ježíšikriste - sdílet své nejtajnější myšlenky... 
Majkafo,
Vždyť mluvíme o opačném pohlaví. O mužích. Jsou po všech stránkách odlišní. Já např. vím, že by partnera absolutně nezajímaly moje  úvahy o subatomárním kmitání protonů a jejich rezonanci , přičemž to nijak nesníží moji úctu k němu a naopak. Myslím, že by ani netušil, jak s mojí svěřenou informací naložit.
Proč bych tedy s tímto chodila za ním ? prospěje to někomu? Něčemu?

Všechno nebo nic -
Můžeš dávat všechno - to ti nikdo nebude bránit, já také "dávám", ráda a automaticky, ale ty budeš chtít ono "všechno" na oplátku..vi´d?

Duševní porozumění, blízkost, takové to splynutí, to najdeš , ale maximálně u ženy.

Muži jsou jiní, z podstaty jiní, to je jako kdyby muž chtěl, aby ses chovala chlapsky, testosteronsky, ačkoliv ti to není blízké a přirozené. Dokonce ti to může být nepřirozené. A zrovna  to by na tobě hodnotili, toto by byl ukazatel láska...to je přeci absurdní, ne?
Toho chlapa tím jen zkroutíš do nepřirozené polohy. A já se ptám PROČ bych mu to dělala, když ho mám ráda. Proč ho dusit takovýma volovinama..
Iluze - to je příčina našich problémů škoda

Upravil(a) Wiki (8. 12. 2010 17:41)

Wiki napsal(a):

Iluze - to je příčina našich problémů škoda

Tvých? Mých ne. Já mám krásný život.

Já totiž píšu o muži, kterého budou mé myšlenky zajímat. A mě zase ty jeho. Je to hodně nesrozumitelné, že vše mezi námi bude přirozené, protože to naprosté souznění OBA tak prostě máme?

Wiki píše:

Duševní porozumění, blízkost, takové to splynutí, to najdeš , ale maximálně u ženy

S tím si dovolím nesouhlasit:
Jak již jsem psala, s mým mužem jsem toto cítila. A on rozhodně ženou tedy nebyl , byl to CHlap, ano, s velkým Ch, s dostatkem mužnosti a přitom s vnímavou duší, která s tou mojí duší do sebe zapadaly jak součástky puzzle.

Jsem šťastná, že jsem to zažila. Už tehdy jsem tušila, že je to vzácný dar. A nyní, při čtení této diskuse, si toho daru vážím ještě dvojnásob tolik.

Ale duševní porozumění, blízkost, (ale už asi ne to naprosté splynutí, jako kdysi s mým mužem) cítím i ve vztahu současném.
A to přesto, že to není taková ta Velká Životní Osudová Láska, ale moc fajn vztah, s porozuměním duševním i fyzickým.

Bloss, i já takového muže znám. Zná mě celý můj život. Milovala jsem ho jako 14-ti letá holka a možná ho miluju pořád. Jsme si duševně velmi velmi blízcí. Strávili sme spolu hodně krásných chvil, od mých 14 do cca 19 let, na procházkách. A poslední roky sice ne často, ale párkrát za rok. Když přijedu na Slovensko. Na různých rodinných oslavách a návštěvách. Je o 6 let starší.
Ale... On je můj bratranec.
Někdy přemýšlím, že teď už bychom mohli spolu žít. Děti už mít nebudeme. Nebyl by to incest. Nejsme sourozenci. On je taky rozvedený. Z podobných důvodů, jako já. Jsme si tolik duševně podobní.

Ale nikdy jsem mu to neřekla. Bojím se překvapení, odmítnutí, jestli on to tak celé ty roky nemá.
Až dnes mi bleskla hlavou myšlenka - co když se i on jen bojí mi to říct?
Tohle je krásný sen. I kdyby se nikdy nenaplnil. On je skvělý Muž. U něj mi dokonce ani nepřijde, že není vysoký. Je to Osobnost. A skvělý táta svým třem dětem.

