29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
..nebo si dokážete vystačit s oceněním sebe sama ? Jako jasně, že každého potěší, když mu řekne doma přítel/manžel, ten oběd byl dnes dobrý atd. Každá z nás určitě ráda slyší od protějšku, když nám řekne, jak nám to sluší....atd.atd.... ale ptám se, zda to opravdu potřebujete, pro svou vlastní pohodu... vím, že se tu dozvím, že je to zas a jen otázka seběvědomí, přesto, když tohle pominu, máte tu potřebu?
Já ano, a zjistila jsem, že teď když jsem na mateřské, tak ještě více...stálá péče o mimčo, a víceméně se to z druhé strany partnera bere jako samozřejmá věc, vždyť on chodí taky do práce.... Ne, že by mi nepomáhal, ale jen v rámci jeho omezeného času prací že....jako pravidelně se mnou koupe, když přijde domů, všechno jde stranou a je s prckem, udělá si čas, když potřebuju někam zajít.... ale to ocenění "mé práce" prostě chybí...
Asi se zas ozývá dítě ve mně.... u nás se moc nechválilo, a já si vzpomínám, jak jsem úplně jako děcko žíznila po slovech uznání a pochvaly, většinou se ale poukazovalo na to, co je špatně, co se musí zkritizovat
Možná proto ta potřeba - uvědomuji si to, ale stejně mě to zajímá, jak to je jinde
Není tady
jé koukám, že tady je už chválící vlákno od Selimy , jsem si všimla až teď
Upravil(a) Račice dračice (24. 10. 2010 11:04)
Není tady
Potřebu ocenění máme asi všichni. A od partnera potěší nejvíc, to se ví.
Takže ano, mám potřebu být chválena i od partnera.
Není tady
Nemám potřebu být chválena. Ale čas od času se ptám, jestli manželovi mé kulinářské výtvory chutnají, když je sní a poté nehne ani brvou. . Když mu pak vynadám, že se nevyjádří, tak prohlásí: Mámo od tebe je všechno dobré, tak co tě mám pořád chválit, vždyť to přece víš..... U nás je to spíš naopak, když mu něco nechutná, nebo to není to pravé ořechové, tak to řekne. Takže když se u nás mlčí, je to pochvala
.
Není tady
Račice, možná jde u tebe o potřebu uznání obecně od druhých - a protože je na mateřské stabilněji poblíž hlavně ten partner, čekáš to od něho, je to možné? Že nejde jenom o partnera?
Pochvala, uznání a ocenění od druhých je důležité. Základní, z nitra pramenící sebedůvěru to nenahradí, ale ani jí to neublíží, je to prostě trochu jiný zdroj a myslím, že každý z nás potřebuje čerpat z více zdrojů.
S partnerem se doma chválíme dost a děkujeme si, i za "samozřejmosti" a "maličkosti". Já sama děkuju i pračce, že vyprala, natož lidem okolo sebe, proč by měl partner být výjimka. Chvilku trvalo, než se naučil vyjadřovat ocenění, naštěstí ho neurazily ani velmi návodné postupy, kdy jsem ze začátku prostě řekla i s odpovídající intonací, co bych chtěla slyšet, a on se prostě časem chytil. Asi to není ideální začínat zkoušet v době, kdy visí ve vzduchu nějaká napruženost, ona i jen špetka ironie v hlase umí celou věc zkazit, ale zase je dobré brát to trochu s lehkostí a hravě
Není tady
Potřebuju ústní ocenění od manžela, a sama mu je taky dávám. Nestojí a nepadá na něm moje sebevědomí nebo sebehodnocení, ale je pro mě přirozenou součástí vztahu. Tak jako on ocení, když uklidím, povede se mi buchta nebo večeře, já ho chválím když mi řekne, co dělal v práci a co se mu povedlo. Nemám to zaškrtnuté v hlavě jako "je to chlap, musím ho chválit", ale je to pro mě přirozené, protože si ho vážím za to, jak v práci maká a jak je zodpovědný tak, že si ho chválí šéfové i zákazníci.
Čas od času z něj vypadne i hodnocení že "mi to sluší", a to mám moc ráda.
Neberu takové to "vždyť to víš, tak ti to nemusím říkat". To bychom si nemuseli nikdy říkat nic pěkného, ani, že se máme rádi - ale pro mě jsou slovní projevy něčím, co dělá vztah hezčí, milejší. Kdo jiný by mi to měl říkat, když ne manžel?
Není tady
Adelle, ne, nejde o lidi obecně, jde o partnera...nepotřebuji uznání druhých, na tom mi nějak nesejde, když nad tím přemýšlím, cítím to taky tak, jak psala Ronja...jen u nás vše začíná být nějak samozřejmostí..
