29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ja na chválu bohužiaľ nie som zvyknutá , takže mi ani veľmi nechýba, ale určite poteší. A pri bývalom to bola súčasť nášho problému: obaja sme striehli na pochvalu toho druhého ako kura na sopeľ, ale obaja márne...
Tak nejako som čakala, že vyjadrí radosť alebo uspokojenie nad tým, že mu pomáham vychovávať syna a udržiavať domácnosť, ale on vyhlásil, že to predsa robím úplne dobrovoľne, tak jaképak copak.
No a mne potom tiež už nešlo cez pysky chváliť ho
, hoci inak chválim rada, úprimne a výdatne. Momentálne sa s priateľom skôr príležitostne pochválime za drobné pozornosti
, ale dobre to padne.
Upravil(a) Selima (26. 10. 2010 13:46)
Není tady
ano, já i manžel tuto potřebu máme a vzájemně si ji dopřáváme a vůbec to není o zvyku, nebo neupřímnosti.
Pro mě je pochvala i velkou motivací " tak jen houšť a větší kapky"
chválím hodně i děti, protože jako dítěti se mi toho nedostávalo tolik
Není tady
Mně můj muž nechválí skoro vůbec. Z hlediska např. vaření je to pro naprosto demotivační. Neslyším ani "bylo do dobré".
Jinak je skvělý a pozorný, ale toto prostě neumí.
Není tady
To já mám potřebu pochvaly velikou, nepamatuji se z dětství, že by mně doma někdo pochválil, spíš se poukázalo na to, co dělám špatně. Manžel moc často nechválí, občas poděkuje za oběd, to spíš já chválím, děkuju, prosím. No tak se chválím sama.
Není tady
Ametyst napsal(a):
Potřebu ocenění máme asi všichni. A od partnera potěší nejvíc, to se ví.
Takže ano, mám potřebu být chválena i od partnera.
Ja tuto potrebu nijak zvlast nepocituji .
Není tady
U mě se to v čase a s věkem mění.
Vystačím si do velké míry sám. Ale musím otevřeně říct, že mi to dělá velmi dobře, když mě partnerka ocení a pochválí. A na rozdíl od Venuše mi nevadí ani vyložené lži (tzv. neupřímné pochvaly). Prostě ta slova působí dobře a hotovo :-)
Já jsem nebyl moc zvyklý chválit, ale díky propracovanému způsobu lichotek (co jsem používal vůči ženám, v práci a v sociálním styku s ostatními lidskými jedinci) to pro mě nyní není problém (aby mi to v hlavě seplo).
A pak musím říct, že u žen v domácnosti s malými dětmi snad ani nejde o pochvalu, ale přímo o obdiv. Samozřejmě posuzuji podle sebe a existuje tisíce a miliony mužů, co zvládají multitasking (více věcí najednou i s malým dítětem v náručí), ale já se jen divím, jak to naprostá většina žen zvládá. Opravdu. I když mi nedělá problém, jak jsem si vyzkoušel, starat se o syna celý den, tak se to nedá srovnat dlouhodobou každodenní starostí. To je uplne jiná liga. Já si chodím do práce prakticky odpočinout od toho řvaní synáčka, kdežto žena je s ním celý den...a pak i v noci (i když se střídáme).
PS: koupání dětí nepovažuji za pomoc, to je jen hra, kterou si my muži velmi často užíváme. Pomoc považuji například za vstávání k přebalení a nakrmení v 01:00, 03:00 a v 06:00 a mezitím přetrpět řvaní a pokoušet se dítě uspat. Aby se žena mohla trochu vyspat po náročném dni (kdy dítě také nechce spát).
Není tady
Jsem od partnera moc rozmazlená. Chválí a děkuje a chválí... Jsem rozmazlená až tak, že jsem si jednou uvědomila, že mě popudilo, když vstal a beze slova si po letech jen tak mimochodem přinesl sůl do jídla
. (Není to snad dost slaný??? Já že jsem tu chuť netrefila???)
Ne, vážně: od partnera je chvála moc prima, ale milionkrát víc mě potěšilo, když se dítě vyjádřilo: "mami, tati, já jsem tak ráda, že zrovna vy jste moji rodiče..." To je pro mě nade všecko.
Někdo tady psal, že u nich začíná být všechno samozřejmostí - tak to by se mělo rychle napravit, holky. Pochvalu a poděkování za jídlo považuji za projev nejen lásky, úcty nebo spokojenosti, ale i slušného chování. Nehledě na to, že ty pochvaly (vzájemné - mezi vámi) by měly slyšet i vaše děti.
Upravil(a) Tercila (27. 10. 2010 17:44)
Není tady
Tercillo,
krásně a pravdivě napsáno, bravo. Tak to má být :-)
Měj krásný podzim :-)
Není tady
Kara: Měj krásný podzim :-)
Myslíš podzim života? Děkuji.
