.

Upravil(a) Merts (17. 4. 2011 16:53)

.

Upravil(a) Merts (17. 4. 2011 16:53)

Mertsi, a co ti brání na chvilku zpomalit a pozorovat cvrkot a nechat v sobě ten vír usadit?

Jo mertsi, to je to umění sledovat věci kolem, nejsi pupkem světa a lze se to naučit.... Nemusíš sedět. Stačí zpomalit. Copak jinak uvidíš svůj pokrok, když se nebudeš taky koukat kolem, jak se změnila krajina?

Merts napsal(a):

tohle já neumím. na chvíli si sednout a sledovat. leda tak nekde v prirode uplne sam, na horách, ale to zase kdyz vypnu, tak myslím uplne na jinou vec, kterou nikdy z hlavy nevymazu!

Všichni depresáci tahají energii z lidí...........pořád se snaží na sebe přitáhnout pozornost .........zakládají další diskuze.........ovšem reálně neřeší nic, nechtějí řešení.............chtějí jen sát energii z lidí a na chvilku je jim líp.........je to nekonečné ............

.

Upravil(a) Merts (17. 4. 2011 16:54)

tohle se ja nedokazu naucit!
A zkoušel jsi to? Nemyslím jednou, dvakrát... a když se okamžitě nedostavil výsledek, tak to vzdát, protože to "nefunguje". Rychlé starty si nech do práce a mimo ni se zkoušej zklidnit. Klidně za pomoci nějakýho zobání, pro začátek. To není nic špatnýho, přijmout pomoc... ale to se taky musíš učit.

Merts napsal(a):

ja mam proste pocit, ze kdyz pisete, ze mi vsichni pisete spoustu rad a ja je nevidim, tak si v tu chvili pripadam jako blbec.
ja radu neodmitan, jen to proste nevidim.

Merts,
ještě nikdy tě nenapadlo, že tohle, co tu píšeš, lze i otočit?
Že nikdo z těch, co ti tu radí, nechodí ve tvých botách, nemohou tedy vědět, kde tě vlastně tlačí a jejich rady mohou být tedy naprosto "blbé"??? Jinými slovy OUT?
Že jen proto, že něco právě teď nevidíš, ještě neznamená, že si musíš připadat jako blbec? Obvzláště když si tak nepřipadá ten, kdo ti poskytuje stále stejnou radu a vůbec nevidí, že nezabírá?
Neexistují žádné konfekční rady, které by sedly každému.
Jsme jedinečné bytosti, každý se na problém díváme ze svého úhlu pohledu a mnohdy jen pochopit ten prostý fakt, že když tenhle osvědčený úhel ZMĚNÍM, změním všechno, dá děsnou fušku a to na obou stranách - jak u toho, kdo radu potřebuje, tak u toho, kdo ji dává...

Můj osobní názor je ten, že AD neléčí, pouze konzervují daný stav a pomáhají přežít. Jsou pochopitelně návyková, je jedno, zda na fyzické nebo psychické bázi, návyková prostě jsou, protože bez nich pacient kolabuje, nedává to.
Ale i tak to prostě někdy je.
Někdy se bez nich prostě neobejde. Minimálně na čas - poskytnou mu odpočinek a klid, který tolik potřebuje.
Je nesmysl s depkou bojovat. Tenhle boj nikdo nemůže vyhrát, už naše babičky byly natolik moudré, že říkaly: máš-li depresi, vystrč na ni zadek Nu, něco na tom je. Nejspíš to nefunguje hned, ale zase nevěřím tomu, že by to vůbec nefungovalo, protože s humorem jde od jakživa všechno líp a člověk v depresi by neměl ztratit schopnost se smát.
Klidně i sám sobě. Tedy: především sám sobě
Moje osobní zkušenost s lidmi v depresi je taková, že většinu z nich považuji za velmi statečné lidi. Něco takovéhop příjmout a naučit se s tím zacházet totiž vyžaduje notnou dávku statečnosti. A každý z nich musí mít také velkou trpělivost, protože musí tak dlouho hledat, až najde metodu/metody, které mu pomáhají.

Ve tvém případě si myslím, že je to v první fázi právě o tomto: zklidnit se, vnitřně se ztišit a naučit se poslouchat vlastní tělo..vlastní duši. Pokud to myslíš sám se sebou vážně, nauč se to. A to co nejdřív, nemáš neomezené penzum času. Nikdo z nás ho nemá.
A nezapomeň na jeden prostý fakt: když to nedáváš, roste v tobě jen tvůj strach.... živí ho všechny tvoje skutečné, ale především DOMNĚLÉ neúspěchy a ty bojuješ boj,který prostě nemáš šanci vyhrát. Tak se zastav. Nejsi sám, kdo NĚCO nedává... Je nás takových mnohem víc. Jen někdo to dovede příjmout, jiný se s tím pořád pere.
Každý, kdo si tím prošel, ti potvrdí, že ten, s kým se nejvíc pral, byl on sám..... Tak na sebe nebuď jak na cizího a měj se rád. Nauč se to

Deprese je stav našeho pohledu na svět. Nemá smysl s ní bojovat.., důležité je pochopit odkud pramení. Věř, Merts, že každá má svůj důvod. (Jestliže ho skutečně rozkryjeme, už samotným uvědoměním budeme vyléčeni.) A nejspíš to nebude ten, o němž jsme přesvědčeni, že tak musí být. Tohle všechno je totiž až nabalené na prvotní zdroj. A proto nad tím nedokážeme zvítězit. Protože nejdeme k samotnému jádru věci, ale až k vzniklým reakcím. Ovšem reakce se dostavily právě proto, že někde jinde je skryto něco jiného. Co s tím určitým způsobem souvisí, ale ne tak, jak jsme právě nyní přesvědčeni.

