No, Kuty, a co máme té nešťastnici asi tak poradit?

Ženatý kolega se dosud nevyjádřil a jak to vypadá, asi se hned tak nevyjádří. Na rozdíl od Andilecicka má zřejmě mozek v hlavě a půlky sevřené strachy, protože - a to náš zamilovaný Andilecicek zřejmě nedomyslel - ono jít do snoubenky svého chlebodárce, když živím manželku a dvě děti je přece jenom dost o hubu, že. A ten pán zřejmě zas až takovej hrdina není, aby riskoval takovejhle úlet, kterej - kdyby se provalil - by pro něj mohl mít nedozírné následky.

Andilecicku, nezlob se, ale ty mi připadáš ne jako zralá, třicetiletá ženská, ale jako patnáctiletá puberťačka Už ten Tvůj nick - velmi infantilní zdrobnělinečička o něčem vypovídá a Tvoje sentence jako:Ale ten pocit lásky je krásný! Toto je jak být na poušti, mít před sebou sklenici vody a nemůžeš se napít....chjo.To vím, a proto umírám žízní mi připadají jako blouznění chovanky penzionátu z červené knihovny z I. republiky Každá z nás byla někdy zamilovaná, nic proti tomu, ale Ty svoji zamilovanost prožíváš naprosto neadekvátním způsobem - asi jako pětiletá holčička, která si uminula na drahou, nebezpečnou a nedostupnou hračku za výkladem a teď kňourá a hledá všemožné způsoby, jak se na tu hračku mermomocí dostat, bez ohledu na to, jakou paseku ta její touha může způsobit.

Objekt Tvojí touhy Ti až doteď nevyšel vstříc, nevyjádřil se ani v tom smyslu, že by Tvoje city třeba nějak opětoval, takže Ti, milý Andilecicku nezbývá nic jiného, než se zase v tichosti odmilovat a na ženatého kolegu zapomenout. Pokud Ti to bude dělat problémy, není od věci změnit pracoviště a najít si zaměstnání v jiné firmě

A to záměrně opomíjím přiblblé kázání o tom, jak je Tvoje jednání nefér vůči Tvému současnému příteli, který Tě dosadil do svojí firmy, máte před svatbou a Ty mu před nosem tokáš s cizím ženatým chlapem jako zamilovaný tetřev. Jestli to takhle máš, radši se nevdávej ... protože jít k oltáři s přítelem a v hlavě myslet na jiného mužského není zrovna moc dobrý základ na novou cestu životem.

Upravil(a) Kiara (30. 11. 2010 15:45)

Taky se mi z toho mého (tehdy kolegy) skutečně klepaly kolena a bušilo mi srdce, když jsem ho viděla. A dneska po 3 letech soužití si říkám kdeže ty loňské sněhy jsou:P  Je to opravdu jen chemie a ta za chvíli zmizí.. I když já jinak nelituju:)

Andilecicek napsal(a):

Co se týká nicku, nebyl volný co jsem chtěla, tak mi to bylo celkem jedno pod čím se zaregistruji, ale to jen na vysvětlenou 

To jsou zase bludy 15-ti leté puberťačky. Existují miliony nicků. Nomen omen, cecičku.
Ty se opravdu teď nevdávej, pokud nechceš ublížit svému budoucímu manželovi. Ještě nejsi zralá na děti a na normální partnerský vztah a běžný obyčejný každodenní život.

Upravil(a) majkafa (30. 11. 2010 16:36)

Vím, že srdci se těžko poručí, Andílku. Poručit si odmilovat se - stejně jako poručit si zamilovat se, podle mě nejde.
Avšak co jde - poručit si nedat tomu zamilování zjevný průchod, ustát to aspoň navenek..

Přemýšlím nad možnostmi toho, kdybys směrem k objektu tvé touhy ten první krok ty udělala:

1/ On by tě odmínul, což by bylo bolavé a možná trošku trapné, ale pro tebe celkově asi nejlepší řešení: Zkusila jsem to, ale on mě stejně nechtěl....pro vyrovnání se s tou situací asi nejlepší, věřím, že by to rychle přebolelo.

