Ahoj,také mám dvě děti z prvního manželství,ale tohle jsem nikdy řešit nemusela.Nejenom proto,že jejich otec je vždy chtěl oba(mladšímu byl tehdy rok,když jsme se rozvedli),ale já mu už předem řekla,že děti dělit nebudu,buď obě nebo žádné.Myslím,že není správný přístup - muset a trpět - protože tak to není.Snad máte nějakou dohodu o právech a povinnostech k dětem po rozvodu,ne? Zkus si s bývalým o tom v klidu promluvit,sama zvaž jestli to druhé děcko opravdu není maličké ( např. 3měsíční dítě bych na celý víkend nedala ).Všechno je to hlavně o dohodě a vstřícnosti.Když nebude chtít,můžeš se třeba obrátit na soud,ale jestli se tím něco vyřeší.....moje zkušenost je,že když někdo něco nechce,mám smůlu. Tak ti držím palce.

Chápu,že tě to stresuje,ale tím si fakt vůbec nepomůžeš.Můžeš mu sice příště říct,že buď oba nebo žádný.Ale: jak by to malé reagovalo,když prakticky otce nezná a je nejspíš pro něj cizí? Neuškodilo by mu to?Začít by se mělo postupně a myslím,že ze začátku společně. Aby se s tatínkem nejprve děťátko seznámilo.- To je hrozná věta!! Obávám se,angeliko,že jestli "tatínek" není diskuzi přístupný,budeš se s tím muset vyrovnat. Víš,asi to teď vyzní divně,ale já děti vždy víc považovala za SVÉ než NAŠE. Po rozvodu,samozřejmě. A beru to tak i dnes,skoro 9 let po rozvodu.Neříkám,že nedovolím jejich otci,aby se "výchovně podílel",ale stejně to největší břemeno vždy bylo,je a bude na mně,takže si vyhrazuju právo posledního slova.
Nemůžeš otce nutit,aby se dětem věnoval spravedlivě,hrál si s nimi a mazlil se. Když to jako potřebu necítí on sám.....

Vidím to přesně tak, jako Blossom.

Angeliko, v tvým případě je to těžký, ale musíš to brát tak, jak to je. V tom má Bloska pravdu.
Já bych tedy zkusila domluvit se na tom, aby alespoň jednou za měsíc vzal obě děti třeba ven jen na hodinu, dvě do parku nebo někam (aby si to mladší zvyklo a já pak neměla strach, jestli u taťky netrpí ) a to mladší pak vrátil a s tím starším odjel na víkend. Nechtěla bych, abych jednou musela řešit situaci, kdy jeden ze sourozenců jede a druhý ne. Teď je to fuk, je malý, ale v šesti, deseti... mám podobný příklad v okruhu známých a nebylo to dobré. Mezi sourozenci to dělalo zle. Jistěže se dá dohodnout hlavně s rozumným chlapem, ale když on má nějaké připomínky, proč ty bys nemohla. Jsi moc pasivní, pak se trápíš a zaděláváš si na vředy. On má "pořád něco" a ty to pak řešíš. Hned - Sportovní kroužek, 800,- na pololetí, ve středu jdu já, v pátek ty... Bývalý teď řešil kroužky našich dětí, na které ovšem jaksi nepřispěl, tak jsem mu jemně naznačila, že k tomu může říct, co chce, ale platím to já, tak ať tu svou řeč zkrátí.
Na přítelkyni se vybodni. Pokud je tam tvoje dítě v pohodě, proč to řešíš? Že on má a ty ne? Promiň, ale mám opět kámošku, co se strašně blbě vyrovnává s tím, že ona nemá nikoho a její chlap má a když vidím, jak jí to "rozhazuje", říkám si, že není nad to, když je ženská samostatná a vyrovnaná. Proboha... no a co, tak má babu. Aspoň dítě nejí pytlíkový polívky a guláše z konzervy. Naše teta vaří móóc dobře a přiznám se, taky jsem ji trochu řešila. Byla třetí či čtvrtá během asi půl roku, tak spíš, jestli to nezamává s dětma. (Zase si ale můžu teď domu dotáhnout chlapů celou armádu i s velitelem, a s dětma to nehne, páč jsou zvyklý od tatínka... ). Když jsem zjistila, že jsou děti v těžký pohodě, spadl ze mě šutr a je to v klidu. Dost trpím na děti , na bývalýho dost peču... Když slyšela moje máti, jak děti chválí bývalého partnerku, šla zvracet. Pak mi řekla, že mám teda žaludek, protože občas musím vyzkoušet i nějaký ten receptík, poslouchám, jak je teta šikovná... Asi mám, no.
A co si z toho vezmou děti, to holka záleží i na tobě. Moje to zatím berou tak, že se nic nestalo, když u nás táta nebydlí. A chlapa taky nemám. Nějak mi ale nechybí, tak se nehroutím. Jestli nějakej bude, tak dobrý a když ne, tak taky. Všechno má svý pro a proti.
Držím ti pěsti, ono to nějak půjde. Časem budeš řešit jiný věci. Dovolený, nevlastní sourozence,
dědictví (nejlépe po tetě ... ta naše je majetnější - no, proto je s ní, že jo... ještě ta svatba, princi... ) a tak.

