To je jednoduché, Osud sú karty, ktoré dostaneš na ruku, a ty si môžeš hru rozohrať sama - ale len s tým, čo máš na ruke, a podľa daných pravidiel. No mne to nepripadá ako málo.

Adelle napsal(a):

http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=34991  ať je co pročítat, než se tady někdo vyjádří

Děkuju za odkaz, Adelle

Karma je to co zde máme tvořit, naše karma je plně v našich rukou a jen v našich a my taky máme moc ji měnit. Osud jako něco co nemohu ovlivnit, změnit, tedy nelze nazývat karmou v tom smyslu o němž se vyjádřil Crabat = jako něco za co nikdo nemůže.

mariposa napsal(a):

Na jiném vlákně (fóru) mě zaujala Crabatova věta: "Je to zkrátka Osud. Za který nemůže ani on, ani Ty".

Kdyz jsi to sem hodila do placu,kde si to muzu precist? Takhle to zni dost divne- vytrzene z kontextu.

Za sebe odpovidam ze nevim co znamena pojem osud.

hirondel napsal(a):

mariposa napsal(a):

Na jiném vlákně (fóru) mě zaujala Crabatova věta: "Je to zkrátka Osud. Za který nemůže ani on, ani Ty".

Kdyz jsi to sem hodila do placu,kde si to muzu precist? Takhle to zni dost divne- vytrzene z kontextu.

Za sebe odpovidam ze nevim co znamena pojem osud.

To je moc pěkná odpověď, hirondel. Tvý názory a tak se mi moc líbí. Jsi fajn.

Jak už tady padlo, dostaneš do ruky karty. Asi ty karty musej mít nějakou svou příčinu. Malá odbočka - někdo udělá něco špatného a ihned dostane facku. Jinej udělá to samé, ale jako by se nic nestalo. Když malej klučina sestřičce sní všechny čokoládky v adventním kalendáři - tatínek mu dá nazadek a řekne mu, že to se nedělá. No a ten dospělej uličník dostane taky pár nazadek, ale třeba až později (třeba za pár let, třeba v jiném životě), ale je to pro něho nejen že potrestáním, ale také je to pro něho něco  dobrého, třebaže se mu to nelíbí, protože je mu řečeno, že dělá či dělal něco špatně... (třeba to byl bordelář aj. ) Tak nějak si myslím, že člověku se některé věci z minula promítnou do karet, se kterými se rodí a taky u kterého stolu. Mně osobně se osud nejvíc pojí s něčím minulým (musí tam být příčina), přítomnost převážně jako svobodná vůle (?). Napadá mě věta na závěr: Naším společným osudem je návrat k tomu nejvyšímu.

Upravil(a) giorgino (28. 10. 2010 16:37)

hirondel napsal(a):

giorgino napsal(a):

Tak nějak si myslím, že člověku se některé věci z minula promítnou do karet, se kterými se rodí a taky u kterého stolu.

Takze osud znamena pricinu a dusledek? 
Pokud ano,pak to znamena ze je to pouze o tom jak se pricinime k dusledkum a tedy jak budeme zit tady a ted.   

Já nevím, co to osud je, a proto se mi moc líbila ta tvá věta. Každej si asi něco myslíme. Ty karty někdo či něco rozdává a asi ne náhodou. Člověk může být směrovanej (a může se něco předurčeného stát, třeba dostane trojici karet stejného čísla a má velkou pravděpodobnost, že v životě zahraje poker, a sice čtveřici). ale ty karty se nehrajou sami a někdo je hraje (a člověk má svobodnou vůli). Kdyby nebyl hráč.....

Upravil(a) giorgino (28. 10. 2010 17:03)

Selima napsal(a):

mariposa napsal(a):

A jaká jsou ta pravidla, Sel?

Pre každého iné, samozrejme, a pár základných je spoločných. Čo konkrétne ťa zaujíma?

Už jsi mi odpověděla, Sel

Ale kedy a ako sa ti to vráti, to neovplyvníš. A nemyslím, že by sa hoci karty v rukách ocitali úplne náhodne. Úplná náhoda podľa mňa neexistuje.