2/ Zkusila bys to a on by byl pro - začli byste se scházet.
Na jednu stranu - bylo by to možná žůžo, ale vykoupené blbým pocitem vůči vašim dosavadním partnerům (tedy - domnívám se, i když vím, že jsou lidi co jim to blbé není ani trochu).
A co dál? Myslíš, že je reálné toto udržet dlouhodobě v tajnosti a mít to oboustranně jen jako románek?
Ustála bys to ty a ustál by to on? Co myslíš?
Co kdybys zjistila, že ty chceš jeho se vším všudy, a on tě má jen pro občasnou zábavu?

3/ Zkusila bys to, on by byl pro, začli byste spolu chodit, a oba byste přetrhali dosavadní svazky a začli spolu žít. To vypadá jako happy-end, ale taky to může být Pyrrhovo vítězství. Přečti si tady na diskusích vlákna typu: Oslava pro jeho děti, Vztah mého partnera k jeho EX, ale i na právním tahačky o alimenty, atd., atd. Pokud si najdeš chlapa s dětmi, jeho původní rodiny se totiž "nezbavíš".

Mě z toho vychází, že jít do toho je na 99% citová sebevražda.

A navíc - když se ti rozpadne vztah s přítelem, přijdeš velmi pravděpodobně i o práci, tedy domnívám se, že bys ty dál nechtěla v takové situaci pracovat ve firmě přítele, a ani tvůj přítel by o to těžko stál....a možná že byste byli bez práce aspoň nějaký čas oba - ty i tvůj ženatý přítel - kolega.

A samozřejmě - začínat si něco s tátou od dětí, je , a stála bys vůbec o chlapa, který by tohle své rodině udělal? Takhle ji zradil? Vždyť za rok-dva může udělat totéž tobě....dost často toto bývá u chlapů "nevyléčitelné"....

Kiara napsal(a):

Andilecicek napsal(a):

Práci změnit nemohu z více důvodů, o kterých tu nechci...ale pomohla by mi rada, jak se v tichosti odmilovat a na ženatého kolegu zapomenout

Že je moje jednání nefér-souhlasím. V myšlenkách určitě nejednám fér..bohužel myšlenky zatím :-) ovlivnit neumím. Děkuji, že mi nedáváš přiblbé kázání, ale děkuji za názor !!!

Andilecicku, říká se, že sejde z očí - sejde z mysli. Pro Tebe by bylo asi nejlepším řešením změnit zaměstnání ... ovšem když říkáš, že to nejde ... Nebo ještě jinak - až budeš s kolegou v kontaktu a půjde na Tebe takové to chvění, budou se Ti podlamovat kolena a budeš cítit bušení u srdce, zkus si pokaždé (!!!) toho pána představit, jak se ráno miluje se svojí zákonitou manželkou, snídají spolu, on jí pak dává polibek na tvář, veze děti do školy a teprve potom překračuje práh kanceláře. Já vím, že to na Tebe může působit poněkud cynicky, ale takové představy nejsou žádná utopie ale běžná realita jeho života, protože ten pán takhle skutečně každý den žije ...  a takováhle "léčba šokem" Tě třeba pomůže uzdravit z nereálných nadějí a planého očekávání

Hmm, to asi ano, bohužel ale mne z očí nesejde, protože se mu u nás strašně líbí
Ano, práce z mé strany změnit nejde...Ale to co jsi mi napsala zkusím praktikovat a dám vědět, jak se to chytilo. Vím, že je to běžný stereotyp jeho života. I já snídám s přítelem, miluji se s ním a dávám mu pusu na tvář...takže představy určitě utopistické nejsou, ale reálné...vím.

Blossom napsal(a):

Vím, že srdci se těžko poručí, Andílku. Poručit si odmilovat se - stejně jako poručit si zamilovat se, podle mě nejde.
Avšak co jde - poručit si nedat tomu zamilování zjevný průchod, ustát to aspoň navenek..

Přemýšlím nad možnostmi toho, kdybys směrem k objektu tvé touhy ten první krok ty udělala:

1/ On by tě odmínul, což by bylo bolavé a možná trošku trapné, ale pro tebe celkově asi nejlepší řešení: Zkusila jsem to, ale on mě stejně nechtěl....pro vyrovnání se s tou situací asi nejlepší, věřím, že by to rychle přebolelo.