Upravil(a) javena (6. 10. 2010 10:06)

11angelika napsal(a):

Je tohle vubec tatinek? porad akorad prudi, ze s ditetem nesportuju, ze ho spatne krmim, porad neco jak se mam smirovat s tim, porad neco, vezme ho k pritelkyni jednou to je pritelkyne jednou ne, co si tak z toho dite vezme do zivota???

Reik - za jak dlouho ty jsi nasla partnera a jde to vubec se dvema detma

Angeliko, takovými otázkami trápíš jen sama sebe. Exmanželovy výtky a připomínky bych na tvém místě pouštěla okamžitě druhým uchem ven. Nemá cenu je ani komentovat, vždyť on taky asi vzorný tatínek není, když odešel z rodiny s malinkými dětmi za jinou (pokud jsem to dobře pochopila).
Přestaň ho řešit, a začni si žít svůj život...

K tomu, zda se dá s děmi najít nový partner: Mám to za sebou, takže říkám upřímně: Dá, ale je to pochopitelně mnohem komplikovanější, než to bývalo ve dvaceti za svobodna. Ale jde to, a je to hlavně o přístupu.
Hlavně líp hledá partnera spokojená, vyrovnaná mamča, než žena neustále se trápící otázkami (na které není kloudná odpověď)Proč nás opustil? Jak to mohl udělat? A co když jsou všichni chlapi takoví?

Ohledně toho hledání nového parnera: Můj přítel mi v sobotu vyprávěl, jak cestou autem za mnou zaslechl v rádiu zajímavý příběh: V nějakém diskusním pořadu zavolala do rádia ženská s nádherným moravským přízvukem. Říkala prý do éteru:
"A vyřiďte tomu mému, že už ho NECHCU! Po tom, jak se ke mě zachoval. I když spolu čekáme dítě.
Já bych chtěla nějakého nového: Hlavně, aby byl na nás hodnééé..."  a začala optimisticky vyjmenovávat, jaký by její nový partner měl být.
Po písničce povídá moderátor: Paní, nebudete tomu věřit, ale mám tady za těch pár minut 60 nápadníků, co se ozvali a chtějí na Vás kontakt.

Tenhle příběh mi přijde strašně optimistický a poučný: Jiná žena by v takovéto nezáviděníhodné situaci (v jiném stavu, po rozchodu sama ) byla nešťastná a v koutku, s pocitem, že bude přetěžko hledat  někoho k sobě.
Tahle Moravanda byla ale v hlasovém projevu tak příjemná, optimistická, a zdravě "od rány", že za pár minut měla 60 nabídek k seznámení...