Mila Jejo

Vcera jsme na toto tema diskutovali s jednou Babinetkou, kterou zde nemohu jmenovat, takze to shrnu do prispevku :
Jsou dva druhy zen - hodne holky a mrchy. Hodna holka je fajn, pokud ma k sobe partnera, ktery je na tom podobne. Mrcha je pro muze neustalou vyzvou, davkuje mu vse po kapkach, nikdy nedava vse najednou a vi velmi dobre co dela a proc to dela. Bud v klidu a u stavajiciho partnera se nesnaz stat mrchou protoze on to nebude u Tebe akceptovat. Vse co jsi mu mohla dat, jsi mu uz davno dala, kdyby jsi se pro neho stala vyzvou ( jakou ? ) ztrati o Tebe uplne zajem a pujde k jine, neokoukane "vyzve". Pokud Te tento vztah stve, jdi k jinemu a stan se mrchou ma to vsak jeden hacek, budes mit vse, na co si ukazes, ale nikdy v jeho ocich nebudes adeptkou na stalou partnerku.

HTH.

venuše.....moc hezky jsi to popsala......ano, tak lze být mrchou

mrchou být neumím.....a vlastně ani nechci

morpheus napsal(a):

Mila Jejo

Vcera jsme na toto tema diskutovali s jednou Babinetkou, kterou zde nemohu jmenovat, takze to shrnu do prispevku :
Jsou dva druhy zen - hodne holky a mrchy. Hodna holka je fajn, pokud ma k sobe partnera, ktery je na tom podobne. Mrcha je pro muze neustalou vyzvou, davkuje mu vse po kapkach, nikdy nedava vse najednou a vi velmi dobre co dela a proc to dela. Bud v klidu a u stavajiciho partnera se nesnaz stat mrchou protoze on to nebude u Tebe akceptovat. Vse co jsi mu mohla dat, jsi mu uz davno dala, kdyby jsi se pro neho stala vyzvou ( jakou ? ) ztrati o Tebe uplne zajem a pujde k jine, neokoukane "vyzve". Pokud Te tento vztah stve, jdi k jinemu a stan se mrchou ma to vsak jeden hacek, budes mit vse, na co si ukazes, ale nikdy v jeho ocich nebudes adeptkou na stalou partnerku.

HTH.

A nechci si před ním hrát na "tajemnou", abych ho neztratila.
Ježíš, ale to přece neznamená, že z něj budu lámat úplně všechno, co dělá a na co myslí a totéž mu budu cpát já. Ono je strašně hezký mít někoho, komu se můžu otevřít a kdo se otevře mně - ale ne až do těch hrdel a statků Když z ústřice vybereš perlu nebo vysrkneš obsah, zbyde ti akorát ta prázdná skořápka... která se teda hezky perleťově třpytí, ale jinak je celkem k ničemu.

helena napsal(a):

A nechci si před ním hrát na "tajemnou", abych ho neztratila.
Ježíš, ale to přece neznamená, že z něj budu lámat úplně všechno, co dělá a na co myslí a totéž mu budu cpát já. Ono je strašně hezký mít někoho, komu se můžu otevřít a kdo se otevře mně - ale ne až do těch hrdel a statků http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png Když z ústřice vybereš perlu nebo vysrkneš obsah, zbyde ti akorát ta prázdná skořápka... která se teda hezky perleťově třpytí, ale jinak je celkem k ničemu.

Hm. Nikde nepíšu, že z něj COKOLIV budu lámat. A taky nikde nepíšu, že mu budu NĚCO cpát. Mluvím o duchovnu. Mluvím o nejhlubších niterních pocitech, na které většinou není třeba jediného slova. Mluvím o tom, že když budu chtít být s ním 24 hodin denně 100 let, nebudu si hrát na to, že nechci a dneska si půjdu po svém. A taky nemluvím o tom, že s ním budu chtít být 24 hodin denně 100 let. Stačí trošku přemýšlet a pak teprve komentovat. A ne komentovat něco, co je myšleno úplně jinak. Neboť tvůj komentář je tvé vnímání a ne to, co píšu já.

