Romi ale já zatím zvládala všechno, právě asi až moc.

Mali tak ten tvuj je výjimka, ale podle všeho si za to tak trochu můžeš sama..?
Jojo, pro dobrotu až se ucho utrhne. Žádná nejsme superwoman a máme své meze. Bohužel když dojde na mez, je to pro chlapy šok. Doteď všechno šlo a najednou nejde a ještě jsme nervózní? Těžká je pro ně představa, že i žena na mateřské DOVOLENÉ může být přepracovaná. Nezbývá, než diskutovat, probírat jeho i vaší práci a stanovovat meze. Hezky se to plánuje, že?

Holky někdy mám dojem, že ukňourané pipiny mají vlastně mnohem jednodušší život. Se statečnými ženami je totiž těžké pořízení a nejsou dobře čitelné. Chlapi mají rádi jasno, neumí číst mezi řádky.

Holky Bětka má pravdu, vy jste prostě moc dobré!

Když tady vždycky čtu Mali, jak drhneš celej barák, pořád smejčíš, uklízíš, vaříš, Market to samý, kolik šílené práce zvládala i dokud byli stařečkové naživu. A ti vaši pánové si na to prostě zvykli, že vydržíte všechno! No tak si holt musí zase odvyknout, no! Tvrdě na ně

Já to tohle díky Bohu neznám. M. vyrostl bez maminky, když si mě bral, už jsem byla hodně nemocná, takže se vždycky staral spíš on o mě. Dodnes když přijde domů a je uklizeno, tak za mnou přijde a dá mi pusu a řekne že jsem šikovná...kolikrát píše z práce ať nevařím a jdu si lehnout, že si něco vezme až přide. Ale je to fakt tím co jsme si zažili a taky tím, že já jsem fakt docela drsná a moc jsem ho nerozmazlovala..já mu strašně ráda peču a vařím a vychystávám, ale dělám to jen když je mi dobře a nemám moc jiné práce - a tyhle dvě konstelace se nesejdou každý den, tak si toho M. patřičně váží. Mám se od vás co učit, jste dříčky, takže se chytám za nos a budu se snažit o domácnost víc dbát..a vy si zase dejte častěji pohov, hlavně teď s bříšky. Však ono se to nezblázní, když nebudou podlahy vydrhnuté

Ronji, zřejmě se připrav na to, že k Tobě budem posílat rozmazlené chlapy na převýchovu

