javena napsal(a):

Jo, jo zuzi, nevěra byla jen zástupný problém, alespoň u nás teda. Už jsem to tu psala několikrát. Ale stejně jsem ráda, že jsme to zkusili a nelituju toho. Zase mi to ukázalo i dost o mně samotné, nejen o partnerovi. Zkušenost k nezaplacení.

Dneska už nemám takovou depku jako v sobotu, tak jen písnu:  Já bych se  děsně ráda  a klíďo už bez dalších podobně hořce prožívaných  poznatků o sobě a o partnerovi  až do smrti obešla..... 

Díky za názory.Teď už nejsem tak vydeptaná jako v pátek a sobotu tak to zas vidím růžověji.Jak jsem psala "jako na houpačce"

rejka napsal(a):

zuzi777 napsal(a):

A k Rejce-    podle mě  ten   pán byl čistě jen rozežraný-  měl  plné korýtko a potřeboval adrenalin pro pocit ještě většího blahobytu. Co to mělo společného s LÁSKOU ?  Snad  spíše se sexem, který byl už v manželství omšelý a  bez  "náboje " zakázaného ovoce....
Láska... tolik lidí se s ní zaštiťuje, staví ji před sebe jak obranu před okolím. Ve jménu "lásky" ???   se boří rodiny, které se budovaly také z "lásky"... usch Nějak dnes nemám nadhled abych v tom viděla něco jiného než lidskou neomalenost, neschopnost   akceptovat dané,  honba za  nesmrtelností tančící na lopatě  Zubaté.....

Zuzi,každý si pod pojmem "láska" představuje něco jiného a každý jí cítíme a vnímáme jinak. Někdo říká často a kolikrát bez rozmyslu - miluji tě - jiný tímto  slovním spojením"neplýtvá". Já mu věřím,že "miloval" obě,přesto,že já to mám nastavené jinak. Věřím, ale nesouhlasím,netoleruji,nezapomínám a neodpouštím......

S oběma souhlasím,cítím to taky tak,tu rozežranost,neschopnost akceptovat dané i mrhání slovem miluji.
Jen k Rejce:Zapomenout se nedá.To je to co mi vadí.Tolerovat taky ne,ale myslím,že odpouštět by se mělo.Zvlášť pokud je ten protějšek k rodinnému životu použitelný.Myslím že opouštět člověka jen kvůli nevěře by nebylo rozumné.Zastávám názor,že člověk závislý na čemkoliv (alkoholu,automatech,drogách.....),chronický žárlivec hysterický chlap nebo nevěrník-sportovec,si zaslouží být opuštěn.Četla jsem úvahy,že nevěrných mužů je min.jednou za život 95%.Zbylých 5% jsou devianti nebo jinak závadní jedinci.Pak se ptám:Měla bych neodpustit otci mých dětí,odejít a žít šťastně do další nevěry? Nevěru ve jménu pravdy na sebe práskne jen blb,(doufám že si to nepřečte můj muž ) Nebýt "čestnosti" neplácala bych se v takových ...... Pravda,choval se divně,podezírala jsem,tak jsem na něj uhodila.Ale jemu se evidentně ulevilo když vyšel s pravdou ven.Jemu jo,aspoň na chvíli.Dneska už ví že to byl nerozum.

Upravil(a) sasasa (13. 10. 2010 13:23)

rejka napsal(a):

sasasa napsal(a):