Každý má svoje vnímání světa a podle toho píše, to je jasný. Ale je pravda, že mě tady u některých trochu překvapil učitelský styl diskutování, kdy se jedna věta vytrhne z kontextu jiného diskutujícího, vytuční a jedna z paní učitelek větu rozebere a žáčka pokárá. Ale to je opět jen mé vnímání a názor.

majkafa napsal(a):

Bloss, i já takového muže znám. Zná mě celý můj život. Milovala jsem ho jako 14-ti letá holka a možná ho miluju pořád. Jsme si duševně velmi velmi blízcí. Strávili sme spolu hodně krásných chvil, od mých 14 do cca 19 let, na procházkách. A poslední roky sice ne často, ale párkrát za rok. Když přijedu na Slovensko. Na různých rodinných oslavách a návštěvách. Je o 6 let starší.
Ale... On je můj bratranec.
Někdy přemýšlím, že teď už bychom mohli spolu žít. Děti už mít nebudeme. Nebyl by to incest. Nejsme sourozenci. On je taky rozvedený. Z podobných důvodů, jako já. Jsme si tolik duševně podobní.

Ale nikdy jsem mu to neřekla. Bojím se překvapení, odmítnutí, jestli on to tak celé ty roky nemá.
Až dnes mi bleskla hlavou myšlenka - co když se i on jen bojí mi to říct?
Tohle je krásný sen. I kdyby se nikdy nenaplnil. On je skvělý Muž. U něj mi dokonce ani nepřijde, že není vysoký. Je to Osobnost. A skvělý táta svým třem dětem.

Majkafo, to je přece jen něco jiného, než trvalé dennodenní soužití, možná že bys to pak viděla i jinak .. Nemyslím to nijak zle, abych něco prosadila - to vůbec ne. Já si také vytvářím některé iluze, které mě baví a těší..., ale chlapů už se teda netýkají. . Jestli tě také iluze /třeba tyto/ baví,  tak proč ne..

Já si se svým partnerem rozumím v mnoha věcech - a to v těch zásadních, myslím, že si absolutně nemůžu stěžovat , a to na na nic, jen si vážně nedovedu představit jak bych v reálu sdílela veškeré myšlenky a třeba s ním ruku v ruce hodnotila postavení mimo hru či známkování hlavního rozhodčího a on žádostiv se mnou pročítal mistrovství záměru a víry Toltéků. Když jsem si to představila, tak se úplně ježím, i při té představě.. Asi mám méně estrogenu, ač to na první pohled nevypadá.

Ale vím, jak jsi to Majko myslela, já jsem si také dříve myslela, že to tak má být, že je to tak správně..a jedině tak. . Ale to jsem byla mladší...dost mladší.

Beru to všechno tak, že to co potřebuju od života , si zajistím - tím myslím veškeré zážitky a situace, které pro mě mají mít význam, takže nemá smysl se ničemu bránit, a všechno co přichází přijímat - což souvisí i s těmi muži...

hirondel napsal(a):

Jeja napsal(a):

Opravdu je to tak, že s tím druhým musím stále soutěžit, stále být ve střehu, aby mojí ochotu nezneužil? Nejsem žádná puťka, předchozí manželství mě dost poučilo, mám svůj život, svoje zájmy, svojí práci, svůj byt, nejsem na nikom finančně závislá, fakt nejsem rohožka. Jenom se snažím být vstřícná a ochotná. To je špatně? Opravdu musím být mrcha, aby si mě ostatní vážili?

Ale je fakt, že podobný problém - že jsem byla příliš hodná, ochotná a vstřícná - jsem měla i s dalšími lidmi. S dětmi, v práci (ano i s BM, ale nebyl to důvod rozvodu). Dokázala jsem vůči těmto ostatním lidem svůj přístup změnit, myslet víc na sebe, nebýt vždy k dispozici a, i když jsem měla z počátku obavy, že mě tzv. "nebudou mít rádi", opak je pravdou. Okolí si mě víc váží, získala jsem si respekt, uznáváají mě a např. s dětmi se náš vztah po této mé "změně chování" ještě zlepšil. Pouze BM nevydýchal moje zvýšené sebevědomí a našel si jinou "puťku".
Jenom jsem asi byla přesvědčená, že v partnerském vztahu tyto "tanečky" nepotřebuju.

Jaja,
zkusim Ti svuj nazor rict co nejsrozumitelneji.

Nejzasadnejsi vetou je podle mne ta v ktere pises o obavach z toho ze Te ostatni nebudou mit radi kdyz zmenis pristup,budes myslet vice na sebe atd.

