Ronja napsal(a):

Hodně záleží na povaze, prioritách, životních cílech...sama nevím, kde stojím, někdy si představuju velkou rodinu a někdy si myslím, že jednoho budu mít až dost Ono se to všechno ukáže a vyvrbí

Přesně tak. A pak taky záleží na dětech, protože oni tři andílci můžou být mnohem méně nároční než jeden sígr (nebo nedejbože dítě s nějakou speciální potřebou péče atd atd.).
holky já musím, ale ráda jsem se tu po dlouhé době zasekla a dál vám držím palce a čekám na ty nejlepší zprávy spolu s vámi!

Jo jak píše Ronja, pro každou z nás je rozumný počet relativní, oni se děti jinak zvládají v 25 a jinak v 35 letech ..... A Fi má taky pravdu. Když má doma někdo silně antikoncepčí dítě, tak se s klidným svědomím nepožene do dalších 4 kousků.

A jestli má někdo 8 dětí a dělá je to šťastným, tak je to určitě skvělý, páč mě by asi už mrsklo. Rozdíl je, všechny je porodit, nebo vychovávat .
Já si teda nedokážu nějak představit tak dlouhou mateřskou .... Mě děsí další 3 roky doma, už píšu hůř jak prvňák, vyjadřovací schopnosti na bodu mrazu, jediný v čem jsem fakt dobrá je kreslení a skládání skládaček

Ale jinak děti milujůůůůůů

Ronja napsal(a):

Jo...tihle naši kamarádi mají nejstaršího syna s ADHD, první holčička, kterou si osvojily jako dvouletou, je mentálně postižená (to se ukázalo až časem, brali si ji jen s tím, že má nějaké potíže s imunitou). Přesto si pak pořídili ještě další vlastní děti...naposled si osvojili dva poloromské kluky ve věku 10 a 13 let. Já jejich odhodlání a dřinu fakt obdivuju Kdybyste si o nich chtěli něco přečíst, tady mají webovky:

http://www.denca.eu/

Ronji, kukla jsem na ty stránky, ti tvoji přátelé musí mýt úžasní lidé.. asi by nebylo špatné tam některé rodiče našich dětí ze školky poslat na exkurzi, třeba by se jim rozsvítilo....

Verynko, tak třeba to budeš mít naopak napřed si vychutnáš Kiku a pak 2 buď spolu, nebo blízko sebe

Silvi, té Tvé scifilis jsem se fakt zasmála

jinak já myslím, že i když si děti plánujete sebevíc a sebelíp od sebe, vždycky nastanou neočekávané změny (z např. andělského dítěte se ve 3 letech stane šílený vztekloun a naopak)... určitě je hodně náročné mít děti moc blízko sebe, ale mám pár kamarádek, co mají i 3 v rozpětí max 5-let a i když svorně říkají, že ty návraty z porodnice byly drsné, tak by prý později neměnily a taky zajímavé je, že mi jedna říkala, že horší to pro ni bylo s druhým (starší měla v tu dobu něco kolem 15M), s 3.už to prý bylo v pohodě, protože ty 2 starší si hezky už pohrály spolu

Ronji, na odkaz se určitě podívám, až budu mít klid moc fandím podobným odvážlivcům

Marky, já si myslím, že na tom něco bude s těmi 10-ti dětmi ony jsou potom totiž docela samostatné, ty starší jsou často schopné velice dobře pomoct s mladšími apod... někdo argumentuje proti tím, že se těm starším tím upírá dětství,ale nemyslím si, že by tím až tak trpěly... moje nej kamarádka z dětství pochází z 6-ti sourozenců a já jsem jí tak obrovskou fungující rodinu vždycky hrozně záviděla... a to je ještě dobré dodat, že 6 dětí sice měli vlastních, ale k tomu se tam věčně scházeli nějací kamarádi atd., takže bylo běžné, že se kolem domu scházela pomalu školní třída a teď, když už jim děti odrostly, jezdí spíš na svátky, narozeniny s vlastními rodinami apod., je to nádhera...

Sadí, však on to zase pěkně dožene, hlavně že se drží a má se čile k světu...

Sadí super, že už Tomík tak krásně dýchá a těch pár deko hravě zase dožene
A jak je to s tou Leontýnkou? Jestli je to pravda, tak moc gratuluju

Sádě - to jsem ráda, že Tomášek už takhle dobře dýchá. No a kaká 4x denně? To bude rychlej metabolismus - vidím to v pubertě na 15 knedlíků a litr guláše jako "malou večeři"

V rychlosti jsem proběhla diskuzi na téma počtu dětí - souhlasím s Ronjou i Fi. Před těhu jsem uvažovala min. o 2 dětech. Teď bez ohledu na můj zdravotní stav a nejasnou budoucnost si prostě druhé nedokážu představit. Tobi je hodný, někdy možná trochu temperamentní, ale vesměs bezproblémový klučina, péče o něj až na drobné výkyvy (nemoci, zuby, vývojové koky) nenáročná... Nadevše ho miluju. A možná i proto druhé dítko nechci. Tobi mi bohatě stačí, naplňuje mou mateřskou touhu a zároveň - možná trochu sobecky připouštím - že si zachovávm nadáole svoje já. Stále můžu rozvíjet svoje profesní dovednosti a životní cíle.
Přiznám sama sobě, že s více dětmi bych si nemohla dovolit na sbo už tak pracovat, věnovat se jiným věcem apod. A štvalo by mě to, nedokázala bych to kloubit, nemám na to. A tak si říkám, že je lepší si tohle uvědomit teď, kdy jsou mé zájmy, povinnosti atp v rovnováze, než později s dalším dítkem v břiše a třeba s tou hrůznou myšlenkou, že "Nebýt tebe, tak bych teď mohla dělat to a to..."

Možná je to i tím, jak píšete, že i už není 20...

Nový chlívek je založený, zavíráme