Rosamunda napsal(a):

Je mi to tak strašně líto, proč on je takovej idiot a musel to takhle podělat?

Z jednoduchýho důvodu - protože už mu asi došly ty prášky, které si u tebe v lékárně nakradl
Takže se zase vrátil k chlastu, kterej je na rozdíl od prášků dostupnej, sežene si ho, kde chce a vzhůru tak na cestu ke sebezničení ...
Ros, kdy ty už se konečně vymaníš z té ďábelské spirály, ve které živoříš x-let bez jakékoliv naděje na zlepšení ... vždyť je to pořád dokola: stane se průser, ty Munďákovi slibuješ buď vyhazov nebo odchod, pak pomine prvotní šok, ty se obrátíš na odborníky s tím, že sice máte problém, ale ten v podstatě není tak hroznej, odborníci ti radí vytrvat, ty dáváš další šanci ... dlouho se nic neděje ... prásk! a je tu další průser. Ty Munďákovi opět slibuješ vyhazov či odchod, pomine prvotní šok, změníte odborníky, kteří vám minule poradili špatně, noví odborníci radí vytrvat, opětovně dáváš stotisící šanci ... atd. atd. atd.
Ty woe, vždyť už se v tomhle marastu placíruješ pět let!!!!!!!

Já sama za sebe nevěřím, skutečně nevěřím, že bys dodržela, co jsi sem napsala a doopravdy se z vašeho baráku odstěhovala Zase si to za dva dny rozmyslíš, zase začneš tvrdit, že to ani tentokrát nebylo tak hrozný, že věříš Munďákovi, že se na ty flašky do sklepa chodil jenom koukat, jak se z nich ten chlast odpařuje, vymyslíš si X pošahanejch důvodů, proč stěhování momentálně nepřipadá do úvahy a zůstaneš tam, kde jsi. Já už ti skutečně nevěřím, že bys to svoje prohlášení aspoň jednou dotáhla do konce, spíš věřím tomu, že z baráku a od Munďáka se ani tentokrát nehneš, vyhledáš další "odborníky" (samozřejmě nikoliv ty kompetentní, zabývající se léčbou závislosti, ale nějakou laickou manželskou poradnu, psychologa pro noční pomočování či něco podobného), ti ti zase poradí, abys pracovala na záchraně vašeho manželství a více naslouchala, protože tahle tvoje vize ti při každém sezení nepochybně čouhá z očí a proč by ti to nakonec nepotvrdili, když jim za každou seanci věnuješ tučný bakšiš, že ano. Navíc tě podezírám z toho, že komukoliv ať je to lékař, psycholog nebo pracovník manželské poradny záměrně zamlčuješ podstatná fakta, která by je nedejbože vedla k verdiktu "mladá paní, vaše manželství nemá smysl udržovat, pokud chcete zachránit aspoň sebe a děti, utíkejte!!!", spíš vedeš jednání v tom smyslu, že "vaše manželství má dlouhá léta jakési blíže nespecifikované problémy"
Hele, Ros, až budeš skutečně odstěhována a v přechodném bydlišti vydržíš alespoň měsíc, tak Tě začnu brát vážně.
Do té doby bohužel ne ...

Upravil(a) Kiara (17. 10. 2010 12:19)

vera napsal(a):

je
ze zkušenosti.......NECH HO......S TEBOU SKONČÍ ŠPATNĚ.....PAK SI TO BUDEŠ VYČÍTAT...PUSŤ HO...
JÁ MU VLASTNĚ UBLIŽOVALA.....I TY MU ŠKODÍŠ

bohužel naprostý souhlas s Verou


Ros sem tam nakouknu, ale nepřispívám, protože jsi se opravdu zamotala do určité spirály, ze které ne a ne vystoupit (exaktně to popsala Kiara). Ale to musíš pochopit sama. Manžel Ti už dlouho není oporou a bohužel ani Ty jemu (!). Vaše děti jsou v pozici "nedobrovolných rukojmich".

Už jsem Ti to psala, ale ještě jednou: ŽIJ A NECHEJ ŽÍT. To je má hluboká životní zkušenost, která mi dodává sebeúctu k sobě i druhým.

Není možné třeba na omezenou dobu bydlet u rodičů a přispívat jim na bydlení? I za cenu určité míry nepohodlí. Oddělit se a vyjasnit co dál. Dle tvých informací mi připadá nereálné, že bys při současné finanční situaci utáhla plný nájem za RD.
Nebo pronájem bytu? Viz můj příspěvek na tvém dalším vláknu.

