Pokud dušička hledá pomoc v kartách, může se dát dvěma cestami (ostatně tak jako každý z nás):
Buď bude slepě věřit tomu, co jí karty "řeknou", potažmo jak jí je její nebo něčí rozum vysvětlí a nebo se začne jejich pomocí učit probouzet svou intuici, tedy spojení s citem - srdcem. Začne ty obrázky prociťovat a tedy srdcem naslouchat tomu, co jí říkají.
O nic jiného tu nejde.

Pokud tu někdo má tyhle pomůcky už za sebou, je to OK, ale nekecala bych do toho razantním způsobem dušičce, protože ona si k tomu potřebuje sama dojít. Jinak to zase jen pobere rozumově, protože jí to někdo naservíruje už hotové, ona sama si to neprocítí.

Teda, teď se mi úplně zakouřilo z hlavy, je to fofr největší dneska....

Zdeněk5 napsal(a):

Majkafo vysvětli mi prosím, co je to : "Stačí" věřit sobě. 
Pandorro pleteš si CIT s pocitem a emocemi, ty jsou výplodem mozku, tedy rozumu. Cit nepotřebuje hodnotit situaci, je rychlejší než-li rozum!!! .

? Mozku TEDY ROZUMU?
ok - jaký vidíš rozdíl mezi cítěním a emocemi? Když si tedy odmyslíme, že všechno jsou to funkce mozku?
Mmch i tvoje pojetí rovnováhy mně...vyvedlo z rovnováhy Asi proto, že chápu rovnováhu dynamicky, ne staticky.
Pokud ovšem rozum následuje srdce, tedy cit (emoce) pak to fungovat může....jen se to naučit.
Obráceně to nejde - cítění přizpůsobovat rozumu. Vyzkoušeno milionkrát - nefunguje milionkrát.

majkafa napsal(a):

Zdeněk5 napsal(a):

A pokud si někdo myslí, že je nejlepší mít rozum a cit v rovnováze, tak bude žít v nejistotě a nebude vědět, čemu má věřit.
Zdeněk

"Stačí" věřit sobě.

rozum a cit.
Rozum mi mluví ukonči vztah, odejdi od manžela.
Cit mi radí - máš s ním děti, to zvládneš vztah s ním.
Jenže to je potlačovaný cit. Zažitý cit 16 let. Nebo je to to, co bych si přála nejvíc, spokojenou rodinu.
Je obtížné rozeznat cit. Prvotní myšlenka?
Nebo - budeš ženatý, zakoukáš se do jiné a cit Ti budu povídat - běž,  vždyt manželka se to nedozví, běž za svým citem. Co je cit? KDyž vezmeš rozum do hrsti, řekneš si, na co toto, vždyt do manželky jsem taky zakoukaný
A karty? Nakonec jsem do nich nešla, stále nevím,jestli bych dokázala z nich číst.
A i kdybych dokázala - bylo by mi to něco platné?
Stojím nohama na zemi, používám intuici, cit a rozum ve stejné rovině, překonávám strach z malicherností, přitom jsem sebevědomá a věřím si a mám se ráda.
Moc nerozumím - cit x pocity x emoce x rozum
protože já mám snad dřív než cit pocity a moc velké emoce, který se mnou cloumaj a někdy je nedokážu ovládat, nebo horkotěžko.A to není z rozumu, to jde ze mě z pocitů.

Upravil(a) dusička (24. 4. 2011 22:35)

Lupi - jak si to říkala
Rozum přizpůsobovat citům lze ale musí se to člověk naučit (dá se to naučit?M)
City přizpůsobovat rozumu nelze? Je to takto správně?

A já myslela, že třeba když potkám cizího člověka, mám z něho blbý pocit. Jenže ono někdy zdání klame, nemůžeme někdy brát na první pohled. A někdy můžeme.
Takže rozum vytváří pocity a emoce?
A mé manželství - postupně se pití a hospody stupnovali během těch let.
Proto jsem psala, že citově bych možná chtěla zůstat s manželem. že si to přeju.
Ale rozum mi říká ne, protože je to jak na houpačce, jednou dobře, jednou blbě, začarovaný kruh.
Ale já už mám vyřešno, stojím pevně na nohou. Přijde mi,že vždycky jsem vnímala svou intuici, věřila jsem, ale ted používám rozum a je to lepší

Zdeněk5 napsal(a):

Např. setkání s cizím člověkem, první dojem je důležitý. Je-li nám takový člověk nepříjemný, tak nás Cit před ním varuje. A pocit? Pocitu aby vznikl, musí předcházet myšlenka.

