Selima napsal(a):

Ja ju nehodnotím - božeuchovaj. Ak to teda oblo na mňa... Ak nie, tak v tym przypadku Au. A radu mám jednu jedinú - vychladnúť, skúsiť spracovať emócie, skúsiť riešiť podobrotky, bez zlosti a výčitiek, obviňovania... pocitov krivdy. A ak sa s oteckom nebude dať, tak proste si stáť za svojím (s tým, že VIEM, že ja som urobila, čo bolo v mojich silách) a chrániť hlavne záujmy detí.

Jé, Sel - to nebylo na tebe. Psalo se tu, že Angelika není dobrá máma, Wiki na to reagovala se svým názorem a já to vidím taky tak. pravda je, že máš příspěvek hned pod tím mým... tak jestli to tak vyznělo, tak sorry.

Tak holky, já to sem musím dát... Angeliko - pro tebe na povzbuzení...
14 dní zpět měl taťka o víkendu cosi neodkladného, nebral si děti. Že tento týden. Ve středu volal, že ani tento týden. Tak nic, začala jsem vymýšlet program. Ve čtvrtek volá, že by si je vzal už v pátek. Aha, tak si je vezme ... ještě ti to potvrdím... Trochu bobtnám u telefonu, ale bezva, dětem už nic neslibuju a čekám na páteční dopoledne, aby mi potvrdil jestli teda jo nebo co... Mezitím ruším svůj původní program s tím, že se ještě možná ozvu... Blbákov. Víkend ze strany otce potvrzen, děti se to dozvídají prakticky před jeho příjezdem a... jsou nadšené. Přijíždí a než si to všechno za ty týdny, co se neviděli, řeknou, udělám mu kafe. Ptám se, kolik lžiček - už si to nepamatuju. Zapomněla jsem i to, že nesladí... Probíráme školu... prázdniny... balíme oblečení. Odcházejí a já jsem šťastná a spokojená máma.
A víte proč jsem ho nesjela už do toho telefonu (a že jsem se teda měla co držet )? Příští týden jedou na prázdniny, ten další víkend po prázdninách on něco má - to hlásil už dopředu - a děti by ho neviděly snad šest neděl. Jsem moc ráda, že jsou s ním.
Někdy je to prostě dřina.

Upravil(a) javena (22. 10. 2010 16:41)

javena napsal(a):

Tak holky, já to sem musím dát... Angeliko - pro tebe na povzbuzení...
14 dní zpět měl taťka o víkendu cosi neodkladného, nebral si děti. Že tento týden. Ve středu volal, že ani tento týden. Tak nic, začala jsem vymýšlet program. Ve čtvrtek volá, že by si je vzal už v pátek. Aha, tak si je vezme ... ještě ti to potvrdím... Trochu bobtnám u telefonu, ale bezva, dětem už nic neslibuju a čekám na páteční dopoledne, aby mi potvrdil jestli teda jo nebo co... Mezitím ruším svůj původní program s tím, že se ještě možná ozvu... Blbákov. Víkend ze strany otce potvrzen, děti se to dozvídají prakticky před jeho příjezdem a... jsou nadšené. Přijíždí a než si to všechno za ty týdny, co se neviděli, řeknou, udělám mu kafe. Ptám se, kolik lžiček - už si to nepamatuju. Zapomněla jsem i to, že nesladí... Probíráme školu... prázdniny... balíme oblečení. Odcházejí a já jsem šťastná a spokojená máma.
A víte proč jsem ho nesjela už do toho telefonu (a že jsem se teda měla co držet )? Příští týden jedou na prázdniny, ten další víkend po prázdninách on něco má - to hlásil už dopředu - a děti by ho neviděly snad šest neděl. Jsem moc ráda, že jsou s ním.
Někdy je to prostě dřina.

Bezvadně, příkladně zvládnuto.  To je přesně ono - povýšení zájmů dětí (řekla bych že tento okamžik lze přiřadit do této přihrádky beze všeho sarkasmu), před svými zájmy.

Do této pozice jsem se dostávala leta. Roky trvalo, než přišel ten nadhled nad epizodou mého manželství.

Také pamatuju, když volal táta dceři ( asi 9tileté), že chce, aby přišla )!) k nim na oběd. Z ničeho nic, asi po 2 měsících. V sobotu v 11hod, kdy jsem balila zavazadla do auta a odjížděli jsme na pár dní na chalupu. Dcera byla úplně zaražená, zadržovala slzy, protože se bála tátovi říct, že ne. Mimochodem, informaci, aby se otec domlouval prve se mnou a vyzvedával ji u nás - ignoroval. Nebyly to příjemné okamžiky.
Ale zase na druhou stranu, tato příhoda + jeho informace, že kontaktní čočky jsou pro dceru nadstandard, proto přišpět nehodlá, byly definitivním  impulzem pro mou aktivitu ve věci právního uspořádání jejich styku a financí.

Upravil(a) Wiki (25. 10. 2010 12:41)