anais.de napsal(a):

Myslim, ze chlap ke mne vekove primereny (mam rada trochu starsi, takze tak kolem ctyricitky), ktery by byl svobodny a bezdetny, by mel s vysokou pravdepodobnosti nejakou skrytou vadu ). Joo, ted si vzpominam, ze jsem vlastne s jednim chvili chodila, ale zacaly mu po par tydnech (!!!) vztahu tikat biologicke hodiny. Mozna pro nekoho idealni partner, ale ja jsem se vydesila a utekla.

Taky jsem mela svobodneho, bezdetneho, bylo mu pres 40 let.... jo, a skryta vada tam taky byla .

Bramborka napsal(a):

Souhlasím s Wiki, ale myslím, že není nutno opírat se o pochopení partnerem, důležité je pochopit sám. O očekávání změn u toho druhého ani nemluvím. Jinak člověk pro třísku v oku bližního nevidí břevno v oku svém.
A k Setupčině tempu: ona ztratila nedávno (půlrok?) jednoho z mužů svého života - svého otce. Teď se srovnává s dalším jedním z mužů svého života - několikaletým (?) partnerem. Na složitosti vztahu s partnerem, resp. na Setupčině postoji, má nezanedbatelný podíl i její zemřelý tatínek, ona se krom toho, že se musí vyrovnat s jeho nepřítomností, musí vyrovnat i s tímhle. Řekla bych, že to není nic na krátké lokte i pro rozhodnější, pokud se k tomu opravdu postavit chtějí.
Navíc mi v Setupčině psaní chybí víc vtipu, humoru a nadhledu, ačkoli to všechno je jí jindy patrně vlastní. Smutek? Únava? Deprese?   
Prostě těžkost, že ......?

Tak tenhle příspěvek mě opravdu dostal. Právě poslouchám hudbu, co poslouchal táta. Úplně ho při tom vidím, jak sedí za stolem, zvedne hlavu a usměje se, když vejdu. Ale to by bylo na jinou debatu. (vhodného smajlíka jsem nenašla)
Asi je to na mě moc a nedokážu to v sobě srovnat a tak to ventiluju tady. Nevím, jak na to, co dál. Kamarádka je daleko a sms to nezvládnou. Ještě před pár týdny jsem někomu vědomě vysílala signály o pomoc, nebyly postřehnuty, přijaty, dekodovány...tak se pokouším sama.
Přítel mě svým způsobem má rád a udělal by pro mě hodně, zase tím svým měřítkem (tím měřítkem jsou peníze, u dětí mu to vychází, vítají to, to je to, co chtějí, na mě to moc nepůsobí). Někdo má rád, jak nejvíc může, a pro druhého to může být málo.
Humor, vtip a nadhled mi poslední dobou opravdu chybí, někdy mám pocit, že jsem se zapomněla usmívat. Manžel kolegyně mně řekl, že mě zná jako usměvavou a vtipnou a kdy se prý zase začnu usmívat a chodit s nima zase na canastu. Nedokážu si představit, jak bych při své únavě zvládla hrát do jedné v noci a při vínku.

Svobodný, bezdětný... Nemůžu posuzovat, jestli je někde závada, protože sama jsem totéž v ženském rodě. A vůbec jsem to tak nechtěla. Minulý přítel byl hodně alternativní člověk a věřil v hodně, pro mě, nadpřirozené věci a unikaly mu ty pozemské. Byl svobodný a bezdětný ke 40. Přítel před ním byl svobodný, měl přede mnou dlouholetou známost, nějakou dobu po rozchodu začal s ní znovu spávat, protože její manžel nemohl mít děti, tak se s ním prý takto domluvili. Já jsem se to dozvěděla, až se zadařilo a kupodivu se k sobě vrátili. No a od prvního přítele jsem odešla po první facce. Takže už o dalším by se mi v budnoucnu přemýšlet ani nechtělo. Co by mi tak chybělo do sbírky, alkoholik, gambler... Všichni  svobodní (pravda, tenkrát přiměřeně mému věku, všichni jsme byli mladší). Tak jsem zkusila rozvedeného. Taky netrefa...

No nevím, jestli je v našem věku tolik svobodných, bezdětných a skvělých mužů. Zato znám docela dost skvělých a nezadaných žen v našem věku.

majkafa: Ale tím jsi nepotvrdila, že V NAŠEM VĚKU je kolem spousta svobodných, bezdětných a skvělých.

Ale taky Setupce netáhne na pade, maji
A nevěrná skutečně nejsem. Není totiž nutno, což ale neznamená, že bych se o někom nemohla vyjádřit, že je skvělý. Jo, takového kdyby Setupka poznala, měla by po starostech.
Ještě dodatek: kdybych chtěla být nevěrná, vybrala bych si raději bezdětného než rozvedeného s dětmi. Někdo se do něčeho vrhá po hlavě, někdo je zdrženlivější...
Na rozdíl od některých zdejších koček, které vidí na svobodných mužích skryté chybky, já je vidím spíš na těch rozvedených - kdyby byli bez chybek, nebyli by rozvedení, že . Koneckonců, pracuji v mužském kolektivu a u mnohých se vůbec nedivím, že ty jejich manželky sáhly k rozvodu...
Ne, to se samozřejmě nedá takhle dělit, jde o to, jak se kdo s kým potká.
Dobrou!

