Kiara napsal(a):

aprill, dusička: já vím, že ten azylák by byl až to poslední řešení kdyby šlo opravdu do tuhého a začalo by docházet k domácímu násilí.
aprill: uznávám, že já nejsem dosti erudovaný člověk na to, abych dusičce radila nějaké postupy, když v dané problematice nepracuji. Proto by mě zajímalo, jaký postup bys dusičce poradila Ty, aby kýžený byt dostala co nejdříve, co má udělat a na koho se obrátit?

není co poradit, čekat až na ní dojde řada .

ELis - proč ta agrese? Vždyt to můžeš jednoduše ignorovat. Ale ty jako bys reagovala na bebí, které ti někdo dráždí.

Uvědom si, my tu o tobě nic nevíme. Radíme ti jak nejlíp umíme (že někdo neumí je jiná věc) a ty máš právo VOLBY. Vybrat si to, co tě osloví. tak nač ta agrese? Čemu se to holka vlastně bráníš, proti čemu se stavíš? Těm druhým je tvoje rozčilení celkem jedno a ty ztrácíš energii a slušnost a rozvahu. Uvažuj. Máš vždy právo volby a jak psala Heluška - mít v hlavě pár krizových scénářů se hodí. Pak tě takhle nic moc nezaskočí a nerozhodí.

Wiki - já vím, že to musím udělat, najít si podnájem. Já to vím. Ale jsem tak přibržděná, ve slabé chvilce se bojím. Bojím se jak se vejdeme s dětma do 1+1
Už i mám podnájem rozjednaný (tedy nevím jestli to je na 100procent) je volný až od 1.února.
Pořád přemýšlím, bojím se, jestli vystačím finančně.
Ale na druhou stranu to musím udělat.
Už ted mě manžel vyhazuje - tedy jen slovně, snažím se s ním moc nekomunikovat, nebavit, pak je klid, ale jakmile třeba namítnu, proč neumyl nádobí, když přijdu vycuclá z práce, on je doma a doma (od něho nádobí). Tak mi řekne,když se Ti to nelíbí,tak běž.
A pak vyhrožuje - počkej po novém roce, to bude všechno jinak, moje máma Ti řekne, at jdeš.
Zatím nejsme rozvedení, a už takovýhle řeči.
Ted si nestěžuju, já jsem prostě blbá, já nevím, na co ještě čekám.
Ano,žila jsem tam 15 let, bylo to jak na houpačce, stále jsem věřila, doufala,že se změní. Ale je to čím dál horší.
Také má exekuce, takže bojím se,že někdo někdy přijde, sebere to málo co máme.
Ale bojím se.
Přitom nejsem na nikom závislá. (možná na mamce,že mi odvádí a přivádí holku do školky, ale táta mi nechal auto, a prý mi ho dá, až nebude taková kalamita.Takže i tu holku budu vozit do školky

Upravil(a) dusička (16. 12. 2010 13:29)

dusička napsal(a):

Wiki - já vím, že to musím udělat, najít si podnájem. Já to vím. Ale jsem tak přibržděná, ve slabé chvilce se bojím. Bojím se jak se vejdeme s dětma do 1+1
Už i mám podnájem rozjednaný (tedy nevím jestli to je na 100procent) je volný až od 1.února.
Pořád přemýšlím, bojím se, jestli vystačím finančně.
Ale na druhou stranu to musím udělat.
Už ted mě manžel vyhazuje - tedy jen slovně, snažím se s ním moc nekomunikovat, nebavit, pak je klid, ale jakmile třeba namítnu, proč neumyl nádobí, když přijdu vycuclá z práce, on je doma a doma (od něho nádobí). Tak mi řekne,když se Ti to nelíbí,tak běž.
A pak vyhrožuje - počkej po novém roce, to bude všechno jinak, moje máma Ti řekne, at jdeš.
Zatím nejsme rozvedení, a už takovýhle řeči.
Ted si nestěžuju, já jsem prostě blbá, já nevím, na co ještě čekám.
Ano,žila jsem tam 15 let, bylo to jak na houpačce, stále jsem věřila, doufala,že se změní. Ale je to čím dál horší.
Také má exekuce, takže bojím se,že někdo někdy přijde, sebere to málo co máme.
Ale bojím se.
Přitom nejsem na nikom závislá. (možná na mamce,že mi odvádí a přivádí holku do školky, ale táta mi nechal auto, a prý mi ho dá, až nebude taková kalamita.Takže i tu holku budu vozit do školky

Duši na úřadech (nevím kde přesně se žádá o státní byt..) bych byla na tvém místě denně. Vylíčila bych situaci, dramaticky, a dennoděnně se chodila ptát. I za cenu, že mě tam baby rády neuviděj. Dál bych prudila na OPD, protože co "chudáci" děti žeano a nemůžete tam zůstat.. Poslala bych žádosti o upřednostnění bytu a žádosti o vyjímku, i když by se dalo říci, že je to zbytečné. Položila bych se do toho natvrdo. Rozeslala inzerci, obeslala mailem místní realitky s popisem své poptávky. (chci pronájem, takový a makový do ...kč/měs. ).
Pokud už něco solidního a cenově přívětivého máš, tak ok. Ale píšeš "nevím je-li to na 100%" - co toje? 
Jak přesně zní Tvá rezervace ? Určitě máš také zkontrolovanou nájemní smlouvu Nemůžeš si dovolit "nemít něco závazně domluveno" - to je tedy - samozřejmě jen podle mě- nepřijatelné. Po vyřešení bytové otázky zbývá -  už jen žít stylem -jakoby , uzavřít se do bubliny (i s dětma) a přežít. do termínu počátku nájemního období. .
Jestli mám m. nedoplatky (obzvláště fú, sociálka apod.), a neřeší to, exekuce bude. Nechtěj být přitom. Není to moc příjemné.   
Muž by ti měl přispívat na děti - toho musíš také docílit. Podobrém nebo s pomocí soudu. Pak na základě nájemní smlouvy zajít na sociálku a zjistit kam spadáš vzhledem k příjmu - na co máš nárok (příspěvek na děti, na bydlení atd)

dusička napsal(a):

