angeliko, kopeš kolem sebe - ale my za chování tvýho bejvalýho nikdo nemůžem, fakt.
A na rovinu - když si něco uděláš, nic tím pro sebe nevyřešíš, jen pár lidem ublížíš. Některým hned, nekterým později - ona se vždycky najde dobrá duše, která by tvým dětem s potěšením "otevřela oči" ( o stresu nemluvě).
Místo abys na momentální situaci viděla to lepší - táta si dítě bere bez donucení, postará se (bo si na postarání někoho najde), je jistá šance, že si bude brát i mrňouse, až povyroste z kojení a plín - tak jsi s nervama na hrnci, což se logicky podepisuje na dětech. Moc bych se nedivila, kdyby mimi mělo podobné projevy strachu, jako to větší dítko.

Angeliko, holk,a vždyť jsi psala na začátku už docela rozumně...copak se stalo?
Proč jsou smazány tvé příspěvky?

Angeli - prosím tě, zkus jednu věc. Na chvilku zapomeň na všechno, na sebe, na chlapa a vžij se do role svého syna. Představuj si, že jsi v jeho kůži a rodiče máš jako "to nejvíc" na světě. Představuj si , že tebe vidí jako svoji mámu, jako každodenní jistotu (předpokládám) a teď...kluci ve škole mluví o tátovi..a co má říct on? Takhle řekne, jó..v sobotu jsem byl s tátou, byli jsme tam a tam...., říkal to a to.. Navíc se poznají a ten táta byl musel být totální ignorant, aby k takovému malému klukovi nic necítil..

Ty víš co se děje o těch "jejich" víkendech? Děje se tam něco , co bys vyhodnotila jako špatně? Nebo synátor doma brečí a má nějaký stres? Něco takového zde vyznělo (že večer pláče--atd), ale páč máš vymazané zprávy, tak nevím. To by pak znamenalo, že se něco děje a to je potřeba určitě řešit..

Ale nebóoj, jde to zvládnout. Já jsem se snažila vztahu dcery s tátou pomoci, doslova jsem ho kryla. Bylo mi to nesmírně proti srsti, třeba to ani nebylo správné, ale musela jsem. V tu chvíli jsem to tak cítila. Nedokázala jsem nechat ten její zmatek a slzy jen tak.. Chtěla jsem aby měla tátu a aby na něj třeba mohla být pyšná. Vždycky jsem jí říkala, ať je mezi námi (mnou a bm) cokoliv, tak táta tě má rád, i když nepřišel..atd, tak to na té věci nic nemění. Pak jsem mu volávala a tu jeho laxnost, nezájem mu vyčetla,a zase mu řekla, že ona ho má ráda..atd. ..a takto jsem z toho jejich vztahu myslím vykřesala maximum. I když jedou tak na 20% svých možností. Ale díkybohu aspoň za to.

Amely smazala jsem je jsem dost nestastna a tady me akorad nazvali vystresovanou manipulatorkou

Angeliko, já tě neodsuzuji, myslím , že vím jak ti je. Též vím jak moc bolí být zrazená,zůstat sama s dětmi, najednou se hroutí svět. Matka dětí  a s dětmi  to prožívá mnohem silněji než muž, neboť ona v tu chvíli myslí hlavně na děti, narozdíl od jejich otce, ten je zamilovaný a myslí hlavně na sebe. A tady je druhá zrada.Vidíš , že jste si děti uděli oba,ten druhý Vás doslova hodí přes palubu, najednou jsi na bolest a vše ostatní sama. Také ať chce či ne vidíš jak si partner užívá, zatím co tobě kromě zlomeného srdce zůstávají někdy hodně velké starosti, nejen o sebe a existenční ale hlavně  o děti.. Člověk v tu chvíli pocítí jak moc je svět nespravedlivý. Třeba mě děvčata ukamenujete ale je to tak. Tímto všim si musí člověk projít, vyplakat, dostat ze sebe vztek a lítost. Myslím , že Angelika si tím zrovna prochází. Proto jí možná tolik bolí a je tolik vnímavá na vše kolem bývalého.
Angeliko, v tomto období těžko radit, tím si musíš projít a období si odžít, bohužel co ještě musíš, musíš zatnout zuby a vydržať návštěvy dětí u otce. Myslím , že je nás dost co to tak lehce též nezvládly, co ze zkušenosti své a ostatních kamarádek vím, urovná se to tak po roce od rozvodu, kdy na obou stranách poleví emoce. Bohužel děti to odnáší opravdu, proto bulit a do všeho mlátit se snaž jen v nepřítomnosti dětí. Je to těžké , moc těžké, ale zvládneš to, musíš   A že je ti líto chlapečka, to mě bylo též. Dodnes, když vidím jeho slzičky v případě zklamání ze strany táty. Jeho slzy jsou i moje. Držím moc palečky ať to vše přestane co nejvíce bolet. Bohužel poradit jak návštěvy dětí u otce  si v sobě srovnat  co nejrychleji asi neumím. Snad ti pomůže, když se přiznám, že ani já v těch chvíli silná nebyla. Ještě dnes mě srazí na kolena jeho telefonát dětem o tom jak je happy, věnuje se jen koníčkům, ženám  a dělá kariéru, zatím co já se zrovna do syna už třetí měsíc snažím nahustit násobilku a vyjmenovaná slova, vzhledem k  tomu že je syn dislektik a disgrafik jsem po učení s ním úplně na konci sil a ten den už nic neudělám. Nehledě na to, že lítám jak hadr na koštěti po kroužkách s dětmi,a pak barák,zahradu vše honím o víkendu. Tak v těchto chvílích , kdy mě přemůže únava , též slzička ukápne.
No nejsme Angeliko stroje. A tu zodpovědnost za vše táhnout na jedněch zádech je někdy opravdu těžký.