Ale chápu, že jsou to informace, které jsou poplatné tomu, co o Tvé situaci vím (a ne co nevím). Ale sama pro sebe zkus obrátit své myšlení - nehledej důvody proč to nejde, ale hledej možnosti jak by to šlo. Zlepší se tím život více lidí, nejen Tvůj.

No, tak ak sa teraz neodsťahuješ, Ros, tak si MARNÁ, MARNÁ. MARNÁ.... Je jasné, že ench jeho pitie spusitlo čokoľvek - a že je to už momentálne jedno - nič mu nezabráni ďlaej piť a pchať sa práškami. Ak ťa láka takáto budúcnosť, nech sa páči... Kamkoľvek, ale odsťahuje sa! Silne pochybujem, že by ON bol momentálne v stave čokoľvek riešiť, poťamžo sťahovať sa...

Tak Munďák poslal srdceryvný mail mým rodičům a ti mě teď nutí, abych mu ještě dala šanci. Já se z toho asi zblázním. Dá se tohle rodičům nějak vysvětlit? Nejlepší by asi bylo, abych se opravdu zhroutila, šla si lehnout do nemocnice tak na 2 měsíce a ať se Munďák a naši starají.

Upravil(a) Rosamunda (18. 10. 2010 10:37)

Ros, strašně nerada ti to říkám, ale sebevražda je u alkoholiků a obecně závisláků jeden z nejčastějších způsobů úmrtí. Taky jsem se toho strašně bála, tak mi tím bylo vyrožováno. A může to udělat zrovna tak, když s ním zůstaneš, i když od něj odejdeš. Vždyť jeden pokus už učinil - ačkoli jsi ho tehdy neopouštěla.

Mě tehdy strašně pomohla slova psycholožky: Ano, alkoholici velmi často končí touto smrtí. ALE JESTLI ON TO UDĚLÁ, NEBUDE TO VAŠE VINA. A NEMŮŽETE SE PŘECI NECHAT DRŽET PO ZBYTEK ŽIVOTA JÍM TAKTO V ŠACHU.

Já to tehdy riskla a odešla od něj. A on nakonec zemřel - ale jiným způsobem.

Ros, pamatuj - jestli si něco udělá, NEBUDE TO TVÁ VINA !!! A jestli to chce udělat,udělá to, ať s ním jsi, a nebo nejsi. Nenech se vydírat.

Na tom je to horší, že on si připravuje tímto vlastně půdu pro zdání, že až to udělá, tak to jako tvá vina bude vypadat!!!!!!!!!!!!!!!!!!

               

Ros, každý má svůj "poločas rozpadu". Vím, že chápeme-li příliš brzy, chápeme snad i špatně...
Neber to tak, že to podělal, to by ses nikam nedostala. Jen k sebelitování.. a to je na ho.vno. Musíme připustit, že ty sis to tak zařídila.. (jako kdysi já, jako kdysi  vera atd), ne?  Chtěla jsi žít s ním, ne? Těžko říct, proč se to tak všechno zašmodrchalo. My ale tady víme ,že je život kudrnatej a nic s tím nenaděláme.

Ohledně jeho srdceryvného mailu a šance - vždyť šanci má! . Má ji pořád, stále..jen spolu nemusíte zrovna bydlet, myslím, že by sis odpočinula .Možná že by už měl pocítit následky svého jednání.

Rosamunda napsal(a):

Ahoj Bloss, jestli se Tě můžu zeptat, asi radši do SZ, jak jsi snášela to, že nakonec umřel, nevyčítala sis to? Pokud nemůžeš odpovědět, tak to nech být.

Odpovědět můžu klidně na sklo:
Jeho smrt jsem snášela dost špatně, přeci jen to byl člověk, se kterým jsem prožila půlku dosavadního života, který než začal pít, byl nejlepší chlap na světě a já ho strašně milovala.
Navíc - byl to (i po rozvodu) dál táta mých dětí (a ty jeho smrt strašně zasáhla - a tím to bylo zas horší i pro mě).