Upravil(a) Tercila (2. 2. 2011 22:57)

venuše napsal(a):

anais.de napsal(a):

Myslim, ze chlap ke mne vekove primereny (mam rada trochu starsi, takze tak kolem ctyricitky), ktery by byl svobodny a bezdetny, by mel s vysokou pravdepodobnosti nejakou skrytou vadu ). Joo, ted si vzpominam, ze jsem vlastne s jednim chvili chodila, ale zacaly mu po par tydnech (!!!) vztahu tikat biologicke hodiny. Mozna pro nekoho idealni partner, ale ja jsem se vydesila a utekla.

Taky jsem mela svobodneho, bezdetneho, bylo mu pres 40 let.... jo, a skryta vada tam taky byla .

Ona moje jedna kolegyňka říká: jestli je chlap co má po 30-cítce pořád svobodný a bezdětný, tak to není jen tak. něco v tom bude a bacha na něj.

Zatím se mi to vždy potvrdilo. Byli to (s prominutím) doslova magoři, se kterými žádná žena nezůstane.

Taky bych chtěla, jen tak pro srandu, vědět, kde jsou ty davy těch nezadaných úžasných mužů ve věku mezi 40-50. Už jsem tu na babi četla mockrát - chlapů je! klidně si najdeš někoho jiného a lepšího! Moje zkušenosti jsou naprosto jiné. Muži v tomto věku jsou buď dlouhodobě zadaní, nebo mají nějakou zásadní charakterovou vadu. Kdo je v tomto věku dosud svobodný, ten měl nějaký důvod, proč tomu tak je a smůla na špatné partnerky to nebude. Kdo je rozvedený a nemá novou partnerku, toho zřejmě vykopla manželka a z 90ti % to není tak, že by ten muž byl úžasný a ona ho opustila z nějaké rozežranosti nebo proto, že ji pálilo dobré bydlo. Ten muž měl nějakou zásadní vadu, kterou ta manželka i po x letech nemohla zkousnout natolik, že se raději rozvedla. Jo, pak jsou tu ještě vdovci, těch ale moc není. Tak to bohužel je s nezadanými muži na trhu. Čest výjimkám.

aprill, Ivana psala o úžasných.
Ti, co znáš ty, nebudou úžasní, když o nich píšeš, co píšeš. Davy se prostě nekonají. Tercilo. Heh

Nu však to říkám, že davy úžasných neexistují. Leda tak v Tercilině hlavě. Otázka ovšem je, jaká má Tercila měřítka.

A Kiaro, ty davy neexistují ani v jiných věkových kategoriích, ani v té 35-40.

majkafa napsal(a):

Nu však to říkám, že davy úžasných neexistují. Leda tak v Tercilině hlavě. Otázka ovšem je, jaká má Tercila měřítka.A Kiaro, ty davy neexistují ani v jiných věkových kategoriích, ani v té 35-40.

Něco jako - úžasnej dokud s ním nejsem pod jednou střechou?

Lazurka napsal(a):

Jéžiš, vy děláte, jako byste už někdy viděli ideálního chlapa!! Nebyli ani ve věku 20-25, to jsme si to jen myslely a pak plakaly, lepší už to bylo ve věku 25-30, a i tady se ukázalo, že už to jen byli lepší herci
Navíc, svobodnej ve 40 jen znamená, že nebyl ženatej, ale mohl douho žít na hromádce a rozejít se (obdoba rozvedenej), děláte, jak když nežijete v 21.století..
Na každým je něco.. dá se vybrat, prostě to jen dýl trvá, a není to třebas jen o materiálu na výběr, ale i o kriteriích, které si léty nastavujeme my..
Ostatně, z jejich pohledu je to s ženskejma úplně stejný.. v tomhle věku jsou buď divné=svobodné, nebo rozvedené a to je horší, že s potomkama na krku..

Však jo. Mám kritéria nastavená do nebeských výšin. Vím, že takový muž na světě není. No a co? Neemám věk na kompromisy. 20 let jsem žila s mužem. Teď si užiju jiného způsobu života. Btw není to špatný. Naopak, je to dost dobrý. Možná v šedesáti, jestli dožiju, přijdou z nějakých důvodů kompromisy. Teď ne.

Ale já už mám děti. To je pro většinu žen o jiném, než u setupky, která je zatím ještě nemá. Ve dvaceti se do toho jde tak lehce a bez velkých příprav. Jsem rada, že to bylo tak. A stálo to za to, přes to všechno. Ty děti za to stojí. Ostatně, abychom měly děti, nemusíme s nějakým mužem zrovna žít nebo být partneři.