Proto potřebujeme někoho, kdo nám otevře oči. Může to být psycholog, kněz, šaman anebo třeba sousedka, protože se zrovna dotkne té citlivé struny v nás, která nám ukáže odkud se na celou věc podívat. Někdy jsou dobré knihy, mythické příběhy, případně klasické pohádky, jež v sobě tají mnoho mystických symbolů. Každopádně potřebujeme především Naději, proto všechno, co nám ji bere, bychom v sobě měli anulovat a naopak. Dopřát si ji v různých spektrálních barvách, jež vznikají skrze hranol lomem světla.

Crabat napsal(a):

Proto potřebujeme někoho, kdo nám otevře oči. Může to být psycholog, kněz, šaman anebo třeba sousedka, protože se zrovna dotkne té citlivé struny v nás, která nám ukáže odkud se na celou věc podívat. Někdy jsou dobré knihy, mythické příběhy, případně klasické pohádky, jež v sobě tají mnoho mystických symbolů. Každopádně potřebujeme především Naději, proto všechno, co nám ji bere, bychom v sobě měli anulovat a naopak. Dopřát si ji v různých spektrálních barvách, jež vznikají skrze hranol lomem světla.

Crabate, o úskalích duševních onemocnění víš velmi málo.
Popisované vytučněné rady jsou sice dobré, ovšem pod vedením odborníka. Co je to platné, když si nemocný přečte knihy nebo mýtické příběhy, když není sám od sebe schopen přijít na to, jak s uvedenými informacemi smysluplně naložit, proboha ?!? Navíc člověk v depresi bude těžko připraven na to, aby skrytá poselství smysluplně dešifroval ku svému prospěchu, může se stát, že vlivem své nemoci pochopí spoustu věcí úplně opačně a takové rady akorát napáchají víc škody než užitku. Je hezké, že se oháníš mystickými symboly a Nadějí a různými spektrálními barvami, ovšem takovéto žvatlání vážně nemocnému člověku vůbec nepomůže, každý takový člověk by měl být nejdříve zaléčen odbornou medikací a vzápětí by si ho měl vzít pod křídla psycholog.
To je totéž, jako bych sebou venku švihla na chodníku, utrpěla komplikovanou zlomeninu stehenní kosti a místo, abych se dobelhala na nejbližší chirurgickou ambulanci, kde by mi dali nohu do sádry, léky proti bolesti a po sundání sádry mě poslali na rehabilitaci, seděla bych s nohou pod paží u PC a četla si rady o mystických symbolech, Naději s velkým "N" a spektrálních barvách, vznikajících skrze hranol lomem světla, vedle sebe bych měla rozečteného Eduarda Petišku a divila bych se, proč se po takových výborných radách na tu nohu ne-a-ne postavit

Kiara napsal(a):

Pan, já si Tě trošku dovolím opravit.
Antidepresiva nejsou návyková, dodávají mozku látky, jako je serotonin nebo dopamin, tzv. "inhibitory štěstí", které si mozek nemocného člověka sám nedovede vyrobit a proto trpí jako zvíře.

Kairo,
obě máme pravdu - každá ze svého úhlu pohledu.
Pokud jsi na něčem závislá, je to pro tebe návykové a neokecáš to.
Dokonce ani mocné farmaloby to neokecají
Ostatně nezmám v přírodě věc, zvíře, bytost... prostě cokoliv, co by se snažilo,  pokud nemusí...Mozek si NEBUDE vyrábět serotonin, pokud mu ho stabilně dodáváš zvenčí. Proč by taky měl?

Crabat napsal(a):

Deprese je stav našeho pohledu na svět. Nemá smysl s ní bojovat.., důležité je pochopit odkud pramení. Věř, Merts, že každá má svůj důvod. (Jestliže ho skutečně rozkryjeme, už samotným uvědoměním budeme vyléčeni.) A nejspíš to nebude ten, o němž jsme přesvědčeni, že tak musí být. Tohle všechno je totiž až nabalené na prvotní zdroj. A proto nad tím nedokážeme zvítězit. Protože nejdeme k samotnému jádru věci, ale až k vzniklým reakcím. Ovšem reakce se dostavily právě proto, že někde jinde je skryto něco jiného. Co s tím určitým způsobem souvisí, ale ne tak, jak jsme právě nyní přesvědčeni.

Proto potřebujeme někoho, kdo nám otevře oči. Může to být psycholog, kněz, šaman anebo třeba sousedka, protože se zrovna dotkne té citlivé struny v nás, která nám ukáže odkud se na celou věc podívat. Někdy jsou dobré knihy, mythické příběhy, případně klasické pohádky, jež v sobě tají mnoho mystických symbolů. Každopádně potřebujeme především Naději, proto všechno, co nám ji bere, bychom v sobě měli anulovat a naopak. Dopřát si ji v různých spektrálních barvách, jež vznikají skrze hranol lomem světla.

Já jsem onemocněla depresí zcela bez důvodu. A myslím, že jsem jí ve větší či menší míře trpěla celý život. Na depresivní stavy si vzpomínám už coby dítě předškolního věku. Každá deprese nemusí mít důvod, pokud tím důvodem není nedostatek serotoninu v mozku. Ale proč tam ten serotonin chybí, to zatím nikdo neví.
Tyhlety laické psycho-duchovní kecy mě dokážou akorát naštvat.

Já jsem děvčata hovořil o zdroji depresivních stavů, ne o tom, jak léčit jejich příznaky. Ale jak v takových situacích zahojit duši samu. Jistěže z medicinského hlediska takový přístup asi nebude přijat positivně. Ale nejde o lékaře (ti ať si myslí, co chtějí), jde o pacienta.