|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Crabat: Může to být jen vyvrknutý kotník. A může to být těžká tříštivá zlomenina, která nás upoutá na lůžko na pár let. To určíme my způsobem vlastního života.
Příspěvek je mi blízký, pouze o této úvaze by se asi trošku dalo polemizovat - z pohledu doktora: každý člověk nemá stejně odolné kosti, což je dáno spoustou faktorů, které tedy asi způsobem života neovlivníš.... Proto má u dvou lidí třeba působení stejné bakterie či úraz jiné následky. Ledaže bys to myslel tak, že jeden člověk je zvyklý chodit rychle, tudíž přehlédne obrubník, a jiný je rozvážnější - tam už by se o vlivu způsobu života dalo uvažovat.
Není tady
Částečně onen smysl toho všeho, Tercilo, člověk zjišťuje průběžně, protože se mu rozkrývají další a další souvislosti. Čím více na sobě pracuje, tím více chápe. Ve stáří, když sílí jeho tendence bilancovat, se nejspíš dopátrá nejhlubších souvztažností, ale něco nezjistí nikdy, protože je to patrné až z druhého břehu. Potom se skutečně dozví všechno.
Není tady
Tak mě tak z tohohle rozhovoru napadá jak se taky dá pojem OSUD vnímat.
Jako výmluva, když "něco" selhalo. Hm hm..., selhalo to, nevyšlo to, protože to bylo mým osudem 
Jak krásně dokáže člověk sám sebe obalamutit slůvkem "osud" místo toho, aby se upřímně podíval na to proč došlo k selhání, k výhybce od svého směru cesty. Balamutí a nalhávají ale vždy jen myšlenky 
Jav, víš co? A co když jsi s manželem měla zůstat i přes to co se stalo, odpustit a naplnit své přání zůstat s ním až do smrti? Neříká se na svatbě "v dobrém i ve zlém"?
V jistých momentech se dá odpustit úplně všechno. Vždy lze obrátit list a začít jinak, klidně se stejným člověkem. Protože ten obrat by měl nastav uvnitř, ne vně výměnou vnějších podmínek. Odpuštění je vždy výzvou člověku. Ať už se nachází (svým vlastním přičiněním) v jakékoliv situaci 
Není tady
Crabat - to je přesné. 
Napsal jsi to trefně.
Terci, to netuším. Proč... aby se poučil do dalšího kola? Aby se poučili ti okolo.... Co my víme. 
A je to nutný, to vědět... taky jen uvažuju. Fakt nevím - musíme všechno vědět. To, že chceme, je jasný - ale musíme...
Není tady
Mariposo, ty vnímáš osud jako omluvenku pro vlastní selhání. Já vnímám držení se zuby nehty toho, že vše, co dělám je záležitost mého vědomí jako obavu před závislostí, které se bojím a nechci si ji připustit... pak se cítím svobodná. Svým způsobem taky závislost - na nezávislosti. A vlastně i selhání - i závislost se dá kočírovat, jen to dá práci si ji připustit a pak udržet na uzdě.
To je úhel pohledu.
A mari, nechci bydlet pod mostem, takže ne - manželství za každou cenu ne. 
To není o odpuštění, to je o pudu sebezáchovy. Já mu můžu odpustit stokrát, ale z toho děti nenakrmím... 
Na naší svatbě se to naštěstí neříkalo - v dobrém i zlém - a i když jsem chtěla pět let být jeho oporou, nechtěl. Osud to chtěl jinak. Teď došel k bodu, na kterej já nemám takzvaně koule a vím naprosto přesně, že to bylo dané, abychom spolu nebyli. Protože je s někým, kdo na to ty koule (zatím) má... Celé to dává smysl - a že zrovna někomu ne... nevadí. 