Angeliko, už nevím kolik že malému je?  Měla by jsi se domluvit s BM, že chlapeček trpí. Je to jeho otec, měl by to vidět taky. Ikdyž, pokud do 3 let neměl zájem, co může vědět. Ale asi bych se zkusila domluvit na kratším čase, s tím, že to bude postupně zvyšovat, tak jak si malý zvykne. Osobně ale se mi to stalo taky a tatínek nic na nich neviděl. Ale syn si mu sám řekl, že chce být jen s ním a dcera přestala jezdit. Zkuste se domluvit na tom, že malý si potřebuje na změnu zvyknout - postupně.  Toto období je těžké pro všechny! Bohužel nevyjímaje dětí. Moc vám držím palečky ať vše brzy zvládnete.

odeslal jsem zprávu omylem 2x

Upravil(a) Wiki (12. 10. 2010 12:07)

kdyz ho otec vezme k cizi zensky, ma tam tatu, ale chybi mu tam maminka braska... ja bych to brala taky dost spatne kdyby me vzal nekdo od maminky...
angeliko, nevím, kolik malýmu je - ale podle toho, cos psala (táta si ho začal brát až kolem 3 let), tak nejmíň ke 4 rokům, ne-li víc. V tomhle věku už by mu nemělo vadit, že je někde jinde, než doma, když má "krytý záda" tatínkem - takže mám dojem, že buď je v jejich vztahu nějakej problém (a nemusí to být jen "cizí ženská"), nebo prostě vycítí, že se ti jeho odchody nelíbí...
Já nevím, ale asi bych šla za odborníkem, protože si myslím, že ten se může dozvědět i to, co ty ne.

11angelika napsal(a):

no je to trochu slozite kdyz se nam narodilo prvni dite tak ho nezajimalo zacal si delat co chtel a chtel abych se rozvedla tak jsem tak ucinila protoze komplikovat zivot nikomu nechci kdyz mu bylo 3,5 vratil se ze bez nas nemuze byt a kdyz jsem prisla do jineho stavu podruhe tak jsem zjistila ze ji ma a vyhodila ho, nevim jak dlouho spolu byli predtim, vyhodila jsem ho v lednu, vim, ze s tim nic neudelam, vysvetluji mu to, ale je hned vzdy v opozici, kdyz jsem rekla ze mu dite davat nebudu hrozil soudama, proste me to stve, kdyby s ni byl a vzali ho do ZOO do divadla ona ma dve deti, tak dobre, ale on hned s nim k ni do rodiny a pak vyklada ze uz zase bydli sam a co prej dela maminka?

No, tak v tom prípade máš ale rovnaký bordel v živote aj ty(navyše úplne zbytočne durhé dieťa s človkeom, s ktorým vám to už raz nevyšlo), takže možno by mali vziať deti aj tebe... A dať ich do nejakej úplnej, stabilnej rodiny.

11angelika napsal(a):

Pat to je vsechno pravda napsala jsi to moc hezky, slzicky toho maleho jsou i moje a nemuzu videt v jakem se vraci stavu, je dost citlivy hlavne na svuj vek moc chytry, dost to na nej emocne pusobi kdyz ho otec vezme k cizi zensky, ma tam tatu, ale chybi mu tam maminka braska, ktery je jeste male miminko ........., ja bych to brala taky dost spatne kdyby me vzal nekdo od maminky od sourozence dovezl me pro me na cizi misto mezi cizi lidi at chci nebo ne, co ta dusicka asi musi prozivat...je zakrikly nesmeje se boli to strasne moc ho tak videt

