Oznámení

19. dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

19. dubna : Obyčejný citrón a jeho netradiční využití beze zbytku. V kuchyni i v domácnosti je skvělý pomocník!

19. dubna : Rodičovství podle zvěrokruhu: Štíři jsou přísní, Panny umí ustoupit.

#1 6. 10. 2010 22:12

Sirael
♥♥♥----
Registrovaný: 31. 5. 2009
Příspěvky: 107

Pedagogické vychytávky ve skolce - pláč, stesk a zlobení

Zdravím, nastoupila jsem do jedné brněnské školky jako externistka a mám tedy jen dvě hodinky s nejmenšími. A obdivuji učitelku, která je ve skutečné školce celou dobu a má třeba patnáct takto malých dětí..to se snad nedá?

První dny jsem měla šest dětí, a neuměla jsem si představit dosud, co je to když jsou děti prvně ve školce a stýská se jim..u některých ne, aly když pláče jeden, a někdy je to přímo řev, přidávjí se i další, nemluvě o tom, že k utišení malého mu potřebuji věnovat spoustu času, který nevěnuju jiným dětem.
Chci se zeptat, jestli tu někdo má se školkou a nejlépe jako učitelka - zkušenosti, co dělat, nebo jestli nezbývá jen to přežít a utěšovat. Nebo jsou nějaké speciální pedagogické vychytávky?

druhým problémem je, že se v kolektivu pokaždé najde zlobič, případně více, kteří narušují skupinu. mám tam např. holčičku, která se baví tím, že neustále hází všechno do odpadkového koše. kope do věží které si děti postavily a má z toho radost. nechápu to.  bere ostatním hračky a ještě se tomu směje, takže vždycky ji neustále beru do náruče a povídáme si že je to špatně, že hračky, s nimiž si hraje někdo jiný, si nemůžeme jen tak brát. Musíme si hrát s těmi, které máme. potom přednáška na téma kouzelných slovíček. Teď já uplně vidím, jak ona VÍ, že udělala chybu nebo že zlobila, a kouká do země a dělá, že neslyší, škube hlavičkou. tak vezmu plyšáka a povídáme plyšákovi o tom, co se nesmí dělat a co je správné.  pak mi kývne, že už bude hodná a nebude kopat do cizích hraček..ale příští den to udělá znovu.
maminka tvrdí, že to doma nedělá a že před tím si pní učitelka na problémy nestěžovala, takže to vnímám jako svoje pochybení a svůj pedagogický neúspěch.

no ale zajímalo by mě co s takovými dětmi dělat..nebo kde se to v nich bere...ona to nedělá pořád, někdy si maluje, jindy si sama hraje..ale neumí si hrát s někým, protože všechno pokládá za svoje, všechno je jen její. dokonce když jsme šli na záchod a ona musela počkat, protože nebyla první na řadě, začala křičet. Když přijde do školky, hned přijde až ke mě a první mi hlásí jak se jmenuje, abych si ji zapsala. Já jsem se s tímhle ještě nesetkala... naopak někdy zas si hraje v klidu sama s jednou hračkou. v kolektivu ale ničí a boří a bere hračky.

Není to nějaká výchovná chyba, nebo některé děti takové prostě jsou? Jiné jsou zase extrémně stydlivé nebo ustýskané, takže fakt nevím co je lepší...

ještě k té holčičce, jestli vás to zajímá - občas byli přítomni i rodiče. když malá začne někam běhat nebo se válet nebo dělat něco čím ruší, tak je od rodičů okamžitě velice přísně okřiknutá, to pak poslechne. Přijde mi to drsné, ale ono na ni asi nic jiného neplatí.  já ji občas poplácnu na pr..., a spíš se jí to snažím povědět co se dělá a co se nedělá. a ona to ale asi ví, že je to špatně.

a víte, co je moc zajímavé? ona se hrozně stydí říkat prosím, děkuju..takovéhle úplně základní a jednoduché a nevinné slovíčka!  a ona ty slovíčka zná, ale vysloveně se stydí je říkat a nechce je říkat! Já na ni týden co týden : Když má někdo nějakou hračku, nemůžeme mu ji brát! musíme se napřed zeptat, jestli nám ji pujčí, a když ano, chvíli si s ní pohrajeme a pak ji zase vrátíme!  jakpak se říká, když si něco chceme půjčit, poprosíme prosím? a horko těžko, velmi stydlivě z ní vypadne  psim - a odvrátí hlavičku, aby nebylo vidět, že to ona řekla.

