já nezastávám názor, že jsou vždy na vině oba dva.
Manželka byla na mateřské, nebyl čas, rodina zajetá v kolejích, trochu stereotyp..to je asi normální, po letech soužití.
Pak nastoupila do práce, ven se dostala i bez dcery. Kvůli práci o sebe začala víc dbát a zjistila, že se  líbí i jiným mužům. jednoho vyslyšela a malér je na světě.

důvodů může být smozřejmě spousta. Od nás tady to budou jen domněnky. Pravdu zná jen tvá žena.
Šance na zlepšení je vždy. Ženy tu radí jiným, že v takovém případě se mají zaměřit na sebe. Chodit cvičit a podobně.
V případě muže bych radila to samé. Jdi s kamarádem na pivo,na squash, vyraž někam na kole.
Prostě jí dej pocítit, že není jediná na světě. Držím palce.

Mě by zase ( jako vždy ) zajímal názor druhé strany,ale toho se nejspíš nedočkám. Já si na rozdíl od lam a javeny myslím,že na rozpadu vztahu se vždy podílejí oba,ale každý jinak a jinou měrou. I když se jeden z partnerů jeví jako ten hodnější,tolerantnejší a přizpůsobivější už to může být tím "důvodem",proč ten druhý začne "zlobit". Já osobně si myslím,že pohlavní zdrženlivost před svatbou není dobrá. Vím,že opravdoví katolíci to mají nastavené jinak( mám kamarádku,která měla stejný "začátek" jako Ironic- oba byli neposkvrněný a jejich manželství více jak 20-ti leté trvá dodnes bez větších problémů )ale pak může nastat to co Ironica. Nesehrajou se v sexu a hledají to souznění jinde. Ironicu,záleží jen a jen na vás,jestli tohle manželčino uklouznutí ustojíte a já souhlasím s tím co ti holky psaly. Soustřeď se na dcerku a sebe. Věnuj se jí,podnikejte spolu výlety a zábavné akce,vyčleň si i dny v týdnu,které strávíš podle svého. Ať sportem nebo posezením s přáteli.Moc ti držím palce a přeju jen to nejlepší....

Díky všem za povzbuzení, vím že s tímhle se budu muset prokousat sám.

K tomu sexu, před svatbou byl - a (v rámci její výchovy) vynikající, i když jako panic taky těžko soudit..
Dokonce jsme spolu žili před svatbou nějaký čas (rok ?) ve společné domácnosti, napřed podnájem, pak byt. Prostě před tím, než jsme do toho šli, obá jsme veděli (byli přesvědčení), že toho druhého známe a i když po těch letech to nebyla už ta prvotní vášnivá zamilovanost, přesto jsme věřili, že s tím druhým to zvládneme až do konce života (ach jo, nejsem první ani poslední, s těmito ideály).

To jak funguje návrat z mateřské vím, knížku od Šmolky mám přečtenou několikrát.., ale přece jenom po roce a půl ?!?
Manželka je dost atraktivní a také se často setkává s obdivem okolí i nějakou to nabídku "na kafe", většinou jsme se tomu společně zasmáli. Já myslím také ještě můžu zaujmout ženy, měl jsem v našem vztahu jedno pokušení, ale když přišlo na věc (zatím jen polibek), utnul jsem to s vědomím, že to své ženě nemohu udělat. Vypudil jsem to z hlavy a uvědomil si, že bych celý život musel myslet na to, jak bych jí mohl ublížit.
Možná jsem staromodní ňouma. Ani ji neodsuzuju za to co se stalo, někdy to člověk neovlivní. Ale sama je velice inteligentní žena a proto nechápu, že v tom vztahu i přes to, že o tom vím, pokračuje. Přesto, že to nemá žádnou perpektivu.
Dokázal bych jí odpustit, že se zamiluje, ale nechápu proč kvůli tomu ubližuje svým chováním nejen mě ale i dceři.
Z těch několika málo dopisů co jsem zachytil na začátku vím, že mu jde jen o jedno a bere to jako povyražení. Všechno čemu jsem zatím věřil a čeho si na ní vážil se zhroutilo jako domeček z karet při představě, že ona mu ty intimnosti a doteky dovolí V první chvíli jsem při té představě málem začal zvracet a to myslím, mám celkem silnou povahu.

ad rejka: ano, za její názor bych dal cokoliv, ale mluvit o svých pocitech nechtěla nebo neuměla nikdy a teď už vůbec ne. Pokud jsem něco udělal špatně, nebo naopak neudělal co měl, tak se to nejspíš nikdy nedozvím, což není příliš radostná vyhlídka.

