29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Když se dostanu do stresu,vzpomenu si na lidi,se kterými pracuji. Vozíčkáři po úrazech a nemocech.Oni MAJÍ problémy a já si vždy uvědomím,že ty moje jsou jen nepříjemnosti a ne PROBLÉMY. Pak si pustím hudbu,zapálím čajové svíčky ve svícu a chvíli nedělám nic.V létě jsem na zahradě se svými kytkami.....
Není tady
no, u velkeho stresu spojeneho se strachem, kdyz jde opravdu do tuhyho (statnice, opravdu neprijemne rozhovory a podobne) se mi obvykle zacne projevovat srdecni arytmie, tim padem mam pocit, ze se dusim a snazim se pravidelne dychat a rozdychat to...a teprve, kdyz zase mam dost kysliku, jsem schopna fungovat dal a hlavne za tu chvilku se ledacos rozlezi a je lip...
u stresu spojeneho se vztekem a zlosti (kdyz se veci s.e.r.o.u.) obvykle vystacim se sprostymi nadavkami (casto nekolika v rade), jen za obcas mam chut do neceho prastit...nadavam neadresne, nebo se o to alespon snazim...ale rozhodne je pro me lepsi byt povazovana za dlazdice, nez to v sobe dusit..
Není tady
pat napsal(a):
Dito L - prosím jakym způsobem s tebou pracuje kinezioložka, kolik stojí jedno sezení / na hodinu, jak dlouho se k ní musí chodit? Pomáhá ti to? Po kolika sezení jsi cítila úlevu? Tedy ve Francii je to jiné, ale neví to tu někdo náhodou, jak to chodí tady v Čechách?
Já chodím na skupin.terapii k psycholožce asi 2 roky, ale mám pocit, že mi to moc nepomáhá, bohužel ani AD které mám, jsem pořád ve velké úzkosti a nevím proč - vše je v pohodě
Pat, tak t o ti toho asi moc nereknu, ale treba tady bude nekdo vedet, jak se ta metoda jmenuje.
Ja se k ni vubec nedostala kvuli stresu ale kvuli boleni krcni patere a zadovych svalu. Po fyzicke strance mmi nic nenasli, tak jsem brala jenom prasky na bolest az mi jeden Mudr doporucil tuhle kinesiolozku. Zada mi opravdu hooooodne povolili uz po dvou seancich coz jsem necekala.
Chce, abych predpazila ruce, soustredila se na bolest a dava mi opakovat ruzne formule typu "mam se rada" "nemam se rada" "bojim se toho ci onoho " atd. Pritom mi tlaci na ty ruce a pry kdyz ta veta "zasahne" bolave misto, tak ty ruce povoli a opadnou.
Jinak mi rozproudila merediany a na zdi ma diplom Reiky.
Není tady
Rosamunda napsal(a):
Dita.L napsal(a):
Taky jsem uz mela AD a vim jake to je; mam dojem, ze mi bylo vsechno uplne jedno. No jenomze AD clovek nemuze brat furt. Musi se vratit do reality
bohuzel
Dito, to není pravda, spíš pokud to člověku pomáhá, tak by je měl brát pořád. Bez nich se taky dá, ale to si musíš být hodně jistá, že to ustojíš a zásadně je nesmíš vysazovat sama, ale jen pod pod dozoroem svého lékaře.
Jenze ja jsem je musela vysadit kvuli tehotenstvi. Jinak mi rikali, ze kdyz se zacnou brat, tak se mmuseji brat nejmene pul roku
Není tady
Ja jsem v neustalem stresu hlavne v praci.Posledni dobou se zacinam stranit lidi, bojim se jich,neverim jim.Ja ,ktera byla pred lety oblibena v kolektivu jsem se stala v nove praci neoblibena tercem posmechu.Pripadam si uplne neschopna a k nicemu a to uplne ve vsem i doma.Nikde nevidim zadne pozitivum.Asi jen v dceri,kde je moje jediny prani,aby se dcera vyucila na to myslim neustale.Jinak zjistuju,ze,kdyz se se mnou nekdo bavi,tak ho nevnimam.