S oběma souhlasím,cítím to taky tak,tu rozežranost,neschopnost akceptovat dané i mrhání slovem miluji.
Jen k Rejce:Zapomenout se nedá.To je to co mi vadí.Tolerovat taky ne,ale myslím,že odpouštět by se mělo.Zvlášť pokud je ten protějšek k rodinnému životu použitelný.Myslím že opouštět člověka jen kvůli nevěře by nebylo rozumné.Zastávám názor,že člověk závislý na čemkoliv (alkoholu,automatech,drogách.....),chronický žárlivec hysterický chlap nebo nevěrník-sportovec,si zaslouží být opuštěn.Četla jsem úvahy,že nevěrných mužů je min.jednou za život 95%.Zbylých 5% jsou devianti nebo jinak závadní jedinci.Pak se ptám:Měla bych neodpustit otci mých dětí,odejít a žít šťastně do další nevěry? Nevěru ve jménu pravdy na sebe práskne jen blb,(doufám že si to nepřečte můj muž dumbom ) Nebýt "čestnosti" neplácala bych se v takových ...... Pravda,choval se divně,podezírala jsem,tak jsem na něj uhodila.Ale jemu se evidentně ulevilo když vyšel s pravdou ven.Jemu jo,aspoň na chvíli.Dneska už ví že to byl nerozum.

Sasaso,to je jedno z dalších nekonečných témat ( konstattování,nestěžuji si ).Já osobně bych nevěru netolerovala,nezapoměla,bohužel ani neodpustila. Možná bych se s tím nějak vyrovnala a naučila žít,nevím nezažila jsem to. Respektive o žádné nevím . Neříkám,že po mých osobních zkušenostech bych manžela okamžitě opustila,kdybych na nevěru přišla,ale bojím se,že bych se s tím nesmířila,stále bych ho podezírala a třeba i "nespravedlivě" obviňovala a tím ubližovala sobě a konec konců i jemu. Já zažila manželství s postupně se vyvíjejícím alkoholikem a nejspíš i gamblerem a snažila jsem se mu pomoct. Nakonec jsem měla co dělat,abych zachránila děti a sebe. Dnes žiju podle hesla : kdo se stará dopředu,ten se stará 2x. Nemám důvod svého ( druhého ) muže jakkoliv podezírat,věřím mu i sobě,žárlím tak nějak normálně- tzn. není mi lhostejné co dělá a s kým se stýká,ale netrápím se,když jde třeba na sraz třídy apod. Naopak, přeju mu aby se dobře pobavil.Já chodím taky. Když bude chtít "něco" udělat,udělá to a já tomu nezabráním.A já vlastně taky. Nikdy člověk nemá 100% jistotu. Já tu svou jistotu mám ve vzájemné důvěře.....

Rejko, málokdy  někomu závidím. Teď jsem se přistihla při čtení tvého příspěvku   při náznaku závisti , leč smíšeném  s nostalgií.
Tvůj dosavadní život má pár shodných rysů s tím mým ( alkoholik, samostatnost  v péči a  starostech o rodinu, výborný vztah s  nynějším partnerem ...)  leč ten závěr u mě je již pošramocen dalším poznáním...
K vytučněnému-  Po mé  poslední zkušenosti  s mužskými exempláři na vzájemnou důvěru rezignuji. Důvěřuji již jen sama sobě a to ještě velmi opatrně....

zuzi777a napsal(a):

rejka napsal(a):

sasasa napsal(a):

S oběma souhlasím,cítím to taky tak,tu rozežranost,neschopnost akceptovat dané i mrhání slovem miluji.
Jen k Rejce:Zapomenout se nedá.To je to co mi vadí.Tolerovat taky ne,ale myslím,že odpouštět by se mělo.Zvlášť pokud je ten protějšek k rodinnému životu použitelný.Myslím že opouštět člověka jen kvůli nevěře by nebylo rozumné.Zastávám názor,že člověk závislý na čemkoliv (alkoholu,automatech,drogách.....),chronický žárlivec hysterický chlap nebo nevěrník-sportovec,si zaslouží být opuštěn.Četla jsem úvahy,že nevěrných mužů je min.jednou za život 95%.Zbylých 5% jsou devianti nebo jinak závadní jedinci.Pak se ptám:Měla bych neodpustit otci mých dětí,odejít a žít šťastně do další nevěry? Nevěru ve jménu pravdy na sebe práskne jen blb,(doufám že si to nepřečte můj muž dumbom ) Nebýt "čestnosti" neplácala bych se v takových ...... Pravda,choval se divně,podezírala jsem,tak jsem na něj uhodila.Ale jemu se evidentně ulevilo když vyšel s pravdou ven.Jemu jo,aspoň na chvíli.Dneska už ví že to byl nerozum.

