Rosakosa napsal(a):

Tohle může být všechno na nevědomé bázi, ten druhý cítí nejistotu , nesmělost, obavy a podvědomě cítí, že ten druhej je měkkej a že se ním dá hýbat..............

Ano
tyhle veci (ktere jsou v podvedomi cloveka) se deji automaticky a tedy velice casto bez vedome (uvedomujici si) ucasti cloveka.A nebo jinak receno delane clovekem zamerne,chtene. 
Deji se do te doby nez si clovek uvedomi jak se veci skutecne maji. Deji se dokud si clovek neuvedomi ze vysila nevedome signaly na ktere jiny clovek reaguje vetsinou take podvedome (nevedome).


Dokud to neni zaznamenano a pomalicku napravovano uvnitr sebe,bude se to dal projevovat ve vztazich k lidem k partnerovi a jedinec bude potkavat vetsinou stejne lidi a stejne prozitky.

eremuruss,
napíšu ti něco, co mě poradila jedna milá, šikovná a chytrá paní od nás z práce, když jsem měla podobné problémy. Ona je měla před tím taky a řekla mi - "děvče, pamatuj si, že do práce se nechodíme kamarádit, ale pracovat."
Na kamarádění máme přátele, ne kolegy. Samozřejmě se občas poštěstí, že člověk i tam najde spřízněnou duši. Zrovna já jsem takový blbec, že si vždycky o ostatních myslím to lepší a pak mě strašně sebere, když se ukáže jejich pravá tvář - ale s tím, co jsem psala výš, jsem se to naučila zvládat a beru svoje kolegyně takové, jaké jsou, myslím si svoje a mám klid.

Jeja napsal(a):

eremuruss,
napíšu ti něco, co mě poradila jedna milá, šikovná a chytrá paní od nás z práce, když jsem měla podobné problémy. Ona je měla před tím taky a řekla mi - "děvče, pamatuj si, že do práce se nechodíme kamarádit, ale pracovat."
Na kamarádění máme přátele, ne kolegy. Samozřejmě se občas poštěstí, že člověk i tam najde spřízněnou duši. Zrovna já jsem takový blbec, že si vždycky o ostatních myslím to lepší a pak mě strašně sebere, když se ukáže jejich pravá tvář - ale s tím, co jsem psala výš, jsem se to naučila zvládat a beru svoje kolegyně takové, jaké jsou, myslím si svoje a mám klid.

Ja vzdycky v praci mela par lidicek se kteryma jsem mela pekny vztah,vzdy jsem se do prace tesila.I po letech jsme se schazeli,kdy,uz jsme spolu nepracovali.Snazim se  v praci navazat hovor a nejde to neni vlastne ani o cem se bavit.

Tercila napsal(a):

Erem: Na kamarádění máme přátele, ne kolegy.

Tak zaplaťpámbu mám své nejlepší přítele právě mezi kolegy, ale jinak je věta o nekamarádění nýbrž pracování moudrá.
Erem, a nemají třeba lidi pocit, že bys je v práci mohla nějak profesně přeskočit? Nebo neznáš se víc se šéfem? Možná si nějakou část svého chování neuvědomuješ. To by taky mohla být příčina nějakého jejich odstupu.
Držím Ti palce, určitě jsi fajn ženská.

Tak to v zadnem pripade bych byla lepsi.Delam delnickou profesi.Pro pomluvy o me neschopnosti se praci naucit me nakonec mistr sesadil na tu nejlehci praci.Pripadam si tam jako ten nejvetsi negramot co nic neumi a vse zacal jen jeden clovek.Pres 20 let jsem se zivila jako delnik v tovarne delala jsem narocnejsi praci,ale takovy problemy jsem nemela nikde.

majkafa napsal(a):

Selima napsal(a):

Keď mám pocit, že neopätuje, hoci by mal(ale to sa mi v poslednom čase nestáva), pribrzdím a sústredím čas, pozornosť a energiu inam. A - čuduj sa, svete! - on sa SÁM nejako spamätá a pripomenie, ozve, urobí radosť... apod. Všetkého moc škodí, treba občas dať priestor aj tomu druhému... aby prejavil SVOJE city a svoju lásku.

Toto je v mojom vnímaní zase tá hra, ktorú neviem a nechcem hrať. Nechcem pribrzďovať, keď to tak necítim, preto, aby sa on sám nejako spamatal, ani proste pribrzďovať. Som svoja a nechcem NIČ hrať a manipulovať.

Veď nemusíš... ale ak nedáš priestor aj druhému, môžeš ho tým "SVOJA/MOJE" zadusiť. V páre by veci asi byť vyvážené a namiesto JA/TY funguje MY, kde by mali obaja mať ROVNAKO VELKÝ priestor. Vieš, Majka, aj priveľká láska a také to brečtanovité ovíjanie sa okolo partnera (ale aj dieťaťa, matky, apod.) môže byť až dusivé, a okrem iného manipulácia ako prasa...  A pribrzdiť myslím hlavne vo vonkajších prejavoch, rada mám stále rovnako. Len si strážim svoj priestor a to, aby sa dostalo priestoru (a vzduchu) aj tomu druhému. Láska ako cit s tým nemá veľa spoločného, tá môže byť stále rovnaká - aj v čisto sexuálnom vzťahu, alebo vzťahu, kde spolu nebývame... to sú len vonkajšie okolnosti. (A ďalšia vec sú očakávania, to je presne ono "ja mu dávam toľko,  a on mne nič" - dáva toľko, koľko vie a chce, len TVOJE očakávania sú proste väčšie... ).