Ahoj ženy, po delší době jsem se na Babinet zase koukla a chtěla bych vlít trochu naděje do žil stejným zoufalkyním jako jsem byla tehdy já. Přečetla jsme si to po sobě co jsem tehdá psala a musím říct, že to bylo čirý zoufalství. Mě to tehdá přišlo jako konec světa, chtělo se mi tenkrát umřít jak to bolelo. Ale nic netrvá věčně, přestalo to. S potěšením musím konstatovat, že mě už nebaví se v tý nevěře šťourat a pročítat milion článků, názorů a návodů jak to přežít a poradit si s tím, což je asi pozitivní.  Dost mi pomohlo když se přehouplo naše "výročí" pak se to najednou obrátilo. Je ale pravda, že to člověka poznamená, je to jako rána co se zahojí, ale jizva zůstane. Chtělo by to reset mozku Dá se s tím, ale žít.

Kamarádka?
Asi to rázně probrat s "kamarádkou", zeptat se jí, co tím sleduje, a přimět ji, aby to uvedla na pravou míru.
Ale jestli ti přítel nevěří, tak váš vztah zrovna moc pevný není...

dianka122 napsal(a):

dobrý den, jak mám dokazat přitelovy že jsem mu nebyla nevěrna, nikdy jsem se z nikym nevyspala jenom s mím přitelem ale on to nechce pochopit, jedna kamarádka mu poslala fotky že jsem pry ho podvedla ale to není pravda co mám dělat poradte mi

Vernosť sa nedá dokázať, akosi...

A hlavne pokud nejsou podvrh, co jim predchazelo...
Rsp., proc je potreba dokazovat nevinu, kdyz jsi bez viny???

Ahoj, byla jsem tady často před cca 10 lety, kdy jsem byla zlomená z paralelního, dnes už vím že sedmiletého vztahu mého manžela. Nêjak jsme to ustáli, ale teď v mých 50-ti letech mám další sousto k zamyšlení. Můj manžel, po dalších úletech, které nebyly tak zásadní, se zásadně zamiloval. Do paní o 15 i více let mladší než jsme my která se patrně kvůli němu rozvádí. Trvá to více než půl roku. Dozvěděla jsem se, že nikdy nebyl takto zamilovaný, ona je úžasná, starostlivá (nikdy jsem se o něj  nestarala jako ona), čistá duše, která je naprosto zlomená a dokonce prý i po nějaké těžké nemoci. Samozřejmě jí manžel naservíroval svůj příběh při seznamování, tzn. nežijeme spolu, téměř se rozvádíme, nestarám se... Najednou se obrovsky bojím samoty, protože cítím, jak on se v tom plácá a neví kudy kam. Patrně cítí odpovědnost za společně prožité roky, ale ona je teď na prvním místě. Téměř měsíc tam jezdí na noc, ale tvrdí že není rozhodnutý co dál. Nějaké rady a postřehy od Vás. Děkuji

Lálino, radit nemůžu, tak snad jen postřeh nezúčastněné osoby: na Tvém muži je vidět, že lidi se zas až tak nemění. Byl to holkař, je a zřejmě vždy bude. Navíc ona je tak úžasná a ty jsi tak nemožná....
Náš pocit, že si zasloužíš takový život? Jestli ano, tak čekej, až ho to přejde a v mezičase to bude třeba chvilku dobré.
Já osobně bych tohle asi nesnesla a odešla bych. Ještě nejsi tak stará, co když on sám Tě opustí třeba za 10, 15 let? Pak to bude ještě horší.

Děkuji za postřehy a podporu, vážím si jí. Opravdu se bojím, zatím si nedovedu představit být bez něj. Opravdu se cítím starší a opravdu mě strašně bolí co mi udělal,ale asi to chce čas. Není to jednoduché, protože už měsíc u ní víceméně bydlí, ale domů jezdí jak se mu zlíbí. Dům je pouze v jeho vlastnictví a navíc tu má firmu. Je strašné vědět odkud se vrací a kam odjíždí.

