aprill napsal(a):

setupka napsal(a):

Ahoj, potřebovala bych slyšet nezaujatý názor. Můj přítel chce, abych pro jeho děti připravila narozeninovou oslavu. Byli by tam jeho děti, rodiče a sestra s rodinou. Nebydlíme spolu, navštěvujeme se o víkendech a kdy se nám to hodí. Takže lidí na hostinu dost. Dort by v krajním případě udělala jeho matka nebo by ho objednal. Ostatní samozřejmě na mě. Byla bych na to sama, děti nepomůžou, při sebemenším požadavku na jakoukoliv práci se ohrazují, že nebudou dělat otroka a čas tráví u počítače. Přítel s něčím menším pomůže. Když jsem naposledy řekla, že se mi něco vůči mě v souvislosti s jeho dětma nelíbí, málem jsem se rozešli. Sama toho mám teď požehnaně, v práci mě drtí, doma dělám menší úpravy v bytě, k tomu starosti se staršími rodiči a mám pocit, že je toho na mě moc. Poraďte, jak se mám zachovat.

Nevidím důvod proč by jsi nemohla hostinu uspořádat . Teda pokud chceš , jestli nechceš, tak nic nedělej.

Já zas nevidím důvod, proč bys ji pořádat měla. Teda pokud sama nechceš

Jsi snad služka? Nejsi, tak nedovol, aby tak s Tebou zacházeli.
Naprosto souhasím s Rejkou, napsala to nádherně.
Holka, dej se do kupy, vždyť podle toho co píšeš, jim děláš, s prominutím, blba.  A na to je tak fajn ženský škoda, nemyslíš?

Setupko, a když se tě teda přítel ve čtvrtek zeptá co budete vařit, co mu na to řekneš? Vymýšlíš hned něco nebo se jej v klidu zeptáš "já nevím. Měla bych chuť na... Uvaříš mi to?"

Třeba je to jenom tak, že on naznačí a ty to hned považuješ za to, že chce aby jsi to udělala a ty to udělat musíš. Pamatuj si, že nemusíš. Musíš jenom to co chceš ty sama

Jinak podle toho co píšeš, bych si s tvým partnerem asi už dávno promluvila. Co se výchovy týká, jeho urážení a tak. Můj bývalý přítel měl 2 letou holčičku. protože se bál, aby ho měla ráda a chodila ráda za ním, vychovával ji a určitě ještě vychovává stylem, nikdy ji nenaplácá a malá může co chce. Ve svých 2 letech si opravdu dělala co chtěla, dostala všechno, jeho bila a když na ni alespoň zakřičel, začala po něm křičet taky. Dokonce se i rychle naučila říkat "do pi..e" a přítel na to nic.
Když mi řekl proč to dělá, vysvětlila jsem mu, že malá si ke mě nedovolí to co k němu (protože ji přes tu ruku klidně plácnu) a stejně mě má ráda. Večer mi chodila dávat pusiny na dobrou noc a jeho kolikrát "přehlídla". Stejně to ale nepochopil A já jsem ráda, že už spolu nejsme, protože v případě společného dítka by to byl kámen úrazu. Ale to jsem te´d malinko odběhla 

Kuty napsal(a):

No právě,vypadá to až nevěrohodně pro dnešní dobu a možnosti emancipované samostatné pracující ženy,že  Setupka je jen ta utlačovaná a využívaná.

Někteří lidé jsou prostě AŽ MOC hodní, snaží se ostatním vyhovět bez ohledu na sebe sama.  Mám takovou sestřičku, snad neexistuje hodnější člověk. A moc lidí to ví a moc lidí toho zneužívá. Pak to sestru bolí, ale nezabrání jí to, aby  příště nepomohla zas.
Taky jsem byla taková. Naštěstí jsem si dala "na ústa" a dnes už to nedovolím

Asi se takoví lidi vzájemně přitahují,jinak to neni možný,že já jsem takovýho kre.téna ještě nepotkala.Nemělo by to s ním dlouhého trvání,protože buď on mě nebo já jeho bychom asi velmi brzy kopli tam,kde se zádům přestává slušně říkat.

Já myslím, že byste se o oslavu měli postarat vy dva - spolu jet udělat velký nákup, rozdělit si úkoly ap. Když je ta oslava pro děti, tak bych je do samotné přípravy moc nenutila.. My přípravu na takové velké náštěvy děláme tak (běžně k nám jezdí 10 lidí, ale zvládli jsem i přes 20), že já mám na starost organizaci, tzn. kdo kdy přijede atd., spolu nakoupíme, muž vaří a já uklízím barák. A stejný scénář je když je to pro naši nebo pro jeho rodinu. Máme výhodu v tom, že můj muž se vyžívá, když vaří pro vetší množsví lidí, já se toho naopak děsím :-D