2/ Zkusila bys to a on by byl pro - začli byste se scházet.
Na jednu stranu - bylo by to možná žůžo, ale vykoupené blbým pocitem vůči vašim dosavadním partnerům (tedy - domnívám se, i když vím, že jsou lidi co jim to blbé není ani trochu).
A co dál? Myslíš, že je reálné toto udržet dlouhodobě v tajnosti a mít to oboustranně jen jako románek?
Ustála bys to ty a ustál by to on? Co myslíš?
Co kdybys zjistila, že ty chceš jeho se vším všudy, a on tě má jen pro občasnou zábavu?

3/ Zkusila bys to, on by byl pro, začli byste spolu chodit, a oba byste přetrhali dosavadní svazky a začli spolu žít. To vypadá jako happy-end, ale taky to může být Pyrrhovo vítězství. Přečti si tady na diskusích vlákna typu: Oslava pro jeho děti, Vztah mého partnera k jeho EX, ale i na právním tahačky o alimenty, atd., atd. Pokud si najdeš chlapa s dětmi, jeho původní rodiny se totiž "nezbavíš".

Mě z toho vychází, že jít do toho je na 99% citová sebevražda.

A navíc - když se ti rozpadne vztah s přítelem, přijdeš velmi pravděpodobně i o práci, tedy domnívám se, že bys ty dál nechtěla v takové situaci pracovat ve firmě přítele, a ani tvůj přítel by o to těžko stál....a možná že byste byli bez práce aspoň nějaký čas oba - ty i tvůj ženatý přítel - kolega.

A samozřejmě - začínat si něco s tátou od dětí, je , a stála bys vůbec o chlapa, který by tohle své rodině udělal? Takhle ji zradil? Vždyť za rok-dva může udělat totéž tobě....dost často toto bývá u chlapů "nevyléčitelné"....

Moc hezky se mi čtou Tvé řádky...Určitě si nejde poručit zamilovat se, odmilovat se a podobné citové řetězce...Krásně jsi mi rozanalyzovala moje trápení. Zkusím na to navázat.

1./ Toto mne napadlo asi nejčastěji...že by se to jakoby "vyřešilo samo". Myslím,že odmítnutí bych nesla né moc hrdinsky a asi by mi to konečně "pomohlo" zapomenout...

2./ On by byl pro - sama nevím, zda bych to ustála, možná nějaký čas ano...schovávání se, schovávání telefonu, ale jak píšeš, jak dlouho to může vydržet? Možná by mi stačila jen zábava, možná ne.

3./ Začali bychom spolu "oficiálně" - happy end by to určitě nebyl, už zejména proto v jaké situaci se nacházíme jeden i druhý, kolik lidí nás zná a hlavně vůči jeho rodině...předsi jen, on by riskoval mnohem více. A máš pravdu i v tom, že by se to všechno táhlo do budoucna...a je potřeba položit si otázku, zda bych byla šťastná, kdybych ublížila tolika lidem??? Určitě ne...

Asi si budu potají užívat jeho přítomnost a společné chvilky a snažit se představovat si jak tráví čas s manželkou...Jediný lék

agewa napsal(a):

a jak se to odráží ve tvém vztahu k partnerovi? nic nepozoruje? vydržíš předstírat, že je všechno skvělý a v pořádku?
ze zkušenosti ( ne vlastní) vím, že člověk nedokáže dlouho předstírat city tam , kde nejsou  a zapírat tam kde jsou. sice partner netuší "která bije" , ale cítí něco ve vzduchu.

Ahoj Agewa,

já si myslím, že jako my ženy máme 6.tý smysl, tak má i můj přítel. Párkrát něco na něj řekl, ale vzhledem k tomu, že spolu musíme řešit dost pracovních věcí, tak se to dá vždy omluvit...
Víš, já nechci aby to vypadalo, že k partnerovi city předstírám. Nepředstírám, oni tam jsou, jen to není takové to mravenčení jako u kolegy...

