zuzi777a napsal(a):

Pokud nedocílíš otevřeného rozhovoru,kde si bez emocí řeknete, jestli je vůbec ještě něco z toho co bylo  mezi vámi pěkné hodno zachování a pěstování v budoucnu....
A toho rozhovoru nedocílíš neustálým ustupováním za hranice své důstojnosti.

Aktuálně jsem ve stavu, kdy bych pravděpodobně snesl i odpověď, že v našem vztahu nejde pokračovat. Tedy něco co bylo ještě před měsícem pro mě nemyslitelné. Přestože vím, že snadno se o tom mluví, v případě rozvodu a soudních tahanic by to byl pro všechny obrovský stres, chápu že horší by bylo pomalejší umírání v něčem co nefunguje.
V každém případě chci vědět, kde jsem udělal chybu, jinak tahle facka od života byla úplně k ničemu. Ať už se vydáme jakoukoliv cestou.

Upravil(a) Ironic (10. 11. 2010 11:02)

Všekto ide, keď sa chce -t.j. keď obaja chcú. Čo je tuná otázne. "Vinu" by som až tak nehľadala, skôr niečo ako vývoj vzťahu, ktorý sa zrejme v istom bode začal uberať nešťastným smerom a už sa to nepodarilo zvrátiť. Tvoja žena sa správa neštandardne a povedzme tak, ako by si vzťah a rodinu nevážila, ale možno je jednoducho v tej role nešťastná (čo neočakávala), alebo jej proste vyhovuje rozdelenie rolí, kde ty ťaháš a ona sa vezie. Nie je to ale v žiadnom prípade len jej "zásluha", aj ty si pridlho mlčal a robil... a robil... Neviem, kde došlo k zádrhelu vo vašej komunikácii, ale niekde k nemu zjavne došlo (halvne ak je k iným otvorneá a bezprostedná... ).

laminanonte napsal(a):

tak navrhni, že si dáte pauzu...

Pokud to nezvládneme, tak je to samozřejmě jedna z uvažovaných cest..

Tercila napsal(a):

A mně osobně by připadlo dost hloupé, kdyby se chlap válel o víkendu sám doma a začal s úklidem teprve, když já s malým děckem otevřu dveře od bytu.

Bereš to moc doslovně, když to řekneš takto vyzní to úplně jinak. Ono domluva je něco trochu jiného, než "tak než přijedeš, aspoň vysaj, ukliď v kuchyni a vyper a pověs to prádlo!"
Navíc pokud jsem o víkendu třeba občas na domku, takže přijedu 2h před příjezdem manželky a teprve civilizuju kuchyň, opravdu se budu hádat, když na mě takto vyjede (nemluvě o tom, co dělala o víkendu u rodičů ona).
Pokud to máš jinak, je to samozřejmě Tvoje věc. Důležité je, aby se nějak dohodli oni dva.

Tercila napsal(a):

Ironicu, neber ode mě, prosím, nic jako kritiku, spíš jsem Tě chtěla přimět ke zpětným úvahám, k popřemýšlení o tom, co se mezi vámi stalo, ke vzpomínkám...

Ano, vím že se to nepokazilo v jednom okamžiku, ale někdy jsem začal trochu víc uhýbat a rovnováha se narušila, pak už to bylo jen a jen o špatné/chybějící komunikaci

Tercila napsal(a):

Psal jsi, že si o víkendu třídíš myšlenky. A kdy si je může třídit Tvoje manželka?

Třeba každý večer místo TV, surfování na internetu, nebo na víkendech u rodičů?
Typický obrázek, když já přijdu z práce je puštěné rádio na plné pecky, dcerka u DVD s pohádkou, v dětském pokoji binec jako v tanku, v kuchyni není k hnutí a manželka se zaujetím řeší manikůru, nebo pleťovou kosmetiku. Pak mi oznámí, že jde do vany a ať uložím dceru.
Pro její "obhajobu" musím obšem také říct, že takto to vypadá pouze těch posledních 5 měsíců co má "jiné zájmy", ostatně se nijak netají s tím, že jí dcera "stresuje a že toho má plné zuby"

Tercila napsal(a):

Tady jsi trošku časově mimo. Měla jsem na mysli, že nejdřív ji asi potrápilo nedorozumění s Tebou a pak teprve se vyskytl jiný muž. Rozumíš?
A ještě něco z pohledu ženy: Opravdu je naprosto normální, že ženská, která stráví celé roky "v izolaci s dítětem na krku", se pak snadněji zakouká do "nového" objevu. Ale nemusí to nic moc znamenat a častokrát dochází k vystřízlivění velmi rychle.
Svoje děcko zbožňuji, ale mateřská pro mě osobně byla pohroma - jak já jsem se těšila do práce a na kolegu, který mi každé ráno nosil kafe.... A když změnil zaměstnání, dlooooouho jsme si volávali.
A nic to pro moje manželství neznamenalo. Už spolu točíme třetí křížek.