Zasa ak si nezvykne ako menší, v puberte už bude kašlať na obidvoch rodičov - a ty nebudeš môcť požiadať bývalého trebárs o pomoc pri hormonálnych problémoch alebo problémoch s disciplínou, lebo ti môžu obaja povedať: "Bola si to TY, kto spôsobil, že nemáme ŽIADEN vzťah." Ich vzťah asi nikdy nebude ideálny, ale ver mi, že akýkoľvek vzťah je lepší ako žiaden(s výnimkou, psychických a emocionálnych porúch, alkoholikov, násilníkov apod.).
Máš to ťažké, ale vaše deti to svojím spôsobom majú ešte ťažšie a na rozdiel od vás sú v tom fakt NEVINNE. (Ty si minimálne vybrala svojim deťom otca, ony si ho fakt nevybrali ...).
Skús synčeka upokojiť a namiesto podpichovania alebo ľutovania ho pripraviť na návštevu u otca... a bývalého skús usmerniť v tom, aby vnímal synove želania, nálady, apod. a snažil sa ich v rámci možností plniť a rešpektovať. Prežívaš náročné obdobie na materskej, plus k tomu rozpad vzťahu; ale to všetko prejde, situácia sa zmení v tvoj prospech a budeš mať postupne viac a viac výhod, Ide len o to vydržať ten počiatočný tlak a nedpoľahnúť (mylnému, diktovanému momentálymi emóciami) pocitu, že tvojmu synovi, alebo obom deťom, bude lepšie LEN s tebou ako keby mali OBOCh rodičov...

Upravil(a) Selima (12. 10. 2010 13:48)

neprijde ti ze nema kluka rad? a kde byl o prazdninach? a vsechny vikendy pred tim, kde byl kdyz byl maly nemocny, kdyz mel ve skolce den otcu atd.... ja zadnou lasku od nikoho nevynucuju ani ke me ani k diteti ale nevim proc je problem si ho vzit treba 3 tydne nebo i o vikendu ale na noc ho vratit, ja uz bojovat prestala

Nepřijde mi to...
Nevím, kde byl tvůj BM o prázdninách. Můj pracoval. Začal na novým místě a dovču nedostal... děti s ním tedy byly asi týden, ale ne v kuse, synovi do toho vlezla ke všemu akce s kroužkem... Když marodí, jsou u mě, nebo u babičky. Přesto je má jejich otec rád. Zapomněl na synovi narozeniny a přesto vím, že je má rád. Spolu si to vždycky užijou, děti se k němu těší - a pak mi vyprávějí, co dělali a tak... aniž bych se ovšem hroutila. A fakt mi bylo všelijak, když si je bral ze začátku. A první teta, co s ní byly... to byly těžký chvilky. Ale taknějak jsem si řekla, že to, že si kdysi vybral mě je trochu záruka, že si najde něco podobnýho i teď. Takže suprčuprbabu, ne...
A i když spolu vycházíme a pro děti dýcháme oba, v momentě, kdy nastoupím - bude to tak a tak... dialog je v čudu a chlap se postaví do opozice. To pak děti táhne z bytu, jak tajfun, aby byl od té kr.ávy co nejdál. A protože to vím, tak to nedělám. Občas rýpnu, občas něco spolknu (většinou jedovatou slinu) a netrápím se tím - kdyby s ním byla rozumná řeč, klíďo bych si ho tenkrát totiž nechala... Jediný, co nepolykám, jsou alíky. To ale řešíme většinou fónem, protože když mi je zrovna dluží, nechce se mi ukazovat na očích a já jsem ráda - tohle děti fakt nemusí vidět. Vědí to, ale jako reálný svědky scény - já nemám... tráva jim nechutná... je nepotřebuju.

rejka napsal(a):

angeliko,tady dostaneš pouze praktické rady z našich vlastních zkušeností nebo názory lidí,kteří nejsou do tvého problému citově zainteresováni,takže musíš brát ty názory a odpovědi trochu s nadhledem. Jestli si chceš pofňukat ( což je občas taky potřeba )tak na to je lepší sejít se s kamarádkou. Máme jen kusé informace,sdělila jsi podstatu problému,ale ty okolnosti,které mohou být odpovědí na tvé otázky ty neznáme nebo jich známe jen málo.
V každém případě,když budeš jednat v zájmu svých dětí a myslet na jejich dobro,nemůžeš nic zkazit. A když jo,tak ne tolik.......

S tím nemůžu souhlasit. Angelika si může myslet, že jedná v zájmu dětí (třeba nebude syna dávat otci) a synovi jen a jen ublíží. Dítě má právo na oba rodiče a věřím, že má syn rád i otce, ale maminka mu lásku k otci hodně ztěžuje .

aprill napsal(a):

S tím nemůžu souhlasit. Angelika si může myslet, že jedná v zájmu dětí (třeba nebude syna dávat otci) a synovi jen a jen ublíží. Dítě má právo na oba rodiče a věřím, že má syn rád i otce, ale maminka mu lásku k otci hodně ztěžuje kapitulation .

Měla jsem na mysli,když bude jednat v zájmu dětí s jasnou hlavou bez pocitu ukřivděnosti a ublíženosti. Pak bude její jednání uvážlivější. Zatím to nehrozí je plná vzteku,zklamání a spousty dalších nepříjemných pocitů.Na můj vkus to ale trvá moc dlouho....