Není tady
Crabat: Částečně onen smysl toho všeho, Tercilo, člověk zjišťuje průběžně, protože se mu rozkrývají další a další souvislosti. Čím více na sobě pracuje, tím více chápe. Ve stáří, když sílí jeho tendence bilancovat, se nejspíš dopátrá nejhlubších souvztažností,
Průběžně, to je jasné, ale - nějaké souhrnné poznání jako "nakonec" není?
ale něco nezjistí nikdy, protože je to patrné až z druhého břehu. Potom se skutečně dozví všechno.
Aha, tak já na druhé břehy nevěřím, takže tím pádem teď vypadávám ze hry.
Není tady
mariposa: Jako výmluva, když "něco" selhalo. Hm hm..., selhalo to, nevyšlo to, protože to bylo mým osudem
Avizuji, že nijak neodpouji, jen přemýšlím nad napsaným.
Přátelé, ale sedět teď u krbu s vínkem a relaxačně filozofovat, to by bylo prima, že jo?
Mari, napadlo mě při čtení to, co Javenu - že si něco Ty sama asi momentálně představuješ - jakoby jen jednu "větev" z celého stromu.
Ale určitě máš pravdu v tom, že dost lidí si to takhle říká.
Jav, víš co? A co když jsi s manželem měla zůstat i přes to co se stalo, odpustit a naplnit své přání zůstat s ním až do smrti? Neříká se na svatbě "v dobrém i ve zlém"?
Hmmm, tak kdyby člověk měl vždycky po celý život dodržet to, co v jednom okamžiku vypustí z úst, navíc slova "přejatá" - která by on sám o sobě možná nevyslovil, páč by ho ani nenapadla , to by ten svět vypadal ouplně jinak . A taky je v konkrétním případě diskutabilní, zda Javena měla skutečně to přání, o kterém píšeš . Naše různá přání se totiž taky mění v závisloti na běhu života...
Ve svém věku si už myslím, že se v životě nehraje na to, že "měla jsem zůstat i přesto".... spíš mi připadá správné právě to, co se odehrálo. Ať je to cokoliv a má to jakýkoliv důvod (to už by asi bylo na další a delší obecnou diskuzi) :-)
Odpuštění je vždy výzvou člověku.
S tím souhlasím a jsem přesvědčená, že mnoho lidí "odpustit" umí, ale nemusí to nutně znamenat, že nadále zůstane s tím člověkem, který ho v něčem zklamal, podvedl atd. pod jednou střechou a mít ho denně na očích.
Javena: taky závislost - na nezávislosti
Javi, úplně jsem se lekla , jestli nesedíš vedle mě - přesně tohle sousloví já při své občasné a jen chvilkové sebereflexi používám dost často :-).
Není tady
Myslím, že náš život ovlivňuje řada náhod a událostí, které ovlivnit nemůžeme, a hlavně to, jak se k řešení problémů, které vyplývají z těch neovlivnitelných událostí, sami postavíme.
Slova "Byl to prostě osud" já vnímám jako metaforu, skvělou metaforu k vyjádření určité životní pokory nad tím, že některé věci nemůžeme ovlivnit, ani kdybychom se na hlavu stavěli.
Takže je lepší se v nezdarech a neštěstích příliš nešťourat, říct si raděj něco jako "Stalo se-byl to prostě osud" a smířit se se stavem věci a jít ve svém životě pak dál.
Terci, protože se na tebe nejspíš sesypou , tak doplním - ano, chtěla jsem s ním zůstat až do smrti... psala jsem to tu, protože to někdo bral, jakože jsem nechtěla a přitáhla si to... Ale ne za každou cenu - v tom já vidím tu svobodu. Já se svobodně rozhodla, že takhle ne a další události mě jen utvrzují v tom, že osud to byl... Pro rejpaly, co napíšou, že to bylo vědomé - ano, ale kdybych to neudělala vědomě, dopadlo by to stejně (jako ten příklad s nohou) - jen by to rozhodl někdo jiný... on, nebo okolnosti. Došla jsem k bodu na cestě a rozhodla se - mělo to tak být. Jako selhání to nevidím, to nikdo, kdo prošel rozvodem bez nějakých tahanic a tahání špíny to nemůže říct - naopak. Prošli jsme bez ztráty kytičky. Prostě osud. Měla jsem předtím možnost nahlížet na partnerské vztahy tak, abych tohle zvládla a bylo to tak. Poučení z cesty se zúročilo při řešení problému, který mi osud připravil. Dneska to vím. Jen doufám, že ty ostatní věci, co jsem měla možnost vidět hodně z blízka nebudou mít až takovou váhu a neměly mě připravit na ty další. Čím víc, to do sebe zapadá, tím víc doufám, že to tak není - jen mě měly ukázat, co je v životě důležité. Doufám, že to vím a nemám takové zkoušky zapotřebí. Moc doufám...