Není tady
Dito L, děkuji za vysvětlení. Co se týče stresových situací, vždy mě vyburcují k maximálnímu výkonu. Nebo tedy bejvávalo:( dnes je mi nějak vše jedno, jsem unavená a ze všeho otrávená a nejvíc ze sebe. Osobně k depresi můžu říct, že vůbec nevím kde a jak jsem k tomu přišla, co bych dala za to, kdybych byla jako dřív. Kdo deprese, ne stres, nezažil nemůže v životě pochopit lidi tímto trpící. Nechápala jsem je ani já, přiznám se. Myslela si,že se mi to nikdy stát nemůže. Ale sama vím jak rázem z energického člověka může být úplná troska. Léčení je velmi těžké, je to stále jak na houpačce. Osobně jsem ráda, že mě nějaké léky drží jakžtakž nad vodou, změny léků se zatím bojím, abych nespadla ještě hlouběji. Rady typu vzchop se, hejbej se opravdu nepomáhají. Tak ráda bych, ale ono to opravdu nejde. Ačkoli jsem zastáncem že když člověk chce tak všechno jde. Tělo prostě neposlechne:(
Není tady
Se stresujícími situacemi, jako jsou např. pracovní, kdy je potřeba dělat rychleji nebo jinak než je v mých silách ap., se vyrovnávám zatím dost špatně a docela by mě taky zajímala rada, jestli i s tímto se dá a jak pracovat.. Jinak co se týče výbuchu vzteku atd., tak s tím se mi daří pracovat, v sobě to nedržím, řeknu co si myslím, ale že bych rozbíjela věci to určitě ne.. pomáhá mi v tomto směru práce na svém EGU, a to že si uvědomuju, že někdo naštval NE mě, ale moje ego, které je ješitné, vzdorovité atd. Takto to vypadá možná trochu schizofrenní, ale uvědomění ega mi pomáhá právě i na úzkosti atd.
Není tady
Selima napsal(a):
Nejde o hanbu, ale o to, či sa dá žiť aj bez nich, a to dobre. Ja napr. poznám cukrovkárov, ktorí berú lieky a podaktorí to dotiahli až na pichanie inzulínu, ale diétu nebudú držať ani zaboha...
To si radšej denne budú sami pichať ten inzulín. TO je podľa mňa tá hanba a možno existuje aj nejaká tá paralela s AD a depresiou(trebárs že psychológa ani zaboha, psychoterapiu ani zaboha, apod.); ale neviem to iste, lebo som ich v živote nebrala. Určite sú rozdiely medzi jednotlivými druhmi depresií, pacientov, apod.
Seli, ono je to tak, že když máš akutní depresi, nějaká psychoterapie samo o sobě ti nepomůže. Nejdřív musíš brát AD a teprve když zaberou, můžeš začít s psychoterapií.
Já jsem to měla tak, že jsem moc dobře věděla, co bych měla dělat a cítit, ale nedokázala jsem to uvést do praxe, právě kvůli té depresi. Víš, že to všechno je jen v tvojí hlavě, ale bez léků se s tím nedokážeš vypořádat, naopak to, že vlastně víš, co bys měla dělat a nejde ti to, tě uvádí do ještě větší deprese, takže si pak opravdu začneš myslet, že nic nemá žádnou cenu a pro tebe i všechny kolem bude nejlepší, když umřeš.
Já jsem chodila na psychoterapii od začátku léčby, vlastně jsem šla nejdřív k psycholožce a ta mě poslala k psychiatrovi. V současné době už na psychoterapii nechodím, protože deprese nemám, ale to jen díky AD. Bála bych se přestat je brát, protože už nikdy nechci znovu upadnout do deprese, je to něco tak strašného, že už opravdu nikdy. To ale neznamená, že na sobě nepracuju, myslím si, že od doby, kdy se se mnou rozešel můj BM, jsem hodně pokročila. Ale na vavřínech neusínám a snažím se dál, protože mám ještě hóóódně velké rezervy.