Není tady
Cítím to také podobně jako to popsala Ronja.
A navíc si myslím, že člověk potřebuje a velmi rád slyší ocenění nejen od svých protějšků, ale i od ostatních lidí, na kterých mu záleží, a třeba i od anonymní veřejnosti (třeba u nějakých zrealizovaných projektů apod.).
Myslím si, že potřeba ocenění je naprosto přirozená lidská potřeba a že vůbec není omezená věkem.
K tomu mám čerstvou zkušenost: Pro knihu, kterou píšu, potřebuji i nějaké informace od pamětníků. Tento víkend jsem navštívila 89letého pána s prosbou o jeho vyprávění (mimochodem - setkání s ním byl pro mě úžasný zážitek). Byl neuvěřitelně potěšen, to na něm bylo vidět. Vnímal to jako velké ocenění, že jeho práce, a jeho zkušenosti a vzpomínky někoho zajímají a že bude vyfocen a zmíněn v knize.
V jediný moment jeho vyprávění ale jeho oči velmi posmutněly, a to tehdy, když vyprávěl, že když odcházel do důchodu, všem ostatním čerstvým důchodcům dali odměnu (jak bylo v jeho podniku zvykem), jen jemu ji zdržovali, nechtěli dát, v podstatě ho tím šikanovali za jeho celoživotní odlišné politické postoje a tudíž i neshody s jeho angažovaným šéfem.
Tato příhoda proběhla před skoro 30ti lety. Ale bylo vidět, jak to toho pána velmi vnitřně zasáhlo, takovéto "poděkování" ( ) za skoro půl století práce jako špičkový odborník.
Ocenění si člověk dlouho pamatuje a křivdu bohužel také...
Souhlasím s holkama, myslím, že člověk je tak nastavený a každopádně ho to potěší a motivuje
Tak třeba zvláštní pro mě bylo, když jsem např. uvařila bezva baštu, přítel se olizoval až za ušima, ale po vylízání talíře neřekl ani slovo. Až v průběhu času mi došlo, že je to výchovou - zatímco u nich doma bylo zvykem prostě odložit talíř beze slova, v mojí rodině jsme chválili, kritizovali, vymýšleli atd. Podle mě to k člověku patří a láska prochází žaludkem, že jo :-)
Není tady
Nemám potřebu. Potěší to, to ano, ale pokud pochvala nepřijde, tak nic... Neznamená to nic, nebere mi to chuť ani motivaci. Když vařím, dělám to proto, že chci, nebo to nedělám... To samé úklid, péče o děti, když byly malé a vlastně i teď, o sebe... cokoli... dělám to především kvůli sobě, ne proto, aby mě někdo chválil...
Raději to cítím.
Není tady
Mám potřebu být pochválena. Nemusí to být často, za všechno a pořád.............pro partnera i děti ráda uvařím uklidím, napeču, ale čas od času potřebuju zpětnou vazbu - že ví o tom, že to pro ně dělám ráda a umí to ocenit. Mně samotné nedělá problém pochválit něčí i samozřejmou práci, tak proč si to taky občas neužít. Naštěstí manžel to ví a chválí
Upravil(a) jaspinn (25. 10. 2010 10:50)
Není tady
Nikdo mě tak nepochválí, jako já sama...
Ale vážně - jednak jako nepříliš chválené dítě dodnes chválu nerada poslouchám, jednak se pochvala dá vyjádřit i jinak, než slovy.
Není tady
Mam pochvalu rada, pokud je uprimna!!!
Treba kdyz mi pritel rekne, ze mi to slusi a mysli si pravy opak, jen aby mi udelal radost.
Tak to pak radsi nic!
Není tady
Adelle napsal(a):
Račice, možná jde u tebe o potřebu uznání obecně od druhých - a protože je na mateřské stabilněji poblíž hlavně ten partner, čekáš to od něho, je to možné? Že nejde jenom o partnera?
Pochvala, uznání a ocenění od druhých je důležité. Základní, z nitra pramenící sebedůvěru to nenahradí, ale ani jí to neublíží, je to prostě trochu jiný zdroj a myslím, že každý z nás potřebuje čerpat z více zdrojů.