Tak chápu, že teď může vypadat, že na přítele kydám všechnu špínu světa. Jsou to spíš moje myšlenky, které se mi neusále honí hlavou, protože neznám řešení, neumím řešit, neřešila jsem...všechno dohromady. On mi vždycky říká, že jsem hodná. Jestli to v některých případech není synonymum pro blbá. Nejsem žádná ušlápnutá chudinka, v práci mám zodpovědnou vedoucí funkci a troufám si říct, že mám autoritu. Doma se mi v tom nechce pokračovat. Asi chyba lávky.
Je nám spolu opravdu dobře a je to tím,že se přitahujeme. Růžové brýle nemám.
Před měsícem měl dobrou mluvící náladu, potřeboval se vypovídat, protože bývalá manželka zase vyhrožovala advokátem a to právě proto, že chtěl, aby děcka udělaly, co chtěl on (cesta k jeho tetě, chtěla je všechny vidět). Řekla jsem mu všechno, co mě tížilo. Uznal to! Probrali jsem to horem dolem. I to, že na děcka je měkký a nedůsledný a všechno jim dovolí, což jsou jeho slova. Z mého pohledu na ně nemá trpělivost a věci radši udělá sám, než by to po nich vyžadoval. Všímám a vidím věci, které on nevidí. Pracuju s lidma, takže něco malinko vím o chování, psychologii...On říká, že to nevidí, ani to, že mu děcka odnáší drobnosti k sobě domů(sluchátka, diskety, slovník...). První týden si stál za svým, ale už zase polevil a asi jako bolestný za psychickou újmu jeho nátlaku chce tu oslavu. Při výchově si prý nechá ode mně poradit, protože neví, jak na to. To já nechci! Někdy v budoucnu by mi to vyčetl. Jak mám ovlivňovat nárazově výchovu, která je mi naprosto cizí. TO nechci a ani na to nemám právo.Jsem ta "hodná teta", jak se děti vyjádřily. Dárky na vánoce už pro ně mám, ale to je teď z mé strany všechno.
Ohledně rodičů jsem se špatně vyjádřila(Spíš mi to nejde napsat). Táta mi před pár dny zemřel a chtěla jsem být s mámou. Toto jsem ani nechtěla psát,nejde mi to psát, nejde mi smířit se s tím... ALe ono s tím asi souvisí.
Nová informace je, že mámu mám vzít s sebou. Na to opravdu teď není stavěná a upřímně, já taky ne. Doma šlo všechno bokem, úprava bytu, v práci musím jet dál, tam nikoho nic nezajímá, takže mám opravdu dost. Mám takové zamlžené myšlení, nemám sílu na nic, ani pouštětse do konfliktu, proto mám tendence ustupovat. Mám všechno zamlženo, nereaguju jako jindy, jsem zmatená.

Tak mi přijde, že v téhle situaci bych od partnera čekala nějakou podporu a útěchu, ne že mi bude organizovat, kdy pojedu navštívit svou mámu, která právě utrpěla takovouhle ztrátu..   Mně se tohle chování vůbec nelíbí.

Setupko a o spolecnem bydleni jste neuvazovali? Jinak pokud ti nedavno zemrel tatinek, tak bych od tveho pritele cekala, ze te podpori a necha jet za mamkou a ne aby po tobe chtel jeste chtel organizovat oslavu. Ja byt tebou bych mu rekla to, co nam tady pises - ze je toho na tebe moc, ze nestihas vlastni domacnost, v praci stres a celkove...  Mysli trochu na sebe!

Upravil(a) babocka (23. 11. 2010 20:18)

eremuruss napsal(a):

Setupko deti ma v peci tvuj pritel?Nejak jsem nezaregistrovala ,ze se o tom zminujes.Co se tyce deti,tak ja k pritelovo detem mam taky vyhrady,ale nemluvim mu do toho,ale on mluvi do mych.On tvrdi,ze s mojima zije tak ma pravo jim kde co naridit i jak financovat mou dceru.

Eremuruss, tos byla ty, jak s ní přítel přestal mluvit poté, co dcera přijela v novém autě?

eremuruss napsal(a):

Kubula napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Setupko deti ma v peci tvuj pritel?Nejak jsem nezaregistrovala ,ze se o tom zminujes.Co se tyce deti,tak ja k pritelovo detem mam taky vyhrady,ale nemluvim mu do toho,ale on mluvi do mych.On tvrdi,ze s mojima zije tak ma pravo jim kde co naridit i jak financovat mou dceru.

Eremuruss, tos byla ty, jak s ní přítel přestal mluvit poté, co dcera přijela v novém autě?

Ja ne ,dcera teprve ridicak dela.

Tak to promiň, s někým jsem si tě spletla.

setupka napsal(a):

Děti má jednou o víkendu za 14 dní, jak to tak bývá. O společném bydlení byl kdysi náznak, jenže od jeho ybytu má klíče celá jeho rodina, děcka si tam vodí kamarády a matka chodí žehlit a tak. Tam se mi fakt nechce. Jemu se zase nechce stěhovat (neřekl to přímo, spíš mlčel), protože má v městě celou svou rodinu.

To je divny. Takovyho chlapa bych tedy nechtela....

Jsem klasický prototyp hodné holky, ale naštěstí už to o sobě vím a hlídám se, abych to nepřeháněla. Proto bych dnes tuto situaci řešila tak jak ti radí většina. S oslavou udělej jen to co chceš ty sama. Já bych se rozhodně nestarala o vše, maximálně bych pomohla. Máme s přítelem také dvě domácnosti, ale mám to štěstí, že by ho ani nenapadlo něco takového po mě žádat a pokud chystáme nějakou oslavu, tak jako naprosto samozřejmé považuje to, že se stará co je potřeba nakoupit, společně nakoupíme, pomůže s přípravou jídla atd. atd. Dělá to tak i v běžném životě, tím spíš když je nějaká akce.  Možná bys měla přemýšlet nejen nad chystanou oslavou, ale i nad jeho celkovým přístupem k tobě.

Upravil(a) Peťuli (23. 11. 2010 22:40)