Zhmotníš si "zlo" třeba ve formě nějakého démona, situace, katastrofy, ... Stejně tak to je s pozitivními věcmi. Budeme-li si přát lásku, budeme láskou, tak si jí tady i zároveň zhmotňujeme, zesilujeme, atd.

Tulipánka napsal(a):

Ráda bych se zeptala, zda si myslíte, že se zlo může zhmotnit nebo silně koncentrovat tak, abychom ho dokázali úplně jasně vnímat jako setkání s čistým zlem...

Já jsem se nesetkala přímo se zlem ale nazvala bych to spíše neštěstí či zmar.
Přihodilo se mi to za mlada, kdy jsem byla přímým svědkem dopravní nehody. Byla jsem nakupovat v obchodě na frekventované pražské ulici a během okamžiku se venku dostala nějaká žena pod kola projíždějící tramvaje. Nebyly slyšet žádné výkřiky, brždění tramvaje, nářek, nic ... venku se najednou rozhostilo nepřirozené ticho a atmosféra se dala vysloveně krájet. Člověk zkrátka nějakým způsobem vycítil, že se venku stala tragédie, při které byl zraněn člověk a jeho bolest a utrpení - jak bych to popsala - visela ve vzduchu, v nějaké neviditelné vlně doputovala až ke mně a já ji vnímala všemi póry svého těla jako ledový chlad, který mi sevřel žaludek a paralyzující pocit, který mi sevřel mozek. Když jsem vyšla z obchodu na ulici, viděla jsem stojící tramvaj, pomalu se shlukující lidi na jednom místě a už jsem věděla, co tam asi uvidím

Hm já zlo vnímám jako démona, škodolibého, který působí utrpení naprosto záměrně a cíleně. To mě osobně děsí. To jsou moje děsy....

PavlaH napsal(a):

Hm já zlo vnímám jako démona, škodolibého, který působí utrpení naprosto záměrně a cíleně. To mě osobně děsí. To jsou moje děsy....

Pavlo jak muze nejaky demon nekomu neco delat zamerne a cilene a proc? 

Co to je ten demon?

hirondel napsal(a):

Kiara napsal(a):

Člověk zkrátka nějakým způsobem vycítil, že se venku stala tragédie, při které byl zraněn člověk a jeho bolest a utrpení - jak bych to popsala - visela ve vzduchu, v nějaké neviditelné vlně doputovala až ke mně a já ji vnímala všemi póry svého těla jako ledový chlad, který mi sevřel žaludek a paralyzující pocit, který mi sevřel mozek.

Tak to jsi Kiaro velice vnimava.

hirondel: jsem sudičky mi holt nadělily do vínku dar, o který jsem dvakrát nestála a nevěděla jsem, co si s takovým břemenem počít. Nicméně všechno má svůj význam, smysl a řád ... a jestliže jsem byla takovou vlastností obdarována, měla jsem se s ní naučit pracovat (alespoň takhle to chápu).

Kiara napsal(a):

Nicméně všechno má svůj význam, smysl a řád ... a jestliže jsem byla takovou vlastností obdarována, měla jsem se s ní naučit pracovat (alespoň takhle to chápu).

Ja take rikam ze vsechno ma svuj smysl a vyznam. A ze ten, kdo v sobe objevi nejaky talent,ten je vyzyvan svuj talent prijmout a naucit s s nim pracovat.
Souhlasim,vnimam to stejne

Ta zena prezila?

Haiel .

Kiara napsal(a):

hirondel napsal(a):

Kiara napsal(a):

Nicméně všechno má svůj význam, smysl a řád ... a jestliže jsem byla takovou vlastností obdarována, měla jsem se s ní naučit pracovat (alespoň takhle to chápu).

Ja take rikam ze vsechno ma svuj smysl a vyznam. A ze ten, kdo v sobe objevi nejaky talent,ten je vyzyvan svuj talent prijmout a naucit s s nim pracovat.
Souhlasim,vnimam to stejne

Ta zena prezila?

To nevím ... pokud jsem to měla možnost posoudit, ležela pod tramvají v hlubokém bezvědomí, protože jí vůz zachytil obě dvě dolní končetiny a dál už jsem se nevydržela dívat. Odvezla jí sanitka, pokud se dobře pamatuji,  takže lze předpokládat, že měla určitou šanci ku přežití.

Padá štěstí i neštestí z nebe. Minulo tě Kiaro neštěstí, padlo jen někde jinde. Právě to je tvoje štěstí.
Zlo a dobro je však něco jiného. Vše je jen na nás, co si k sobě pustíme. Zlo pramení z nepochopení a z pocitu, kdy je někdo nešťastný. Dobro je vždy láska!
Mazel, které se překládá jako štěstí, původně znamená v hebrejštině osud. A osud podle Talmudu znamená, že ,,vše je v rukou Božích, kromě naší úcty k němu"..

