Crabat: Může to být jen vyvrknutý kotník. A může to být těžká tříštivá zlomenina, která nás upoutá na lůžko na pár let. To určíme my způsobem vlastního života.

Příspěvek je mi blízký, pouze o této úvaze by se asi trošku dalo polemizovat - z pohledu doktora: každý člověk nemá stejně odolné kosti, což je dáno spoustou faktorů, které tedy asi způsobem života neovlivníš.... Proto má u dvou lidí třeba působení stejné bakterie či úraz jiné následky. Ledaže bys to myslel tak, že jeden člověk je zvyklý chodit rychle, tudíž přehlédne obrubník, a jiný je rozvážnější - tam už by se o vlivu způsobu života dalo uvažovat.

Tak mě tak z tohohle rozhovoru napadá jak se taky dá pojem OSUD vnímat.
Jako výmluva, když "něco" selhalo. Hm hm..., selhalo to, nevyšlo to, protože to bylo mým osudem

Jak krásně dokáže člověk sám sebe obalamutit slůvkem "osud" místo toho, aby se upřímně podíval na to proč došlo k selhání, k výhybce od svého směru cesty. Balamutí a nalhávají ale vždy jen myšlenky

Jav, víš co? A co když jsi s manželem měla zůstat i přes to co se stalo, odpustit a naplnit své přání zůstat s ním až do smrti? Neříká se na svatbě "v dobrém i ve zlém"?

V jistých momentech se dá odpustit úplně všechno. Vždy lze obrátit list a začít jinak, klidně se stejným člověkem. Protože ten obrat by měl nastav uvnitř, ne vně výměnou vnějších podmínek. Odpuštění je vždy výzvou člověku. Ať už se nachází (svým vlastním přičiněním) v jakékoliv situaci

Mariposo, ty vnímáš osud jako omluvenku pro vlastní selhání.  Já vnímám držení se zuby nehty toho, že vše, co dělám je záležitost mého vědomí jako obavu před závislostí, které se bojím a nechci si ji připustit... pak se cítím svobodná. Svým způsobem taky závislost - na nezávislosti. A vlastně i selhání - i závislost se dá kočírovat, jen to dá práci si ji připustit a pak udržet na uzdě.
To je úhel pohledu.
A mari, nechci bydlet pod mostem, takže ne - manželství za každou cenu ne. To není o odpuštění, to je o pudu sebezáchovy. Já mu můžu odpustit stokrát, ale z toho děti nenakrmím... Na naší svatbě se to naštěstí neříkalo - v dobrém i zlém - a i když jsem chtěla pět let být jeho oporou, nechtěl. Osud to chtěl jinak. Teď došel k bodu, na kterej já nemám takzvaně koule a vím naprosto přesně, že to bylo dané, abychom spolu nebyli. Protože je s někým, kdo na to ty koule (zatím) má... Celé to dává smysl - a že zrovna někomu ne... nevadí.

mariposa: Jako výmluva, když "něco" selhalo. Hm hm..., selhalo to, nevyšlo to, protože to bylo mým osudem

Avizuji, že nijak neodpouji, jen přemýšlím nad napsaným.
Přátelé, ale sedět teď u krbu s vínkem a relaxačně filozofovat, to by bylo prima, že jo?

Mari, napadlo mě při čtení to, co Javenu - že si něco Ty sama asi momentálně představuješ - jakoby jen jednu "větev" z celého stromu.
Ale určitě máš pravdu v tom, že dost lidí si to takhle říká.

Jav, víš co? A co když jsi s manželem měla zůstat i přes to co se stalo, odpustit a naplnit své přání zůstat s ním až do smrti? Neříká se na svatbě "v dobrém i ve zlém"?

Hmmm, tak kdyby člověk měl vždycky po celý život dodržet to, co v jednom okamžiku vypustí z úst, navíc slova "přejatá" - která by on sám o sobě možná nevyslovil, páč by ho ani nenapadla , to by ten svět vypadal ouplně jinak . A taky je v konkrétním případě diskutabilní, zda Javena měla skutečně to přání, o kterém píšeš . Naše různá přání se totiž taky mění v závisloti na běhu života...
Ve svém věku si už myslím, že se v životě nehraje na to, že "měla jsem zůstat i přesto".... spíš mi připadá správné právě to, co se odehrálo. Ať je to cokoliv a má to jakýkoliv důvod (to už by asi bylo na další a delší obecnou diskuzi) :-)


Odpuštění je vždy výzvou člověku.