Abych to odlehčila - jsem ráda, že mám právo vlastnit majetek, volit a nemusím s nikým žít jen proto, že někdo řekl, že dokud nás smrt nerozdělí... protože s mým manželem je to běh na staletí, ne na jeden život. Já ten kruh přeťala a v dalším životě ho minu. Možná o fous, ale minu. Tak jaký selhání... 
Šikulka, jsem.
Upravil(a) javena (28. 10. 2010 23:59)
Není tady
Nedívej se na to, Terci, prosím, z pohledu doktora. Není totiž řečeno, že se mu to nutně má stát na stejném místě. Ani s tím nesouvisí rozvážnost, či zbrklost. Jedná se o Osudovou událost. Ten positivně laděný šlápne na kámen a vyvrkne si nohu. Ten negativně laděný ho suverénně překročí, ale ocitne se tím v nesprávný okamžik na nesprávném místě. A bum prásk, vrazí do něj auto nebo se na něj zřítí kus domu. Je úplně jedno, co se stane, ale skončí v nemocnici s tou tříštivou zlomeninou.
K tomuto tématu se váže povídka: Dva přátelé se kdysi dozvěděli, že blízko jejich vesnice se usadil moudrý muž. Zatímco prvého tahle zpráva zaujala především tím, jak může někdo být tak naivní a věřit toulavému žebrákovi, druhý se vážně zaobíral myšlenkou, že k němu půjde a jestli je skutečně tak moudrý, jak se říká, bude ho prosit o nauku. Shodli se tedy na tom, že ho oba chtějí poznat a hned následující den ho navštíví. Hned časně ráno vykročili ze svých domovů, setkali se na návsi a pokračovali společně dál. Najednou se v trávě něco zatřpytilo a ten, co byl skeptického ražení, nalezl zlatou minci. Okamžitě projevil velikou radost a párkrát si poskočil. Ten druhý se zatím snažil vejít do sebe a připravit se na setkání s Mistrem. A jak se tak noří do svého nitra, šlápl neopatrně na drn a vyvrknul si kotník.
Po cestě ještě míjeli hostinec i rozhodli se, že si tu na chvíli odpočinou. Ten prvý, co tak snadno přišel k penězům, si objednal žejdlík piva, vydatný oběd, pohodlně se usadil a nechal své myšlenky toulat jen tak nazdařbůh. Druhý se spokojil s chladnou limonádou, ale nejedl nic, chtěl být na setkání s moudrým připravený. Vytvořil si ale ze starého mokrého hadru bandáž, aby ho noha tolik nebolela. Po chvíli se již netrpělivě ošíval, chtěl pokračovat v cestě. Ale zde se záměry obou přátel střetly. Nakonec se ukázalo, že prvý je již tak trochu opilý, unavený a chodit za nějakým podivínem se mu už vůbec nechce. I dohodli se, že tu na svého přítele počká, až se tudy bude vracet. Tedy dále už pokračoval jen jeden.