Sasaso,to je jedno z dalších nekonečných témat ( konstattování,nestěžuji si ).Já osobně bych nevěru netolerovala,nezapoměla,bohužel ani neodpustila. Možná bych se s tím nějak vyrovnala a naučila žít,nevím nezažila jsem to. Respektive o žádné nevím . Neříkám,že po mých osobních zkušenostech bych manžela okamžitě opustila,kdybych na nevěru přišla,ale bojím se,že bych se s tím nesmířila,stále bych ho podezírala a třeba i "nespravedlivě" obviňovala a tím ubližovala sobě a konec konců i jemu. Já zažila manželství s postupně se vyvíjejícím alkoholikem a nejspíš i gamblerem a snažila jsem se mu pomoct. Nakonec jsem měla co dělat,abych zachránila děti a sebe. Dnes žiju podle hesla : kdo se stará dopředu,ten se stará 2x. Nemám důvod svého ( druhého ) muže jakkoliv podezírat,věřím mu i sobě,žárlím tak nějak normálně- tzn. není mi lhostejné co dělá a s kým se stýká,ale netrápím se,když jde třeba na sraz třídy apod. Naopak, přeju mu aby se dobře pobavil.Já chodím taky. Když bude chtít "něco" udělat,udělá to a já tomu nezabráním.A já vlastně taky. Nikdy člověk nemá 100% jistotu. Já tu svou jistotu mám ve vzájemné důvěře.....

Rejko, málokdy  někomu závidím. Teď jsem se přistihla při čtení tvého příspěvku   při náznaku závisti , leč smíšeném  s nostalgií.
Tvůj dosavadní život má pár shodných rysů s tím mým ( alkoholik, samostatnost  v péči a  starostech o rodinu, výborný vztah s  nynějším partnerem ...)  leč ten závěr u mě je již pošramocen dalším poznáním...
K vytučněnému-  Po mé  poslední zkušenosti  s mužskými exempláři na vzájemnou důvěru rezignuji. Důvěřuji již jen sama sobě a to ještě velmi opatrně....

Zuzi mi si můžem podat ruce     - ad vytučněné

Upravil(a) sasasa (14. 10. 2010 7:57)

Ahoj všichni,navazuji na tohle vlákno,ale přispívala jsem už dřív, do Sorajina. Občas sem zajdu,ale už málo.Chci těm tápajícím dodat trochu naděje,stejně tak jako jsem jí tu hledala já.A to, že se dá žít slušně i po nevěře. U nás je to rok a čtvrt od oné události .Od té doby se to hodně uklidnilo,spoustu práce udělal čas.Balancovali jsme na pomezí zachovat vztah nebo se rozejít, bylo to hodně bolavé období. Teď mám z našeho vztahu daleko lepší pocit než jsem měla předtím. Pročistil se. Jsme kamarádi,tešíme se na sebe, jsme spolu zkrátka rádi. Navštěvovali jsem manželskou poradnu a to udělalo taky hodně,hlavně pro něj. Asi to potřeboval slyšet i od někoho jiného než ode mne. Uklidnily se i vztahy v rodině,především s dcerou,kterou mám z předešlého manželství. Nemám si na co stěžovat. Jen už ta důvěra není tak slepá,sem tam ten brouček zahlodá,ale to je asi po takové zkušenosti normální. Nicméně neslídím,nekontroluji. On ten potvora zas rychle zmizí.