Upravil(a) Alan (15. 11. 2010 22:51)

ke zhmotňování a přetváření reality, citace z : http://www.miroslav-zelenka.cz/cz/clanky/dnes-a-zitra

"Člověk je díky jedné své specifické zvláštnosti schopen velmi silných tvůrčích aktů a tím i prosazení své vize vývoje událostí. Tou specifickou zvláštností, kterou se lidé odlišují zejména od reptiloidů, ale částečně i od ostatních humanoidů, je schopnost silných emocí. Člověk je schopen položit tvůrčí myšlenku na silnou vlnu emocí a tím i měnit realitu. Je známo mnoho příkladů, kdy běžný člověk pod vlivem silných emocí dokázal to, co není ve fyzických silách žádného člověka (klasickým příkladem jsou matky zachraňující své děti nebo sebe pro své děti).

Mnohé krvavé rituály obětních obřadů, a zejména s lidskými oběťmi, původně měly svůj účel v posílení tvůrčí myšlenky na změnu reality (např. přivolání deště) energií silné emoce. Za nejsilnější emoci byla vždy považována násilná smrt člověka. V originálním obřadu se jednávalo o dobrovolnou oběť, která byla vysoce hodnocena i vlastními oběťmi. Toto subjektivní hodnocení oběťmi by se to dalo přirovnat k sebevražedným útokům muslimských bojovníků.

Tato „emoční schopnost“ činí z lidí, z určitého úhlu pohledu, mocné bytosti. Vzhledem k současné duchovní úrovni „naštěstí“ velká většina lidí není schopna vědomě využívat tvůrčí myšlenku ke změně reality."

Lupino, mě to taky nepřišlo jako zhmotněné zlo, i když, když budu upřímná, nevím přesně, co si pod tím pojmem mám vlastně představit... ale neštěstí taky ne. To byly úplně jiné pocity, než třeba když jsem koukala na barák pod vodou, chlapa pod autem... to bylo neštěstí. Zasáhne nás to, ale jinak.
Tohle byly tak zvláštní pocity, že si je pamatuju moře let.
Už mě v tý souvislosti i napadlo, jestli se neprojevil nějaký můj minulý život. Stanný právo - vylidněné ulice... ten Terezín... Nevím.

další citace z onoho článku:

"Na této úrovni (astrální) se vyskytují i bytosti, které se živí emoční energií a to zejména energií negativní. Vzhledem k tomu, že negativní energie je jejich potravou, snaží se zejména mimosmyslovým ovlivňováním lidí vytvářet situace, při kterých vznikají negativní emoce, jako je bolest, nenávist apod., a to opět na všech úrovních. To znamená, že se nejedná pouze o války, genocidu či hony na čarodějnice, ale i každému člověku známé běžné situace. Tyto astrální bytosti jsou schopny manipulovat vědomím některých lidí.

Nepředstavujme si však, že se jedná pouze o satanské našeptávání k ubližování. Naopak, jsou do lidského vědomí vkládány zdánlivě ty nejušlechtilejší představy o ovlivňování běhu světa. Ve jménu boha a dokonce boží lásky bylo zabito zdaleka nejvíce lidí v dějinách lidstva. S takovým pojetím lze i lidskou duši (samozřejmě cizí) zachránit přivedením na pravou víru, a protože není nic významnějšího než záchrana lidské duše, lze proto obětovat i tělo (a dokonce někdy i vlastní). Netroufám si ani odhadnout, kolik lidí opravdu trpí bolestivými výčitkami, že neuspokojují požadavky svého boha.

Tyto bytosti samozřejmě nemají sebemenší zájem na harmonickém rozvoji lidstva směrem k duchovnosti, protože by tak přišly o zdroj energií. Tyto síly ovlivňují všechny předchozí úrovně s výjimkou duchovně vyšších mimozemských civilizací."

Hirondel, ale já se nebála. Neměla jsem strach... bylo to jen divný. Vím, že strach "svazuje nohy", ale strach tam nebyl. I když jsem věděla, že pode mnou je možná bomba. Zní to asi divně, ale ten magor, co jí dal k Husovi na staromáku ten na policii nevolal... to, že se občas najde i po těch telefonických upozorněních jsem se dozvěděla mnoho let poté... nebála jsem se, že vyletím  i s metrem... to ti mě ani nenapadlo. Jen jsem věděla, že tam může být. Ale věděla jsem, že se nic nestane. Ještě jsem na někoho čekala a proto jsem tam stála... a odešla směrem, kde by se dala destrukce předpokládat... kdybych se bála, vypálila bych směrem k hlaváku, na nic nečekala a ne, že půjdu po trase... když tak o tom přemýšlím, oni ti policajti byli taky zlatí... klíďo nás nechali, ať si jdeme kudy libo... no, neměli s tím ještě zkušenosti asi. To mě napadlo až teď.
A bylo to i jiný než pocit, když byly ohroženy moje děti a rodiče... tam byl strach jako kráva a žádnej chlad, tíseň. Strašnej strach, panika a pocit bezmoci... Nedá se to vůbec srovnávat. Když mám strach, reaguju jinak. Až hystericky, řekla bych...

Ten pocit, že se koukám jakoby zvenčí mám často. Ten mě neleká.