Tomu se nakonec k Mistrovi podařilo dojít. Padl před ním na kolena a projevil mu svou úctu. A světe div se, moudrý muž ho přijal za svého žáka a vyjevil mu postupně veškeré poznání, co sám realizoval. Po čase se ho žák ptal, co se vlastně tenkrát stalo, když k němu s přítelem vyrazil. Jak je možné, že ten, který si poznání nevážil, byl odměněn nalezením zlaťáku, zatímco on sám potrestán bolestivým výronem, když zvolil askesi a sebeobětování na cestě k němu. A tehdy mu Mistr vyjevil pravdu.
Zatímco v osudu prvého bylo, že nalezne veliké bohatství, které mu rozjasní jeho tvář i uchvátí mysl, v osudu druhého stálo, že dříve, než nalezne poznání, protrpí nesmírnou bolest ze zranění. Bohatství se však negativními činy prvého redukovalo na jediný zlaťák, zatímco nesmírná bolest druhého se positivními skutky namířenými k sebepoznání vyřešila lehkým výronem a zraněním v srdci nad zdánlivým bezprávím tohoto světa.
A to je konec příběhu, který nás učí chápat, co je to vlastně Osud.
Není tady
Crabat napsal(a):
Javena i Pavla se Ti tady, Hir, snaží vysvětlit základní teorii pracující s myšlenkou Osudu, že klíčové situace v našem životě jsou předem určeny již naším zrozením. A tam někde na nás v patřičný čas čekají. Budeme nad celým tímhle procesem uvažovat jako nad korytem řeky, kde v daném místě leží určitá událost. Pokud si představíme jeden břeh vodního toku jako positivní a druhý jako negativní, pak ona událost se bude tím více blížit ke kladnému břehu, čím větší trpělivost, laskavost a vůbec celkové dobro k ostatním lidem osvědčíme.
Crabate,pokud jsi cetl pozorne,psala jsem na zacatku ze ja osobne nevim co znamena pojem osud,pak ze nevim kdo jej vymyslel. Zadna definice neexistuje,nebo snad chces rici ze ano?
Rekla jsem potom ,myslim v diskuzi s Giorginem,ze kazdy si pod timhle jiz existujicim pojmem predstavi to sve.
A o to tu bezi. To co si kazdy predstavuje,to zde prezentuje.
Ja jsem slovo osud nepouzila (vyslovil jsi ho Ty a na jeho zaklade (tusim) vzniklo tohle vlakno mariposou zalozene),proto jsem rekla ze nevim co znamena. Abych se dovedela co si predstavujete.
Ted uz to vim co to znamena pro Vas, kdo to slovo pouzivate (napr. Ty)
A takhle vznika interakce a diskuze o nasich nazorech.
Ja jsem svuj nazor prezentovala take,takze vite naopak co si predstavuju ja :
"Co se tyka meho poznani,jsem presvedcena ze nic neni predurceno. Je to vsechno mechanismus manifestujici se skrze mysl.
Potkava nas naprosto pouze to co jsme si svoji mysli vytvorili a pochopitelne ze to co jsme si vytvorili a tedy zmaterializovali- tomu se nevyhneme. A tomuhle mozna clovek rika OSUD? "
Crabat: "Tedy když neustále tolik toužíš po praktickém příkladu: V našem osudu je psáno, že dejme tomu ve dvaceti letech se nám má něco stát s nohou.
---------------------
Diky. Nesouhlasim.
To vsak neznamena ze Ty nemas svoji pravdu. Mas to tak jak veris.
Ja osobne vnimam veci naprosto jinak. Nelze rict ze nemam pravdu,ztejne jako Ty.
Upravil(a) hirondel (29. 10. 2010 10:50)
Není tady
Jasně Hir. S tím, co tu uvádíš, naprosto souhlasím. Ale všimni si, já také netvrdil, že tak to je, ale co se Ti Javena a Pavla snaží říct. Za sebe jsem říkal něco jiného (že trpný stav Karmy nazývám Osudem), což ale nestojí proti předchozímu, nýbrž se vhodně doplňuje. Svým způsobem ale souhlasím i s Maripose, která to bere pěkně od podlahy, že nic není osud, všechno si způsobujeme sami. Ano, ona to totiž v podstatě je pravda, ale způsobili jsme si to v předchozích životech, viz Karma. A tu bych rozdělil na tři fáze: Můžeme, musíme, nedokážem.