S tím souhlasím a jsem přesvědčená, že mnoho lidí "odpustit" umí, ale nemusí to nutně znamenat, že nadále zůstane s tím člověkem, který ho v něčem zklamal, podvedl atd. pod jednou střechou a mít ho denně na očích.


Javena: taky závislost - na nezávislosti

Javi, úplně jsem se lekla , jestli nesedíš vedle mě - přesně tohle sousloví já při své občasné a jen chvilkové sebereflexi používám dost často :-).

Terci, protože se na tebe nejspíš sesypou , tak doplním - ano, chtěla jsem s ním zůstat až do smrti... psala jsem to tu, protože to někdo bral, jakože jsem nechtěla a přitáhla si to... Ale ne za každou cenu - v tom já vidím tu svobodu. Já se svobodně rozhodla, že takhle ne a další události mě jen utvrzují v tom, že osud to byl... Pro rejpaly, co napíšou, že to bylo vědomé - ano, ale kdybych to neudělala vědomě, dopadlo by to stejně (jako ten příklad s nohou) - jen by to rozhodl někdo jiný... on, nebo okolnosti. Došla jsem k bodu na cestě a rozhodla se - mělo to tak být. Jako selhání to nevidím, to nikdo, kdo prošel rozvodem bez nějakých tahanic a tahání špíny to nemůže říct - naopak. Prošli jsme bez ztráty kytičky. Prostě osud. Měla jsem předtím možnost nahlížet na partnerské vztahy tak, abych tohle zvládla a bylo to tak. Poučení z cesty se zúročilo při řešení problému, který mi osud připravil. Dneska to vím. Jen doufám, že ty ostatní věci, co jsem měla možnost vidět hodně z blízka nebudou mít až takovou váhu a neměly mě připravit na ty další. Čím víc, to do sebe zapadá, tím víc doufám, že to tak není - jen mě měly ukázat, co je v životě důležité. Doufám, že to vím a nemám takové zkoušky zapotřebí. Moc doufám...
Abych to odlehčila - jsem ráda, že mám právo vlastnit majetek, volit a nemusím s nikým žít jen proto, že někdo řekl, že dokud nás smrt nerozdělí... protože s mým manželem je to běh na staletí, ne na jeden život. Já ten kruh přeťala a v dalším životě ho minu. Možná o fous, ale minu. Tak jaký selhání... Šikulka, jsem.

Upravil(a) javena (28. 10. 2010 23:59)

Crabat napsal(a):

Javena i Pavla se Ti tady, Hir, snaží vysvětlit základní teorii pracující s myšlenkou Osudu, že klíčové situace v našem životě jsou předem určeny již naším zrozením. A tam někde na nás v patřičný čas čekají. Budeme nad celým tímhle procesem uvažovat jako nad korytem řeky, kde v daném místě leží určitá událost. Pokud si představíme jeden břeh vodního toku jako positivní a druhý jako negativní, pak ona událost se bude tím více blížit ke kladnému břehu, čím větší trpělivost, laskavost a vůbec celkové dobro k ostatním lidem osvědčíme.

Crabate,pokud jsi cetl pozorne,psala jsem na zacatku ze ja osobne nevim co znamena pojem osud,pak ze nevim kdo jej vymyslel. Zadna definice neexistuje,nebo snad chces rici ze ano?

Rekla jsem potom ,myslim v diskuzi s Giorginem,ze kazdy si pod timhle jiz existujicim pojmem predstavi to sve.
A o to tu bezi. To co si kazdy predstavuje,to zde prezentuje.
Ja jsem slovo osud nepouzila (vyslovil jsi ho Ty a na jeho zaklade (tusim) vzniklo tohle vlakno mariposou zalozene),proto jsem rekla ze nevim co znamena. Abych se dovedela co si predstavujete.
Ted uz to vim co to znamena pro Vas, kdo to slovo pouzivate (napr. Ty)
A takhle vznika interakce a diskuze o nasich nazorech.
Ja jsem svuj nazor prezentovala take,takze vite naopak co si predstavuju ja :