Jinak co se týče stresu v práci, to taky neporadím, to mi nepomáhá absolutně nic. Pokud na mě někdo tlačí, začnu zmatkovat a dělat chyby, někdo mi je vytkne, tím to ještě zhorší, takže dělám další chyby atd. Já potřebuju mít v práci klid a dělat si ji podle svého tempa a svým způsobem, jinak to stojí za starou bačkoru.
Není tady
Ja netvrdím, že treba mirnix-dirnix vysadiť AD, ale zasa neverím, že všetci, čo sú dlhodobo na AD a NIČ OKREM TOHO PRE SEBA A SVOJE ZDRAVIE NEROBIA, majú inak neliečiteľnú endogénnu depresiu. Keby nie skúsenosti s kamoškinou mamou, ktorú jej psychiater 10 rokov pchal stále väčším množstovm tých istých, zastaralých AD a nič iné pre ňu nerobil (a ona utlmená o ničom ani neuvažovala) a keby som nevidela ten rozdiel po zmene psychiatra, liekov, terapii atď., tak si to netrúfnem nai napísať. Ono je to bohužiaľ presne začarovnaý kruh, že človek sa stane závislým na liekoch, na MUDRovi, netrúfne si mu odporovať, nič navrhnúť, nič nové skúsiť, nastúpi úplná apatia
a je vymalováno.
Niekedy je to objektívna nevyhnutnosť, inokedy pohodlnosť lekára a nevedomosť (alebo pohodlnosť) pacienta...
Práve ma na tom desí tá odkázanosť pacientov, utlemnosť a neschopnosť hoci aj vyjadriť nespokojnosť s liekom, výsledkom liečby apod...
Není tady
Selima napsal(a):
Ja netvrdím, že treba mirnix-dirnix vysadiť AD, ale zasa neverím, že všetci, čo sú dlhodobo na AD a NIČ OKREM TOHO PRE SEBA A SVOJE ZDRAVIE NEROBIA, majú inak neliečiteľnú endogénnu depresiu. Keby nie skúsenosti s kamoškinou mamou, ktorú jej psychiater 10 rokov pchal stále väčším množstovm tých istých, zastaralých AD a nič iné pre ňu nerobil (a ona utlmená o ničom ani neuvažovala) a keby som nevidela ten rozdiel po zmene psychiatra, liekov, terapii atď., tak si to netrúfnem nai napísať. Ono je to bohužiaľ presne začarovnaý kruh, že človek sa stane závislým na liekoch, na MUDRovi, netrúfne si mu odporovať, nič navrhnúť, nič nové skúsiť, nastúpi úplná apatia
![]()
a je vymalováno.
Niekedy je to objektívna nevyhnutnosť, inokedy pohodlnosť lekára a nevedomosť (alebo pohodlnosť) pacienta...
Práve ma na tom desí tá odkázanosť pacientov, utlemnosť a neschopnosť hoci aj vyjadriť nespokojnosť s liekom, výsledkom liečby apod...
Selimo, utřela jsem si umaštěné paprče od řízku a nalistovala v sešitku svoje heslo na babinec ,abych mohla vyjádřit trojnásobný souhlas s tímto tvým příspěvkem
Laminanonte, tvůj antistresový obrázek je super selanka jak na Starém Bělidle
Není tady
NO na stres nevím, na nahromaděnou agresi mi pomáhá postavit se před zrcadlo a pozorovat se - to pak nejde se ještě nasírat. Obecně na stres působí relaxační techniky. Zkiusila bych jogu, meditace, uvolnění.... Stres zapříčinuje stah tedy křeč - od toho problémy se zády. Ty Ditko asi nemůžeš něco "unést"? Máš toho "na zádech, bedrech moc"?
Není tady
Selima napsal(a):
Ja netvrdím, že treba mirnix-dirnix vysadiť AD, ale zasa neverím, že všetci, čo sú dlhodobo na AD a NIČ OKREM TOHO PRE SEBA A SVOJE ZDRAVIE NEROBIA, majú inak neliečiteľnú endogénnu depresiu. Keby nie skúsenosti s kamoškinou mamou, ktorú jej psychiater 10 rokov pchal stále väčším množstovm tých istých, zastaralých AD a nič iné pre ňu nerobil (a ona utlmená o ničom ani neuvažovala) a keby som nevidela ten rozdiel po zmene psychiatra, liekov, terapii atď., tak si to netrúfnem nai napísať. Ono je to bohužiaľ presne začarovnaý kruh, že človek sa stane závislým na liekoch, na MUDRovi, netrúfne si mu odporovať, nič navrhnúť, nič nové skúsiť, nastúpi úplná apatia
![]()
a je vymalováno.