Ovšem, to říká Maripose dobře, v podstatě je Osud jen výmluva. Protože já ho při dostatečně projevené energii můžu přefázovat z oné kategorie "nedokážem" do oblasti "můžeme", ba dokonce při ještě hlubším pochopení stavu věcí mohu právě tohle zvolit jako svůj životní úkol a přiřadit ho do sféry "musíme". A odtud dostane všechno úplně nový rozměr.
Upravil(a) Crabat (29. 10. 2010 11:15)
Není tady
Tercila napsal(a):
No jo, holky, ale co s tím, když vyjdete z domu a spadne na vás taška ze střechy? Nikoliv nákupní...
Terci,
veci jsou hodne propletene a chapt vsechny souvislosti je velice tezky ukol.
Ten clovek ktery nasloucha hlavu intuice,je bdely,pozorny k vjemum,na toho taska ze strechy nespadne.
Uz se jednou o tomhle tady na babi mluvilo. Ale reknu k tomu tonhle priklad. Jedeme s pritelem v aute,nahle zakricim stuj. Pritel se lekne a dupne na brzdu. Netusi proc ale pak pochopi. Pred nami spadl kud obrovske vetve v ukrutnem vetru. Intuice,naslouchani,kontakt s tim co nas presahuje,je to dokonce az za mysli,nebot mysl jako takova tohle nevymysli.
Tercila napsal(a):
A ještě jinak: taky si myslím, že jednání člověka formují jeho vlastní myšlenky, to jistě - ale PROČ má každý člověk jiné myšlenky? Ta diference je dána ČÍM? Tady bych viděla základ "praotázky".
Protoze kazdy ma svuj vyvoj.
Není tady
Crabat napsal(a):
Jasně Hir. S tím, co tu uvádíš, naprosto souhlasím. Ale všimni si, já také netvrdil, že tak to je, ale co se Ti Javena a Pavla snaží říct.
Bud klidny kamarade,ja si vsimam. pussa: Vim co rikas Ty,vim co rika nekdo jiny.
Crabat napsal(a):
Svým způsobem ale souhlasím i s Maripose, která to bere pěkně od podlahy, že nic není osud, všechno si způsobujeme sami. Ano, ona to totiž v podstatě je pravda, ale způsobili jsme si to v předchozích životech, viz Karma. A tu bych rozdělil na tři fáze: Můžeme, musíme, nedokážem.
Dokazeme vsechno,ale.......
Sam jsi psal tohle: "A naopak, jestliže odvahu po cestě ztrácí, to, co původně byl schopen ovlivnit, se posouvá do oddílu nedosažitelného."
Neni to pouze o odvaze,je to cely komplex a cela rada souvislosti. Ten kdo to zatim nedokaze ,ten to jednoduse nedokaze,pak mu nezbyva nez prijmout a pochopit ze skutecne vse je v jeho rukach,proste na nem.
Tyto sve nazory nemam ve svem prani nikomu vnutit (to pro pripad ze by nedko tento mylny pocit dostal) ,pouze je prezentuju. Tak jak to tu proste vsichni delame.
Není tady
Jo, já s tím souhlasím, jedná se o celou řadu souvislostí, nejen odvahu. Ale všimni si: Odvážnému štěstí přeje. A většinou to dokáže. Ale kdo to zatím nedokáže, než aby se tím týral a zničil si tak celý život, stačí, když řekne ono magické slůvko - Osud.
A takhle to celé vzniklo.
Není tady
Osud je něco, co volně plyne jako řeka. Avšak i ta sem tam narazí na nějakou překážku a mám možnost volby. Zakotvit ve slepém rameni, svou silou se prodrat vpřed a nebo v mírných zákrutech obtéci. Kudy poteče řeka?kdo to ví? někde tam nahoře si pramínek rozmyslel svou cestu. Někde tam pak dojde k záměru, že není důležité jak proplul, ale že na ní byl....