Ale upřímně říkám - ani na vteřinu jsem si jeho smrt nevyčítala jako svou vinu. Ani na vteřinu, protože jsem vnitřně jasně cítila, že jsem udělala tak 150% všeho, co se udělat dalo, než jsem se s ním rozvedla.
A jednoznačně že i kdyby ses na hlavu postavila, tak když nechce (a nebo pak v pozdních stádiích už nedokáže) on sám, tak je jakákoli snaha okolí marná. Tím slovem "nechce " myslím spíš  "něco proto opravdu dělá". (Ne jenom předstírá jakousi snahu, ale skutek utek).

Ros, ty jsi udělala už ne 150, ale tak 500% toho, cos udělat mohla. A výsledek - nula.
Fakt to nemá cenu, přečti si své příspěvky, jak lavíruješ - odejdu od něj- neodejdu-odejdu-neodejdu... Já ti to nevyčítám, chraň pámbu. Já sama si tuhle fázi užila 5 let.
Ale stejně to s ním šlo volným pádem dolů (podobně jako s tvým Munďákem), a já si řekla - už jsem udělala úplně všechno. Už není co udělat víc. Už to nemá smysl, a musím aspoň pro děti zachránit sama sebe (takto mi to taky řekl psychiatr-a měl pravdu).
Tak jsem to rozsekla a rozvedla se. A řekla si - ať se dál děje, co se děje, to už je jen jeho.....

PS: Samozřejmě, i když jsme byli již pár let rozvedení, když zemřel, bylo mi zle. Dostávala jsem se z toho dlouho. Konečnému vyrovnání se s tímto faktem  mi strašně pomohl právě Babinet, právě tohle vlákno. Asi proto, že jsem pochopila, že řada věcí u alkoholiků je jak podle kopíráku, a ani jinak být asi nemůže.

No, a teď si na něj sice taky hodně často vzpomenu, ale jak čas postupuje, už to víc a víc vnímám jako něco vzdalujícího se, a chvílemi to vnímám jako nějakou událost z dějepisu, jestli mi rozumíš. Asi tak, že vím, že druhá světová válka proběhla, vím, že při ní zemřelo spousty lidí, ale je to vlastně už dávno a hlavně - teď už s tímnikdo nic neudělá ( jen je třeba si z toho vzít poučení a v tomto smyslu nezapomenout.)
Možná vám příměr s druhou světovou bude připadat prdlý (on trochu je, já vím), ale líp to vyjádřit neumím.

Upravil(a) Blossom (18. 10. 2010 13:19)

Rosamundo přeju hodně sil. Jen jednu věc: dospělý chlap píše mým rodičům srdceryvný mejl a rodiče mě přesvědčují!!! Tak jestli ne do teď , tak právě tohle by byla ta moje pověstná poslední kapka.
Udělala jsi všechno, už se na to proboha vykašli ..............

Holky díky, cítím, že bych se potřebovala vybrečet za ta "ztracená léta", kdy jsem investovala svou veškerou energii do takového pofiderního projektu, hlavně mě nejvíc mrzí ta práce, která přišla vniveč, nenávidím práci k ničemu, i když....Možná mě to k něčemu posunuilo, ale jak to bude dál, bůh suď, jestli k tomu všemu takovouhle ránu osudu vůbec zvládnu. Ale mám děti, tak musím

Blossom napsal(a):

Nejhorší období v životě bylo právě to nekonečné zklamávání se, to střídání nadějí s propady, a to zjištění, že ať dělám co dělám, manžela nezachráním,že šel stále dolů.
Další roky nebyly snadné, ale vše bylo lepší, než doba tato.

Tak pod tohle se můžu jen podepsat, je to strašné, vždycky už si říkám, no sláva, už začíná chápat, fungovat a pak najednou prásk a je to v háji a já jsem zase na dně a tak pořád dokola, týden za týdnem, měsíc za měsícem, takhle se žít nedá, takhle můžu leda skončit někde v PL nebo umřít.

"Co Tě nezabije to Tě posílí" a je to pravda. Ros nikdo neumírá! Vše je otevřené. Žádná tragedie se nekoná. Jsou to jen životní "zatáčky". Neboj zvládneš to!!  Ty i manžel jste dospělí lidé a máte každý svůj osud ve svých rukou.

Vůbec není pravda, že vše v minulosti bylo na levačku. Až budeš trochu v klidu, tak se ohlédneš a zjistíš, že je za Tebou vidět něco na co můžeš být vnitřně hrdá - vystudovala jsi vysokou, měla jsi to štěstí, že jsi porodila děti, že ty děti jsou zdravé, že jsi prožila kus pěkného manželského života, že jsi schopna pracovat, ...... Jasně jsou věci, které se Ti povedly méně (ale komu ne!!), ale není třeba se za ně trestat nebo nad nimi hořekovat. Asi to tak má být, abychom se poučili pro příští situace.