Niekedy je to objektívna nevyhnutnosť, inokedy pohodlnosť lekára a nevedomosť (alebo pohodlnosť) pacienta...
Práve ma na tom desí tá odkázanosť pacientov, utlemnosť a neschopnosť hoci aj vyjadriť nespokojnosť s liekom, výsledkom liečby apod...
A já částečně souhlasím a částečně nesouhlasím. Většina AD není utlumující, jedině ta, která jsou určena k podpoře spánku, páč člověk s depresí špatně spí, ale v noci je mi fuk, že jsem utlumená, to jsem naopak ráda. Nejhorší byly noci, kdy jsem nemohla spát a hlavou se mi honily ty nejhrůznější myšlenky, co jsem zase komu kde..... Po hypnotických AD spím jak mimino a ráno jsem jak rybička, dokud to na mě zase neskočí, ale ráno beru netlumící AD a tak celkem obstojně funguju i přes den. Nedovedu si představit, že bych ty AD neměla a to k psycholožce stále chodím. Jenže časy jsou těžký a tak zatím s nějakým vysazením AD nepočítám a i kdybych je měla užívat nadosmrti, ale byla bych bez depresí, tak je klidně budu brát.
Co se týče Tvého příkladu Sel, tak to je spíš příklad naprostého nezájmu doktora, než závislosti.
Není tady
Já beru asentru, což je moderní AD, po kterém rozhodně nejsem utlumená a jak ti poví každý lékař, na těchto AD závislost nevzniká.
To, co popisuješ, je jednoznačně chyba lékaře.
Není tady
Rosamunda napsal(a):
A já částečně souhlasím a částečně nesouhlasím. Většina AD není utlumující, jedině ta, která jsou určena k podpoře spánku, páč člověk s depresí špatně spí, ale v noci je mi fuk, že jsem utlumená, to jsem naopak ráda. Nejhorší byly noci, kdy jsem nemohla spát a hlavou se mi honily ty nejhrůznější myšlenky, co jsem zase komu kde..... Po hypnotických AD spím jak mimino a ráno jsem jak rybička, dokud to na mě zase neskočí, ale ráno beru netlumící AD a tak celkem obstojně funguju i přes den. Nedovedu si představit, že bych ty AD neměla a to k psycholožce stále chodím. Jenže časy jsou těžký a tak zatím s nějakým vysazením AD nepočítám a i kdybych je měla užívat nadosmrti, ale byla bych bez depresí, tak je klidně budu brát.
Co se týče Tvého příkladu Sel, tak to je spíš příklad naprostého nezájmu doktora, než závislosti.
Lenže keby už nebola závislá (a neschopná predstaviť si zmenu), tak by sa možno zbrchala, zmenila doktora, vypýtala si iné lieky... čokoľvek. Lenže ona bola, určite aj vplyvom zlých liekov, ako oťapená a neschopná čohokoľvek (aj k lekárovi ju MUSELA) odprevádzať dcéra.
A ak sa vás uvedený prípad netýka, tak proste nemusíte reagovať a vzťahovať to na seba. Len to uvádzam ako reálny príklad zo života, netvrdím, že to je jediný muster alebo štatisticky významná vozrka. Ale je to tiež možné.
Upravil(a) Selima (8. 10. 2010 16:10)
Není tady
Myslím, že Selima má v tomto směru dobré úvahy, problematiku vidím podobně jako ona.
Ros: páč člověk s depresí špatně spí
Tak - leckdy spí špatně i člověk, řešící právě starosti "nad rámec"
Ros: Po hypnotických AD spím jak mimino a ráno jsem jak rybička,
Tomu se nějak skoro zdráhám uvěřit , ale určitě je dobře, když jsi s nimi spokojená. Drž se!