To je dost individuální, skoro bych řekl, že manželka byla šťastná na mateřské, protože dělala něco co ji naplňovalo i když to pro nás oba bylo dost náročné období. Do práce ani nechtěla a kdyby to šlo, utíhá zpátky na mateřskou jak to jen jde.

Tercila napsal(a):

Ovšem podle toho, jak svůj příběh dál popisuješ (rozdíly ve vašem chování a jednání) to vypadá, že jste opravdu každý z "jiného těsta" a máš asi dojem, že se k sobě nehodíte.
Určitě Ti držím palce, abyste zvládli tu krizi co nejlépe.

Chápeš to správně, něco/někdo ji hodně změnilo - ať už tím, že ji podporuje možná v tom co chce slyšet aby dostal co chce on, nebo možná sama objevila pro ni nový vysněný smysl života (nebo obojí) a začala se chovat tak jak se chová. Záleží co bude dál, beze změny přístupu nás obou to samozřejmě fungovat nebude.

RosakosaS jedním dítětem a s takovou povahou si těžko najde jinýho chlapa

Tak tohle nemusí vůbec platit, protože záleží hlavně na tom, koho si k sobě najde.
Nezáleží na počtu dětí, jde o soulad nebo nesoulad povah a názorů.

Ironic: Ono domluva je něco trochu jiného, než "tak než přijedeš, aspoň vysaj, ukliď v kuchyni a vyper a pověs to prádlo!"

Rozumím Ti, ale v tom případě proč s ní nepromluvíš v momentě, kdy Ti tedy takvé příkazy dává? Kývneš a necháš ji odjet? nebo protestuješ, že neuklidíš? Neumím si tohle jednání (vás obou) dlouhodobě nějak představit, víš...
Její popisované chování se nemůže líbit asi nikomu, já bych se akorát za "ženskou linii" přimluvila možná v tom, že jí už po těch letech neustálé domácí práce musí s prominutím "hrabat", proto ty domácí práce vyžaduje po Tobě.
Já už bych se po těch letech v domácnosti za neustálého chystání prádla, vaření a sklízení nádobí a doplňování ledničky a uklízení - prostě věcí, které jedou pořád dokola, jsou monotónní, zbláznila .
Možná bys ji líp pochopil, kdybys dal v práci výpověď a zůstal 3 roky mezi 4 stěnami .
Toto období je pro Tebe hodně složité. Ale věř tomu, že z něho vyjdeš do budoucna silnější.

že jí už po těch letech neustálé domácí práce musí s prominutím "hrabat"...

"poslední 4 roky probíhaly téměř čítankově, já se snažil doma vypomáhat jak to šlo, přesto někdy - hlavně první rok byl pro mě dost stresující a tak jsem "utíkal do práce", kde jsem zůstával pozdě do večera. Našel jsem si druhé zaměstnání, abych přinesl taky nějaké peníze domů..."
Jojo, některý chlapi jsou všichni stejný
Je to pro ně doma "stresující", tak radši zůstanou v práci, protože tam si dělají svoje a nikdo je (většinou) neotravuje s blbostma... a někdy i to další zaměstnání je spíš než přivýdělek "útěk" s nenapadnutelnou nálepkou "vždyť to dělám pro vás"... To se pak ženský dost blbě říká "zůstaň s námi doma", páč se jí vždycky může otloukat o hlavu, jak se pán snaží rodinu zajistit. Přitom by jich dost vyměnilo materiální požitky třeba za ten tady omílanej vyluxovanej koberec nebo rodinnou procházku (právě proto, že zrovna ta není pro pány příliš atraktivní). Máma od dítěte zdrhnout nemůže, kdyby jí to doma stresovalo sebevíc...