Ros - samoty se neboj. Možná brzy zjistíš, že je úlevné chodit domů a nestrachovat se v jakém stavu doma manžela najdeš (jako sázka do loterie). Klidný spánek, kdy víš, že se v bytě "nic neděje". 

Ve vší úctě ke Tvým rodičům - chápu jejich obavu, protože jsou vtaženi do problémů, které se jich vlastně netýkají a jsou z toho zmatení, ale jsi Ros DOSPĚLÁ žena, matka dětí a je to TVŮJ život a TVOJE ROZHODNUTÍ.  Každý rodič chce pro své dítě to nejlepší, a tak Tě dřív či později pochopí. Také jsem to kdysi zažila s vlastní maminkou, která se nemohla smířit s tím, že se rozvedu. Byla jsem a jsem v široké rozvětvené rodině první rozvedená - černá ovce  :-), Jenže pak mi dala za pravdu, že raději šťastná a spokojená rozvedená, než utrápená a zbědovaná vdaná.

Navíc Ros - nikdo nevíme co bude. Co nás čeká dál. Svět je tak barevný, i když chápu, že teď ho vidíš přes slzy rozmazaně černobíle - ale je to fakt jen dočasné. Držím palce - zvládnout vyskočit z toho kolotoče.

Marthina napsal(a):

"Co Tě nezabije to Tě posílí" a je to pravda. Ros nikdo neumírá! Vše je otevřené. Žádná tragedie se nekoná. Jsou to jen životní "zatáčky". Neboj zvládneš to!!  Ty i manžel jste dospělí lidé a máte každý svůj osud ve svých rukou.

Vůbec není pravda, že vše v minulosti bylo na levačku. Až budeš trochu v klidu, tak se ohlédneš a zjistíš, že je za Tebou vidět něco na co můžeš být vnitřně hrdá - vystudovala jsi vysokou, měla jsi to štěstí, že jsi porodila děti, že ty děti jsou zdravé, že jsi prožila kus pěkného manželského života, že jsi schopna pracovat, ...... Jasně jsou věci, které se Ti povedly méně (ale komu ne!!), ale není třeba se za ně trestat nebo nad nimi hořekovat. Asi to tak má být, abychom se poučili pro příští situace.

Ros - samoty se neboj. Možná brzy zjistíš, že je úlevné chodit domů a nestrachovat se v jakém stavu doma manžela najdeš (jako sázka do loterie). Klidný spánek, kdy víš, že se v bytě "nic neděje". 

Ve vší úctě ke Tvým rodičům - chápu jejich obavu, protože jsou vtaženi do problémů, které se jich vlastně netýkají a jsou z toho zmatení, ale jsi Ros DOSPĚLÁ žena, matka dětí a je to TVŮJ život a TVOJE ROZHODNUTÍ.  Každý rodič chce pro své dítě to nejlepší, a tak Tě dřív či později pochopí. Také jsem to kdysi zažila s vlastní maminkou, která se nemohla smířit s tím, že se rozvedu. Byla jsem a jsem v široké rozvětvené rodině první rozvedená - černá ovce  :-), Jenže pak mi dala za pravdu, že raději šťastná a spokojená rozvedená, než utrápená a zbědovaná vdaná.

Navíc Ros - nikdo nevíme co bude. Co nás čeká dál. Svět je tak barevný, i když chápu, že teď ho vidíš přes slzy rozmazaně černobíle - ale je to fakt jen dočasné. Držím palce - zvládnout vyskočit z toho kolotoče.

Jo! moc hezky napsaný

Wiki napsal(a):

No, většina alkoholiků končí tak, že je přejede auto, nebo někam spadnou bo něco podobného. Nemá to jiné východisko. Platí to pochopitelně i pro kombinované závislosti, které mají navíc dřívější poruchy fcí mozku (paměti atd).
Za co si tedy dávat vinu? Co si vyčítat?
je to jen smutné.

Aj strýko zomrel tragickou smrťou, ale nie vlastnou rukou... Nech mu je zem ľahká. Mala som ho rada, ale holt bola to jeho voľba.