Upravil(a) Tercila (8. 10. 2010 18:12)
Není tady
PavlaH napsal(a):
NO na stres nevím, na nahromaděnou agresi mi pomáhá postavit se před zrcadlo a pozorovat se - to pak nejde se ještě nasírat. Obecně na stres působí relaxační techniky. Zkiusila bych jogu, meditace, uvolnění.... Stres zapříčinuje stah tedy křeč - od toho problémy se zády. Ty Ditko asi nemůžeš něco "unést"? Máš toho "na zádech, bedrech moc"?
Pavlo, presne tak. Je to zalezitost deset let stara, ale stale horsi a zhorsujici se. To jeste z obdobi, kdy jsem zila se svym ex, ktery me mlatil nekolikrat denne, zabavil mi konto, klice od bytu i mobil, nechal odpojit pevnou linku.... jeden z jeho oblibenych trestu pro me napriklad bylo zakazat mi na dva, tri dny veskere jidlo (a to jsem byla tehotna ) atd. Problem mam v tom, ze se stavim vuci lidem okamzite do obrane pozice. Kazdy je potencionalni utocnik a to me stresuje absolutne. Ono s tim nakonec souvisi i to, ze v dobe, kdy jsem takto zila, mi sousedi z baraku se o me nestarali ale naopak me soudili jako matku - socku, ktera si za vsechno muze a kdyz ji ten chlap mlati tak urcite proto, ze se nestara o deti, o domacnost, neumi varit atd. Nosim si kolem sebe ohromne "vejce" a jakmile do nej nekdo vstoupi, aby mi treba jen podal ruku (deti aby se pomazlili ) okamzite mam tendence uhybat, necitim se dobre, je to asi tak stejne jako kdyz si nekdo uplne cizi sedne k tobe do auta nebo se ti nacpe do bytu. Nedavno jsem si uvedomila, ze ja se dokonce citim ohrozena a napadena i v banalnich situacich, kdy treba vyjedu autem, za dvacet minut se vratim a na "mem" miste stoji nekdo jiny.
Z takovych situaci jsem pak mela deprese, protoze zaroven nedokazu kricet a kopat kolem sebe kdyz se mi neco nelibi ale ze strachu z reakce druhe osoby se mi jakykoliv argument zasekne v krku a proste nevyjde (mam taky ohromne problemy se stitnou zlazu = neschopnost vyjadrit se ) no a pak se to hromadi v hrudniku a obcas mam az pocit, ze mi stres pusobi primo fyzickou bolest. Ovsem nejen stres ale i zloba, laska, soucit, vztek.... atd.
Potrebuji se naucit zvladat svoje emoce, naucit se uvolnit je a vypustit, at jsou kladne nebo po*n, proste se od nich osvobodit. I kladne emoce jsou stres pokud se jich nahromadi hodne. No a prave proto jsem se ptala, jak ty situace zvladat, protoze kdyz je zvladnu a dokazu rict, co citim, tak mi bude urcite mnohem lip.
K tem AD. Brala jsem je rok a pul, ale byla ciste jenom vina lekare, ze mi nepomohly, protoze mi zadnou psychoterapii nenabidl, nic se mnou nedelal a cele konsultace spocivaly v tom, ze jsem k nemu prisla, on se me zeptal jestli mam stale depresi
Ja mu rekla ze jo a on mi predepsal na zaklade toho AD na dalsi mesic. Ja mu rikala ze jo, bo jsem se s AD citila dobre a to bylo vsechno. Pak jsem s nim zacala mluvit o tom, ze bych chtela otehotnet a na to mi rekl, ze ho mam informovat, az bude tehotna a kdyz jsem ho pak informovala, uz mi proste dalsi davku nepredepsal a lecbu ukoncil. Ja jsem se tak ocitla ze dne na den bez sve davky AD a zazila jsem nejhorsi tri tydny sveho zivota.
Teprve pozdeji, kdyz jsem se dostala k jinemu psy jsem poznala, co je vlastne lecba deprese. Dal mi AD, probral se mnou problemy, doporucil terapii a opravdu jsem se z toho, co me trapilo za rok dostala a dokazala jsem v te dobe zit kvalitni zivot bez leku.