S partnerem se doma chválíme dost a děkujeme si, i za "samozřejmosti" a "maličkosti". Já sama děkuju i pračce, že vyprala, natož lidem okolo sebe, proč by měl partner být výjimka. Chvilku trvalo, než se naučil vyjadřovat ocenění, naštěstí ho neurazily ani velmi návodné postupy, kdy jsem ze začátku prostě řekla i s odpovídající intonací, co bych chtěla slyšet, a on se prostě časem chytil. Asi to není ideální začínat zkoušet v době, kdy visí ve vzduchu nějaká napruženost, ona i jen špetka ironie v hlase umí celou věc zkazit, ale zase je dobré brát to trochu s lehkostí a hravě
Ano, tak to nejsem sama, kdo děkuje pračce, Já jí říkám věci..třeba co ji čeká..apod ( i své postýlce, i domu, .. natož pak psům
Mě baví chválit, protože je to příjemné, tak jako reakce.
Už jsem to někdy psala, partner je z nechválící a nedárečkové rodiny a první má pochvala ho doslova zaskočila, až zčervenal (natož dreček jen tak..). Naučil se chválit časem postupně také, ačkoliv jsem neřekla, že by měl chválit. . Úplně mě zahřeje, když ho slyším chválit haranty -třeba za matiku. Potřebují to moc.
Přestože se chválím sama, vydatně, přesto ocením pochvalu od druhých. A nemůžu si pomoct, myslím, že nikdo nezůstane vůči upřímné pochvale netečný a nikdo vůči ní není imunní.
Není tady
venuše napsal(a):
Mam pochvalu rada, pokud je uprimna!!!
Treba kdyz mi pritel rekne, ze mi to slusi a mysli si pravy opak, jen aby mi udelal radost.
Tak to pak radsi nic!
A jak jsi na to přišla, že je jeho pochvala neupřímná? Kde bereš tu jistotu, že VÍŠ, co on si doopravdy myslí?
Chci tím říct - co když to on opravdu upřímně myslí, a ty jen kvůli své vlastní nespokojenosti se svou postavou, to automaticky bereš jako neupřímnou lichotku, a tím se možná ochuzuješ o radost z upřímně míněné pochvaly, a přítele svou reakcí (možná) od jakýchkoli dalších pochval odrazuješ?
A i kdyby si to opravdu nemyslel, tak pořád tu zůstává ta motivace - aby ti udělal radost. A to je důkaz toho, že mu na tobě záleží, že tě má rád,když ti chce dělat radost.
I to je přeci pořád velmi pozitivní, ne?
Taky si myslím to co Blossom. Třeba já bych si takové pochvaly vážila ještě víc, protože to, že mi ten druhý chce udělat radost je pro mě signálem, že mu na mě záleží. Třeba mě nejvíc potěšila pochvala na téma mého vzhledu od přítele, který mi řekl, že jsem krásná, když jsme se vraceli z hub z hustého jehličnatého lesa a když jsem se pak doma podívala do zrcadla, tak jsem se musela smát: byla jsem rozcuchaná, ušpiněná v obličeji, měla jsem na sobě nejhorší rifle, nejhorší bundu a gumáky.
Není tady
Pro mě osobně pochvala od partnera není důležitá. Mnohem důležitější jsou projevy jeho lásky ke mně, uvaří mi čaj, přinese kytičku jen tak (a že mi to trvalo než jsem ho to naučila ....), koupí mi něco dobrého. Jsou to malé milé drobnosti, které oceňuji spíš než slovní pochvalu. Mě osobně moc potěšilo a zahřálo u srdce to, když jsem měla virozu, červený napuchlý nos, nastydlá jako hrom, nemohla jsem mluvit, jen jsem sípala se belhala v noční košili a se šátkem kolem hlavy jako pirát a manžel mě objal a řekl, miluju Tě. Měla jsem z toho v krku knedlík.....
Vzhledem k tomu, že partnera doma za nic nechválili, tak to prostě neumí. Mě ano, ale časem zjišťuji, že pochvalu prostě nepotřebuji. Já přece sama vím, že jsem úžasná, že .
Není tady
Blossom napsal(a):
venuše napsal(a):
Mam pochvalu rada, pokud je uprimna!!!
Treba kdyz mi pritel rekne, ze mi to slusi a mysli si pravy opak, jen aby mi udelal radost.
Tak to pak radsi nic!
A jak jsi na to přišla, že je jeho pochvala neupřímná? Kde bereš tu jistotu, že VÍŠ, co on si doopravdy myslí?
Chci tím říct - co když to on opravdu upřímně myslí, a ty jen kvůli své vlastní nespokojenosti se svou postavou, to automaticky bereš jako neupřímnou lichotku, a tím se možná ochuzuješ o radost z upřímně míněné pochvaly, a přítele svou reakcí (možná) od jakýchkoli dalších pochval odrazuješ?
A i kdyby si to opravdu nemyslel, tak pořád tu zůstává ta motivace - aby ti udělal radost. A to je důkaz toho, že mu na tobě záleží, že tě má rád,když ti chce dělat radost.
