve druháku, za dva roky už bude venku (snad neprolítne ) když budu živit dvě děti, je tojiné než tři.
Moc moc Ti rozumím, jak píšeš s tou chudinkou.
Já navenek dělám mě přijde silnou ženskou, statečnou, vždyt i doma mě učili, musíš být statečná, všude jsou starosti, lituješ se, a přitom když mám slabou chvilku, potřebuju být na chvilku malá holka, kterou chlap obejme kolem ramen.

haiel napsal(a):

lupina montana napsal(a):

nene! To prosím nebyla diplomacie! Ani trošků!

a) to neokecáš, my už tě známe
b) a proč brečíš? Když s někým nesouhlasím, tak ho přece rovnou zakousnu, ne?
Bóže, to úroveň todlencto...

Kamarádky nezakusuji - pouze v naprosto nezbytných případech! A to nebyl tento

Pro Zdeňka:
Ano, já vím, že zvířata mají duši!
Dokonce si myslím, že jsem to jasně řekla.
Avšak jak je všechno ve vývoji, pro formování duše platí zajisté totéž a duše zvířat volně žijících je totem, duše kolektivní. Měla bych o tom maličo vědět, jedna taková mě provází od narození.
Duše zvířat žijících s lidmi se lidským působením mění a zdá se, že se jejich vývoj urychluje.
ZDÁ se.....Zdenku, myslím, že nikdo tyhle věci dneska neví s jistotou - respektive ano, ale jen ze své valstní zkušenosti.
Nejsou ještě úplně stvořeny... jestli to chcete takhle.....

Fajn a když už jsem si tedy začli nenadále vykat, prosím, můžete mi nějak jasně a srozumitelně sdělit, jak přesně poznáme, co je to, co vy nazýváme Citem? Jak ho identifikujeme?
Prosím, žádný kecy na způsob "každý to musí rozeznat, kdo nerozezná, není na výši".
Chci definici - alespoň vaši soukromou. Takovou dokáže každý. Myslím tím popsat, co a jak se mu jeví v jeho představách.

A ještě jednou pro Zdeňka:
To, co vy popisujete, s těmi lidmi v místnosti, zažívám občas taky.
A někdy ne.
A někdo to zažívá jinak - úplně.
Zajímejte se o lidi, jací jsou doopravdy - zjistíte, jak moc různí
To, co vy vidíte jako působek ducha, já vidím, jako záblesk intuice - řekněte mi důvod, proč by to tak být nemělo?
Jung vytvořil tu poměrně dobře sedící představu o čtyřech funkcích mozku - a když s lidmi zjistíte, že je na ní hodně pravdy ( i když tohle slovo nerada používám)
To, co já nazývám duchem, je evidentně něco jiného, než co nazýváte duchem vy - proto jsem na začátku mluvila o zmatení pojmů a potřebě jejich vyjasnění.
Mně osobně to nevadí: vím, že jsou to věci ve zrodu, v pohybu, že je zapotřebí je neuspěchat a položit jim dobrý základ.....

Duši,
napiš mi mail, SZ mi nejde odeslat.
Teď mne napadlo: případně klikni na můj web. Je tam vypsaná škola na 13. -15.5. Je to komorní akce a rády tě tam uvidíme.


Mně se při vstupu do  místnosti špatně nedělá. Možná jsem moc tupá na to, abych něco vůbec vnímala. Možná jsem se už oprostila od posuzování a odsuzování (rozum), takže spíš než lekce dotyčných, vnímám jejich duše(cit). Koneckonců ani ty lekce nevnímám zle, protože je to jak to je a všechno je ku prospěchu každého, kdo z toho dovede vytěžit diamanty a nehrabe se v hlušině a marastu, ve kterých ty diamanty leží.
Kdo ví? Prostě jsem v pohodě, jen si všímám, nevztahuju na sebe Neberu si něco, co není moje. Nevidím důvod, proč někomu dovolit, aby mi zkazil byť jen jednu jedinou minutu. A pokud se to někomu povede, je to MŮJ problém, ne jeho

Upravil(a) Pandorraa (26. 4. 2011 19:22)

Pandoro - díky, napíšu Ti do SZ
Majkafo - ono to není o vzdělanosti, jestli základní, nebo vysokoškolské.
Je to spíš o tom - o bystrosti, o přeskakování myšlenek, o myšlenkových pochodech. Přijde mi, že já jsem rychlá, on pomalý
Vidím to i na svých dětech. Každý jiný.
Lupi - přesně jak píšeš, ten pocit smutku,beznaděje, někdy mě to přepadne samo od sebe, někdy ne, někdy mě nic nerozhází, někdy kraviny. Je to můj problém, manžel s tím nemá nic společného.

Daphné napsal(a):

Teď otázka: může se CIT (projev ducha) mýlit?A co Druhý pohled a Druhé myšlenky (když už jsme si tak pěkně osvětlili První pohled a První myšlenky)? Co když říkají, ve spolupráci, něco jiného, skrytějšího?

Zdeňku, používání rozumu přece neznamená utlačování ducha. Je dobrý k tomu, abychom se v tom bohatém duchovním životě neztratili, jako jakási kotva....ať chceš nebo ne, prostě žijeme v materiálním světě, máme hmotné tělo, hmotné potřeby a rozum jsme nejspíš nedostali zbytečně.

Jestli se projev ducha může mýlit?  To záleží nejspíš od toho, nakolik by byl duch ovlivněn silami tohoto světa. A taky, co je to ten omyl.  Bohužel hlavním omylem už je samotné přebývání ducha ve smrtelném těle. Došlo prý k tomu chybou - jakýmsi prvotním hříchem. Jestli byl lidský duch zmýlen v samotném počátku, pak se otázka po správnosti naslouchání Citu - Intuici, posouvá trochu jinam   Anebo - vede nás hlas toho Citu zpět k našemu Domovu? Většina duchozpytců věří, že ano. Pak se tedy ten hlas nemýlí a je nejspíš, hned vedle svědomí, tou nejcitlivější čivou, kterou máme k dispozici. Mýlit se pak může rozum - v interpretaci.

Druhý pohled a druhé myšlenky? Ty už patří spíš tomu rozumu a zkušenostem a náhledům, řekla bych, že ukazují právě to, co je víc zjevné a co taky může časem podléhat změně.  Má spíš informační hodnotu. Ten druhý pohled už je pod vlivem pozemského času, on nic skrytého neukáže, jen se jím začíná ta série informací.

Druhý pohled a Druhé myšlenky, to byla narážka na jednu Pratchettovu knížku o jisté Toničce (protože vím, že Lupína Pratchetta čte ). V tomhle smyslu byly Druhý pohled a myšlenky spíš pod povrch, do další roviny, kam První pohled nevidí.
Doufám, že tu dojde k položení základů sjednocení pojmů jako lidský duch, cit a intuice. Zdá se mi, že ty se, Haiel, přikláníš k tomu, že cit a intuice jedno jsou. Já už se do toho radši nebudu plést a počkám si, co diskuse přinese.

Aha, takže Druhý a První pohled je něco jinýho než první a druhý dojem, o kterých tady bylo nakousnuto? A k tomu je zapotřebí čeho? CITU? Citu? Intuice, rozumu, svítilny...?
No....možná bude dobrý, když bude trošku sjednoceno....ale zasejc né moc. Aby zvostalo i trošku toho opozičního bůčku

haiel napsal(a):

Daphné - základů sjednocení?  A co budeme dělat, až budeme sjednocení?

Najdeme jiný téma ke sjednocování ....ale možná ke sjednocení nedojde.