Tyhle přechody po mateřský jsou zrádný - ženský přibude starostí a chlap to nepostřehne.
Druhý rok manželka nastoupila zpět do práce, kde ji během půl roku zavalili náročným projektem a situace se otočila. Větší část domácích prací byla na mě, něco mi automaticky "zůstalo" ještě z dob těhotenství, zato manželka začínala být stále více ve stresu. Snažil jsem se nějak naše soužití okořenit, ale na větší dovolenou nebyly peníze a po poslední dovolené u moře se jí zase ztratila relativně brzy nálada."
Nástup po MD je únavnej a zničující sám o sobě, natož když je nutný se rychle přesměrovat na vyšší pracovní tempo. Řekla bych, že ten pracovní stres u paní se téměř rovná stresu Ironica z domácnosti - ale bohužel zas je to ona, která nemůže odejít a dovča jí bohužel jen připomene, jaký to je nepracovat. Celkem i chápu, že už jí rozčiluje i dcerka - přece jen vyžaduje čím dál víc pozornosti, povídá, ptá se... a nejde vypnout a uložit do sklepa Vzpomínám si, jak jsem svoje jen o něco větší děti naučila, že když se odpoledne vrátíme domů ze školy a školky, nechají mě 20 minut na pokoji. Pak jsem zas byla schopná normálně fungovat - ale tu pauzu jsem potřebovala právě proto.

Upravil(a) helena (12. 11. 2010 7:23)

ja bych si jen dovolila pripomenout takovou vec, kterou rikal/psal uz doktor Plzak-totiz, ze pokud jeden z partneru "vyhraje" v boji o dominanci a udela ze sveho partnera poslusneho pejska, ktery nekouse a maximalne obcas trosku zavrci, tak to casto toho dominantniho partnera prestava bavit-sice "vyhral", ale zjisti, ze s poslusnym pejskem to neni ono a odchazi stredem...
coz samozrejme muze a nemusi byt tento pripad..

jinak souhlas se zuzi, nalestene kliky fakt nejsou nejdulezitejsi..

Rosakosa napsal(a):

Já jsem přesvědčená, že JE to tenhle případ s tím rozdílem, že tady žádnej boj o dominanci neprobíhá, role jsou předem daný a krásně se doplňují , jeden slabý druhý silný .

ja si naopak myslim, ze u nich na zacatku jakas takas rovnovaha byla-koneckoncu i Ironic to nekde psal, jak se starala a tak...ona asi bude trochu po tatinkovi dominantnejsi, ale ze zacatku vztahu se to jeste neprojevovalo..jenze postupem casu se to proste zaclo nenapadne zvrhavat na jednu stranu (tim "bojem" nemusi byt nutne hadky a podobne, to muze klidne jit plizive, jak si jeden nevsima, ze porad ustupuje..)  a po navratu do prace proste zjistila, ze ma doma hodne kotatko, zatimco jinde po ni posilhava tygr...

pokud to tak skutecne je, pak ji tak trochu chapu, protoze vedle sebe nutne potrebuju toho tygra...jenze ono to nezavisi jen na prvotnim vyberu, ale i na dalsim vyvoji toho vztahu...jak rika Plzak-rovnovahu je treba si hlidat..
a pokud by se Ironic chtel stat zase tygrem, pak si myslim, ze rodinna poradna bude to nejlepsi reseni...

zuzi777a napsal(a):

Možná to bude  znít kacířsky a sem nepatřičně- ale  docela tu přemýšlím, proč se v tolika rodinách bazíruje na uklizené předsíni a vyleštěných kastrolech v lince.....   Znám rodinku, kde by  se o pořádku jako takovém tom čítankovém dalo ztěžka  jen uvažovat.   Do hrnečků na kafe si raději fouknete  před použitím, ALE- neviděla jsme větší pohodu mezi lidmi jako u nich.    Objetí je samozřejmost, pusa na přivítanou  klidně nad odpadkovým košem- ale JE...
Možná by spoustě stresovaných mamin na  přelomu mateřská - práce a jejich partnerům   neškodilo  přehodnotit, jestli  je fakt důležité mít chlupy na koberci jedním směrem.....
   Jak tu psala Helena. Když jsem byla v pravidelném pracovním procesu a ne na vlastní noze, po návratu z práce jsem potřebovala  alespoň těch  20 (spíš 3/4hod) min pauzu  a čučet do blba.  Porovnat myšlenky.   V tu chvíli bych s chutí KAŽDÉHO  poslala do nikam...  Pak, po oklepu,  to už šlo.