Wiki - rozjednanýho - znamená, že jsem se ozvala na nabídku podnájmu, mluvila jsem s pani, ale ještě jsme si ani nesjednali schůzku, byt by byl volný až od 1. února, a prý má několik zájemců. Mám zavolat po novém roce. Takže to je takový blbý, psala jsem jí včera meilíka, jestli ta domluva platí,
Jo manžel dluží - na sociálce a zdravotce - neplatil si coby pan podnikatel minulý rok pojištění. 
A ted od dubna nedělá, takže ani nevím ,jeslti nějaký alimenty na děti dostanu.
Mám chut napsat meilíka na obecní úřad (tam mám tu žádost) že jejich povídání je chybné, že neznamená,že když tu mám trvalé bydlení , je tchyně povinna mi najít náhradní bydlení.
Což o to, ona mě tu nechá, protože co by tomu řekli lidi, že, kdyby mě vyhazovala. Ale manžel mě vyhazuje už ted.
Jak říkám, vím že to musím řešit. Ale jsem tak blbá, stále o tom jen kecám. Nejdřív,že budou vánoce, že to tady vydržíme. A tak.

Duši - děvče zlaté - shrnu to...
byt - vlastně nemáš nic.
??
Výživné dostaneš, ale pouze postráš-li se o to. Nikdo jiný to těm dětem zařídit  nemůže, než ty.
??
Maillíka ??
No, já ti napsala, jak bych postupovala, kdybych DOOPRAVDY chtěla situaci změnit.
Zbytek je na tobě.
Jsem schopna pomoct ti s pronájmem, chceš-li. (sz)

Bramborka napsal(a):

Dušičko, chce to neuvěřitelně prudit. Znám jednu, co si postavila stan na trávě v parčíku naproti úřadu a bytovala tam i s dětmi. Tuším, že ti stud a slušné vychování nedovolují, ale zkus to přemoci. Neboj se, nikoho o nic, co by ti nenáleželo, nepřipravíš.

to bych dušičce nedoporučovala, taky by mohla přijít o děti!

Jasně, máš pravdu. Nedoporučuji (teď v mrazech už vůbec), spíš uvádím jako úkaz. (Tam byla i jiná situace na začátku).

Kiara napsal(a):

Dušičko, sama vidíš, že v domě, kde bydlíš už bydlet nemůžeš.
Manžel Tě neustále vyhazuje, tchyně Tě neustále vyhazuje. Do toho reálná hrozba exekuce. Aby toho nebylo málo, tak manžel neplatí elektřinu a když Ti přijde na nějaké peníze, sebere Ti je.
Choď na byťák prudit třeba každej den a hledej urputně podnájem, prostě podnikni cokoliv, abys už byla i s dětmi z toho prokletého baráku pryč, protože lepší už to nebude, bude to jenom čím dál tím horší!!!

nO NEVIM JESTLI JI TO NA TOM URADE POMUZE.Moje sousedka,kdyz manzelovi oznamila,ze se s nim rozvede,ze,uz dal neunese jak je zlej,tak ji nastalo pravi peklo.S detma se musela odstehovat do pokojiku 3,5x3.5 metru + tam byli s morcetem a kralickem.Manzel ji zakazal pouzivat lednici,takze v letnich mesicich mela jidlo a  nadobi v tomto pokoji,kazda mela nez 1 lzici a 1 talir a 1 hrnec.
V pokojiku meli i veskerou jejich obuv a obleceni.Prat pradlo ji povolil.Ona si pradlo pripravila do pracky,zapnula ji a odesla nakoupit,kdyz vyndala pradlo s pracky pradlo strasne smrdelo moči.On ji do posledniho machani nalil tyden starou moč.Cely byt strasne smrdel a s pradla nebylo mozny dostat ten smrad.Okamzite bezela na policii a na urad,at ji konecne daji nejaky byt,ze takhle se zit neda.Bohuzel neuspela a to tam bezela kazdou chvili.
Nakonec to dopadlo tak,ze se odstehoval on nekdo mu parkrat pripichal gumy od auta a rychle se nastehoval k nahodnej pritelkyni.Mezi tim ji jeste stacil zdemolovat byt.Vyryl ji do zdi pres celou stenu 3x kosoctverec s carou uprostred.

DUsičko,možná ti chybí jen chvilka zastavení, krátký odpočinek abys nabrala dech a mohla to s novou energií všecko uskutečnit. Nejsi náhodou hodně unavená? To by mohl být ten důvod, proč nejde rozhoupat se. Mívám to tak ve stresu, víš. POřád čekám, že to vydržím do tehdy, že se to pak upraví, spřídám plány rozmyslím a promyslím, ale kroky vpřed se mi opradu podaří až po krátkém odpočinku mimo "domov".