Upravil(a) sasasa (22. 6. 2011 9:43)

zuzi777a napsal(a):

sasasa napsal(a):

Ahoj všichni,navazuji na tohle vlákno,ale přispívala jsem už dřív, do Sorajina. Občas sem zajdu,ale už málo.Chci těm tápajícím dodat trochu naděje,stejně tak jako jsem jí tu hledala já.A to, že se dá žít slušně i po nevěře. U nás je to rok a čtvrt od oné události .Od té doby se to hodně uklidnilo,spoustu práce udělal čas.Balancovali jsme na pomezí zachovat vztah nebo se rozejít, bylo to hodně bolavé období. Teď mám z našeho vztahu daleko lepší pocit než jsem měla předtím. Pročistil se. Jsme kamarádi,tešíme se na sebe, jsme spolu zkrátka rádi. Navštěvovali jsem manželskou poradnu a to udělalo taky hodně,hlavně pro něj. Asi to potřeboval slyšet i od někoho jiného než ode mne. Uklidnily se i vztahy v rodině,především s dcerou,kterou mám z předešlého manželství. Nemám si na co stěžovat. Jen už ta důvěra není tak slepá,sem tam ten brouček zahlodá,ale to je asi po takové zkušenosti normální. Nicméně neslídím,nekontroluji. On ten potvora zas rychle zmizí.

Zdravím a přeji stabině spokojené pocity!
Škoda, že tolik lidí zahodí   vztah  bez pokusu o to , co fakt jde-  nalézt  se  vzájemně s partnerem i po nějakém "malém palácovém převratu" a být spolu spokojení.
Pálení mostů, fatálnost nevěry,  nadhodnocení jejího významu pro život bere šanci setrvat s někým kdo jen pochybil.... 
U nás také setrvalý pohodový  stav,který nehodlám měnit.
  Sasasa Měj se  co nejlíp  !

Díky Zuzi, i ty máš na tom svůj podíl,že jsme zůstali spolu.Pa a přeju hezký den

zuzi777a napsal(a):

sasasa napsal(a):

Ahoj všichni,navazuji na tohle vlákno,ale přispívala jsem už dřív, do Sorajina. Občas sem zajdu,ale už málo.Chci těm tápajícím dodat trochu naděje,stejně tak jako jsem jí tu hledala já.A to, že se dá žít slušně i po nevěře. U nás je to rok a čtvrt od oné události .Od té doby se to hodně uklidnilo,spoustu práce udělal čas.Balancovali jsme na pomezí zachovat vztah nebo se rozejít, bylo to hodně bolavé období. Teď mám z našeho vztahu daleko lepší pocit než jsem měla předtím. Pročistil se. Jsme kamarádi,tešíme se na sebe, jsme spolu zkrátka rádi. Navštěvovali jsem manželskou poradnu a to udělalo taky hodně,hlavně pro něj. Asi to potřeboval slyšet i od někoho jiného než ode mne. Uklidnily se i vztahy v rodině,především s dcerou,kterou mám z předešlého manželství. Nemám si na co stěžovat. Jen už ta důvěra není tak slepá,sem tam ten brouček zahlodá,ale to je asi po takové zkušenosti normální. Nicméně neslídím,nekontroluji. On ten potvora zas rychle zmizí.

Zdravím a přeji stabině spokojené pocity!
Škoda, že tolik lidí zahodí   vztah  bez pokusu o to , co fakt jde-  nalézt  se  vzájemně s partnerem i po nějakém "malém palácovém převratu" a být spolu spokojení.
Pálení mostů, fatálnost nevěry,  nadhodnocení jejího významu pro život bere šanci setrvat s někým kdo jen pochybil.... 
U nás také setrvalý pohodový  stav,který nehodlám měnit.
  Sasasa Měj se  co nejlíp  !

já myslím, že tyhle řeči a odsuzování jsou na ho :-). to, že tys odpustila a jedete dál neznamená, že je to řešení i pro ostatní. hlavně proto, že jsme prostě každej jinej a každej má na vztah, důvěru a tyhle všechny věci okolo prostě jiné nároky. takže pokud někdo neodpustí a po nevěře kopne partnera kamsi, je to čistě jeho věc, jako je věc třeba tvoje (příklad), že jsi ochotná manžovi celej život tolerovat nevěru, milenky ... no a ? však ať si každej žije podle svýho