Tak moc nerozumím tomu, proč to nechce říkat. Já jí to nepovídám ve zlém, ale v dobréma hrajemesi s myškou a myška prosí jestlisi může něco půjčit a pak říká děkuju. a když to řekne i malá, vždycky ji pohladím a pochválím. ale říkat to nechce.

nevíte  čím to ve výchově u nich doma bylo způsobený? docela by mě to zajímalo..

Není tady

 

#2 21. 10. 2010 18:49

sillwan
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 7705

Re: Pedagogické vychytávky ve skolce - pláč, stesk a zlobení

Sirael,

protoze jsme zrovna nastoupili do skolky, zaujal me nazev tveho tematu smile Jelikoz mame na dennim poradku ranni plac a vety jako nechci do skolky a nemam rad skolku, tajne jsem doufala, ze zde nekdo pise "tajne" tipy, jak to tem mrnouskum usnadnit...

To jsem se sice nedozvedela, ale zaznelo tam nekolik zajimavych postrehu a spise psychologickych dotazu..

Trosku me prekvapily nektera jakoby skryta obvineni - zejmena v popisu te "zlobive" holcicky... O detske agresivite je spousta literatury a podle toho, co vim, tak tenhle typ detske agresivity je sam o sobe neskodny a neznamena, ze rodice vedou sve dite spatne... Hodne zalezi na temperamentu ditete a tyto projevy agrese v tomto veku neznamenaji automaticky, ze v dospelosti se bude jednat o agresivniho cloveka... Deti proste zkouseji, spoustu veci nejsou schopne pochopit, byt jim to vykladame denne... To jsou treba ona kouzelna slovicka, kterych vyznam se podle mne u takhle malych deti hoooodne precenuje a nas syn je stejny pripad - stydi se rict prosim si, prosi oklikou (bud tak hodna, dej mi...) a jsem presvedcena, ze prave proto, ze ze vsech stran je upozornovan, ze tohle musi rikat... Pritom podle me trilete dite jen replikuje, ale skutecny vyznam slova prosim a dekuji pochopit jeste nedokaze...

Ty jeste nemas vlastni deti, ze ne? Soudim z toho, ze za chovanim ditete vidis jednoznacne "chybu" ve vychove... Ono to ale tak jednoduche opravdu neni...

Drzim palce, souhlasim, ze udrzet v klidu particku malych neandertlacu neni lehke, a chce to hodne trpelivosti a snad se najde i nejaka zkusena pani ucitelka, ktera poradi tobe a trba i nam, maminkam deti placicich ve skolce...

Není tady

 

#3 7. 11. 2010 8:48

Cizinka
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: Spanelsko
Registrovaný: 19. 4. 2006
Příspěvky: 5899
Web

Re: Pedagogické vychytávky ve skolce - pláč, stesk a zlobení

Me prijde, ze se tyhle holcicce naramne libi, ze te ma jen pro sebe...ze si ji vezmes, povidas si s ni a s plysakama si rikate pohadku, jak se prosi o veci...proto druhy den jde a udela znovu co nema. Jestli jsou jeji rodice prisni, tak bude mozna uvnitr nejista a zakriknuta a u tebe vidi zajem. Tady ve Spanelsku se ve skolkach uziva metoda sedici zidlicky. Takze kdyz nejakej prcek neco provede musi jit premyslet chvilku na tu zidlicku, ktera je sice v dohledu, ale stranou a to deti strasne neradi. Praktikuji to i doma, davam Maxika na lavicku v predsini...vetsinou se hned omlouva a zklidni se.
Co se tyce placicich deti v zacatku jejich dochazky do skolky, tak to proste musi odeznit, je to logicke a normalni ze placi. Dulezite je, aby jeden nestrhl ostatnich deset, takze nejlepsi je neutesovat, prestat si ho vsimat a naopak s ostatnima udelat neco zajimavyho, veselyho...pustit muziku, tancit, cvicit...proste aby se rychle zabavili. A uplakankovi dat cas, on se sam postupne zapoji...kdyz ne dneska, zitra urcite... Takze treba po ranu je dobre delat zabavny ritual uvitani s muzikou a nejakym vybranym plysakem, ktery kazdemu decku rekne dobry den, vitam te ve skolce...deti se na to tesi a zapomenou na slzicky s maminkou v satne wink
Pisu ti tady jen zkusenosti z nasi skolky tady ve Spanelksu, kde jsem obcas pomahala a co jsem vypozorovala.

Není tady

 
NÁŠ TIP:

Zápatí

Powered by PunBB 1.2.24c
© Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
Ochrana osobních údajů