"Co se tyka meho poznani,jsem presvedcena ze nic neni predurceno. Je to vsechno mechanismus manifestujici se skrze mysl.
Potkava nas naprosto pouze to co jsme si svoji mysli vytvorili a pochopitelne ze to co jsme si vytvorili a tedy zmaterializovali- tomu se nevyhneme. A tomuhle mozna clovek rika OSUD? "


Crabat:  "Tedy když neustále tolik toužíš po praktickém příkladu: V našem osudu je psáno, že dejme tomu ve dvaceti letech se nám má něco stát s nohou.
---------------------

Diky. Nesouhlasim.
To vsak neznamena ze Ty nemas svoji pravdu. Mas to tak jak veris.
Ja osobne vnimam veci naprosto jinak. Nelze rict ze nemam pravdu,ztejne jako Ty.

Upravil(a) hirondel (29. 10. 2010 10:50)

Tercila napsal(a):

No jo, holky, ale co s tím, když vyjdete z domu a spadne na vás taška ze střechy? Nikoliv nákupní... Jak s tímhle souvisí naše mysl? Kde je zrovna tady vidět svoboda člověka... (kromě toho, že nemusím nikdy v životě vyjít z domu - což je ale hloupost, že ano)

Terci,
veci jsou hodne propletene a chapt vsechny souvislosti je velice tezky ukol.
Ten clovek ktery nasloucha hlavu intuice,je bdely,pozorny k vjemum,na toho taska ze strechy nespadne.
Uz se jednou o tomhle tady na babi mluvilo. Ale reknu k tomu tonhle priklad. Jedeme s pritelem v aute,nahle zakricim stuj. Pritel se lekne a dupne na brzdu. Netusi proc ale pak pochopi. Pred nami spadl kud obrovske vetve v ukrutnem vetru. Intuice,naslouchani,kontakt s tim co nas presahuje,je to dokonce az za mysli,nebot mysl jako takova tohle nevymysli.

Tercila napsal(a):

A ještě jinak: taky si myslím, že jednání člověka formují jeho vlastní myšlenky, to jistě - ale PROČ má každý člověk jiné myšlenky? Ta diference je dána ČÍM? Tady bych viděla základ "praotázky".

Protoze kazdy ma svuj vyvoj.

Jo, já s tím souhlasím, jedná se o celou řadu souvislostí, nejen odvahu. Ale všimni si: Odvážnému štěstí přeje. A většinou to dokáže. Ale kdo to zatím nedokáže, než aby se tím týral a zničil si tak celý život, stačí, když řekne ono magické slůvko - Osud.

A takhle to celé vzniklo.

Crabat napsal(a):

Jasně Tulipku. Však říkám, že tohle si každý v mysli vytváří sám. Je to dáno jeho poznáním, jeho odvahou, jeho schopností tvůrčím způsobem uvažovat. Ale každý máme nějaké hranice. Proto pro každého z nás existuje určitá oblast, kterou lze chápat jako Osudovou.

Tak s tím souhlasím

Osud si tvoříme teď, právě teď, když píšeme tato slova, teď, když plejeme zahrádku, teď, když jedeme autem do Pelhřimova, teď. A právě ta volba našeho nyní, teď- ta tvoří náš osud. Z krátkodobého i dlouhodobého hlediska. Zodpovídáme si za všechno, náš život je psaný podle našeho scénáře, celý jsme si stvořili i s těmi vedlejšími postavami, i s těmi negativními....a zda lidobře? špatně? kdo ví ? tak nelitujme..

Tercila: A ještě jinak: taky si myslím, že jednání člověka formují jeho vlastní myšlenky, to jistě - ale PROČ má každý člověk jiné myšlenky? Ta diference je dána ČÍM? Tady bych viděla základ "praotázky".

hirondel: Protoze kazdy ma svuj vyvoj.

To ano, Hir, vývoj jasně. Ale proč tak a zrovna tak diferencovaně?
Proč je někdo nastavený tak, že si oblíbil okopávání zahrádky v klidu a druhý nemůže žít bez rušného KFC?

Aha.., aha.., a jsme u té Karmy.

Terci, Karma není totéž co Osud. Pozor, nezaměňovat tyto pojmy. Karma je tvárná a můžeme do ní vstupovat, vhodným jednáním ji pozměnit a pokud ještě nezačala, jestliže mezitím změníme svůj postoj k věci, nemusí vůbec nastat. Zatímco Osud.., no.., vždyť jsme o tom tady celou tu dobu mluvili.