Mravenčení... andělíčku, to má po sedmi letech málokdo.
Proč tě tak přitahuje? Zkus si na to odpovědět. Ono to není jen tak. Když pominu vliv toho, že tvůj vztah je nejspíš stereotypní, přechozený, stabilní... tak tam je něco ještě jinýho.
Zakázaný ovoce... nedostupnost... podvědomý strach ze závazku v podobě svatby? Nevím, spouštěče jsou různý.
Fakt nejsi jediná, komu se to stalo. Ženáč za to nestojí. Když někdo nechce být se svou ženou/ mužem, má jít od toho a pak si budovat nový život. Pokud to tak nemá, většinou za to nestojí. To, že si někdo myslí, že to píšem proto, že jsme moralistky až za hrob, tak se plete. Nestojí za to vzhledem k vlastnostem, které mu chybí a dá se předpokládat jejich absence i ve vztahu k tobě.
Všichni chlapi i ženský, co zahýbali a pak se rozvedli a vzali si své nové lásky pohořeli... já fakt neznám jedinýho/ jedinou, co by v tom dalším vztahu neměl problémy stejného rázu. Kecám, jedna se mi vybavila - přebrala partnera nej kámošce a jsou spolu doteď. Byla dost zoufalá s dítětem, ale teď jsou relativně v poho. Tak abych nekecala jí přiznám. Ale další už fakt neznám. To samo neznamená, že všichni rozvedení jsou nepoužitelní. Ale pocházejí ze skupiny rozvedli se a začali znova. Žádný paralelní vztahy. Mě nevyjímaje. Byla jsem pěkná blbka. A zaplatila za to. Narozdíl od někoho ale ani ty vzpomínky na nenápadný večeře a dobrý šťouchy a letmý doteky a polibky a krytí kámošek a já nevím co všechno mi nevymaže vzpomínku, kdy jsem se podívala jednoho dne do zrcadla a bylo mi ze mě zle. Já na tohle období pyšná nejsem.
Nejde o to, že byste byly špatné - jde o to, že to za to nestojí. Z mýho pohledu, ovšem... nemusí to tak mít každej.
A nemyslím, že jediný lék je představa, jak tráví čas s rodinou. Lék je práce na souč. vztahu, na sobě. Zlomená noha taky bolí. Když se nadopuješ lékama, na chvíli to přejde, ale zlomenina se nezahojí. Jasně, sama časem sroste, ale zase s jistou šancí, že bude kulhavá... Musí se jí pomoci dlahou... jestli má fungovat.

ADFka2 napsal(a):

Nedočetla jsem celou diskusi, ale rovnou jsem zatoužila sdělit Andilecickovi (ježiš, ty máš teda nick ), že to moc dobře znám. Kolega teda jednak už není kolega, ženit se teprve bude, já jsem svobodná (zadaná), ale ta chemie, co mezi námi byla, to je něco tak silnýho, když to přijde, že se tomu strašně těžko odolává, a já chápu, že nevíš, co s tím. Na jedné straně je rozum, na druhé straně strašná touha těla, která člověka úplně spaluje. My jsme se s kolegou scházeli, ale na začátku jsme si dali pravidla, která jsme dodrželi - např. že spolu nebudeme spát, že si nebudeme ničit vztahy... Já vím, ono se to může zvrhnout... To je jedno. Od července jsem ho neviděla, odstěhoval se, já si našla taky jinou práci, sem tam smska, mail... Viděli jsme se teď v listopadu a ani náhodou to nepřešlo, ba naopak, je to snad silnější než dřív! Takže já tě soudit nebudu, protože mám s tím, co popisuješ, zkušenost. Někdy je prostě rozum krátký. Až bude mít děti, nebudu reagovat už ani na smsky. Do té doby... Si to budu užívat, nevěrná nejsem a ta touha je příjemná :-) A navíc, ať se na to dívá kdo chce jak chce, pomáhá mi to v současném vztahu. Zní to asi úplně dementně, ale osobně mám od doby, co se s kolegou znám, z vlastního vztahu lepší pocit, víc mi na něm záleží atd. Už vidím, jak tady taky budu za špatnou, ale kdo to nezažil, nepochopí.

