Deset chyb na cestě yogy

1) K chybě tlachavosti může vést slabá víra spojená se silným rozumem.
2) K chybě úzkoprsého dogmatismu může vést silná víra spojená se slabým rozumem.
3) K chybě bludného přehánění nebo k falešné cestě může vést přílišná horlivost bez příslušného náboženského poučení.
4) K chybě zbloudění v temnotě podvědomí (nevědomí) může vést rozjímavé pohroužení bez dostatečného naslouchání nauce a jejího zkoumání.
5) K chybě náboženské domýšlivosti může vést nauka nepoužívaná v praxi nebo nedostatečně pochopená.
6) K chybě usilování jen o vlastní vysvobození může vést nedostatečné školení v nesobeckosti a nekonečném soucitu.
7) K chybě čistě pozemské působnosti může vést nedostatečné vědění o vlastní nehmotné podstatě.
8) K chybě čistě pozemských úvah a řízení se jimi může vést neúplné udušení světské ctižádosti.
9) K chybě nadýmání se světskou (i duchovní) pýchou může vést sdružování se s lehkověrnými a nízkými obdivovateli.
10) K chybě pachtění se za světskými věcmi může vést vychloubání se svým okultním věděním a mocí.

Toto je deset chyb.

Třináct těžkých pochybení na cestě yogy

1) Je těžkým pochybením, když někdo, narozen jako člověk, si nevšímá posvátných nauk. Je podoben tomu, kdo se vrací s prázdnýma rukama ze země bohaté drahokamy.
2) Je těžkým pochybením, jestliže se někdo, vstoupiv do svaté obce mnichů, vrací k světskému životu. Je podoben můře letící do planoucího světla.
3) Je těžkým pochybením, jestliže někdo ve společnosti mudrce setrvá v nevědomosti. Je podoben člověku žíznícímu na břehu veliké řeky.
4) Je těžkým pochybením, neužívá-li člověk k ničení náruživosti morálních předpisů, které zná. Je podoben nemocnému, který má léky, ale neužívá jich.
5) Je těžkým pochybením, káže-li někdo náboženství, aniž je uskutečňuje. Je podoben papoušku drmolícímu modlitbu.
6) Je těžkým pochybením, dává-li někdo almužnu z toho, co nakradl, uloupil nebo získal podvodem. Podobá se blesku, jenž ve vodě ničí sám sebe.
7) Je těžkým pochybením, přináší-li kdo bohům (za oběť) maso usmrcených živočichů. Je podoben člověku, jenž předkládá matce maso jejího vlastního dítěte.
8) Je těžkým pochybením, cvičí-li se kdo v trpělivosti ze sobeckých pohnutek a nikoli proto, aby znásobil svou užitečnost pro všechny bytosti. Ten se podobá kočce, která cvičí trpělivost, aby mohla chytit myš.
9) Je těžkým pochybením, koná-li někdo záslužné věci jen pro světskou slávu a pochvalu. Je to, jako by vyměnil kouzelný drahokam, splňující každé přání, za kozí bobek.
10) Je těžkým pochybením, když někdo zůstává rozháraným přes mnohé naslouchání nauce. Je podoben lékaři, který má vleklou chorobu.
11) Je těžkým pochybením, když někdo rozumí duchovní nauce a nemá duchovní zkušenost, která roste z jejího použití. Je podoben boháči, který ztratil klíče od svých pokladů.
12) Je těžkým pochybením, chce-li někdo vykládat druhým lidem nauku, jíž dosud zcela nepochopil. Je to slepý vůdce slepých lidí.
13) Je těžkým pochybením, když někdo považuje zkušenosti prvních stupňů rozjímání za zkušenosti posledních stupňů. Takový se podobá člověku, který pokládá mosaz za zlato.

Toto je třináct těžkých pochybení.

Tak u mňa zatiaľ tlachavosť a neúplné udušení světské ctižádosti. Ale chýba ti tam naopak úplné odtrhnutie sa od tela a jeho popretie až násilné potláčanie. Tvoja youga to asi nevidí ako chybu, ale ja som zažila pár ľudí, ktorí doslova uleteli a nebolo to paradoxne nič povznášajúce... Pád späť do hmoty dosť bolel...

