Sedm nejkrásnějších věcí u novorozence (které pomáhají překonat únavu, deficit spánku a rozladění nad jekotem)


Všichni mluví o tom, že dítě je požehnání a radost. A všichni mluví o tom, že to je záhul jak prase a člověk (v nové roli rodič) se cca rok a něco vůbec nevyspí. Matky to mají tak trochu dané, mají mateřský pud, mateřský cit, mateřskou lásku (jako vždy musím uvést, že nic neplatí na 100%, u všech žen a u všech kultur či sociálních skupin, ale dejme tomu, že u naprosté většiny). Otcové hovoří často o obecném "štěstí" a že to je "báječné". Pro mě jsou ty nejkrásnější věci u našeho novorozeného syna následující:

1. Miminko krásně voní. Samo o sobě. Bez parfémů. Po koupání v obyčejné vodě a v podstatě pořád (s výjimkou prdů a když má naděláno v plenkách). Je to radost přivonět si k němu, když ho držíte v náručí.

2. Dotýkat se jeho kůže a hladit ho. Pokožka je tak neskutečně hebká. Jako samet. A citlivá. Někteří lékaři na začátku radí  neutírat ručníkem (netřít pokožku, aby se nepoškrábala a nenarušila), ale jen pokládat a zabalit dítě, dokud se vlhkost nevsákne. Na druhou stranu má pokožka již od prvních dnů schopnost regenerace, například když se kluk poškrábe nehty na rukou na obličeji.

3. Držet ho v náručí a chovat. Dotýkat se ho. Je tak malinký. Resp. byl malinký a lehoučký, ale kluk náš rychle roste a přibírá na váze. Kouká se na mě a je spokojený (to je sice jen dojem, ale iluze je poměrně dokonalá - děti budí dojem, že se upřeně dívají, ale vidí cca 30 cm a to ještě zrcadlově obráceně).

4. Dívat se, jak spí. Jak oddechuje a jak má pootevřenou pusu a občas zavrtí jazykem a automaticky mlaská, jakoby sál mléko. Buď v náručí nebo v košíku či postýlce. Je sice pravda, že první dny po porodu spal často a dlouho. Podle norem by měl spát pořád často a dlouho, ale spí zřídka a krátce - děti jsou prostě různé stejně jako dospělí. Ale i v těch řídkých okamžicích, kdy spí, tak to stojí za to. Oba rodičové se rozplýváme, jak je náš syn roztomilý. Dokonce se občas ve spánku usměje. A i když víme, že to jsou jen nerviky a mimoděk stáhnuté mimické svaly kolem úst (vědomý či nevědomý pravý úsměv přijde až později), tak nás to rozněžní. Někdy si podepře hlavu rukou jak dospělý člověk.

5. Když se protahuje po spaní. Jedna malá ruka nahoru, druhá malá ruka nahoru. Obě nohy pěkně protáhnout a propnout. Hlava doleva a doprava. Pootevřít jedno oko a pak druhé, pak sada legračních grimas s otevřenou pusou a našpulenými rty. Pak na chvíli obě oči zavřít. Ještě jednou se protáhnout. Pak si uvědomit, že je prázdný žaludek a pocit hladu. A začít křičet!

6. Krmení je taky báječné. Je tak spokojený a navýsost soustředěný. Už ovládá celkem slušně techniku sání. Kdykoli se ovšem láhev vzdálí, tak nekompromisně začne ječet, jakoby se konal konec světa. Miluji pohled na jeho jazýček, který je stočený do půlkruhu a vysouvá se ven a zasouvá zpět. Další dobrá věc na krmení je i to, že se kluk unaví a ke konci usne. V podstatě dopíjí jen automaticky během spánku (propije se ke spánku). Sací reflex funguje dobře.  Bohužel se pak probudí, když ho nutíme říhnout si. Za trest pak na nás křičí nechce usnout.

7. Samostatná kapitola je usnutí v náručí nebo na rameni. Je to báječný pocit, když vám dítě se zavřenýma očima oddychuje v náručí. Když usne na rameni, resp. na prsou a já se posunu na pohovce do polohy v leže, tak je stočený do klubíčka a hlavu má bokem na mém hrudníku. Prý ho uklidňuje tlukot srdce. Mně zase přivolává pocit radosti, když cítím jeho rychlé srdce a jak pravidelně dýchá. Tahle kapitola je extra dobrá v tom, že je možné zároveň si k malému přivonět a hladit ho po zádech nebo na nohách.

..a všechny tyhle věci pomáhají překonat tu únavu, tenčící se trpělivost a deficit spánku spojený s bezmocností při pravidelném dlouhotrvajícím nočním jekotu našeho syna :-)

Upravil(a) Nicolas (7. 10. 2010 11:08)