|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|

Hojky,
tak a teď ani nevím zda můj příspěvek patří sem
.
Před 1,5 - 2 měsíci jsem byla na LPK a hysteroskopii, co vše zjistili či nezjistili je vedlejší, ale podstatný je závěr lékaře - jediná možnost mít mimi je zkusit IVF. Tak a teď jsem na vážkách, pročetla jsem kopec PRO i PROTI samotného IVF (mám na mysli hormonální stimulaci) a začala na misky vah dávat všeobecná PRO a PROTI - finanční situaci, depku z práce a pohrávání si s myšlenkou práci změnit, prostě kdejakou ptákovinu... A jsem z toho strašně zmatená. Myslela jsem, že to dopadne o něco málo lépe, že MUDr. ve mně cosi "pošolichá" a my budeme s přítelem dále zkoušet přírodně a vlastně až to přijde tak to přijde a budeme řešit nahodile vzniklou situaci. Takhle když vše máme plánovat tak se asi nerozhoupeme nikdy...
Jak jste to měli vy s rozhodováním? Hrály u vás také roli i jiné aspekty než jen touha po dítku? Myslím finance, touha ještě se někam podívat apod.
Vzhledem k mému věku 35 let už mnoho času na rozhodování nemám, dokonce ani tu touhu po dítku nemám asi takovou jakou bych měla mít, dokonce mám dny, kdy si dovedu život bez dítěte představit a pak mám opačné nálady. Možná se bojím neúspěchu.. ???
Upravil(a) leni100 (22. 11. 2010 21:35)
Není tady
Ahoj Leni,
ono je strašně těžké někomu radit, vzlášť když máš pocit, že si občas dokážeš život bez dětí představit .... ono je to někdy těžký a náročný, ale zase to Ti prckové umějí 1000x vynahradit. Asi se v tobě pocity perou a ani se nedivím.
Ani o jednom těhotenství nemůžu říct, že by přišlo hned, o to druhé jsem musela bojovat až při 2.IVF se zadařilo. V únoru mi bude 35. Co to stálo peněz, úsilí, psychiky a slz se zmiňovat nebudu .... taky jsem chvílema měla pocit, že to chci vzdát a to chci upozornit, že jsme v podstatě měli veliké štěstí, jsou tu holky, co tu bojují už několik let, jejich šance na početí jsou daleko nižší než má kdokoliv jiný, už jen kvůli tomu, že přirozeně to nejde, nebo jim to prostě nedovoluje zdravotní stav. Ale přesto pořád bojují .... ta touha po dítěti je tak silná, že to nevzdávají a to jim zdaleka roky neutíkají tak jak třeba tobě a mě
... promiň
ale je to tak.
Píšeš, že jste se s přítelem o miminko snažili, tak proč najednou ta změna ???? Asi jste ho chtěli, nebo to bylo jen "splnění občanské povinnosti" ???? CHápu, peníze jsou skvělý, já bych taky chtěla k moři, ale nejde to, na IVF jsem si musela půjčit, při tom splácení vysoké hypotéky na to prostě nebylo ....peníze budou a my nebudeme. A pokud to vzdáte, tak je pravda, že vás nikdo nebude otravovat, nikdo budit ze spaní, o nikoho se nebudeš muset starat ..... ALE pozor, ani Ti nikdy nikdo nedá tolik co TO VAŠE dítě.... ikdyž to bude rošťák nebo rošťanda.
Ono to finální rozhodnutí bude jen a jen na vás, nikdo vám to nemůže nařídit. Já si prostě osobně myslím, že žádnou misku vah nepřeváží být matkou ..... ikdyž jsou u nás matky, které to vidí jinak .... však bych jim za to urvala všechny údy, ale to je jiná 
Mimochodem, veškeré ty misky vah řešíš s partnerem, nebo si soupis děláš sama ???? Jak on to vidí s potomkem ??? I on si dokáže život bez dítěte představit ????
Jestli se do IVF pustíte, tak počítej, že to bude záhul, ale jiná šance není, nebo jo ???? To čekání, veškerá vyšetření, rozbouřené hormóny, pak jestli se zadaří, nebo jestli přijde MS .... každá to tak máme to mi věř. Každá se bojíme neúspěchu, ona to sranda není, ten kdo si tím neprošel tak neví. Nám se taky nepovedlo hned, každý neúspěch mě srazil pořádně na kolena, ale někomu se zadaří hned při 1.IVF .....
Co na závěr, já nevím .... tohle prostě bude jen a jen na vás, tak držím palce ať se rozhodnete brzy a dobře pro VÁS 
Není tady