Upravil(a) Selima (14. 10. 2010 15:35)

To Crab - Abych se přiznal, moc jsem tvý příspěvky nemusel. Nejen pro myšlenkovej obsah, ale i pro pro knižní slova, poetičnost vět, minulé přechodníky apod. Holt každý máme jinej vkus... Ale nyní to vše dávám stranou a upřímně mohu říci, že jsi zajímavej člověk a fajn.

To mariposa - Jelikož se neznáme, tak si zrovna říkám (poprvé), jestli to, co píšeš, vychází z tebe, nebo jestli studuješ filozofii či se zabýváš duchovní naukou. Spíš jde o to, jestli "Vyjdi ze své hlavy a staň se sám sebou, vejdi do svého srdce" jestli toto provozuješ či se o to snažíš (nebo jak to napsat). Jen dodám, že odpovídat nemusíš, ale zda něco takového je ti blízké, tak upřímně smekám klobouk... Myslel jsem to všechno dobře.

Upravil(a) giorgino (15. 10. 2010 21:50)

Přiznám se, že předpoklad "pochybení" ve mně vyvolává pocit viny. A s pocitem viny pak souvisí celý řetězec strachu, nenávisti, lítosti, atd. Okamžitě před sebou vidím brány pekelné (ach, silný to vliv církve). Mám raději obrácené myšlení ve stylu: "Jak poznáš, že jsi na cestě k Bohu, osvícení, yogy ...?"

1. Nemáš potřebu tlachat, jelikož již není možného spojení silného rozumu a slabé víry.
...
Holt mi jsou bližší Hovory s Bohem

Milý kolego, jelikož jógu neprovozuji, dívám se na to asi takto:

1) Je těžkým pochybením, když někdo, narozen jako člověk, si nevšímá posvátných nauk. Je podoben tomu, kdo se vrací s prázdnýma rukama ze země bohaté drahokamy.

- vše je o vývoji daného člověka. Napřed se musí vrátit "bez drahokamů" s prázdnýma rukama, než pochopí, že ty "drahokamy" se dají sbírat...

2) Je těžkým pochybením, jestliže se někdo, vstoupiv do svaté obce mnichů, vrací k světskému životu. Je podoben můře letící do planoucího světla.

- chyby neexistují. Existuje pouze stagnace, nebo cesta vpřed. Kdo je jednou mnichem a pak žije opět "světsky", pak neznáme jeho záměr natolik, abychom mohli říci, že "je můra letící do světla..." Maximálně v tom můžeme vidět stagnaci, ovšem i tak neznáme jeho pravou příčinu. Tu zná pouze on sám. To, co můžeme považovat za "úlet", dotyčný může mít jako část vývoje, kterou si naplánoval.

3) Je těžkým pochybením, jestliže někdo ve společnosti mudrce setrvá v nevědomosti. Je podoben člověku žíznícímu na břehu veliké řeky.

- je těžkým pochybením si myslet o jiných, že nutně v přítomnosti moudrých musí zmoudřet... Žízní li někdo na břehu veliké řeky, není to jen tak samo sebou. To nenapití může mít mnoho důvodů a každý z nich má nějaký, pro nás ostatní skrytý, smysl.

4) Je těžkým pochybením, neužívá-li člověk k ničení náruživosti morálních předpisů, které zná. Je podoben nemocnému, který má léky, ale neužívá jich.

- bohužel i ty "náruživosti" mají svůj daný smysl pro vývoj jednotlivce. Ať se nám to líbí, nebo ne. Každý jedinec má svůj limit pro tyto "srandičky" nastavený a každý jednou dojde jejich pochopení a následně je tím odstraní ze svého dalšího vezdejšího "prožívání".

5) Je těžkým pochybením, káže-li někdo náboženství, aniž je uskutečňuje. Je podoben papoušku drmolícímu modlitbu.