I to je přeci pořád velmi pozitivní, ne?
Mozna je to tak. Ale stejne bych byla radsi, kdyby mi rekl pravdu.
Protoze moje figura je opravdu DES!!! Vzdycky mu rikam, jestli by nepotreboval silnejsi bryle....
Není tady
Trošku to vidím na rozdílné jazyky lásky, co myslíte?
Já jsem třeba hodně verbální typ, tak mě i pochvala potěší nejvíc slovní. Ale je pravda, že hezkými slovy se někdy pravda spíš zastírá než ukazuje, takže chápu, že sposuta lidí jim tak docela nevěří.
Není tady
Adelle přesně to jsem chtěla napsat - že to je o jazycích lásky
My nemáme ani jeden verbální projevy jako hlavní jazyk, ale používáme je. Chápu, že někomu jsou ukradené a jiný po nich naopak prahne, blbý je, když se takoví dva sejdou v jednom vztahu
Není tady
Blossom napsal(a):
A jak jsi na to přišla, že je jeho pochvala neupřímná? Kde bereš tu jistotu, že VÍŠ, co on si doopravdy myslí?
Chci tím říct - co když to on opravdu upřímně myslí, a ty jen kvůli své vlastní nespokojenosti se svou postavou, to automaticky bereš jako neupřímnou lichotku, a tím se možná ochuzuješ o radost z upřímně míněné pochvaly, a přítele svou reakcí (možná) od jakýchkoli dalších pochval odrazuješ?
venuše napsal(a):
Mozna je to tak. Ale stejne bych byla radsi, kdyby mi rekl pravdu. wink
Protoze moje figura je opravdu DES!!! Vzdycky mu rikam, jestli by nepotreboval silnejsi bryle....
Venuše,já taky jako skoro každá ženská na sobě vidím " nedostatky ",ale můj manžel ( a já mu to fakt věřím ) to vidí jinak. Nemyslím si,že mě chválí a lichotí mi jenom proto,aby mi udělal radost,ale protože to tak vnímá. Myslím si,že mě tak miluje,že mě opravdu vidí jako tu nejkrásnější bytost na zemi.
Ale,abych se držela tématu..... nemám vyloženě potřebu chvály,přesto je mi velmi příjemné,když pochválena jsem. Za cokoliv. Za dobrou večeři ( jako dnes asi před hodinou ), za to jaká jsem kočka,na kterou je pyšný ( jako v sobotu,když jsme jeli ke tchánovcům na oběd a já si na obličej nanesla různé barvičky )nebo za to,že jsem mu vyžehlila košile ( toho se asi dočkám zítra,páč hodlám žehlit.....). Manžel zkrátka ví jak potěšit, a i kdyby "taktizoval" tak to dělá dobře,funguje to,ale tohle už neřeším..........
Není tady
Potřebu přímo ne, ale potěší to. :-)
Není tady
Adelle, taky mě to napadlo .
Není tady
Mne manžel taky moc nechválí, spíše řekne, když něco není tak, jak by to dle něho mělo být.
Pravdou je, že jsem ráda, když náhodou nějaká pochvala z něho vyleze.
Není tady
venuše napsal(a):
Blossom napsal(a):
venuše napsal(a):
Mam pochvalu rada, pokud je uprimna!!!
Treba kdyz mi pritel rekne, ze mi to slusi a mysli si pravy opak, jen aby mi udelal radost.
Tak to pak radsi nic!
A jak jsi na to přišla, že je jeho pochvala neupřímná? Kde bereš tu jistotu, že VÍŠ, co on si doopravdy myslí?
Chci tím říct - co když to on opravdu upřímně myslí, a ty jen kvůli své vlastní nespokojenosti se svou postavou, to automaticky bereš jako neupřímnou lichotku, a tím se možná ochuzuješ o radost z upřímně míněné pochvaly, a přítele svou reakcí (možná) od jakýchkoli dalších pochval odrazuješ?
A i kdyby si to opravdu nemyslel, tak pořád tu zůstává ta motivace - aby ti udělal radost. A to je důkaz toho, že mu na tobě záleží, že tě má rád,když ti chce dělat radost.
I to je přeci pořád velmi pozitivní, ne?Mozna je to tak. Ale stejne bych byla radsi, kdyby mi rekl pravdu.
Protoze moje figura je opravdu DES!!! Vzdycky mu rikam, jestli by nepotreboval silnejsi bryle....
?ôžem ťa uistiť, že muži sa dívajú a vidia inak ako ženy... Niekedy si to ani neuvedomujú, ale je to tak. A potom, silné vyžarovanie prehluší aj drobné nedostatky...
Není tady