Dadul, přesně tak
krásně napsané... 
my sami na zázrak teprve čekáme... ale doplním jenom jedno.... doporučuju se do tohohle kolotoče pustit, až ve chvíli, kdy jsi o tom opravdu přesvědčená... je to opravdu záhul a to pro oba a už jsem slyšela a četla (dokonce v centru) o několika párech, které to neustály a položilo je to 
a to dokonce takové, kterým se po 6ti letech zadařilo... a pak se stejně rozvedli
přeju hodně štěstí do rozhodování, ať tak nebo tak, abys ho po letech nelitovala 

Není tady
Leni, jak píšou holky, každá rada těžká. Nám trvalo asi tři roky od doby, kdy jsme se dozvěděli, že budeme potřebovat IVF, do doby, kdy jsme se do něj opravdu pustili. Důvodů proč jsme čekali bylo několik a rozepisovat je teď nebudu, ale roli hrálo i to, že ačkoli se moc těším na to, až budu máma, zároveň jsem prožívala a prožívám, že mateřství není všechno. Mám skvělého manžela, dobrou práci, docela cestuju a baví mě i spousta jiných věcí. Popravdě si klidně dokážu představit ještě další dva tři roky bez dítěte, vím, že bychom se s manželem zabavili.
Zároveň ale taky vím a prožívám, že mateřství je velké naplnění a i když zejména ty začátky nevidím v nějakých super růžových barvách (nevyspání, potíže s kojením, stres), jsem si jistá, že mateřská láska mi to všechno bohatě vynahradí. Celý život bez dětí (a vnoučat a pravnoučat) by pro mě byl prázdný, i když bych dokázala najít projekty, do kterých svou energii i city investovat. Možná jsem trochu pragmatik v tom, že si to všechno nemaluju růžově, ale přesto cítím, že to stojí za to. Bohužel mateřství je rozhodnutí, na které má žena omezený čas. V pětatřiceti můžeš mít pocit, že se bez něj v klidu obejdeš, ale až se ti hormony splaší ve dvaačtyřiceti, budeš se muset připojit k zástupům žen této věkové skupiny, které podstupují IVF a bohužel ta úspěšnost už je u této věkové skupiny mnohem nižší. Takže doporučuju zvážit to, že rozhodnutí, které uděláš teď, možná bude opravdu na celý život a poneseš si jeho následky, ať už tak či tak. Mateřství je velký zápřah a člověk musí od základu změnit svůj životní styl. Je asi přirozený a normální tohle vidět a vědět, že to nebude jen ťuťuťu ňuňuňu, ale taky noci nevyspání a starostí. Ve dvaceti je možná člověk mnohem nezralejší, takže se mu toto rozhodnutí dělá paradoxně jednodušeji. Čím jsi starší, tím víc vidíš ty souvislosti, roli hraje i strach, neochota měnit pohodlně zaběhaný životní styl. Zvaž ale, jestli budeš případné "ne" mateřství ochotná nést i za pět, deset let. Protože pak už není cesta zpátky.
Tak jsem ti asi moc nepomohla, co? 
Není tady