Upravil(a) majkafa (3. 2. 2011 19:25)

Kuřátko napsal(a):

venuše napsal(a):

anais.de napsal(a):

Myslim, ze chlap ke mne vekove primereny (mam rada trochu starsi, takze tak kolem ctyricitky), ktery by byl svobodny a bezdetny, by mel s vysokou pravdepodobnosti nejakou skrytou vadu ). Joo, ted si vzpominam, ze jsem vlastne s jednim chvili chodila, ale zacaly mu po par tydnech (!!!) vztahu tikat biologicke hodiny. Mozna pro nekoho idealni partner, ale ja jsem se vydesila a utekla.

Taky jsem mela svobodneho, bezdetneho, bylo mu pres 40 let.... jo, a skryta vada tam taky byla .

Ona moje jedna kolegyňka říká: jestli je chlap co má po 30-cítce pořád svobodný a bezdětný, tak to není jen tak. něco v tom bude a bacha na něj.

Zatím se mi to vždy potvrdilo. Byli to (s prominutím) doslova magoři, se kterými žádná žena nezůstane.

To byl i muj tata. Matka s nim uz stastne zije pres ctyricet let.

Wiki napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Souhlasím s Wiki, ale myslím, že není nutno opírat se o pochopení partnerem, důležité je pochopit sám. O očekávání změn u toho druhého ani nemluvím. Jinak člověk pro třísku v oku bližního nevidí břevno v oku svém.
A k Setupčině tempu: ona ztratila nedávno (půlrok?) jednoho z mužů svého života - svého otce. Teď se srovnává s dalším jedním z mužů svého života - několikaletým (?) partnerem. Na složitosti vztahu s partnerem, resp. na Setupčině postoji, má nezanedbatelný podíl i její zemřelý tatínek, ona se krom toho, že se musí vyrovnat s jeho nepřítomností, musí vyrovnat i s tímhle. Řekla bych, že to není nic na krátké lokte i pro rozhodnější, pokud se k tomu opravdu postavit chtějí.
Navíc mi v Setupčině psaní chybí víc vtipu, humoru a nadhledu, ačkoli to všechno je jí jindy patrně vlastní. Smutek? Únava? Deprese?   
Prostě těžkost, že ......?

Souhlasím, není nutno čekat, až partner pochopí, to ne... Ono se to vždy vystříbří samo. Tak, že ani my bychom to cíleně dotáhnout nedokázali, protože nedokážeme vidět všechny okolnosti a souvztažnosti.
Teď už píšu jaksi Setupce a obecně...co mi tam naskočilo
Vždycky platí, že když jsem nespokojená, jsou příčinou nesplněná očekávání - proto vím, že si všechno těžké dělám jen vždy sama. Aproto si to myslím i o všech ostatních. Ovšem je to třeba pochopit správně, protože když se to uchopí jako  (zvolím příklad - a není k tématu) "takže nakonec já můžu za to, že je chlap nevěrný?!! " , tak je to nesprávně pochopeno. Ale vždycky máme jen my sami omezení a očekávání, ale které jsme si tam nastavili sami a třeba jej tam už desetiletí hýčkáme...

Setupko, nezapomeň, že to vždycky běží ve vlnovkách, takže jsi-li dole, poběžíš teď zase nahoru a bude fajn. Až se to v tobě ustálí, ty budeš vědět co udělat. nelámej nic přes koleno, v klidu si zraj, nedělej nic co je ti proti mysli, a totéž ani nikomu druhému a a pak už jen nasedni na tuto vlnu...nmetrap se, užívej si života kolem a začni se konečně usmívat. táta by tě určitě nerad viděl ztrápenou...

Díky, tu vlnovku nahoru bych už opravdu potřebovala. Čas si dávám asi tu dobu, co jsem tady. Změnila jsem se, už nejsem tak milá, vstřícná, starostlivá, se zájmem o všechny a všechno, nemám snahu řešit, o všem mluvit, všechno si pamatovat, organizovat, vzládat vedle všech svých záležitostí. Nemám na to sílu. Jedu na rezervu a dělám, co je nejdůležitějšía někdy už ani to ne.
Některé věci samy bez řešení vyhnijí, jiné zahnijí a pojdou. Náš vztah je v některé z těch fází, jenom zatím nevím, ve které. Nechám na něm, ať mi to ukáže.

Téma "ideální chlap" je samo o sobě slovní hříčka. Kdo by hledal prince na bílém koni, když se osvědčil spíš hloupý Honza.  A trochu sebekritiky, ideální žena se právě taky moc často nevyskytuje. Nic není ideální, ani letní den. Záleží na nás, na našem přístupu, nedostatky můžeme nevidět, tolerovat nebo kritizovat, někdy i vyspravovat.

Selimo, to je o nastaveni. Kdyz jsem trosku dyl po tricitce zustala z vlastni vule sama, ani ve snu me nenapadlo, ze by s panem uzasnym mel byt nejaky problem. A furt si myslim, ze kdybych nejakou momentalni neprizni osudu o sveho soucasneho uzasneho prisla, coz si skutecne vubec nepreji a nechci se rouhat , davy asi tezko, ale nejaky pan uzasny by tam pro me byl. A kompromisy primo nesnasim, musel by byt uzasny.