Vanilko a jak jste spolu dlouho, že spolu ještě nežijete? Já se svim přítelem žiju od třetího dne od seznámení tak ho znam myslim moc dobře (tohle nesmíme říct našim dětem   ) Kdyby jsme spolu pře svatbou nežili, tak bych asi měla strach jaký to pak bude .......... Doufam, že u tebe bude vše OK!!!!!!!!!
Koukám, že už to máš za pár, pošli pak fotky.

My jsme se brali loni v srpnu a bylo to přesně rok a týden od toho dne kdy jsme se seznámili. Všichni nám říkali že je to hrozně brzo a že máme počkat, ale věděli jsme že je to takhle správně a hlavně jsme spolu od prvního dne  rovnou bydleli :-) Svatbu jsme měli myslím tak normální, vzhledem k finanční situaci spíš skromnou ale bylo to super a myslím že krásnější den v životě jsem nezažila.
Každopádně teď jsme půl roku po svatbě a je to snad ještě lepší než na začátku :-)

Já se taky přidám.Vdávala jsem se loni 10.9. a byl to krásný den, který bych hned zoopákla. Ikdyž ty stresy předtím.....fůj na to ani nemyslet.
Podvazej jsem měla od teď už mé švagřice. byl modrý a ženich ho viděl až na svatbě.Ráno mu moje mamka s tetou oblíkli sestřenici za nevěstu a řekli, že si ji musí vzít, protože jiná nevěsta v domě není - já byla schovaná. Když mě našel poděkovali jsme obou rodičům za naší výchovu. Obřad byl hezký, nechali jsme si tam zahrát " Už nejsem volná" od Petry Janů, takže doják
Po obřadu nám kamarádi zaterasili cestu, takže jsme řezali dříví a  manža mě vezl na trakaři. byla to sranda .
My jsme nejdřív chtěli svatbu menší, ale nakonec nás tam bylo asi 65 a ztoho polovina kamarádů, takže se pařilo až do rána. Hrála nám živá kapela a fakt váleli např kabáty, Chinaski, Michala Davida......., prostě starý dobrý vypalovačky
Večer mě unesli, ale manža mě našel docela brzy.
Taky jsme měli kamarádku, která se převlíkla za cikánku a sbírala pro nás penízky. Byla to strašná sranda
Domu jsme dojeli ráno, užili si svatební noc a druhý den jsme vyrzili na svatební cestu do Egypta. Byl to jeden z nejhezčích dnů v mým životě a trochu mě mrzí, že už nejde vrátit.

Andrejko, ničeho se neboj.Já se taky stresovala, ale zbytečně to mi věř. Svatbu si hlavně užij ať máš na co vzpomínat. Stojí to za to

Mamka taky byla naštvaná, že mě unesli. Ale já jsem si to prostě chtěla užít se vším všudy.Vždyť vdáváme se jednou za život nebo ne????
My jsme až koukali jak se starší generace dovede bavit na modernější hudbu. Nikdo si na dechovky ani nevzpoměl. Nejvíc nás všechny dojal můj dědeček. Moc ho miluju a v té době zrovna prodělával chemoterapii, má rakovinu plic. Nejdřív, že tam budou jen na oběd a nakonec to tak rozjel, že já jsem štěstím brečela, bylo to hodně emotivní. I dnes, když vidím video tak mě to moc dojímá

Lucko, má strana je taky dost temperamantní(aby ne, koluje nám v žilách jižanská krev) a umí se pořádně bavit. Jen mam obavy o babičku, má silnou cukrovku a jeden den skoro nevidí, druhej den je zase na tom se zrakem líp, tak doufám že mě uvidí, jinak jí to bude mrzet. Miláčka rodiče jsou docela usedlí  (nechápu po kom on je) a tak méme obavy, že z nás budou vyjukaný.