u nás to teda není tak vyhrocené, jak popisují holky, ale je to přesně, co píše Bětka - bez nebo s 1 dítkem se toho dá docela dost zvládat... ale to 2.těhu mi k tomu přijde jako docela silná nálož a to jsem teda zatím vpodstatě na začátku... já jsem třeba teď od začátku těhu byla absolutně nepoužitelná... opravdu jsem nebyla schopná uvařit (jak jsem se podívala na maso, buĎ jsem hned letěla , nebo se mi udělalo tak zle, že jsem se raděj odklidila), někdy i naskládání špinavého nádobí do myčky byla zatěžkávací zkouška pro můj žaludek... takže jsem se tak tak zvládala postarat o malou... no a najednou jsou už připomínky, že on dojde z práce a taky má hlad a chce klid...(chodí na obědy, když jsem mu řekla, že já nemám kolikrát ani to 1 teplé jídlo za den, protože si ho prostě nejsem schopná nachystat, tak ještě naznačil, že je to můj problém, že jsem celý den doma, tak si to mám nějak udělat...)
párkrát jsem i teď zašpinila, občas (hlavně teda po cestování do školy, větší námaze apod.) mě docela solidně začne bolet břicho a když po něm chci, aby šel malou přebalit, nakrmit apod., ať se s ní netahám, tak třeba po chvilce jde, ale ty komentáře a otrávené vzdechy stojí za to
pořád narážky, že on chodí do práce, pořád nějaká práce na baráku a celkově toho má moc atd.... já vím, ale já bych taky potřebovala občas oddech od Dorči, babičky nám bohužel absolutně nefungují (mám pocit, že to je taky docela velký činitel, že tam, kde jsou opravdu vstřícné a schopné babičky a tety mají ti dva i víc času na sebe a konverzace se nescvrkne na to, co je potřeba udělat a přímé či nepřímé výčitky z obou stran - protože mám-li být upřímná, i já jsem pěkně napnutá, hormony a všechno kolem dělají taky své )... no a na druhou stranu ho pořád někdo otravuje s nějakou grafikou, pomalu nic za to nedostane, ale nic neodmítne... kolikrát jsem mu říkala, že se piplá s cizíma webovkama 3 dny, nakonec za to dostane max poděkování a za to si nic nekoupíme, a i ten čas mohl využít smysluplněji
potom se mu snažím vysvětlit, že je toho prostě někdy moc atd., jenže on vidí to, že si sednu k PC, když si malá zrovna hraje a na to čas prý mám apod.... z toho kolikrát přijde, že se musím šetřit, ale už za půl hodiny na to zapomene a zas se tváří jak kakabus, když po něm něco chci
no a to je asi hodně slabý odvar toho, jak to asi vypadá u Mali a holek... mám takový pocit, že je v tom víc činitelů - jak už psala Bětka, tak jsou chlapi zvyklí na "nadstandart" a je jim zatěžko pochopit, že ho nemůžou mít pořád... další věc je, že když je člověk pořád s dítětem doma, trochu mu z toho začne hrabat, jenže jít do práce na částečný úvazek prostě není vždycky možné - není hlídání (což je další problém přispívající ke krizi)... no a taky vidím, že u hodně párů tyto situace vznikají, když je trochu nebo víc krize s penězmi což je asi ve většině rodin s malými dětmi, kdy je jeden z živitelů doma na MD/RD a na klidu moc nepřidá to, že nemáme ani jistotu, jestli naší vládě nerupne v palici a za pár měsíců nám neseberou rodičáky komplet... no a další věc, co fakt nepřidá, je opravdu kolikrát nemožnost trávit víc času jen spolu... někam si zajít (bez dítěte), zarelaxovat si (ať už spolu, nebo každý po svém)... prostě v dnešní době máme sice spoustu vymožeností, ale myslím, že jsou hodně krutě zaplacené tím, že nemáme čas na sebe...
nevím, asi je teď ve vzduchu nějaká "viroza", protože to slyším ze všech stran... kéž by se to časem všechno nějak srovnalo a zas bylo líp...

Romi, až najdeš dobrý tip na ušetření, sem s ním

Ronji velký souhlas! Ono není od věci občas ukázat, jak je nám špatně a slabo, máme přeci jen omezený potenciál. Chlapci to ale mají úplně stejně, jen prostě nedělají hrdiny a když jsou off, takrovnou prudí. My se přemáháme, jak to jde a pak už nejde ani kloudné slovo. Proto ale žijeme v párech, abychom si vzájemně pomáhali. Bez babiček a bez peněz je to na budku, to je jasné.
Na začátku jsem nemohla nic, ani se podívat na lednici. Blila jsem ráno z ničeho, to je asi nejhnusnější, do práce se sotva dobelhala a odpoledne rovnou do postele. Takže prostě některé záležitosti pomalu přešly na mužíčka. Nedokážu si představit, že k mým stavům bych se musela ještě starat o běhavého cvrčka.

Mimochodem: dneska slavím velký úspěch své kalorické diety, poprvé vážím stejně, jako netěhotná. Začínala jsem těhotenství se 6 kg pod svojí běžnou váhou. Holky konečně snad přibírám!!!

Vyhrožovat může, ale v nemocnici taky nepřiberu. To ona moc dobře ví.
Ve čtvrtek jdu na konzultaci k Lošanům a pokud budu souhlasit, tak rovnou AMC. Pořád nevím..
Leni už je ti dobře? Neblindíš?

Upravil(a) Bětka (18. 10. 2010 14:57)

Bětu teda to tvoje těhu mě fakt děsí, obdivuju tě, žes zvládala chodit do práce...já bych vyměkla a zůstala doma

S AMC na tebe budu myslet, ať se rozhodneš správně...není to lehký a protože v tvé situaci nejsem, nemám k tomu co říct...