AHoj holky,
Leni holky maji hodne pravdu.My se rozhodli po dvou letech snazeni,ja mela pocit, ze je cas mit miminko, ze potrebuji zivotni zmenu a mterstvi zmenou je.V praci jsem dosahla vseho,co jsem v zivote chtela a nadale by to bylo honeni za necim,o co ani moc netojim, cestovali jsem cely 6 let,koupili byt a tak nejak jsme zabehli vse do kolejimabychom se nemuseli bat financnich problemu,ale jedno tomu hodne chybelo, miminko.O jedno jsme prisli a ta bolest se dala prekonat jenom tim, ze se toho pustime plnou parou vpred.U nas nebylo o cem premyslet,sli jsme to toho hnedka, jak jsme mohli.Neverila jsem, ze by se to mohlo povest a vedela jsem, ze s neuspechem prijde i hodne velky smutek,ale clovek se vzdy zvedne ze dna a jde dale.Nechtela jsem dele uz cekat,vedela jsem, ze se musime smirit s tim, ze s prirozenym snazenim to muze trvat roky a ze s IVFkem mesice nebo roky,ale sance tam je.Takze az si sama budes jista,ze do toho chces jit, tak se do toho pusti,pokud mas ale pocit, ze by se mohlo zadarit prirozene,tak neni o cem.
I bez deti se da zit,ale s detmi je ten zivot prece jenom zajimavejsi a me v hlave porad probiha jedna myslenka porad dookola:Uz nikdy nebudes sama a hlavne porad tu budes pro toho tvorecka,ktereho jsi mela pod srdcem a to me zene vpred.Na materstvi se tesim hrozne moc, protoze citim, ze potrebuji tu vyse zminenou zivotni zmenu.
Drzim ti moc pesti,at se rozhodnes jak chces,kazdy je sveho stesti strujcem,at uz s diteme nebo bez nej.
Není tady

Ahojky,
moc hezky napsané a děkuji všem.
Jen chci uvést na pravou míru z původního textu finance, tak na mysli mám především naše poměrně vysoké závazky - myslím hypotéku a poplatky okolo, v podstatě měsíčně na tyhle věci vynaložíme k 23 tisícům - bez jídla apod., samozřejmě pokud pracujeme oba máme dostatek i na to, abychom občas něco uložili, něco si koupili, někam se jeli podívat. A to je to co mě poměrně hodně straší, přítel má výplatu každý měsíc jinou a rozdíl může dělat i 20 tis. čistého.
Právě jak jste některá z vás psaly, člověku není 20 a tudíž se rozhoduje zodpovědněji a možná někdy i pohodlněji
. A plně si uvědomuji, že to nebude procházka růžovým sadem.
Miskama vah jsem nemyslela soupis, bylo to psáno obrazně a vše řešíme s přítelem, pravdou je, že na tohle máme hodně podobné názory, on je možná i o něco zdrženlivější než já, jsme spolu cca 10 let.
Já mám dvě ségry a ty mají dohromady 5 dětí. Ségry jsou starší, dětem je nyní už mezi 11-22 let, hlídala jsem je a ségrám pomáhala.
Pravdou je, že dle MUDr. jiná možnost než IVF není, i když říkal to váhavě s tím, že člověk nikdá neví. A IVF je velký záhul pro tělo a to se nezamýšlím nad možnými následky v budoucnu.
Tolik se mi to honí hlavou, že několik dní už ani pořádně spát nemůžu. Vím, že zkusit to člověk musí, každá ženská by měla mít alespoň jedno dítko, pokud si na víc netroufá. A myslím si, že asi vyzkouším 3-4 pokusy a pokud se nezadaří nechám toho.
Možná nejsem bojovník a možná neumím prohrávat a tak hledám důvody proč to raději nezkoušet. A dost možná, že to co mi MUDr. sdělil mě vzalo více než jsem si sama sobě a svému okolí schopná připustit
.
I tak vám všem moc děkuji, krásně jste to napsaly všechny a ba bych řekla dost mi to zvedlo náladu a možná přemýšlím více pozitivně.... A pokud se rozhodnu asi bych neměla otálet než na mě zas nějaké chmury sednou 
Není tady
Ahoj Leni,
nevím, jak poradit, ale když už zminuješ finanční stránku, jsme na tom doma podobně, dokonce vlemi podobně. Nechci jít veřejně do detailů, pošlu ti tedy soukromou zprávu.
Není tady