Není tady
Crabat napsal(a):
Jasně Tulipku. Však říkám, že tohle si každý v mysli vytváří sám. Je to dáno jeho poznáním, jeho odvahou, jeho schopností tvůrčím způsobem uvažovat. Ale každý máme nějaké hranice. Proto pro každého z nás existuje určitá oblast, kterou lze chápat jako Osudovou.
Tak s tím souhlasím
Není tady
Crabat napsal(a):
Jo, já s tím souhlasím, jedná se o celou řadu souvislostí, nejen odvahu. Ale všimni si: Odvážnému štěstí přeje. A většinou to dokáže. Ale kdo to zatím nedokáže, než aby se tím týral a zničil si tak celý život, stačí, když řekne ono magické slůvko - Osud.
A takhle to celé vzniklo.
Voila! Jak rekla uz motylkova - vymluvi se na osud.
Není tady
Osud si tvoříme teď, právě teď, když píšeme tato slova, teď, když plejeme zahrádku, teď, když jedeme autem do Pelhřimova, teď. A právě ta volba našeho nyní, teď- ta tvoří náš osud. Z krátkodobého i dlouhodobého hlediska. Zodpovídáme si za všechno, náš život je psaný podle našeho scénáře, celý jsme si stvořili i s těmi vedlejšími postavami, i s těmi negativními....a zda lidobře? špatně? kdo ví ? tak nelitujme..
Není tady
Jo, odvážnému štěstí přeje neboli odvážnému se vrací plody jeho odvahy 
Není tady
Tercila: A ještě jinak: taky si myslím, že jednání člověka formují jeho vlastní myšlenky, to jistě - ale PROČ má každý člověk jiné myšlenky? Ta diference je dána ČÍM? Tady bych viděla základ "praotázky".
hirondel: Protoze kazdy ma svuj vyvoj.
To ano, Hir, vývoj jasně. Ale proč tak a zrovna tak diferencovaně?
Proč je někdo nastavený tak, že si oblíbil okopávání zahrádky v klidu a druhý nemůže žít bez rušného KFC?
Není tady
hirondel: jsem presvedcena ze nic neni predurceno. Je to vsechno mechanismus manifestujici se skrze mysl.
Potkava nas naprosto pouze to co jsme si svoji mysli vytvorili a pochopitelne ze to co jsme si vytvorili a tedy zmaterializovali
Podobnými debatami a názory už jsem se svými známými prošla, vcelku dokážu připustit, že mnoho životních zálkežitostí se zrovna na tomto základě může odehrát, ale pořád mi do toho nezapadá nějaký ten úraz.
JAK si mohly děti z mateřské školky přivodit v mysli to, že v době jejich vycházky do nich narazil náklaďák?
(4 mrtví).
Jak si manifestovaly skrze mysl.... jak si ve své mysli vytvořily.... jak si to ony samy zmaterializovaly...? 
Není tady
Aha.., aha.., a jsme u té Karmy.
Není tady
Crabat: Aha.., aha.., a jsme u té Karmy.
Karma není dokazatelná.... připadá mi to jako psychologická hra: abychom se z té hrůzy nezhroutili, řekneme si, jojo, to byl osud, to byla karma...atd...
Je pravda, že když to pozůstalým pomůže, proč ne.
Ale je to jen dobrá psychologie, nic dokazatelného...
A možná že není v životě potřeba důkazů, když stačí víra.
Kdoví.
Není tady
Terci, Karma není totéž co Osud. Pozor, nezaměňovat tyto pojmy. Karma je tvárná a můžeme do ní vstupovat, vhodným jednáním ji pozměnit a pokud ještě nezačala, jestliže mezitím změníme svůj postoj k věci, nemusí vůbec nastat. Zatímco Osud.., no.., vždyť jsme o tom tady celou tu dobu mluvili.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
