Nicolas - a reseni???

myslela jsem si ze je vsechno v poradku ze si uvedomil sve priority proto druhe mimi
Řešit dítětem partnerské problémy, natabene jenom na základě toho, co si myslí jeden z páru, je poněkud... hm... naivní...
On to druhé děcko chtěl taky, nebo ti jenom "udělal radost"?

upraveno

Upravil(a) 11angelika (11. 10. 2010 9:53)

11angelika napsal(a):

agewa - na nem uz ani nic nehledam... chtela jsem jen poradit ne s nim ale kvuli diteti, jeho mam vyreseneho

tak proč tady řešíš,že si nechce brát toho menšího ( zvlášt , když pak napíšeš, že kojíš, takže by to bylo komplikované), proč řešíš, že ti vlastně vadí, že si bere toho staršího ( viz. první tvůj příspěvek).
on si dítě brát chce, zřejmě se o něj i dokáže postarat ( byt za pomoci "cizí" ženské ) , PROČ ti to vadí?
až se přestaneš schovávat za "dobro a blaho dětí" , tak pak přijdeš na to, co je problém a dokážeš ho řešit.

11angelika napsal(a):

Reika - presne tak...... ano chtela jsem zpet svoji rodinu... myslela jsem si ze je vsechno v poradku ze si uvedomil sve priority proto druhe mimi a jak by jsi se zaridila??

Já bych ho už zpátky nevzala. Po tak velkém zklamání ( nezájem o narozené dítě, rozvod ) bych už se bála něco znovu obnovovat. Vím to jistě,protože můj první muž se chtěl první dva roky po rozvodu také vrátit.Já tehdy byla sama bez partnera,přesto strach z toho,že bych s ním prožila to co jsem už měla za sebou,byl tak velký,že jsem odolala. Kdybych si nebyla jistá,že náš vztah vydrží,děti bych s ním neměla.To,že to nevyšlo je jiná věc,v době početí jsem pochybnosti neměla. Jsem jiná než ty,zařídila bych se jinak.- to je vlastně odpověď na tvou otázku.

11angelika napsal(a):

a neresila by jsi ani to co z nej vyroste kdyz tohle vidi u otce - sveho vzoru??

Ale to přece neznamená, že tak bude žít i syn. Jo - taky jsem to řešila... už jsem ti psala... tatík měl asi čtyři tety během půl roku a vždycky je seznamoval s dětmi. Nebylo mi z toho nejlíp, měla jsem strach, co děti, jak to vemou, ale když jsem zjistila, že dobrý, tak nic.
Nemyslím si, že když budou brát otce takovýho, jakej je, že budou mít jednou dluhy a budou střídat partnery... On to má v krvi , ale děti třeba ne. Kapesné neutrácejí, nemusí mít každej prd, co vrstevníci... tak třeba dobrý. Mají tátu rádi, ale protože nikdy nedostávaly dárky "jako" od táty, tak kluk už dopředu hlásí - no to jsem zvědavej, jestli nezapomene na narozky... a hele - minule zapomněl a ozval se s mírným zpožděním a kluk mu nenapsal k těm jeho. Popřál mu, až když se viděli, jako to udělal jeho táta.  Není to slepá láska a modla... musím být jako táta. Když přijede pozdě, když si je přebírá na víkend, tak mu hned oba "vpálí" - jenom půl hodiny? Ty se překonávaš... Je to spíš takový memento, náš táta. Takhle ne, pokud možno. Jestli ale jednou takhle budou žít, tak jako on, tak proto, že je to pro ně přirozené. Mají půlku jeho genů... To by se mohlo stát, i když by ho deset let neviděly... ale to přeci neznamená, že si ho neužijou. Proč by ne? On jim ukáže úplně jinej pohled na život a když si vyberou ten jeho... tak holt kvartýr daruju někomu, kdo platí daně a pracuje, než aby ho sebral exekutor a bude, no... Je to nakonec jejich život. Mě do mýho taky naši nekecaj.
Kamarádky máma šlapala a tátu vůbec neznala - asi kunčaft. Kámošlka má i přes genetickou výbavu a názorný příklad jednoho manžela už přes patnáct let, děti vychovaný, slušný, o panenství přišla narozdíl od nás se spořádanými socialistickými předky až v devatenácti a s mámou se normálně stýká. Bere jí takovou, jaká je. Nakonec měla kliku - chytla fajn chlapa a usadila se... takže děti mají i dědu.

Angeliko, je dobře, žes svůj problém napsala na Babinet, už to je cesta, jak z problémů ven.
Myslím si, že odpověď se paradoxně skrývá už v názvu, jaký jsi svému vláknu dala:
Jak si to srovnat v sobě?Návštěva dětí u otce.

Podobně jako mnohým ostatním zde, mě se to jeví, že hlavně ty sama to nemáš v sobě srovnané, usazené, přebolené. To chce a/čas a b/ zkusit trochu jiný přístup. A pak se to povede, věřím, a ty budeš v pohodě  a díky tomu tvé děti taky.

Přemýšlíš, co z dětí vyroste, při takovýchto vzorech... Můžeš pro ně udělat hodně ty sama: Když nebudeš dětem předávat verbálně i mlčky svou , byť třeba oprávněnou, zášť a nenávist k jejich otci. To jim hodně škodí.
Tím neříkám lakovat jim svět na růžovo. Myslím tím - abys ty se postupně stala vyrovnanou spokojenou ženskou, dovedla dětem i sama zajistit příjemný a spokojený domov. A případně našla si časem fajn a spolehlivého partnera a dětem hodného tátu.