Děkuji za názor, můj nick tady koukám řeší hodně lidí , ale v pohodě, mě to nevadí:-), je trochu prdlej, ale o tom to není ne? :-)

To co popisuješ dokážu pochopit, i mne "zatím" stačí, když ho vidím a mohu být v jeho přítomnosti. Super pokecáme, několikrát jsme si vykryli záda a vzájemně pomohli. Je to fajn....nevím, jestli bych to chtěla pokazit. Občas si zavoláme, napíšeme, pracovně, či jak se máme, ale toť vše. I já jsem ho třeba v létě i měsíc neviděla, když jsem byla pryč...a naivně jsem si myslela, že to vyprchalo...no stačilo pak přijít do práce, vidět ho a bylo to okamžitě zpět. Nejsi za špatnou, vůbec ne, citům a pocitům neporučíš.!!!

helena napsal(a):

Když se pije šampáňo střídmě,chutná výborně a žádná kocovina se nedostavuje!!!!
To máš recht, Kuty - ale ono nejdřív chutná výborně i když se střídmě nepije... a zrovna tady bych na nějaké umírněné popití nevěřila - aspoň ne ze začátku...

ono jít do snoubenky svého chlebodárce, když živím manželku a dvě děti je přece jenom dost o hubu
Kiaro, on si chudák pán moc nevybere http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
- jít do snoubenky nebo nejít = vždycky malér u zaměstnavatele. Když do toho
půjde a praskne to, je to o zaměstnání... a když zdvořile odmítne, není vyloučeno (respektive on nemůže tušit), že se slečna postará, aby se už nevídali - a hádej, kdo půjde?
Upřímně řečeno, jestli se děvenka projevuje in natura stejně, jako některými výroky tady, tak být oním pánem, měním místo dobrovolně a hlavně rychle http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Možná by mi stačila jen zábava, možná ne.
Možná bych s ním chvilku pohrála, možná by mě za chvilku omrzel. Aneb zkusím škrtnout sirčičkou a uvidím, jestli se mi ten ohýnek zalíbí či ne...

Heli, co konkrétně jsi měla namysli, jestli se in natura projevuji stejně jako výroky?

- jít do snoubenky nebo nejít = vždycky malér u zaměstnavatele. Když do toho
půjde a praskne to, je to o zaměstnání... a když zdvořile odmítne, není vyloučeno (respektive on nemůže tušit), že se slečna postará, aby se už nevídali - a hádej, kdo půjde?

Heli, kdybych toto chtěla udělat, mohla jsem už dávno, bez toho, aby mne pán odmítnul nebo ne. Ale takovéto jednání není můj styl...on je člověk a pracant na svém místě. Jestli na Tebe tak působím, mrzí mne to, ale nejsem z těch, aby v tomto míchali práci se soukromím. Pokud bych já něco udělala a on mne odmítl, neřešila bych to takto přízemně, respektive neřešila bych to vůbec...jen bych se styděla-toť vše!

Ty jsi nikdy neškrtala zápalkou ? Opakuji-nejsem pyšná na to, co se děje v mé mysli, ale teď to tam je a zatím to nemizí...

rejka napsal(a):

Andilecicek napsal(a):

ale myšlenkám neporučíš...když tím nikomu neubližuji, tak si budu alespon snít a ono to časem vyprchá...možná.

Jo táák,ono jde celou dobu o sny??? No tak to jo. To si sni o 106. Ale proč kvůli snění zakládat diskuzi???? Na to přece nepotřebuješ ani požehnání ani rozřešení ani povolení...

Ale to snění vyplynulo až z názorů tady od vás všech na diskuzi...já ani nečekala požehnání nebo povolení, jen jsem chtěla vědět více pohledů na situaci...je to super, když více lidí napíše svůj názor...četla jsem tu věci, které by mne nenapadly...a za to díky!

Račice dračice napsal(a):

Zdrobnělý andílku , napadlo Tě, co bys řešila, kdyby jsi svou touhu naplnila ? - vždyť ty jsi z toho celá pryč, ikdyž se ještě nic nestalo...co když naplněním vše zesílí, co pak - to už je pak na antidepresíva ne   Ne, dělám si srandu, ikdyž...

Nech to ve formě snění - je to útěk z nudy a ty podle stylu písma a uvažování na to jednoznačně nemáš, ukočírovat to jakkoliv...užívej si příjemných pocitů - jak odejdou a oni odejdou, možná za pár měsíců, možná za pár let, tak si řekneš, ještě že jsem se do ničeho nepustila

Asi máš pravdu, sněním nikomu neublížím...kdyby se to "zvrhlo" asi bych to neukočírovala...a až to za pár měsíců, let  přejde, budu se tomu všemu třeba smát....