Osud je, dle mě, to, co tě zkrátka potká, ať děláš, co děláš - nemineš to. Jako překážková dráha - ne překážky jako překážky, spíš body na trase, ale bodová dráha je blbost. Jdeš a máš před sebou ty body, ale na tobě je s kým a jak k nim dojdeš, co s nimi uděláš, jak je zpracuješ...
Já třeba vím, že jsem měla potkat manžela. Ale já si ho nemusela brát, mít s nim děti - to byla moje volba. Mohla jsem udělat cokoli a já udělala, co jsem chtěla.
To je jen příklad, nechci psát další věci, co jsem měla, podle mě, na trase. Jaký tam mám dál nevím, ale ty, co jsem měla - o těch mám zhruba přehled. Píšu zhruba, protože už se mi stalo, že jsem zjistila, že jeden z bodů, byl onen bod, aniž bych ho tehdy za osudový považovala - došlo mi to později. Ono to do sebe ve finále všechno pěkně  zapadá - i bez manžela bych došla k dalšímu bodu. To zjištění je až zarážející.

javena napsal(a):

Osud je, dle mě, to, co tě zkrátka potká, ať děláš, co děláš - nemineš to. Jako překážková dráha - ne překážky jako překážky, spíš body na trase, ale bodová dráha je blbost. Jdeš a máš před sebou ty body, ale na tobě je s kým a jak k nim dojdeš, co s nimi uděláš, jak je zpracuješ...
Já třeba vím, že jsem měla potkat manžela. Ale já si ho nemusela brát, mít s nim děti - to byla moje volba. Mohla jsem udělat cokoli a já udělala, co jsem chtěla.
To je jen příklad, nechci psát další věci, co jsem měla, podle mě, na trase. Jaký tam mám dál nevím, ale ty, co jsem měla - o těch mám zhruba přehled. Píšu zhruba, protože už se mi stalo, že jsem zjistila, že jeden z bodů, byl onen bod, aniž bych ho tehdy za osudový považovala - došlo mi to později. Ono to do sebe ve finále všechno pěkně  zapadá - i bez manžela bych došla k dalšímu bodu. To zjištění je až zarážející.

Javeno, já například si velmi přála najít chlapa, který by mi seděl, který by ke mě pasoval. Prostě jsem si to přála a ono se to stalo. Neříkám tomu osud, říkám tomu vlastní ovlivnění, vlastní řízení své reality. Kdybych se možná naopak strachovala, že potkám nějakýho surovce a bála bych se toho tolik, že bych tomu uvěřila, že se mi to stane, tak je dost možný, že bych ho opravdu potkala, protože bych si ho k sobě svým myšlením "přivolala". Takhle jsem si ale přivolala toho skvělýho chlapa a je to fajn Nemyslím si, že se to stalo bez mého přičinění - protože já si to přála, takže moje myšlenka se zhmotnila, stalo se po čem má duše toužila

Upravil(a) mariposa (28. 10. 2010 20:24)

javena a mariposa - to o těch vašich manželech nebo prostě chlapech, osudech a zhmotnění se vašich myšlenek, to se čte hezky. to máte dobrý. zrovna jsem si vzpomněl na Vilemínu, té asi taky zhmotnila myšlenka, vždyť jo.

a my ostatní co jsme sami, můžeme na dobrou noc objímat plyšovýho medvídka, milovat Boha a směřovat cit k němu (teda komu vyhovuje cesta lásky). milovat lidi a Boha je fajn.

Upravil(a) giorgino (28. 10. 2010 20:45)

giorgino - já si nepřitáhla vždycky jen to dobrý, Vilemínu jsem jen přelítla ze začátku, takže co se jí zhmotnilo netuším a momentálně se tulím k plyšákovi. Ale tak nějak cítím, že je to můj momentální osud. Nechávám se jím vést, naprosto důvěřuju svému instinktu, že je to tak správné a až přijdu k dalšímu bodu na mé trase, budu jednat tak, jak mi přijde vědomě nejlepší. A vím, že abych to tak udělala, musím teď nějakou dobu plyšákovat.

giorgino napsal(a):

a my ostatní co jsme sami, můžeme na dobrou noc objímat plyšovýho medvídka, milovat Boha a směřovat cit k němu (teda komu vyhovuje cesta lásky). milovat lidi a Boha je fajn.

 
Nejsem sama ale plysoveho medvidka take objimam. Miluju jeho,miluju Tebe ,miluju sebe,miluju lidi =miluju Boha.
No proste kdo miluje, vsechno, Boha-ten neni nikdy sam.