Ronjí vím, že to máš takhle... a sama nevím co ti víc přát.... jestli dvojky, kdy vím, že to pro tvé zdraví nebude moc jednoduché, ale taky vím, že byste je zvládli levou zadní a dítka by patřila mezi ty nejmilovanější na světě nebo "alespoň" to jedno, kdy to pro tebe nebude takový záhul atd... no staň se co se má stát... my prostě držíme palčáky a nevím, tak nějak s v sobě ani nepřipouštím možnost, že by něco nebylo dobře... ale pššššt už mlčím


Verčulko jak se máte? jak zvládáš???

Mufí, jde to, však to znáš

Ronjí, domu jsem šla s -13 kg, ale prostě to bylo celé takové "jiné"

Hele, mufe, nestraš, jo?! Ale jestli budou jako Jířa tak se jdu věšet už teď..

Ronjí, já mám takovou radost. včera jsem nemohla moc psát, měl ajsem řvouna u sbe. (ona totiž Sofi totál bojkotuje spaní a zvlášť spaní večer, když usne druhá potvůrka ) ale moc ti držím palčáky. No, taky bych ti (škodolibě ; ) ) přála dvojky... ale i dkyž bude "jen" jedno, tak budu s tebou radostně sledovat těhu.

Mufí, tak si užívej severu... a chvilku klidu. ty tvoje cácorky vypadají sladce alespoň ana fotkách (koukal ajsem na foto ze srazu). a oni pořád nejsou? ?

Nééé, moje děti budou sluníčka, nikdy nezazlobí, vždy poslechnou maminku na slovo a nebudou s nima žádné problémy
Jo jo, momentálně je fakt největší "problém" Jiřík a to jeho telecí období, ale zase mě pořád uklidňuje to, že jednou z nich bude super parta

Ronja napsal(a):

Mufi mě je to jasné, že je to záběr a upřímně nevím, jestli bych na to fyzicky měla. Je pravda, že máme barák, mamku po ruce a manžela, který bude určitě pomáhat ze všech sil, takže celkem ideální konstelace. Ale prostě to beru tak, že jedno i dvě srdíčka budou dobrá zpráva, každé z jiného důvodu...tak se nechám překvapit

Veru jak to zvládáš s Crohnem, mě se daří dobře když se nepřepínám, nestresuju a dostatečně spím, ale mám nějak pocit, že tenhle životní styl není zrovna dobře slučitelný s mateřstvím, natož několikanásobným

Ronji, ty tohle zvladnes, mas k tomu tu spravnou motivaci i podporu okoli..at bude kolik chce, ja osobne bych ti prala alespon jednu holcicku

Veru jak to zvládáš s Crohnem, mě se daří dobře když se nepřepínám, nestresuju a dostatečně spím, ale mám nějak pocit, že tenhle životní styl není zrovna dobře slučitelný s mateřstvím, natož několikanásobným

Blbě o tom by mohl asi nejvíc psát můj, často se hádáme, že je mi pořád zle.. Zapomínám pít, jíst, spaní jen za odměnu, občas jsem ráda za dvě hoďky denně.. ale mohlo by být hůř Jenže, můj dr. mě naposledy viděl když jsem čekala Jířu, léky neberu, takže jsi na tom líp a budeš to zvládat skvěle!

mufina1 napsal(a):

Romí no divné, viď, dyť mají být po mamince, ne?? tak by měly být hodné pořád... nooo jenomže ony asi fakt po mamince jsou a tam je zakopanej pes....

Ronjo já vím... zkrátka držíme palce a ono to bude dobré..

Verčul bude, o tom nepochybuj!!

mufina1 napsal(a):

Veru zkus se dát do kupy teď... ono později to fakt nebude prča a potřebovala bys nabrat alespoň trochu sil

Však já to vím, ale... Pořád je něco co se musí nebo není hlídání.. Juj, ty výmluvy

Veru prosímtě fakt neblbni...já samo chápu že je to složitý, i s hlídáním atd., ale to postižení střev se jen hromadí, zatím jsi mladá a strašně silná baba, ale tohle si raději hlídej...přeci bych nechtěla skončit v nemocnici, ony blokády střev, resekce, umělé vývody, tohle k té nemoci taky bohužel patří a to už by se s dětmi kombinovalo ještě daleko hůř

A  taky tě obdivuju že jsi to dokázala nevybrebentit, to já jsem slepičí pr... a nevydržela bych Tak ať to přinese štěstí

Ronja napsal(a):

Jééé ahoj Fi...