- chyby neexistují... Když tak záměr... Ovšem proč tak někdo činí, ví instinktivně jen on. Ovlivňuje tím svůj vývoj a dostává se mu také interakce od jiných lidí.  Například v tomto případě může jít o to, aby svým jednáním konečně pochopil, jaké to je, když se "voda káže, ale víno chlastá.." Příště už bude vědět a neudělá to.

6) Je těžkým pochybením, dává-li někdo almužnu z toho, co nakradl, uloupil nebo získal podvodem. Podobá se blesku, jenž ve vodě ničí sám sebe.

- i tohle, bohužel, někdo nutně potřebuje prožívat, aby pochopil...

7) Je těžkým pochybením, přináší-li kdo bohům (za oběť) maso usmrcených živočichů. Je podoben člověku, jenž předkládá matce maso jejího vlastního dítěte.

- ano, s tímto souhlasím. Potíž je v tom, že celá tato realita je komplet "živá", takže nejen zvířata, ale i rostliny a snad i minerály mají své (dejme tomu) city a pocity, bolesti a strach.. To se týká třebas jídla - vlastně by se dalo říci, že aby člověk nezabil, sám by musel chcípnout hladem...

8) Je těžkým pochybením, cvičí-li se kdo v trpělivosti ze sobeckých pohnutek a nikoli proto, aby znásobil svou užitečnost pro všechny bytosti. Ten se podobá kočce, která cvičí trpělivost, aby mohla chytit myš.

- není chyb. Je to záměr. Nejprve je to sobeckost, později to stejně nakonec bude ku prospěchu ostatních. Je to vývoj. Vše má svůj čas.

9) Je těžkým pochybením, koná-li někdo záslužné věci jen pro světskou slávu a pochvalu. Je to, jako by vyměnil kouzelný drahokam, splňující každé přání, za kozí bobek.

- ale kdepak... Tím, že něco dělá někdo pro "světskou slávu", jej nakonec přivede k poznatkům, které pak zhodnotí stejně ve prospěch všech. Opět otázka vývoje v čase.

10) Je těžkým pochybením, když někdo zůstává rozháraným přes mnohé naslouchání nauce. Je podoben lékaři, který má vleklou chorobu.

- zůstat rozháraným jako "pochybení"? A co takhle - "ten, kdo nepochopí, proč je daná bytost rozháraná, by se měl učit, jak to pochopit?" Za oním rozháráním se může skrývat cokoliv. Těžko chtít po někom, kdo přišel například o své blízké při nějakém strašném neštěstí, aby se "necítil rozháraný, protože tak chybuje..." To je vyloženě minimálně neetické...

11) Je těžkým pochybením, když někdo rozumí duchovní nauce a nemá duchovní zkušenost, která roste z jejího použití. Je podoben boháči, který ztratil klíče od svých pokladů.

- není chyba. je to vývoj a nepřísluší soudit jedince za jeho rozhodnutí...

12) Je těžkým pochybením, chce-li někdo vykládat druhým lidem nauku, jíž dosud zcela nepochopil. Je to slepý vůdce slepých lidí.

- ten, kdo je slepý, používá mnohdy jiné smysly, o kterých my, vidoucí, nemáme ani páru. Takže pokud někdo vykládá jiným něco, co sám nechápe, pak poddvědomě to svůj smysl má. Můžeme jen hádat, jaký. Je jednoduché říci, že chybuje. Ovšem porozumět tomu z hlediska dlouhodobého vývoje jedince a ostatních - to lze až v budoucnosti.

13) Je těžkým pochybením, když někdo považuje zkušenosti prvních stupňů rozjímání za zkušenosti posledních stupňů. Takový se podobá člověku, který pokládá mosaz za zlato.

- každému, co jeho jest. nechme děti, ať si hrají na dochtory, když je to baví. Kdož ví, zda to v budoucnu nepřinese užitku?

Ber to, prosím, s nadhledem a shovívavě, neboť jsem jen bytost, co se také učí a vyvíjí v čase...

