Krátkodobo je to podľa mňa OK, ale na nejaký dlhodobý až trvalý vzťah to nevidím. Resp. istý druh vzťahu áno, ale skôr kamarátsky ako partnerský... Ak vám to bude takto vyhovovať obidvom - tak prečo nie?

ja jsem mela vztah na dalku jen v ramci republiky, ale po roce a pul zasel na ubyte...ja si myslim, ze tohle se prekonat da, ale jen pokud mate spolecnou vizi, ze to takhle neni naporad, ale smerujete postupne ten vztah k nejakemu spolecnemu zivotu...asi sama citis, ze bys to nechtela takhle vest cely zivot..?

Nejde mi nereagovat, protoze mam doma Japonce taky. Seznamili jsme se, kdyz studoval v Evrope, ve Svedsku. Taky jsme si ze zacatku psali denne pres pocitac, parkrat si vzal dovolenou a prijel za mnou. Takhle jsme to vedli asi pul roku. Pak jsem s nim byla dva mesice v Japonsku, pak ctyri ve Svedsku a pak, kdyz dokoncil studium ve Svedsku, si me unesl do Japonska. Mela jsem tu vyhodu, ze jsem rok, nez jsem se s manzelem seznamila, japonstinu studovala, tak jsem pak nebyla hozena do vody. Musim te upozornit, pokud jsi jeste v Japonsku nebyla, ze v Japonsku se anglicky nedomluvis. V Tokiu, kde jsou na cizince asi nejvic zvykli, se na me obcas s lamanou anglictinou obratili, ale v Osace, kde zijeme, jsem bohuzel na nikoho anglicky mluviciho jeste nenarazila.

Jinak ten prvni pulrok bez sebe - my jsme celou dobu planovali spolecnou budoucnost, tesili se, az budeme uz porad spolu. Odpocitavali jsme oba doslova dny, az budeme zase pohromade. Takze prilis dlouho bez sebe, zvlast v te pocatecni zamilovanoti, bysme asi dlouho nevydrzeli. Je jasne, ze nekomu to tak vyhovuje, ale ja jsem to spis protrpela, nesoustredila se na nic, chodila jak telo bez duse, pamatuju, ze to bylo docela tezke. Vz ste spolu uz jak dlouho?

Sakuro, my to máme podobné, taky bychom nejraději byli spolu a občas nás to "odtržení" dost trýzní, ale nic jiného nám zatím nezbývá. Hlavně přes víkendy, když má člověk volno a čas nad tím smutnit a přemýšlet. To víš, že mi to moc nevyhovuje. I přesto to ale nechceme vzdát.
Přes týden oba pracujeme, celkem až do pozdních hodin, tak si to člověk tolik neuvědomuje, to ještě jde, jsme v kontaktu přes Skype a e-mail denně. Tenkrát to byl vlastně partner, kdo mě přesvědčil, že i takhle na dálku to má cenu, že se budeme vídat a že chce, abychom byli spolu. A zatím se ho to drží. :-)

Jsme spolu necelý rok, viděli jsme se v podstatě "jen" několik týdnů, ale jako bychom se znali už dlouho. Asi je to zatím taky ta zamilovanost, jsem si toho vědoma. Bohužel spolu nemůžeme strávit delší časový úsek, třeba několik měsíců, protože jsme limitováni pracovní dovolenou. Tak čekám, co bude dál, zatím máme rozplánované setkání na další půlrok (zní to docela šíleně:-)) a uvidíme se na Vánoce.

Já bych se pro něj klidně japonsky naučila, i s tím počítám, kdysi jsem několik měsíců studovala, ale jen jako volitelný předmět a teď na to nemám čas, protože se kvůli práci musím učit francouzsky. Takže jen jednou za čas na to zatím mrknu. :-( Je pro normálního smrtelníka možné se naučit komunikativně japonsky? :-)

Každopádně děkuji za zkušenosti, to je moc fajn, když člověk narazí na někoho s podobným příběhem.