Není tady
Já partnera nemám, ale myslím si, že chvály není nikdy dost v každém věku. Co víc by nás mělo motivovat než pochvala od milujícího člověka? Já to bohužel z dětství neznám. U nás se nechválilo a mluvilo se jen o nedostatcích. Vše ostatní byla samozřejmost. Což zrovna sebevědomí neposiluje. Až v dospělosti jsem občas slyšela od rodičů - proč jsi nedělala to a to, vždyť jsi v tom byla tak dobrá... A já si v duchu říkala - a proč mi to říkáte až teď?
Takže já syna od malička za každičký jeho úspěch a krůček kupředu chválím a chválila bych i partnera. Protože si myslím, že si to naše protějšky nejenom zaslouží, ale motivuje je to k tomu chovat se tak, aby byli chváleni. Nebo ne?
Není tady
Tercila napsal(a):
- tak to by se mělo rychle napravit, holky.
Pochvalu a poděkování za jídlo považuji za projev nejen lásky, úcty nebo spokojenosti, ale i slušného chování. Nehledě na to, že ty pochvaly (vzájemné - mezi vámi) by měly slyšet i vaše děti.
No já to taky považuju minimálně za slušné chování, ale zjistila jsem, že s tím nepohnu ani podobrém ani po zlém - již jsem partnerovi zcela upřímě řekla, že běda tomu, až se najde někdo kdo mě začne chválit
je to docela masírováné mého ega, protože jsem byla odmala chválená, obdivovaná, vše mi tak nějak šlo od ruky atd... nejvíc mě mrzí, že mě kvůli tomu přestává bavit vařit, protože nemám absolutně zpětnou vazbu..
Není tady
Tercila napsal(a):
Kara: Měj krásný podzim :-)
Myslíš podzim života?Děkuji.
Pokud to vezmeš tak, jak nádherně bylo včera, tak určitě Barvy, sluníčko a samý úsměv
Není tady
Pencila: ...., ale zjistila jsem, že s tím nepohnu ani podobrém ani po zlém - již jsem partnerovi zcela upřímě řekla, že běda tomu, až se najde někdo kdo mě začne chválit
Jojo, pořád říkám, že ideální je najít ideálního
. Máš pravdu, že s někým člověk prostě nehne... Je to tak. Je možné, že časem si zvykneš a absence pochvaly Ti ani moc vadit nebude, ale taky je docela možné, že po letech narazíš na chlápka, který chováním zastíní toho současného. Stává se to.
Judy, už jsem si při čtení tohoto vlákna uvědomila, že předchozí generace na pochvaly nebyla moc vysazená, to je pravda. Dnes se zpětně musím smát, když si vzpomenu, že pokud jsem něco dokázala, prohlásil táta svým typickým humorným způsobem: no vidíš, že nejsi žádnej malej blbec, případně no vidíš, nejsi tak blbá, jak vypadáš , ale zase je fakt, že projev je obvykle provázen i gestikou a mimikou a vůbec okolnostmi, takže jsem jeho radost postřehla a ta slova jako pochvalu skutečně brala
. Jeho způsob humoru mu zůstal dodnes: jak je možný, že je to jídlo tak dobrý, když jsi ho vařila TY?
Není tady
Kara: Pokud to vezmeš tak, jak nádherně bylo včera, tak určitě Barvy, sluníčko a samý úsměv
Dnešek mi připadal ještě nádhernější - užila jsem si volného dne úžasně. Sice na první pohled prací, ale pro mě to byl relax...
Není tady
Tercilo, píšeš o svém tatínkovi - . To mně zas taťka říkával, že jsem blbá, jak daleko vidím. Vzhledem k tomu, že jsem krátkozraká, to možná taky byla pochvala...
Není tady
javena napsal(a):
Nemám potřebu. Potěší to, to ano, ale pokud pochvala nepřijde, tak nic... Neznamená to nic, nebere mi to chuť ani motivaci. Když vařím, dělám to proto, že chci, nebo to nedělám... To samé úklid, péče o děti, když byly malé a vlastně i teď, o sebe... cokoli... dělám to především kvůli sobě, ne proto, aby mě někdo chválil...
Raději to cítím.
ja teda varim, protoze musim , bohuzel.
Není tady
Grainne napsal(a):
javena napsal(a):
Nemám potřebu. Potěší to, to ano, ale pokud pochvala nepřijde, tak nic... Neznamená to nic, nebere mi to chuť ani motivaci. Když vařím, dělám to proto, že chci, nebo to nedělám... To samé úklid, péče o děti, když byly malé a vlastně i teď, o sebe... cokoli... dělám to především kvůli sobě, ne proto, aby mě někdo chválil...
Raději to cítím.ja teda varim, protoze musim , bohuzel.
Proč musíš - když nechci, máme chleba s co dům dá... Ale já vařím ráda a dětem (i manželovi) většinou moc chutná/ lo, takže nechci povětšinou jen, když nestíhám.
Není tady
javena napsal(a):
Grainne napsal(a):
javena napsal(a):
Nemám potřebu. Potěší to, to ano, ale pokud pochvala nepřijde, tak nic... Neznamená to nic, nebere mi to chuť ani motivaci. Když vařím, dělám to proto, že chci, nebo to nedělám... To samé úklid, péče o děti, když byly malé a vlastně i teď, o sebe... cokoli... dělám to především kvůli sobě, ne proto, aby mě někdo chválil...