Blossom napsal(a):

Angeliko, je dobře, žes svůj problém napsala na Babinet, už to je cesta, jak z problémů ven.
Myslím si, že odpověď se paradoxně skrývá už v názvu, jaký jsi svému vláknu dala:
Jak si to srovnat v sobě?Návštěva dětí u otce.

Podobně jako mnohým ostatním zde, mě se to jeví, že hlavně ty sama to nemáš v sobě srovnané, usazené, přebolené. To chce a/čas a b/ zkusit trochu jiný přístup. A pak se to povede, věřím, a ty budeš v pohodě  a díky tomu tvé děti taky.

Přemýšlíš, co z dětí vyroste, při takovýchto vzorech... Můžeš pro ně udělat hodně ty sama: Když nebudeš dětem předávat verbálně i mlčky svou , byť třeba oprávněnou, zášť a nenávist k jejich otci. To jim hodně škodí.
Tím neříkám lakovat jim svět na růžovo. Myslím tím - abys ty se postupně stala vyrovnanou spokojenou ženskou, dovedla dětem i sama zajistit příjemný a spokojený domov. A případně našla si časem fajn a spolehlivého partnera a dětem hodného tátu.

Mám velmi podobný názor. Navíc se to tu již cca 8x opakuje...
Což nemusí automaticky znamenat nějakou "pravdu" nebo jedinou nejlepší cestu.

Dobré je, že zde je dokonce explicitně a jasně formulované chování, které by Anděla mohla v dané situaci vůči synovi či ex používat. Doufejme, že si to pořádně přečte.

Mně připadá, že Anděla je v nějaké mezi-fázi, kdy tohle všechno není schopna přijmout. Ani jako podnět. Je asi ve fázi, kterou jsem si sám pro sebe nazval "vytáčí mě exmanželovo chování-nedovedu si připustit, že mě to skutečně vytáčí-hledám zdánlivě radu-ale doopravdy hledám jen podobný názor, který bude souhlasit s mým názorem, že exmanžel je hovado". Ale na tom nic není. Citově zraněné či stresované duše potřebují jako součást své sebeterapie (nikoli ovšem jako jedinou) slyšet to konejšivé "vidím to podobně jako ty, jsem v klubu s tebou, máš pravdu".

lehko se to rika,pise, kdyz se vam vrati dite ktere cely vecer place ze uz nemuze, celou noc se vas drzi jako kliste.....
angeliko, to je další nekonkrétní vyjádření. Proč brečí, proč nemůže, proč na tobě visí???
(mmch - kolik mu je?)

upraveno

Upravil(a) 11angelika (11. 10. 2010 11:14)

...jednou jsem u asi 5tiletého syna sousedky, při jeho hře s mými dětmi, zaslechla slovní obrat: "Vytočili mě strašně, až takhle jsem se klepal" a to klepání pantomimicky předváděl.
Úplně jsem v tu chvíli před sebou viděla jeho maminku, od níž jsem stejný slovní obrat slyšela několikrát, taktéž s pantomimickou etudou, jak se klepala.

Třeba se mýlím, ale podle mě chování synovo přesně tak kopíruje chování tvé - Obrat "já už nemůžu dál" provázený pláčem  se mi nezdá být z dětské hlavinky. To je pravděpodobně okoukaný postoj a - bohužel - taky sdílený pocit neštěstí, zrady,nespravedlnosti apod.
O důvod navíc, aby ses pokusila co nejřív dát sama sebe do pořádku a do pohody.
Neber to prosím ode mě jako nějaké mentorování. Chápu jak se cítíš, vlastně ti dost rozumím. Tohle vše, co jsem dosud napsala, píšu proto, ne abych ti povýšeně předhazovala, že to děláš blbě, ale protože bych ti chtěla pomoct.

Nemáš to lehký, vím. Ale věř mi, jde to zvládnout a zas žít spokojeně - ty i děti. Čím dřív se tak povede, tím líp pro vás všechny. Klíč k řešení je hlavně v tobě.

11angelika napsal(a):

nejlepsi bude kdyz si neco udelam vsichni budeme mit klid, otec ma pravo, deti nebudou muset jezdit sem tam budou v nove rodine a ja ji´m svym chovanim nebudu zpusobovat stres

To snad není možný. Angeliko, dej se dohromady, nikdo ti neubližuje. Většinou si ubližujem sami, jen to nevidíme a když to někdo řekne na plnou hu.bu, tak se nám to nelíbí... jsi dospělá svéprávná ženská, tak se podle toho chovej. Promiň, ale teď mi připomínáš spíš děcko, co se vzteká a když nikdo nereaguje, tak, jak by chtělo, vypustí větu - já vám uteču a to budete koukat... Já to možná napíšu drsně - ale svět se bude točit dál s tebou i bez tebe. Udělěj si něco, nejlépe dobrej drink, sedni si a srovnej si to v hlavě, jo?

Ad Blossom - Děti kopírují naše jednání, přebírají naše názory... někdy je to nářez. Já si toho nejmarkantněji všimla v debatě se synovou spolužačkou o nové učitelce. Desetiletá holčička mi kromě velmi zajímavého postřehu směrem ke kvalitám této učitelky předvedla krásnou práci těla, čímž velmi připomínala svou maminku - včetně žvýkání a koulení očima...