Mnohdy nejde o směr chlupů na koberci - ne každá holka co je s dítětem doma je blbka, co pígluje i když nemusí.
Děti jedí a za tímto účelem je povětšinou nutné, aby někdo koupil suroviny, které někdo musí zpracovat. Prádlo se musí přeprat, pokud nechce člověk vypadat jak bezďák... zde pravda pomáhá pračka (jde jen o to ji naplnit a zapnout) a vyprané následně někdo musí pověst, jinak by zasmrádlo, případně shnilo (už jsem v jedné koupelně viděla) a po uschnutí se někdy musí i vyžehlit. I ten největší pohodář jednou za čas přeblýskne podlahu a tak dále... bla, bla, bla... A když je ten někdo vždycky jen ten jeden - tak je problém, pokud to dotyčnému vadí.
Když se sejdou dva, co jim nevadí oblytý nádobí a humuskoberec, můžou se líbat na smradlavým hajzlíku a budiž jim přáno. Jenže musí mít oba stejné priority. Když si chlap vezme čistotnou ženu, asi nepředpokládá, že po svatbě si bude vyplachovat hrnek, aby mu v kafi neplavala moucha... a naopak. To samé dva desinfekcí posedlý leštiči čehokoli, co už bylo naleštěno- mám známou, co meje okna dvakrát za sebou, protože pršelo a návštěvě umyje boty, aby je mohla postavit v předsíni na rohožku... ráda k ní chodím, i když nesmím drobit...
Taky mám známou, co neřešila složenky a partner taky ne a měli doma pohodu, než je vystěhovali s dětma z bytu... oni teda mají pohodu pořád, ale to už je spíš diagnoza.
Takže nemyslím, že je to o bazírování na čistotě, to trochu přeháníš - dle mě zbytečně. Ono, kdyby manželky těch chudáků, co jim ženy zblbly a uklízí a vaří a perou, se na to vys.ejřily, tak by pánové dost čuměli a nadšení by nejspíš nebyli. Ne každej línej chlap má žaludek na to jíst šestej den po sobě párky z talíře se zaschlou hořčicí a tvrdej chleba z doby, kdy žena cestou z práce nakoupila.

Když občas zabrousím do "holek z dětma", tak ač si nemyslím, že jsou nějak posedlé čistotou, řeší dost z nich to samé - ne úklid, ale odcizení partnera, který si žije lábuš - pohoda a ony mají na starosti ty děti prakticky samotné a to moc lábuš není...
Takže ne úklid - partnerství. V tom je problém, který se táhne jako niť soužitím. Pokud nemám v tom druhém partnera, mám pocit, že jsem sama. A když jsem vlastně sama, nemusím někomu prát, vařit a tak dále.
A to se stalo nejspíš ironikovi... a nejen jemu.

Upravil(a) javena (13. 11. 2010 21:38)

Myslím, že je načase abych se taky ozval. Takže to vezmu popořadě.

Svoji situaci jsem po posledním příspěvku řešil v manželské poradně, kde mi naše velice příjemná a rozumná psycholožka pomohla trochu vyjasnit situaci.
Můj hlavní problém je, jak tady už padlo, že jsem typický plzákův 3S (slušný, slabý, spolehlivý). Nepopírám, že jsem vždy ve vztahu upřednostňoval aktivnější protějšek, naopak ženy které dělaly jen to co jsem řekl mi nic neříkaly (vyzkoušeno, víc jak 3 měsíce jsem to nevydržel).
Na druhou stranu vyžaduju respekt a v některých situacích mít naopak "navrch". Není to jednoduše o tom, že já luxuju a manželka řve a piluje si nehty.
Problémem je jen a pouze komunikace. Během těhotenství jsem žačal pomalu a nenápadně ustupovat z některých svých pozic v dobré víře, problémem bylo, že něco z toho se jaksi pak už zakotvilo a hlavní jiskření nastalo v osobních preferencích. Každý jsme měli pevně domluvený svůj prostor, do prvního dítěte to bylo jasné. Jakmile přišla rodina, obá jsme o něj přišli a osobně to považuju za počátek neshod.
Jelikož vydělávám hlavně hlavou, potřebuju alespoň chvilku denně klid a soustředění, to se těžko realizuje s malým prckem. Někdo jiný vypadne v sobotu na fotbal, večer do hospody a tam si vyčistí hlavu. Já se zavřu do pokoje - ale upřímně, kolik žen "odolá" aspoň 4x hodinu nakouknout s nevinnou otázkou, nebo úkolem "na chvilku". Manželka do té doby neuměla odpočívat nikdy.

Co píše zuzi777a je krásným příkladem toho, jak můžou fungovat vztahy s vzájemným respektem toho druhého a přitom svoje soužití nestavět na vyleštěné podlaze a nové televizi.

Upřímně řečeno je manželka spíš bordelář, ale až je to neúnosné, vrhne se do úklidu a nezastaví se, dokud není všechno vyleštěno. Já jsem naopak puntičkář, takže věci uklízím průběžně a místo celovíkendového úklidu si rád po pracovním týdnu udělám pohodové odpoledne a vypnu. Další příklad odlišného pohledu na věc. Manželka může tvrdit, že jí nepomůžu a nic nedělám. Já můžu tvrdit, že dohání jen to co nedělá celý týden.