Upravil(a) DaiTerr (17. 10. 2010 13:25)

mariposa napsal(a):

Crabat napsal(a):

Ano, Zonan, jsme silně ovlivněni katolickou církví, která do nás v předchozích generacích zasela pocit viny, jež je pak spouštěčem oněch negativních stavů, o nichž se zmiňuješ. Proto je evropanu bližší křesťanská mystika než joga, ale na druhé straně orientální nauky nás učí střízlivě myslet bez veškerých emocí, což je přinejmenším očistný a osvobozující stav.

Crabe o kom to mluvíš, když užíváš zájmeno "my"? Proč nepíšeš v jednotné osobě "já"? Jsme tady každý sám za sebe, no ne? Jak to máš Ty?

Mari, řekl bych, že Crabat klidně může mluvit jak za sebe, tak i za více lidí, které zná on sám. Myslím, že nepřísluší nikomu přikazovat ostatním, zda by měl, či neměl používat "já", nebo "my", už jen z toho důvodu, že neznáme vůbec podstatu, proč tak činí

Kolego, ještě k těm chybám:

1) K chybě tlachavosti může vést slabá víra spojená se silným rozumem.

- vývoj... nesoudit...

2) K chybě úzkoprsého dogmatismu může vést silná víra spojená se slabým rozumem.

- vývoj... nesoudit... navíc neetické... (co je to, sakra, "slabý rozum"??)

3) K chybě bludného přehánění nebo k falešné cestě může vést přílišná horlivost bez příslušného náboženského poučení.

- vývoj.. zbytek přijde časem.

4) K chybě zbloudění v temnotě podvědomí (nevědomí) může vést rozjímavé pohroužení bez dostatečného naslouchání nauce a jejího zkoumání.

- vývoj... bez této "stagnace" bychom nikdy neocenili "pohyb".

5) K chybě náboženské domýšlivosti může vést nauka nepoužívaná v praxi nebo nedostatečně pochopená.

- vývoj.. "Domýšlivec" potřebuje spadnout na d*žku, jinak pro něj učení nemá smysl. Od toho tu jsme..

6) K chybě usilování jen o vlastní vysvobození může vést nedostatečné školení v nesobeckosti a nekonečném soucitu.

- vývoj.. Myslím, že od věků se školíme sami. Nejprve musí jedna bytost druhou zabít bez výčitek, aby příště i ona byla sama zabita. Pak teprve, až pochopí, že "zabití kure*sky bolí a je to navíc násilně nastolená stagnace pro tu poškozenou (momentálně zabitou) bytost, s bonusem, že za to aktér ponese následky na "krásné" příští", už onen aktér postupně začne chápat, která bije. No a až pozná sám na sobě to, co před tím "umožnil poznat jiným svým jednáním", pak teprve "už ví", že zabíjet se fakt nemá, že to bolí, je to hrozné, zdrcující, smutné, už těch lidí lituje a naučil se soucitu a empatii. Odteď už to nikdy neudělá.. Odteď bude už jen sem tam něco "kradačit" a ... koloběh se opakuje.. To je ten náš vezdejší vývoj v této realitě. To je to naše "ověřování teorie v praxi" za pomoci echt prožitků..

7) K chybě čistě pozemské působnosti může vést nedostatečné vědění o vlastní nehmotné podstatě.

- co takhle "potřeba ověřit si teorii v praxi"?

8) K chybě čistě pozemských úvah a řízení se jimi může vést neúplné udušení světské ctižádosti.

- žádná stagnace není věčná. Vše se jednou pohne.

9) K chybě nadýmání se světskou (i duchovní) pýchou může vést sdružování se s lehkověrnými a nízkými obdivovateli.

- potřeba zviditelnění se má vždy svůj skrytý záměr. V budoucnu to stejně bude ku prospěchu všech.

10) K chybě pachtění se za světskými věcmi může vést vychloubání se svým okultním věděním a mocí.

- vývoj.. Dotyčný se potřebuje spálit, jinak si pozor nedá..