PS: ten člověk je její spolužák ze střední a vše začalo na třídním srazu, který mají navíc pravidelně každých x let, navíc bydlí nedaleko a je to dětský lékař. I když to skončí, budou se dál potkávat.
Nikdy jsem ji neomezoval, když si šla vyrazit na dámskou jízdu s kamarádkami (i během mateřské), pochopil bych jednorázový úlet po alkoholu, ale tuhle promyšlenou konspiraci neumím skousnout.

Pokračování našeho vztahu je momentálně pro mě nejtežší otázka. Řeknu to asi takhle, kdybych měl šanci, že dostanu dcerku do výchovy, jdu do toho, takový život za to nestojí. Ale buďme realisté, dosud byla vzorná máma a i na svoje okolí působí jako ztělesněná nevinnost a absolutně rodinný typ, nikdo by mi nevěřil, co si často zkusíme sotva se za námi zavřou dveře.
Taková je její povaha a několik lidí mě před tím varovalo už před svatbou. Zatím to ale vždy bylo vyváženo její světlou stránkou.
Sám pocházím z rodiny, kde se rodiče rozvedli v mých 4 letech a dodnes mám k oběma velmi vlažný vztah. Pokud by byla ještě šance, že se vrátí vše k normálu, asi bych to ještě vydržel minimálně do doby, než dcera bude starší a lépe to pochopí. Mě vždycky hodně chyběla úplná rodina a dcerka je pro mě nejdůležitější.

S tím užíváním je to hezká teorie, stejně mě poradila i psycholožka. Ale moc kamarádů nemám (většinou na druhé straně republiky, kde jsem studoval), ostatní známí mají zase už druhého prcka, tak moc nikam nechodí, v práci jsme obá každý den do večera, auto nemáme a na malém městě není ani moc možností kam vyrazit. Do hospod nechodím, protože nesnesu dlouho kouř a už tak pořád doma slyším, jak je přepracovaná, ve stresu a kolik toho musí pořád zvládat.

Už ani nerozumím, jestli mám doma dělat většího "chlapa" a nechat některé starosti manželce, nebo to vše jenom zhorší a naopak se mám tiše vytratit a najít si jinou zábavu.

Navíc také čím víc prostoru dám manželce s dcerou, tím víc ona na ní visí. Děti samozřejmě vycítí stres a nervozitu, ale čím víc na ni křičí, tím víc malá pláče a chce za maminkou, protože má pocit, že něco provedla ona a chce si ji udobřit. Rve mi to srdce, ale malou chápu, ona tomu ještě rozumnět nemůže.

Bože!!!!! Ač v Tebe moc nevěřím .....
Ironic- přečti si Vaši  konverzaci ještě jednou a podívej se z pohledu tvých kolegů. Co by asi udělal  CHLAP?  Upustil vysavač  a pšouk a odkráčel.  Kamkoliv, možná by ještě bouchnul dveřmi...Beze slova, bez slziček a vyčítavých pohledů... Na*s*r*a*ně- aby si panenka uvědomila, že nejsi ficka  a  služka.    Totéž by při obdobné konverzaci měla udělat každá ženská, která se dostane  do tobě podobné role jen z druhé strany. Tím, že budeš ustupovat nic nezlepšíš, nezměníš, neopravíš. Jen se budeš deptat. A jak správně cítíš, tvoje dítě stejně nesoulad vidí....