Já to ještě nějak shrnu, abys to nemusela hledat, ale holkám už to bude lézt na nervy

Rozhodnutí padlo už dávno, jen jsme čekali až nebudu v Americe a zároveň ani ne moc nemocná. Nakonec se to konečně rozjelo, to už byla ségra těhotná, ale to jsem v pohodě (určitě líp než minule). Docela vtipné bylo, že jsem začala stimulovat v pátek a o víkendu jsme se viděli s našimi kamarády, kteří mají velkou pěstounskou rodinu a rozhodli jsme se, že ať už to dopadne jakkoli, chtěli bychom do pěstounství taky jít. Možná i kvůli tomu jsme to snášeli psychicky moc dobře, byla jsem v podstatě klidná jak želva až do transferu, který se mnou zamával pěkně...

Měla jsem 11 folíků, v nich 9 vajíček, měli jsme ICSI. Oplodnilo se jich 7, vyvíjely se všechny krásně, takže nám nechali PK. ET byl doják, to jsem obrečela...a pak už jen doufala, že se chytne aspoň jedna (dvě jsme nechali zavést a 4  nám nakonec zamrazili). Fyzicky to bylo dobré, jen po OPU jsem měla dost bolesti a byla jsem ráda, že můžu ležet. Pár dní po ET už všechny příznaky ze stimulace přešly a od té doby je mi dobře, až na menstruační křeče, které se občas ozývají...tož tak...no jsme šťastní

Ronjo, to je fantazie Já pamatuju, žes mi psala něco o podzimu a pak jsem tady nedávno četla něco o adopci (pěstounství), ale ještě radši teď čtu, že jste se do toho IVF pustili a hlavně že klaplo! A určitě B-h dá že klapne i celý těhu

MS křeče jsou vážně moc otravný, zkus je ignorovat co nejvíc, ale sama vím, že jsem si mohla 100x opakovat že to je prostě všechno moc citlivý a prokrvený a hormonálně "naboostrovaný", ale přesto jsem se taky kolikrát bála, že zjistím že přišla MS a bude to konec. Naposledy jsem panikařila v 28tt
Mám fakt radost a těším se na další zprávy, a na tvůj metřík, utz fotečky a tvoji slohovku za 8 měsíců

A je moc dobře, že jste zvolili ICSI!


P.S.: četla jsem tvoji odpověď Verynce ohledně toho náb. aspektu; myšlenkami na zmrazená embrya a jejich další osud se v tenhle okamžik nezabývej, ani já to nedělám. Dřív jsem taky měla trochu odvážné plány ohledně dárcovství, po porodu se to radikálně změnilo, teď tuplem, neříkám že ty to budeš mít stejně, ale jen to, že já jsem na to před dvěma lety intenzivně myslela úplně zbytečně. Pohlaď bříško a užívej si to na max!!!

Marti já myslím že z té síly čárky se usuzovat nedá nic, podle mě je prostě nejtlustší, jakou to umí, a jestli je tam jedno vyvinuté mládě nebo pět mrňavých dětiček se fakt nedá říct

Fi naprosto souhlasím, je mi jasné, že se ty pocity a postoje budou hodně měnit. Jen jsem potřebovala mít nějaké rozhodnutí teď, když jsme do toho šli, nějaký plán, co bude, když...a nepřekvapilo by mě, kdyby se ještě hodně změnil a posunul, určitě mě čeká hodně nových věcí a budu muset přehodnocovat.

Myšlenky na naše 4 mrazáčky sahají asi tak daleko, že teď jsem ráda že tam jsou, pro někdy. Ty (ten, ta) které (který, kteří?) jsou teď u mě to dotáhly zatím nejdál, takže jsou/je pro mě nejdůležitější a soustředím se na ně (na ni?) Mě ta čeština zabije