K tomu, co píšeš celkově - jistě je možno brát popis chyb, jako perfektní formulář a zkratku pro ty, co už vědí a jen  jim stačí podle onoho manuálu jet. Takoví lidé budou dělat Jógu a budou šťastní a spokojení, protože k tomuto dospěli svým vývojem a poznáním. Ovšem pro jiné "nehodné" jedince bude onen "manuál" vždy něčím, čemu budou oponovat, už jen proto, že jejich vývoj je jiný, je jinak nastaven a potřebuje specifickou cestu. Ať tak, či tak - vše má svůj smysl. Náhody neexistují, pravda je pouhá iluze závislá na vývoji jedince v čase a veškeré "manuály" jsou sice úžasná pomůcka, ovšem na všechno se lze dívat z mnoha úhlů.

Ber to s nadhledem a děkuji.

Upravil(a) DaiTerr (17. 10. 2010 13:55)

DaiTerr napsal(a):

Hir... Co je to vlastně "mysl"?

To je to ,co utvari nas prozivany svet. 

Hm, tak mi utkvěl v mysli nejvíce bod:
3) Je těžkým pochybením, jestliže někdo ve společnosti mudrce setrvá v nevědomosti. Je podoben člověku žíznícímu na břehu veliké řeky.

Nebrala bych to ( tedy já osobně u sebe) jako pochybení ale spíš jako neschopnost ...  když to přirovnám  třeba k chemii, pak mám podezření, že i kdybych strávila se skvělým chemikem jakkoli dlouhou dobu, tak nepochopím složitosti organické chemie ... a přitom někomu to jde skoro samo ......
Ale neberu to jako pochybení  ..... spíš, že  mi chybí cosi ve softwarovém vybavení, co by mi pochopení  zmíněného umožnilo.      

Asi mě to oslovilo proto, že mám občas pocit, že mám VELIKOU snahu, ale ta sama o sobě nestačí  a taky mám pocit, že i  kdybych si  prst kdesi zalomila, tak má mudrc  smůlu a  já potupně zhynu na břehu řeky ....   Co ale s tím ???? 

Tak co DaiTerr, už?..

1) Vše je o vývoji daného člověka. Napřed se musí vrátit "bez drahokamů" s prázdnýma rukama, než pochopí, že ty "drahokamy" se dají sbírat...

Na nultém stupni se vrátí bez drahokamů, to je přísně logické, na prvém pochopí, že se dají sbírat a na druhém?..
Inu, přeci na druhém mu dojde, že by bylo těžkým pochybením, pokud by žádné drahokamy nepřinesl.

Takhle přesně jsem to myslel. Z druhého stupně už ony dva předchozí kroky jsou vyřešené, takže není pochybnosti o tom, co máme dělat. A neuděláme-li to, pak jsme se dopustili chyby.

Crabat napsal(a):

Tak co DaiTerr, už?..

1) Vše je o vývoji daného člověka. Napřed se musí vrátit "bez drahokamů" s prázdnýma rukama, než pochopí, že ty "drahokamy" se dají sbírat...

Na nultém stupni se vrátí bez drahokamů, to je přísně logické, na prvém pochopí, že se dají sbírat a na druhém?..
Inu, přeci na druhém mu dojde, že by bylo těžkým pochybením, pokud by žádné drahokamy nepřinesl.

Takhle přesně jsem to myslel. Z druhého stupně už ony dva předchozí kroky jsou vyřešené, takže není pochybnosti o tom, co máme dělat. A neuděláme-li to, pak jsme se dopustili chyby.

Milý kolego, vypadá to, že ještě dlouho budu bloudit na "prvním stupni", ne li níže, protože  to stále vidím, jak jsem psal výše. Mimo to, jak píšeš o Mistrovi, tak to beru zase jinak. Neuznávám ani mistry, ani učitele (za což jsem byl nejednou kritizován), uznávám jen absolutní rovnost všech bytostí bez vyjímky. Doufám, že jsem tě nenaštval. Pokud ano, předem se moc omlouvám, ale píšu to tak, jak to cítím.