  Je úplně fuk , co si myslí a jak to chápe  Tvoje žena, když zjevně nechce s tebou konverzovat na jiná temata ,než ta ,která zajímají z nějakého zvláštního popudu jen ji ( viz plánování druhého potomka)....
Ty bys měl rychle zauvažovat jestli ti zbývá ještě  nějaká důstojnost a jestli ti vyhovuje  pravidelná masturbace místo funkčního vztahu. Možná pak zjistíš, že  vztah  s jinou ženou , byť za cenu toho, že   dceru nebudeš mít denně pod bedlivým dozorem ti bude bližší než  držení vysavače  a čestné stráže u věšáku v předsíni.....

Děti ti vypadnou ze života dřív ,než si myslíš- budou mít své zájmy, budou tě brát  asi tak jako trilobita  na výstavě. Ty žiješ svůj život. Možná že z nového vztahu budeš moci své dceři poskytnout víc než     obraz  vlažné a vypočítavě vedené domácnosti, kde si každý člen "jede to svoje"... 

Ano, máte pravdu - není to nic, na co bych byl hrdý. Ostatně přesně z tohoto jejího chování vycházejí všechny naše hádky. Já sice neprásknu dveřmi, ale občas tím vysavačem a pak následuje krátká výměna názorů, po které oba čekají omluvu a nemluví spolu.
Znám ji dost dlouho, abych věděl, že tímto tónem mluví pokaždé když je na cokoliv naštvaná, mluví tak i se svou matkou, nebo sestrou.
Když se pohádáme, nepochopí, že mě vadí jakým způsobem se mnou mluví, ale vysvětluje si to tak, že nechci doma nic udělat a s ničím pomoct.
Hlavním problém je, že v tom nevidí chybu! Už mi jednou také řekla, že ona je ukřičená a nespokojená a taková prostě je (problém je, že taková donedávna nebyla).

Všude slyším mezi přáteli (i mými, kteří manželku poznali až později), že ona je to nejlepší co mě mohlo v životě potkat a kdykoliv naznačím naše neshody, nejsou ochotni tomu věřit.

Jako každý chlap mám i svoje chyby, jsem líný, vybíravý v jídle, nesportuju.
Tím ji neomlouvám, jen konstatuju, že ten rozhovor byl vytržený z kontextu.

V této chvíli prostě ztrácím zdravý náhled a nedokážu jednoznačně určit kde byla prvotní chyba. Že těch problémů v našem vztahu je víc, to už vím od té doby, co jsem začal pátrat po příčinách toho co se stalo, ale donedávna to fungovalo mnohem líp, něco bylo ten počáteční impuls.

zuzi777a - chápu tvůj pohled, ale já měl třeba velmi dobrý vztah s prarodiči i přes celou pubertu. Nejde to tak paušalizovat.

javena: podle jednoho příspěvku si neudělám obrázek, ale tebe bych chtěl mít doma :-)

Říkáš to správně, každý musím mít svůj díl práce, a každý musí mít svůj kus svobody pro sebe. Ať už je to fotbal, nebo seriál ulice.

Když mi žena dřív řekla "táto, prosím tě, nevysál bys a neuvařil mi nějakej dobrej čaj, já sem z práce úplně grogy", tak neřeknu ani bé. Pokud zaštěká, "bolí mě nohy!, aspoň vysaj a uvař mě rychle čaj!", pohádáme se.
Občas jsem jí připomínal, jak by se tvářila, kdybych podobným způsobem po ní něco chtěl já....

javena: podle jednoho příspěvku si neudělám obrázek, ale tebe bych chtěl mít doma :-)

Njn., mě bylo doma taky občas dost.
Ale je jistě rozdíl v tom, v jaký náladě a fázi je vztah. Byly doby, kdy jsem to přešla a "nedělala z toho drámu".
Komunikace, komunikace... tak jednoduchý to je a přitom na ní ztroskotá tolik vztahů.

rejka napsal(a):

Typický příklad, kdy přijede po víkendu od rodičů:

Zeptám se:Proč jste nejeli všichni? Jezdí ke svým rodičům pravidelně sama? Jaký s nimi máš vztah? A jak moc oni ovlivňují svojí dceru

jj, ta věta mě taky zaujala. Jak často jezdí, každý víkend?