To, že se cítíš starší, je jeho vina. On Tě zadupává do země. A bohužel, asi ví, že si to může dovolit. Zřejmě to bude jen a jen horší. Odejdi, dokud je čas. Pokud si odchod budeš řídit sama, můžeš se na něj připravit.

holka zlatá,

to že se  bojíš  samoty - jak  píšeš -   na tento  svůj strach   se zkus   "podívat   zblízka"  ... čeho  se  doopravdy  bojíš  :

je  to  existenční otázka - že budeš  bez jeho příjmů  na  tom  hůř  .... ?

po tolika  nevěrách  , i dlouhodobém  vztahu mimo manželství  -  vážně  čekáš,  že "ho to  přejde " ? 

troufám si  říct,   že   on -  po  tolika  "akcích"   už moc  dobře  ví,  co  všecko   si  necháš  líbit,
a   jak  daleko  může  zajít 

proto  ho  TVÉ  CHOVÁNÍ   utvrzuje   v tom,  že  klidně  může ... pokračovat ... s jednou milenkou se  rozejde,  časem  si zas  najde další, neokoukanou .... jenom  ty sama   můžeš  udělat  změnu ....  tím,   že     ZMĚNÍŠ  SVŮJ POSTOJ   k jeho   nevěrám

rina napsal(a):

gemi napsal(a):

...ZMĚNÍŠ  SVŮJ POSTOJ...

Na OK, toleruju a budu tiše trpět dál, nebo "Už se trápit nechci, buď já, nebo ony. Rozhodni se IHNED!"

Nebo  3. varianta :   hodlám  ti tolerovat tvé úlety ... a pokusím  se  u  toho NETRPĚT  ... protože :   1.
                                                                                                                                                                2.
                                                                                                                                                                  3.

                             pořadí  1.  - 3.  / nebo  ev.více/   si  po  zralé  úvaze  autorka  musí  určit  sama ...  zatím   se  z textu  jeví  jako  bod  č. 1.
  strach  ze   samoty,   ale  třeba  to  ani  není  to  hlavní,  co  ji  nutí    setrvat   ve  vztahu ...

Lálina napsal(a):

Ahoj, byla jsem tady často před cca 10 lety, kdy jsem byla zlomená z paralelního, dnes už vím že sedmiletého vztahu mého manžela. Nêjak jsme to ustáli, ale teď v mých 50-ti letech mám další sousto k zamyšlení. Můj manžel, po dalších úletech, které nebyly tak zásadní, se zásadně zamiloval. Do paní o 15 i více let mladší než jsme my která se patrně kvůli němu rozvádí. Trvá to více než půl roku. Dozvěděla jsem se, že nikdy nebyl takto zamilovaný, ona je úžasná, starostlivá (nikdy jsem se o něj  nestarala jako ona), čistá duše, která je naprosto zlomená a dokonce prý i po nějaké těžké nemoci. Samozřejmě jí manžel naservíroval svůj příběh při seznamování, tzn. nežijeme spolu, téměř se rozvádíme, nestarám se... Najednou se obrovsky bojím samoty, protože cítím, jak on se v tom plácá a neví kudy kam. Patrně cítí odpovědnost za společně prožité roky, ale ona je teď na prvním místě. Téměř měsíc tam jezdí na noc, ale tvrdí že není rozhodnutý co dál. Nějaké rady a postřehy od Vás. Děkuji

Pán manžel má zjavne "paralelné vzťahy" ako životný štýl... Nebolo by Ti vo finále lepšie bez neho a časom aj s niekým iným....?

Že bys měla odejít, to nemá cenu psát - řekne ti to asi každý a uvnitř sebe to moc dobře víš i ty. Ale dokud nezačneš mít ráda sama sebe a vážit si sama sebe, tak neodejdeš i kdybychom ti to tu napsaly tisíckrát. Vím o čem mluvím. Tvůj muž se také nezmění, to musíš také moc dobře vědět. Má od tebe k záletům roky povolení, svým chováním jsi mu to dovolila a jeho milenky "legalizovala". Pokud nebude tato, přijde jistě jiná. Takže toto netřeba řešit, je to v podstatě téměř tak jisté, jako že zítra vyjde slunce. Jediné co ty můžeš udělat a měla bys, tak popřemýšlet nad cestou, jak z toho ven. Jak se začít mít ráda, jak získat sebevědomí, odvahu, jak si vážit sama sebe a pak vše bude jasné a ty se nebude bát vyjít z toho srabu ven. Držím moc pěsti!