Zuzi, to byl příklad, nečteš ? psala jsem to tam ... nevím, proč ses toho chytila.
jde prostě jen o to, že nevěru vnímáme všichni jinak, plus se k tomu váže x dalších okolností, že jo.
je jasný, že pokud se přes to lidi dokážou přenést a jsou spolu dál, že je to ideální. ale neměla bych nikomu za zlé, že se přes to nepřenese a řeší to radikálně, asi ten člověk ví proč, že ... stejně jako bych neřešila, že někomu vůbec neva, že ho partner celej život podvádí (však toho neubude se říká ..) každej ať dělá, jak mu to vyhovuje, no ni

Upravil(a) PPavlaa (25. 6. 2011 21:12)

PPavlaa napsal(a):

Zuzi, to byl příklad, nečteš ? psala jsem to tam ... nevím, proč ses toho chytila.
jde prostě jen o to, že nevěru vnímáme všichni jinak, plus se k tomu váže x dalších okolností, že jo.
je jasný, že pokud se přes to lidi dokážou přenést a jsou spolu dál, že je to ideální. ale neměla bych nikomu za zlé, že se přes to nepřenese a řeší to radikálně, asi ten člověk ví proč, že ... stejně jako bych neřešila, že někomu vůbec neva, že ho partner celej život podvádí (však toho neubude se říká ..) každej ať dělá, jak mu to vyhovuje, no ni

  pokud to byl příklad , tak zmátla mě personifikace ve větě - bylo psáno : Ty- tj.- já...

Jinak ani  popel  připomínky !- ať  každý dělá tak aby   mohl být sám se sebou a svým chováním  spokojený. Žít tak abych každý večer uléhala s myšlenkou , že žiju jinak, než bych chtěla ( měla) stojí za prd!

Nemyslela jsem svůj příspěvek jako univerzální návod pro všechny. Každý to máme jinak. Jen jsem chtěla aby ten kdo stejně jako já-tonoucí tenkrát hledal to pověstné stéblo,našel nějakou naději. Může to vyjít a nemusí. A ano opravdu na to musí být dva.Já cítím že můj muž je můj kámoš a táhnem za jeden provaz.Pokud by to tak nebylo rozloučíme se a jdem každý svou cestou. Stejně tak nemíním tolerovat celý život nevěry. Z jeho strany to tenkrát nebyl "úlet". A pokud by se ještě někdy mělo stát, že se někde zapomene,buď to bude jen úlet a já ani moje okolí se to nedozví. Anebo astala vista.

Upravil(a) sasasa (27. 6. 2011 9:57)

ahojky,muzu se pridat?
u nas se to stalo v zari kdy jsme se pohadali, ja s dcerou odjela do italie na dovolenou na 14 dni. mezi tim se muz nasel jinou s kterou si celych 14 dni uzival sexualni žně.nabidl ji udajne snatek a bydleni. kdyz jsem se vratila bylo to sileny kdyz jsem to zjistila, a on jeste zapiral. pak kdyz jsem se ho zeptala jesi ji miluje, odpovedel " ne tolik jako tebe" to jsem dost nechapala. den o dedne to bylo horsi, a on byl cim dal divnejsi. pak sme si promluvily a nakonec se ke me vratil. jeste jsem zapomela dodat ze nez jsem odjela na dovolenou tak jsem byla zacatkem tehotenstvi. on to vedel. a kdyz jsem se vratila skoro jsem potratila jaky to byl pro me citovy zkrat. cely dny a noci jsem probrecela a rikala si proc. porad me to trapi jako by to bylo vcera co se to stalo. uz nevim co delat abych na to nemyslela. uz mu nemuzu ani poradne duverovat. cokoliv rekne pripomene mi to ji, nekdy  i v posteli pri mazleni si na obcasne chvile vzpomenu a je konec. porad mu to rikam. a nejhorsi je ze toho nelituje :-(