Pročítám už nějakou dobu Cyranův příběh a připadám si jako absolutní blb a ignorant, kterému se velmi pomalu otvírají oči. Ano, měli jsme fatální neshody v komunikaci. Dokonce možná šlo i o ten dům, kvůli kterému jsme se příšerně několikrát pohádali, její deprese že nic nemáme, nedávný výbuch, že si neumím najít lepší práci a tohle vše je jen a jen důsledek dlouhodobého selhávání našeho vztahu.
Mám pocit, že před manželstvím by měl každý udělat nějaký "řidičák" partnerských vztahů a komunikace.
Já o sobě tvrdím, že jsem introvert, ale doma jsem ten upovídaný já. Přesně jako Cyrano umím vše LOGICKY zdůvodnit a přesně jako Cyrano pak nechápu, proč ona je z toho nešťastná "když s tím souhlasila".
Naopak moje žena je spíš extrovert, se všemi vykládá, navazuje kontakty, umí komunikovat, v práci si do týdne potykala s lidmi, které za 8 let neznám ani já jménem (pracujeme ve stejné firmě), ale doma jsem se nikdy nedozvěděl co si myslí, nebo proč to takto chce. Obávám se, že princip sopky funguje i tady.
Přese všechno mám pořád pocit, že se mnou chce (snad) zůstat, ale MUSÍME TOHLE ROZETNOUT než dojde k něčemu horšímu (pokud už nedošlo). Je pravda, že manželka často tvrdí, já musím mít vždy pravdu i když si to nemyslím, ale podle toho příběhu to zapadá bohužel velmi přesně - ona neargumentuje, čeká ústupek a pochopení, já to vnímám jako souhlas a vzájemné odsouhlasení.
Jdu "studovat" dál...

PS: A ano, jsem technický typ. Velmi technický, profesí programátor...

Jen mě trápí v hlavě jeden příšerný bubák - pokud si manželka usmyslí, že klíčem k prozření byl její zálet, pak si to může chtít jindy zopakovat jako "účinný prostředek", což bych už nevydýchal..

--

Víkend u rodičů - ano, poslední dobou tam jezdí prakticky pořád. Začalo to v létě, kdy jsme tam nechávali dcerku na hlídání a pak jsem si její výlety spojil s tím, že má volnost jít z domu a scházet se s ním. S jejími rodiči problém nemám, několikrát jsem tam jel s nima, ale pochopil jsem, že spíš nechce, abych tam jezdil. Pokaždé se nějaký důvod najde. Buď pojede se sestrou na výlet (mají taky teď rodinu a já bych se už do auta "nevešel"), nebo půjdou s tchánem okopávat brambory (ví dobře, že tohle mě spolehlivě odradí, nejsem zrovna fyzicky zdatný zemědělec), nebo prostě jen proto, abych doma udělal co je potřeba, nebo abych "u nich" neokouněl a nic nedělal. Po několika návštěvách mě tahle snaha přešla a tak pokud není v bytě nic na práci, jezdím dělat nebo relaxovat na domek.
Druhá část otázky - svoji dceru moc neovlivňují, její otec je typ dominantního cholerika a nemám si s ním moc co říct, matka je spíš submisivní a ve všem jí ustupuje, pomáhá a toleruje. Vycházím s ní v dobrém, ale to tady nic nepomůže.
Důvodů proč tam jezdí může být/je několik:
- chce si prostě odpočinout, ve většině případů tam nemusí nic dělat (rozuměj v domácnosti)
- odpadá automaticky starost o malou, kterou zabaví prarodiče
- může kdykoliv z domu "do obchodu" a scházet se s ním, stejně tak posílat po večerech SMS bez podezření
- kvůli sestře, která má roční mimino a manželka je z něj samozřejmě naměkko

Ano, unavená, frustrovaná a stresovaná je poslední měsíce dost nepřehlédnutelným způsobem. Časově se to přesně kryje s jejím druhým vztahem. Mě tvrdí, že ji stresuje naše dcerka, která má často záchvaty vzteku a trucování. Rodičům pravděpodobně, že je toho na ni moc v práci i doma (alespoň podle toho, jak mi tchýně neustále šeptá, ať jí víc ve všem pomáhám a že je toho na ni chudinku moc).. kdyby tak věděla.
Otázkou je, jestli je frustrovaná dalším vztahem s vědomím, že já to vím, nebo alespoň tuším a obavou o rodinu, nebo jak naznačila Helena z neperspektivního vztahu s milencem :-(

