mě ve výchově vždycky nejvíc pomohlo, že jsem si vzpoměla , co vadilo mě. Tomu jsem se snažila vyhnout ..a co naopak jsem postrádala...to jsem u svých dětí preferovala.
a na konec....synovi nesmím řikat Filousku , pač je velkej ( je mu 19 ) a je to trapný. ovšem na zavolání  " Mazlíčku" se ozve pokaždý a to klidně před kamarády i holčinou, co s ní chodí :-D .

helena napsal(a):

PPavlo - a ty jsi z uklízení nadšená??? Tak vidíš... http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

Helen, nikdy jsem nebyla. ale občas se přistihnu, že si u toho báječně srovnám myšlenky a že mi to zase až tak nevadí. není to pravidlo samozřejmě.
a ani nečekám, že u toho bude skákat blahem, že může uklízet. pro mě je hlavní, že to udělá, nemusím ho do toho dokopávat a dohadovat se, zbytečně se rozčilovat a tak vůbec

eremuruss napsal(a):

Jako diteti me taky chybel ten pocit od rodicu,ze me maji radi.Neexistovalo zadne obejmuti natoz pusa.Svym detem jsem se snazila dat vse co ja jsem nemela.Objimala a pusinkovala jsem je neustale,az me kamaradka rekla,ze objimam a mazlim se s detma,protoze nemam chlapa a me to pry chybi.Ona to pry nedela.
Syn se mnou chodil za ruku jeste ve 12 letech,Pak prisla puberta a od te doby se vse zmenilo,zadne mazleni,kdyz ho pohladim po vlasech tak ucukne a nastvane rekne,co delas.Zadne popovidani proste nic.Dcera ktera je pomalu plnoleta se se mnou take neobjima,ale sveruje se me ma me jako kamaradku.Tam si myslim,ze je vztah v poradku.

Erem, vidím velkou podobnost mezi našimi syny: Můj syn byla jako dítě velmi komunikativní, strašně rád si se mnou povídal, a byl hodně mazlivý. Jak píšeš ty - ještě tak ve 12ti letech se přišel pomazlit, a to dokonce i když jsme byli někde na návštěvě, za projevy citu se vůbec nestyděl. A to nemluvím o tom, kolik mám schovaných dopisů z doby, kdy se tak sorva naučil psát, s vyznáními Mami, mám tě rád (a srdce propíchnuté šípem u toho .
No a pak přišla puberta, on tak nějak zmlknul, nebyly s ním sice žádné výraznější problémy, ale od té doby toho doma moc nenamluví. A od puberty se jakýmkoli dotekům víceméně vyhýbá. Dost dlouho mi trvalo, než jsem si na tu změnu  zvykla. Ale naštěstí přes tu nekomunikativnost jasně v hloubi duše cítím, že mě má hodně rád.
A když byl loni přijatý na uměleckou školu svých snů, a umístil se v talentovkách 4. ze 60, nějak spontánně jsem ho chtěla obejmout, měla jsem obrovskou radost. No, a on se tak nějak odtáhl, prostě pochopila jsem, že mu to není příjemné. Tak to respektuji. Vím, že takto to mají i mnozí synové mých kamarádek. Asi je to normální.
Já si myslím, že ta mazlivost a komunikativnost mu určitě zůstala, ale prostě to teď projevuje už holt jiným směrem (= ke své dívčině, u se kterou už víceméně druhý rok bydlí ).

A dcera měla pubertu bouřlivou - odmlouvací, hádací, byla to hrůza. Ale když puberta přešla, tak jsme se k sobě psychicky vrátily, hodně si povídáme o životě, vidím, že ona o to má zájem, a dokonce jsem pochopila, že má hodně zájem právě i o to objetí (třeba když se na nějaký čas loučíme a nebo se zas vítáme).

Každé dítě je jiné. Proto je třeba některé dítě objímat, a jiné zas objetími neotravovat. Aspoň tak to máme u nás.

Upravil(a) Blossom (24. 10. 2010 19:24)

Mikeš napsal(a):

Nicolas napsal(a):

Zajímalo by mě, co pro vás znamená termín "být dobrým otcem". Já to nějak nemohu uchopit.

Copak, Nicku? Chystáš se usadit a založit rodinu?

Mikeši, kde ses půl roku flákal?   Já jsem si na tebe tuhle vzpomněla, a říkala jsem si, co se s tebou asi stalo, že se tu takovou dobu neukázal! Tak vítej zpět, s tebou tu bude veseleji.

A přečti si tedy vlákno raděj od začátku , Nicolas se k ničemu nechystá, Nicolas koná, a už nějaký čas tím usazeným a dobrým otcem je.

Selima napsal(a):

Som - ale ešte dodám, že o nás sa vcelku vedle postarať aj otec, aj starí rodičia, ale ad jedlo: Keď mama odišla (v mojich necelých piatich rokoch) na pol roka do ZSSR - pracovne - pamätám si, že sme mali donekonečna vajíčka, až som skoro začala kotkodákať. Až keď s amilovlai staré mamy, bolo občas na jedenie aj niečo iné . Otec zvládal a zlvádol kadečo, ale variť nevedel a nevie dodnes. Nielen pre miminá, ani pre dospelých - nežrala to ani naša mačka.

Pro mimina a pak pro babičky je vaření šíleně těžké. Naštěstí děti mívají v oblibě rohlíky a babičky věnečky :-)

Nicolas napsal(a):

Kdybys nevyš.ukával kolem dokola a občas se podíval do diskusních fór, tak bys to věděl - že se nám narodil cca před měsícem a půl synáček

Jééé, tak to gratulujuuuu

Nico, při třetím, čtvrtým děcku už ti to ani nepřijde...

Náhodou, Sel, dvojčata jsou lepší, než dva haranti do roka za sebou. Znám oboje, můžu posoudit.

Nicolas napsal(a):

I když až teď nahlížím pod pokličku významu slov "nevyspat se" :-)

V tomhle jsme my měli kliku - kluk spal v noci většinou jak zabitej, takže se to dalo. Jen jednou si pamatuju, jak jsem ho někdy kolem třetí ráno vrazil do kočárku, a asi půl hoďky s ním objížděl barák, než usnul...