Tak já si komentář leckdy neodpustím - on si pak dává aspoň trochu námahy a než něco začne řešit, tak i zapřemýšlí...
-No to jsou pěkné boty, prďácký... na syna. - Patnáct stovek... já na taťku, co má spoždění s alíkama.
- Já teď nenám...  - Pěkná bunda, nová? Čumí jak puk...
- ten sedák není třeba, už ten popruh nemá úplně na krku... - ty si udělej klidně nový, já v klonování pokračovat nehodlám.
- proč tenhle kroužek, myslíš, že do budoucna to má nějakej smysl? - platím ho já, dítě to baví a do budoucna... to jsem si myslela, že my spolu zestárneme, takže si to netroufnu odhadnout.
Já jsem tlama a neumím mlčet. Z toho bych měla vředy...

Angeliko, jestli je otec svéprávný a není oprávněný důvod pro to, aby se s dětmi nestýkal, tak bys měla být ráda, že zájem má. Kvůli dětem - ty jiného tátu nemají . Můžou si k sobě najít ještě cestu.

Já vím, že ti to přijde nespravedlivé když se do tří let nestaral, ale přesto bych tomu fanfila a nebránila. Záleží taky na tom, jak to berou ty děti, tedy ten 6ti letý. Při rozdělení víkendů můžeš i získat čas pro sebe, což jsi asi s dětmi neměla - to také není k zahození, ne?

Že prudí, je jen jeho věc.  Nepopřála bych mu prostor pro jeho stesky. Domluvila bych pevně pravidla "půjčování dětí" - jako kdy, kde,jak dlouho atd. Pokud by to nešlo, nechla bych tuto "dohodu" strvdit soudem. Věcí bych se začla zabývat, až ve chvíli, kdy děti nebudou chtít nebo jim bude styk s otcem nějak neprospívat - to by byl jediný důvod proč bych jejich styk chtěla ukončit. .

Co my můžeme vědět, třeba je mu poctivě líto, že je zanedbával, třeba to neuměl s menšími, netroufnul si atd..
když budeš mít na paměti, že v tomto případě nejde TEBE , ale o DĚTI a jejich dobro, tak se na to budeš dívat jinak. Tedy věřím tomu, že to tak může být.

Ja ti rozumiem, ani nevieš ako, ale hci ho nemusíš milovať, ani obdivovať za to, čo vtedy vypotil, nebránila by som mu byť otcom (jednému a časom zrejme aj durhému...). Niekto je dobrým otcom od prvého potvrdenia tehotenstva, iný sa to musí "naučiť". Hlavné, že má záujem.
Inak, záujem o menšie by som sa v ňom snažila podporiť, ale nevnucovala by som . Nič násilím vnucované podľa mňa nemá cenu. A už vôbec si nemyslím, že by "vraziť deti tetičke, babičke alebo nejakej inej žene" bolo ideálnym riešením - pre deti, samozrejme. Ony si majú vytvárať vzťah s otcom a učiť sa prípadne, ako byť rodičom a parťákom aj po rozvode, keď už nám to spolu nevyšlo. "Odložiť" ich k niekomu ďalšiemu (prípadne úplne cudzej žene) nevidím ako zmysluplné.

teda on neodesel ja ho vykopla

Javeno to ja vim od doby kdy jsem ho vykopla ze je nam opravdu lip, dokazu se smat a je velka pohodicka, i starsi ditko mi to rika, no ja mu ho dat nemuzu ja ho jeste kojim , nejradsi bych tedy abych ho videla co nejmin,

Angeliko, udělala jsem to taky a udělala bych to znovu . Je to hnusák toto ti říct, o to víc bych s ním neměla slitování. Děti si udělal, ať se stará a jen  nerozsévá!

Pat jasne souhlasim s tebou, ale ja mam v sobe problem ten, ze se snazim deti vychovavat,snazim se jit prikladem, ale jak maji mit v tomhle pripade v otci vzor????starsi ditko videlo jak lezi v posteli s novou tetou a ja doma s briskem??? co z nej asi tak vyroste.......