Tohle co se Ti stavi v zivote do cesty ( a opkuje se to) to je vyzvou k uceni,k sebepoznavani. A ke zmene.
Neni to o tom byt mrchou,neni to o tom aby si TE OSTATNI VAZILI, ale aby jsi si vazila sama sebe.
Neni to o taneckach ale o uceni se tomu ze tohle Te vyziva k sebe promene.  To co napravis ci zmenis v sobe(sve sebevedomi,sebelasku) to se projevi i ve vnejsku pozdeji. Nebudes budit dojem nejake rohozky. Nebot to uz z Tveho nitra nebude vychazet na venek,to znamena lide (partner) se k tobe budou chovat jinak.

V tom uceni v sebepromenu nema byt vsak zahrnuta emoce vzteku,listosti ,zlosti atd. k tem co Ti laskave (i kdyz se to nezda a netvari se to tak) ukazuji co na sobe muzes zmenit.
Totiz neni tedy potreba byt mrchou nebo to takhle nazyvat,ale je potreba v sobe vybudovat duveru v sebe sama a lasku k sobe sama.   Myslet na sebe.

Nakonec jednoho dne zjistis ze i kdyz budes ochotna a vstricna ,bude to mit uz jiny efekt. 

Ano přesně tak to je ................proto tazatelka potkává lidi, kteří jí využívají ,aby se něco naučila.
Někdo potkává alkoholiky,někdo manipulátory........atd.......

Myslím, že je to v tom včas říct ne, tohle mi vadí.........váhaví bojácní lidé nic neřeknou , nebo to řeknou pozdě a druhý to vycítí a začne toho zneužívat  (často i podvědomě)  a pak se to ve vztahu stane norma.
Jde skutečně jen o to, říct to hned, protože když o tom přemýšlím, mě se nikdy nestalo, že by mě někdo využíval, pokud jsem sama nechtěla o něj přehnaně pečovat a obskakovat ho...........
Tohle může být všechno na nevědomé bázi, ten druhý cítí nejistotu , nesmělost, obavy a podvědomě cítí, že ten druhej je měkkej a že se ním dá hýbat..............

Ronja napsal(a):

Já to tu poslední dobou čtu (nejen toto vlákno) a je mi smutno. Je mi smutno, co někteří lidé na základě svých zkušeností považují za normu. To, jak se tu někdy mluví o chlapech, o vztazích...Já mě neuvěřitelné štěstí. V dubnu to bude 10 let, co jsme se po tříleté známosti vzali a nikdy jsem neměla pocit, že něco musím...že musím něco předstírat, udělat, zařídit nebo zmanipulovat abych dosáhla svého.
Že si musím "hlídat záda", abych nebyla moc hodná, protože on by to potom zneužíval (to musím třeba v práci, ale doma, před tím nejbližším, nikdy). Hranice toho, co pro sebe navzájem děláme, určuje pro nás oba ten druhý: oba jsme ochotní udělat více, než děláme, ale ten druhý o to z lásky k nám nepožádá. Příklad z poslední doby: potřebovala jsem jen jednu sobotu do města, je to od nás 40 minut autem, hodinu autobusem, na autobus pěkný kilometr, pršelo a mě bylo blbě. Manžel mi nabídl, že mě tam autem vezme, ale odmítla jsem to, protože vím, že do města jezdí každý den za prací a jak vzácné mu je, když jeden den nemusí řídit. Vím, že by to pro mě udělal (nebál by se mi to nabídnout, aby nebyl jako bačkora) a hodilo by se mi to, ale jeho klid byl pro mě v tu chvíli přednější. Máme svobodu navzájem pro sebe dělat všechno beze strachu, že by toho ten druhý zneužíval, prostě proto, že se máme rádi a pokládáme toho druhého za minimálně stejně důležitého jako sebe. Takže mě z mé zkušenosti nepřipadá, že by někdo ve vztahu musel být mrcha, jen to chce stejně smýšlejícího partnera...ale kde vzít a nekrást, to neporadím.

Ronjo, holka Ty se zacinas cim dal vic libit Nejen ze mas krasny avatar, na tom nesejde, ale jak pises a PROC pises. proste super