To chování kočky je docela zvláštní.Něco jí na určitých místech nesedí a svým postojem projevuje strach.Pokud je kočka zdravá,bezdůvodně nenapadne.
Také se může stát že prostě na přítele žárlí a chce vás mít jen pro sebe.Každopádně to chce trpělivost.Já pokud chci kočku potrestat,pošlu na ní dávku vody ze stříkací pistolky a ona okamžitě pochopí že přestřelila a stáhne se.
Ať to přítel zkusí použít,je to okamžitý a nenásilný druh pomsty.

Ahojky Simi, myslím, že to bude chtít čas, přece jen, čičinka si zvyká na cizí prostředí, na nové lidi v domácnosti, na nové teritorium, možná ji teď došlo, že nebude se svou původní paničkou a asi se jí taky stýská...možná by pomohlo, kdybys přinesla nějaké věci z jejího starého domova - hlavně by měla mít vše, na co byla zvyklá - svůj pelíšek, své staré misky, deku atd... a taky možná by pomohlo pár maminčiných věcí - třeba starý svetr apod. Vím, že to musí být pro Tebe těžké, ale neboj, určitě si časem zvykne...A co se týče té koupelny, je možné, že má špatný zážitek, pokud to není zrovna kočička, která miluje vodu a vody se spíše bojí, fakt se jí mohlo stát, že třeba spadla do vany nebo jí někdo (třeba Tvůj přítel) nechtíc postříkal a proto se ho bojí taky...nenuť jí tam chodit, neboj, časem na to zapomene a zvykne si....

Simona napsal(a):

Ahoj, potřebovala bych poradit. Jak začít, píšu už do jiné diskuze, třeba se tady i najde někdo kdo mě zná.
Mám doma 3 letou perskou kočku. Je to zhruba měsíc co jsem ji ke mě přestěhovala. Je to kočka mé maminky, která bohužel zemřela. Rozhodli jsme se, že já se o ni budu lépe starat, než taťka a brácha, proto jsem ji přestěhovala ke mě a příteli. Potíž je v tom, že se chová hodně zvláštně. Asi 3 dny byla vyděšená, ale potom si zvykla a všude šmějdila a byla veselá, to trvalo asi týden. Od té doby je hrozně vyděšená, je pouze v jedné místnoti a jinam nechce. I záchodek jsme ji musela přestěhovat, měla ho v koupelně, ale tam, nevím proč za nic na světě nechce. Vždy jen vykukuje za rohem a je přitištěná k podlaze. Nevím proč, vždycky byla hodně zvědavá a veselá. A další problém je, že je opravdu zlá na mého přítele, stále na něho syčí a napadá ho. Zkoušeli jsme všechno možné. Buď, že ji ignoroval nebo naopak ji chtěl hladit, nebo praštit novinami, ale to on moc nehce, protože mu jí je potom líto. Občas se od něho nechá pohladit, ale spíš jen když tam sem já. Snaží se ji i uplácet bombíčkama, ale ty ona zblájzne a hned ho sekne. Byla jsem už i u veterináře, ale je prý zdravá.
Poraďte co s ní? Bude zase jako dřív?

No kočenka byla - jak píšeš - ze začátku v poho... a co tvůj přítel? Nežárlí také ? Nemají mezi sebou tichou válku? Ztratila paničku, na kterou byla zvyklá, přijala Tě, ale asi dává jasně najevo, že se o Tebe nehodlá dělit...noo a známe mužský...někteří dokáží "žárlit" i na novorozeně, což potom s jejich "JÁ" udělá mazlík chlupatý ?

Milá Simonko, myslím si, že pes je zakopán v tom co se stalo v uplynulých měsících. Psala jsi, že maminka si ke konci roumněla s tvým přítelem, že on jí krmil a tak. Nevím na kolik to kočička všechno vnímala (myslím si, že moc) a jediné co mne napadá je, že ho dává do souvislostí s tím co se stalo - přišla o paničku. Nemám kočičí myšlení ale myslím, že se ho bojí. Možná by bylo lepší, kdyby si jí přítel vůbec nevšímal, prostě jen vedle ní žil. Aby ona viděla, že on nic nedělá, že se ho nemusí bát a nemá důvod útočit. Ať nereaguje ani na její syčení, prostě na nic. Ale může to taky být obráceně, kočička na něj žárlí a snaží se ho odehnat.
Z toho že se v noovém bojí, bych si nijak nic nedělala, nejlépe jí to vše ukážeš vlastním příkladem - ty se normálně pohybuješ, nic tě nikde neděsí.... Ono se v podstatě stejně vychovávají všechna zvířátka - pro mne je to normální, neí důvod ke strachu. Máš ji doma měsíc a to je moc krátká doba na změnu jejích zvyklostí, na zvyknutí si novému místu. Vydrž, buď trpělivá.
Přeju hodně štěstí.
P.S. u většiny zvířat je zvykání tak 3-4 měsíční záležitost.