Vidíš, zrovna tady bych řekla, že jde o prvotní pocit, kterému bychom neměli podlehnout a naopak bychom se měli snažit toho člověka poznat hlouběji. Někdy se ten prvotní pocit potvrdí, ale leckdy jde o pořádnou mýlku. Záleží také na tom, jak kdo ovládá neverbální komunikaci, čili "klame tělem", a uvnitř je jiný

Upravil(a) Daphné (25. 4. 2011 9:10)

no jestli dáš na první dojem, tak potěš koště

Daph, myslím, že tuším, jak to Zdeněk myslel. Myslel ten ÚPLNĚ PRVNÍ dojem. Ovšem, ten bývává tak prchavý, že zachytit ho není žádná sranda a chce to pořádnej trénink....tohle, co říkáš, je Druhý První dojem Noo, nějak nevím, jak to říct lépe.
Víš, co myslím? Takovou tu....bezmyšlenkovitost (ha! to je ten klíčovej výraz!) se kterou třeba zvolíš trasu, kterou normálně nejedeš, abys vzápětí zjistila, že na původní je nějakej karambol.....blbě se to vystihuje.
Zdeňku, souhlasím s tebou v mnohém - až na ty výrazy, poněvadž ty nejsou ustáleny a vzniká poměrně maglajz - ale co naděláme, to je fakt.
Souhlasím s tím, že lidi mají duši individuální, na rozdíl od zvířat ( tam se dá diskutovat zase o rozdíle mezi volně a podomácku žijícími zvířaty - rozdíl tam jistě je) ale nesouhlasím s tím, že "rozum kromě myšlenek dokáže vytvářet i emoce". Udělejme si v tom trošku řádu, Ok?
Máme mozek, což je vysoce, ba nejvýše organizovaná a nesmírně sofistikovaná hmota, sloužící nám ( i zvířatům) jakožto přijímač, vysílač i studio pořadů současně. Záleží na milionech okolností, co, jak a kdy převažuje - nicméně můžeme si říct, že FUNKCE mozku jsou emoce, rozum, vnímání a intuice, jo?
Zatímco duch je něco, co spoluutváří a zároveň je spoluutvářeno tohle všechno - a tím vším.
Takže klidně můžeme říct, že první dojem je zásah intuice - pak se ovšem dostaneme k tomu, že někdo ji má holt vyvinutější a někdo míň a když má člověk naopak vyvinutější vnímání, nebo myšlení, tak holt má s tím prvním dojmem větší potíž....
Zase ovšem má menší potíž někde jinde

dusička napsal(a):

A já myslela, že třeba když potkám cizího člověka, mám z něho blbý pocit. Jenže ono někdy zdání klame, nemůžeme někdy brát na první pohled. A někdy můžeme.
Takže rozum vytváří pocity a emoce?
A mé manželství - postupně se pití a hospody stupnovali během těch let.
Proto jsem psala, že citově bych možná chtěla zůstat s manželem. že si to přeju.
Ale rozum mi říká ne, protože je to jak na houpačce, jednou dobře, jednou blbě, začarovaný kruh.
Ale já už mám vyřešno, stojím pevně na nohou. Přijde mi,že vždycky jsem vnímala svou intuici, věřila jsem, ale ted používám rozum a je to lepší

Dušičko,
odtud, odkud já se dívám na tvou situaci, se to jeví tak, že v tom máš pořádnej hokej a jsi zmatená jak gronská včela, pleteš si pojmy s dojmy
Odjinud se to ovšem může jevit ale oupélně jinak

Být na tvém místě, pořádně si to několikrát celé "obejdu", pokusím se požádt svou duši o vedení a procítím si to

nene! To prosím nebyla diplomacie! Ani trošků!

Pro ty, kteří první dojem chápou z pozice rozumu. To o čem jsem tu psal, byl první dojem který získáme pomocí Citu, tedy ducha. Ze své zkušenosti vím, že to tak funguje. Například, když někdo vstoupí do místnosti, kde jsem já, nebo když já vejdu někam, kde je více  lidí a aniž bych dotyčného člověka viděl, nebo slyšel, dělá se mi nevolno, skoro mi odporem naskakují pupínky, vím, že je tam někdo, kdo mi vyloženě nesedí. Funguje to i v pozitivním směru, když je tam někdo, z koho vyzařuje tentokrát pozitivní energie. Toto je první dojem a není vyhodnocován rozumem.