Je to samozřejmě jen jedna věc a náš vztah není černobílý, ani bíločerný jak tady občas zazní.
Jen k tomu musíme obá chtít o těchto věcech mluvit.

Jaká je tedy konkrétní rada?
Zjistit jestli na našem vztahu chceme ještě obá pracovat. Z mé strany je už problém, že si tak jistý nejsem. To co jsem cítil před několika měsíci se s mým vědomím jejích chladných lží a podvodů velice rychle vytrácí..

Ahá tak už je mi to jasný , ten příběh je celý vymyšlený, je to další pohádka , která má nalákat pisatelky, aby psaly a psaly a přispívaly. A to taky přesně dělají, rozebírají uklízení , které s podstatou problému vůbec nesouvisí.


Autor je nový uživatel a už umí zvýraznit slova a jednou je uťápnutý chudáček,  který nade vše miluje svoje dítě a podruhé už na vztahu nechce pracovat i když tu předtím brečel, jak by nikdy nemohl odejít. )

Je to celé vymyšlené jako Soraia, po čase až tu příspěvatelky napíšou dost příspěvků, zmizí v nemocnici se slepákem ))ha ha ha

Rosakoso mohu tě ujistit, že můj příběh bohužel vymyšlený není, a jako pohádka mi taky nepřipadá. Pokud máš pocit, že si z těchto věcí dělám legraci, dovolím si pochybovat o tvém úsudku. Mám sice rád černý humor, ale tohle mi moc vtipné nepřijde.
Rozpitvávat domácí práce jsme tu začali až později. Pokud je to Tvůj názor, nemusíš se k tomu vyjadřovat.

PS: Chtěl jsem otevřít ještě jedno dost intimní téma, ale po tom bych byl zcela určitě napaden, že si dělám legraci, pokud i tahle otázka vzbudila pochyby.

Ono už tady to nejdůležitejší bylo řečeno a zbytek je jen na nás jak se s tím vypořádáme.

Všem děkuju za jejich upřímný názor, hlavně zuzi777a a ostatním.

(neodcházím, napíšu až budu vědět víc)

Tercila napsal(a):

Ironic:
ahoj princezny
- TY TEPRVE VYSÁVÁŠ?,.......

Tak můj pohled:
žena má pravdu. Chyba je v tomto uvedeném případě na Tvé straně. Co jsi dělal celou dobu, než otevřela při návratu dveře? Proč jsi nerespektoval její přání, aby luxování bylo hotovo dřív, než přijede?
Pubertálně znějící větu, kterou jsi jí odpověděl, bych těžko skousávala, na něco takového tedy já opravdu doma zvyklá nejsem. Čekala bych něco ve smyslu "promiň, špatně jsem si to rozvrhl... promiň, nechtělo se mi dřív..." atd.
Samozřejmě že slovo "uhni" je od ní hloupé (pokud to tak doopravdy je), ale celkově je vaše konverzace podle mě "smutná" z obou stran.


Ironic: Já sice neprásknu dveřmi, ale občas tím vysavačem a pak následuje krátká výměna názorů, po které oba čekají omluvu a nemluví spolu.

Tak to bys u nás udělal jen jednou , to považuji za uraženecké chování nezvedeného pubertálního spratka.



Vůbec nekritizuji, jen mě udivuje, že inteligentní chlap nedokáže (nebo nechce) své vlastní partnerce objasnit svoje myšlení a nechává ji tápat. Zřejmě přece jen NEUMÍŠ všechno logicky zdůvodnit .


Ironic: Jako každý chlap mám i svoje chyby,.......

Ženy dokážou svým mužům "odpustit" hodně. Možná ani není nutno některé svoje chování označovat za chyby. Ale pokud jsi vybíravý v jídle, doufám, že taky doma ostatním uvaříš. Protože není horšího partnera, který neví, kde je doma sporák, a remcá na uvařené jídlo .

Tak ja teda nesouhlasim!!! Jestli se ve me neco bouri, tak je to pohrdani druhym. Zarvat na nekoho , kdo se stara  o domacnost "Ty teprve vysavas" nepochopim. Hnusi se mi to. Jeste toho druheho ponizit.
Pokud pak je ten druhy nastvany a praska vysavacem, tak je to pochoiptelne. Rikat nekomu ze je spratek .....na to mam jen krouceni hlavou jako odpoved. To bych si teda nedovolila.

Ze se Ironic priznal je svym chybam, mame je totiz vsichni, je spis sympaticke. Druhou vec co nesnasim je, kdyz si o sobe nekdo mysli, ze nema chyby. A ze je dokonaly.

Upravil(a) sahleb (18. 11. 2010 21:00)