Jedná se vlastně o hledání cesty v sobě samém. Pokud si člověk nebude klást otázky (modlitba), nenalezne odpovědi. Nebude připraven je přijmout, ale vnímat je toliko jako myšlenkový chaos. Takže na ně pak nezareaguje a nechá proplynout mezi prsty. "Proste a bude vám dáno." Když totiž nebudeme prosit, nepřijdou odpovědi a s nimi změna našich postojů k životu. Je to vlastně tvůrčí práce na sobě samém. Kde z hlubin nevědomí necháváme povstat nový myšlenkový útvar a modelujeme ho podle své vlastní víry a představy. My respektive nevíme, co má vzniknout, ale v jakési zpětné reakci na reálný svět se projevuje jeho životaschopnost a to, co nás bolí, pak znovu vkládáme jako otázky do podvědomí, odkud postupně vyplouvají odpovědi na povrch.

Toto je vlastně principem každé víry. Ale víra si nejprve vytvoří jistá pravidla a omezení. Tím vzniká model uctívání a odevzdanosti do rukou Nejvyššího. A teprve když s takto otevřeným srdcem projevené Naděje a Lásky přistoupíme k Neznámému, povstávají z Něj ve stejných intencích, jaké jsme prvotně vložili (proto Naděje, Láska, Čistota mysli, když předstupujeme k pomyslnému oltáři), ony odpovědi. Tedy z jakési pralátky Ničeho tvoříme Něco. Co se pak ukáže být životaschopné anebo nedostatečné, takže do toho případně znovu vstupujeme, modelujeme dál a dotváříme.

Zde je vlastně skryt smysl života. Je to Tvorba sebe samého. Kde vytváříme vlastní postoje, myšlenkové procesy a z nich potom povstávají energetické útvary, jež vyzařujeme do prostoru kolem sebe. Tedy není to něco, co bychom se mohli naučit z knih nebo od někoho. Leda kopírovat určitý vzor, který se projevil jako úspěšný, ovšem sami sebe tím nerozkryjeme. Toliko právě modlitbou anebo meditací, odevzdáním se Prostoru v nejčistších vibracích, když mu pak nasloucháme a rozkrýváme podněty, jež z něj vystupují, budeme schopni oné prvotní tvůrčí práce. Která je vyjádřena naším postojem k Bytí.