Není tady
Jeste kdyz jsem se rozepsala o tom domacim nasili, videla jsem v televizi nedavno porad o jednom vyslouzilem boxerovi, ktery si zalozil klub pro zeny, ktere si vytrpely domaci nasili. Boxuje s nimy a pritom je hecuje, aby mu rekly, na co maji vztek. No a kdyz to ty zenske pak ze sebe vysypou, tak se jim ulevi.
Nevim, jestli to funguje dlouhodobe, ale jako terapie se mi to zda perfektni. Skoda ze je to ve meste od nas vzdaleneho 400 km. Sla bych si to vyzkouset Myslim, ze na stres a deprese to musi byt uzasna metoda
Není tady
Dita.L napsal(a):
Boxuje s nimy a pritom je hecuje, aby mu rekly, na co maji vztek. No a kdyz to ty zenske pak ze sebe vysypou, tak se jim ulevi.
Nevim, jestli to funguje dlouhodobe, ale jako terapie se mi to zda perfektni. Skoda ze je to ve meste od nas vzdaleneho 400 km. Sla bych si to vyzkousetMyslim, ze na stres a deprese to musi byt uzasna metoda
No Dito,potom si ja osobne myslim ze ta metoda s polstarem by Ti mohla pomoc.
Ten polstar doma muze pekne poslouzit namisto boxovaciho pytle (protoze jak vime ne kazdy ho ma doma) a nebudes to mit ani daleko.
Ten polstar Ti muze poslouzit k vybiti zlosti,nenavisti ,frustrace a pritom nikomu jinemu svojim hnevem pri tom neublizis.
Nebot jsi plna neceho co v sobe zadrzujes je nejprve potreba to pustit ven,dat tomu pruchod.
Jak jsem psala predtim-je to o tom tu paru prubezne vypoustet.
Takze kdyz budes dva tri tydny te metode s polstarem venovat svuj cas alespon 15 minut denne a potom si lehnes na zem a budes pouze soustredit se na dech (zklidneni) ,uvidis jaky to bude mit efekt.
Je opravdu lepsi svoji zlost ,agresi ktera potrebuje vyjit ven ,vybit takhle s touhle metodou, nez na lidech,protoze ta energie (zlost ,vtek atd atd.... ) kterou vysles ven v interakci s lidma ,ta se Ti vrati zpet a pak to boli dvojnasobne.
Nahromadeny vztek vybouchne a pak je to mnohem horsi nez upoustet a pracovat prubezne na vybiti potlacenych emoci.
Není tady
Dituš, moc dobře vím, o čem mluvíš. Ta nedůvěra ti už ale způsobuje problémy v běžném životě. Bylo by tedy dobře odblokovat ty dávné pocity, konečně je "odžít" a nechat jít. At už formou terapie či besedy s psychologem. Osobně bych ti doporučila arteterapii či jinou psychoterapii.
Vztek a jeho upouštění je na začátku fajn, člověk se s ním naučí zacházet, ale pak bude třeba učinit ještě dalšíkroky - tedy začít vztaku předcházet a hlavně ho zpracovávat. I to bušení do polštářů může být časem unavující. Osobně bych ti doporučila postup zpracovat ohrožující životní témata a věnovat se relaxaci. Tam se dostatečně uvolní i nahromaděné napětí.
Není tady
Ditko, napiš Adelle, teď prý má nějakou knihu o způsobech speciálního cvičení - má to uvolňovat právě stresy, bloky a tak. Za to nic nedáš (leda sumu za knihu a porto)
Já si pamatuju jen jeden "cvik" - obtočíš se kolem polštáře, palec strčíš do pusy a ještě si u toho vrníš No zkrátka - cvičení, jak si ho představuju.
A jinak - odblokovat, pokud to jen trochu půjde...
Není tady
laminanonte napsal(a):
http://www.jpeg.cz/view-293_ATT2939900.gif.html
Hergot, to je mudra!
Není tady
Dita, nechceš skúsiť nejaké jógové meditácie, tai-či, či-kung, proste nejakú vedomú a systematickú prácu s energiami a aj emóciami...?
Není tady