Raději to cítím.ja teda varim, protoze musim , bohuzel.
Proč musíš - když nechci, máme chleba s co dům dá... Ale já vařím ráda a dětem (i manželovi) většinou moc chutná/ lo, takže nechci povětšinou jen, když nestíhám.
to my mame take vetsinou, ale obcas uvarit musim , treba o vikendu.
Není tady
Grainne napsal(a):
javena napsal(a):
Grainne napsal(a):
ja teda varim, protoze musim , bohuzel.Proč musíš - když nechci, máme chleba s co dům dá... Ale já vařím ráda a dětem (i manželovi) většinou moc chutná/ lo, takže nechci povětšinou jen, když nestíhám.
to my mame take vetsinou, ale obcas uvarit musim , treba o vikendu.
Aha, tak o víkendu stíhám a baví mě to. Jenže já některý víkendy nevařím, protože jsou děti pryč, tak se vyloženě těším, že si dáme do trumpety a vymýšlíme, co budeme papat. Když jsou třeba dva víkendy po sobě pryč, strašně si to užívám, že si dáme baštu... Nicméně i o víkendu jsem schopná někdy nechtít. Většinou, když jsou doma víc víkendů po sobě... to mě pak moc nebere, že jo... večeře, snídaně, vymyslet, co na svačinu... a ještě víkend... a to pak pádíme do pizzerie nebo na čínu...
Já nemám ráda žehlení - to je peklo. Skoro vůbec nežehlím a vždycky jsem se k tomu nutila - brr. Ale pak jsem si řekla, že budu žehlit jen, když budu chtít a tak to dělám a až se divím, že si někdy stoupnu k tomu prknu a s takovou láskou žehlím ty zmuchlaný hadry, že to, upřímně řečeno, sama tak trochu nechápu. Když chci, tak mě to baví. Když ale takhle sáhnu do šuplete a triček málo - musím fakt najít čas, kdy chci žehlit. Takže občas projedu komodu jen tak, abych odhadla, kdy se mám začít chystat, že budu chtít žehlit...
Není tady
Judyna: Tercilo, píšeš o svém tatínkovi - . To mně zas taťka říkával, že jsem blbá, jak daleko vidím. Vzhledem k tomu, že jsem krátkozraká, to možná taky byla pochvala...
Stoprocentně byla!!!
Copak naši tatínci...
Není tady
Teda... samé rady do života :-)) Já bych ty chlapy kopla! :-)
Není tady
javena napsal(a):
Grainne napsal(a):
javena napsal(a):
Proč musíš - když nechci, máme chleba s co dům dá... Ale já vařím ráda a dětem (i manželovi) většinou moc chutná/ lo, takže nechci povětšinou jen, když nestíhám.to my mame take vetsinou, ale obcas uvarit musim , treba o vikendu.
Aha, tak o víkendu stíhám a baví mě to.
Jenže já některý víkendy nevařím, protože jsou děti pryč, tak se vyloženě těším, že si dáme do trumpety a vymýšlíme, co budeme papat. Když jsou třeba dva víkendy po sobě pryč, strašně si to užívám, že si dáme baštu... Nicméně i o víkendu jsem schopná někdy nechtít. Většinou, když jsou doma víc víkendů po sobě... to mě pak moc nebere, že jo... večeře, snídaně, vymyslet, co na svačinu... a ještě víkend... a to pak pádíme do pizzerie nebo na čínu...
Já nemám ráda žehlení - to je peklo. Skoro vůbec nežehlím a vždycky jsem se k tomu nutila - brr. Ale pak jsem si řekla, že budu žehlit jen, když budu chtít a tak to dělám a až se divím, že si někdy stoupnu k tomu prknu a s takovou láskoužehlím ty zmuchlaný hadry, že to, upřímně řečeno, sama tak trochu nechápu. Když chci, tak mě to baví. Když ale takhle sáhnu do šuplete a triček málo - musím fakt najít čas, kdy chci žehlit. Takže občas projedu komodu jen tak, abych odhadla, kdy se mám začít chystat, že budu chtít žehlit...
Tak žehlení je asi jediná domácí práce, která mi nevadí . uplně nejvíc nesnáším luxování.
Není tady
Grainne: Tak žehlení je asi jediná domácí práce, která mi nevadí . uplně nejvíc nesnáším luxování. Tak já to mám přesně opačně.
Deset let jsem luxovala téměř denně (kvůli psím chlupům), tak mi to nějak přirostlo k srdci, že mi dnes luxování vůbec nevadí, naopak - já se při tom hučení a lezení po čtyřech docela odreaguju .
Žehlení už téměř vypouštím. Sedět u toho nedokážu, to nemám ten "rozmach" a stání mi vadí.
V návaznosti na téma chválení: za vyžehlené věci rodinka poděkuje, zato luxování probíhá coby činnost neviditelná .
Není tady
Kara napsal(a):
Teda... samé rady do života :-)) Já bych ty chlapy kopla! :-)
A všechny ty rady si holky pamatují do dnes :-))
Není tady