Ronji, skoro zavidim, co pises..ne, ze bych si vylozene stezovala, ale na budovani vztahu nas rodicu fakt nemame cas..verim, ze vam to vydrzi i az si privezete uzlicek z porodnice..Mate vybornou prupravu! Drzim palce..Ja verici nejsem, ale mam pocit, ze trochu "duchovna" by nam neuskodilo..

Karal taky je to tím, že jsme 10 let manželé a nemáme děti. Samozřejmě chápu že příchod dítěte (a obzvlášť po tak dlouhé době) je na vztah pěkný nápor a nevím, jak se s tím popereme my. Může doufat, že se nám ta příprava zúročí, ale prostě uvidíme...když bude nejhůř, půjdu se vám sem vybrečet.

Já do toho nutně nechtěla tahat víru, nejsem na nějaké velké probírání takhle soukromé věci na veřejném fóru, tím spíš že nechci nikomu nevědomky ublížit...ale když už jsem si chválila, že je nám s M. spolu hezky, tak jsem nechtěla, aby to vypadalo, že to máme ze svých sil, protože to není pravda, no.

Ronja napsal(a):

Karal taky je to tím, že jsme 10 let manželé a nemáme děti. Samozřejmě chápu že příchod dítěte (a obzvlášť po tak dlouhé době) je na vztah pěkný nápor a nevím, jak se s tím popereme my. Může doufat, že se nám ta příprava zúročí, ale prostě uvidíme...když bude nejhůř, půjdu se vám sem vybrečet.

Já do toho nutně nechtěla tahat víru, nejsem na nějaké velké probírání takhle soukromé věci na veřejném fóru, tím spíš že nechci nikomu nevědomky ublížit...ale když už jsem si chválila, že je nám s M. spolu hezky, tak jsem nechtěla, aby to vypadalo, že to máme ze svých sil, protože to není pravda, no.

Ronji, ono taky záleží na tom, co si z toho kázání člověk vezme a jak s tím taky naloží, takže jsme zase u toho, ano nějaký podnět jste třeba dostali, ale kdyby to nešlo z Vás tak by to takové nebylo. A je moc fajn, že spolu máte takový prima vztah...

Ronji nechtěla jsem to hlásit před kontrolou ve 12. týdnu, tak jsem to zvládnout musela. Ale je fakt, že teď mi nic není, do práce bych mohla. Ale.. ať si zvykají. Oni mi stejně furt volaj a občas tam musím. Pomalu mě to přestává bavit, zadarmo...
Ronji myslím, že víra je v dnešní době to, co nám chybí. A nemusí člověk nutně provozovat náboženství aktivně. Jde jen o ta základní pravidla, která nám byla v době komunismu vykořeněna a pokud se v rodině alespoň v nějaké podobě nedodržovala, nemáme kde brát.

Veru tak tak, chválit a trnout, co se jim povede.

Upravil(a) Bětka (18. 10. 2010 15:23)

Bětko určitě souhlasím, komunismus se na společnosti hodně podepsal právě tím vykořeněním čehokoli duchovního, jsme prostě nejateističtější národ Evropy a je to hodně poznat...mimo jiné v tom, o kolik víc je u nás dětí v ústavech, i tím, jaký je tu obecně k víře postoj.

No a když teda mluvím o těch dětech v ústavech...holky o víkendu jsem se setkali s našimi kamarády, kteří mají 8 dětí. 3 z toho mají v pěstounské péči, jedno těžce postižené..k tomu 6 koní a smečku další zvěře. Měli jsme možnost s nimi hodně mluvit a dost nás to zasáhlo, takže jsme se s M. rozhodli podat žádost o pěstounskou péči. Ještě jsme na úplném začátku, ale jsme oba rozhodnutí, že touhle cestou chceme jít. Tím nevzdáváme snahu o naše biologické dítě, ale o adopci/pěstounské péči už doma mluvíme roky a teď jsme se teda rozhoupali. Tak nám držte palce, ať projdeme vším tím papírováním, to je pro nás pro oba prostě mor