Ironicu, z Tvého psaní mám dojem, jako by Tě Tvoje paní snad nebyla hodna. Ty nic, Ty muzikant.
Nejlepší bude, když si najdeš jinou.
Ale může se Ti lehce stát, že od jiné ženské bys za svoje chování dostal hadicí od vysavače po hlavě.

Ironic:
Otázkou je, jestli je frustrovaná dalším vztahem s vědomím, že já to vím, nebo alespoň tuším a obavou o rodinu, nebo jak naznačila Helena z neperspektivního vztahu s milencem :-(

A možná ji trápí nejvíc to, že s TEBOU si nerozumí. To bude ta hlavní příčina, proč má někoho jiného.

Upravil(a) Tercila (9. 11. 2010 21:55)

Tercila napsal(a):

Ironic:
ahoj princezny
- TY TEPRVE VYSÁVÁŠ?, já sem ti řekla, aby to bylo než přijedeme!!!
- jo, já tě taky rád vidím...
- odnes ty tašky a uhni!

žena má pravdu. Chyba je v tomto uvedeném případě na Tvé straně. Co jsi dělal celou dobu, než otevřela při návratu dveře? Proč jsi nerespektoval její přání, aby luxování bylo hotovo dřív, než přijede?

ale jdi...jak můžeš vědět, že to bylo přání a ne rozkaz..Nicméně, je to dospělý chlap, mohla by si odpustit to peskování..navíc zřejmě před dítětem

Pubertálně znějící větu, kterou jsi jí odpověděl, bych těžko skousávala, na něco takového tedy já opravdu doma zvyklá nejsem. Čekala bych něco ve smyslu "promiň, špatně jsem si to rozvrhl... promiň, nechtělo se mi dřív..." atd.

To jak Ironic odpověděl mi přijde vhodné vzhledem k situaci..ona přijede po 2dnech od rodičů, on jí a dceru pozdraví a ona místo pozdravu na něj vyštěkne proč vysává teprve teď.. to co jí odpověděl on, není vůbec pubertálně znějící věta. Naopak ironicky poukázal na to, že normálně se uvítací ceremoniál odvíjí jinak..

Tak to bys u nás udělal jen jednou , to považuji za uraženecké chování nezvedeného pubertálního spratka.
co by u vás následovalo... 

Upravil(a) laminanonte (10. 11. 2010 8:32)

Můj muž je extrémně  shovívavý, ale kdybych ho po dvoudenním odpočinku kdekoliv ve dveřích místo pusy seřvala, tak pochybuji, že by luxoval.  Spíš by (jak je jinak rád doma) emigroval na zahradu a vrátil by se  pozítří.....

Chyby v komunikaci, nevážení si partnera,   pálení  dobrého bydla...  To tam vidím já -pokud je pravda byť jen část toho jak to popisuje Ironic. A k tomu jeho zoufalé lpění na modelu,který si vysnil.
Mmch- jak pevná byla víra v rodině manželky, jak moc je ona věřící, pokud  nejde pro  vulgarismy daleko a nevěra jí není cizí ??? Není to zase jen zbožné Ironicovo přání  mít manželku z "vhodného"  nezkaženého prostředí?
Jít pouštět draka můžeš s někým koho to baví a v rodině vidí střed vesmíru.   Někdo ,kdo na víkend pláchne do pohody ,kde  servis zajišťují prarodiče, NENÍ vhodný ocásek k letícímu drakovi na rodinném společném odpoledni....
Tvoje manželka má zjevně úplně jiné představy o  svém životě.  Dopadneš tak, že jí budeš dělat štafáž k jejím činnostem a trápit se tím jak  docílit něco, co ona NECHCE, případně  chce s někým jiným (třeba i nedosažitelným)- i ona může mít své sny...