Rosamundo, vezmi rozum do hrsti, kalkulačku do ruky a začni jednat.
Mně to připadá, že se zase točíš v kruhu, zase se pokoušíš hrát hru "Ano, ale ..." a zase očekáváš nějaký nereálný zásah vyšší moci.
Pamatuj si, pokud má přijít nějaký zásah vyšší moci, bude to nanejvýš zase nějaká morová rána v Tvůj neprospěch a moje druhá rada zní - pokud je možnost, abys něco udělala TY SAMA, udělej to bez odkladu TY SAMA a co možná nejdřív.
A nevymlouvej se "že barák je Munďákův a že ho ty sama nemůžeš pronajmout". Blbost. Barák je Munďákův, ale dluhy máte oba dva společné. Spíš radši rovnou řekni, že se ti do pronajmutí vašeho baráku moc nechce, ať už proto, že se ho rozpakuješ dát "všanc" cizím lidem, nebo proto, že pronájmem a odstěhováním se ztrácíš jakoby pomyslné pouto mezi tebou a Munďákem Musím Ti znova připomenout, že nejste v situaci, kdy byste si mohli nějak extra vybírat sice chápu, že řešení, která Ti tady celou dobu předkládáme jsou pro vaši rodinu nestravitelná, ale nedá se nic dělat - nějakou zázračnou radu, jak z vaší finanční krize ven Ti tady bohužel nikdo nedá a o tom ostatním - vaší manželské krizi - ani nemluvě.

V prvni rade je potreba zvazit, jak by se pripadna rekonstrukce financovala. Dalsi dluh, pokud nekdo vubec pujci, navrseny na uz existujici dluhy, se mne nejevi jako vyhodny. Podminky takove pujcky budou jiste nevyhodne. Pokud nepujci dejme tomu maminka bezurocne a se splatnosti "vratis az budes mit".
Je nutne dobre zvazit, kdy je mozne realne ocekavat prijem a  jak se do te doby budou splacet dluhy puvodni a ty z rekonstrukce. Muze se totiz stat, ze mesic, dva najemnik nebude a realitka si taky neco vezme. I v idealnim pripade mluvime o mesicich - nejmin sesti. Realne to bude spis pozdeji. A hlavne jestli prijem z najmu po odecteni splatek na rekonstrukci vubec nejak vyrazne pomuze umorovat dluhy puvodni. Aby se nestalo, ze Ros skonci s rozdelenym barakem, najemniky v nem a splatkami, ktere budou skoro stejne jako ted. Chce to nekoho, kdo tomu rozumi, zna ceske pomery a dokaze to skutecne "spocitat".

Nekdy muze byt i svizny bankrot nejlepsi reseni. Tim nechci rict, ze to je Rosamundina situace, protoze na takove tvrzeni bych musela znat detaily a ty neznam. A neznam uz ani pomery v Cechach.

Nezapomeň Ros na jednu maličkost...ten souhlásek vlastníka..

Rosamunda napsal(a):

Wiki napsal(a):

Nezapomeň Ros na jednu maličkost...ten souhlásek vlastníka..

Vlastník sám rád musel uznat , že by to byl dobrý nápad, páč jinak ten dům propadne bance. A vlastník je naštěstí ještě, až na tu hlavu , celkem myslící tvor, takže souhlasí.

Sákriš,tady vypouštím takové dobré nápady jen tak...

Někdo, myslím, že Kiara, se vedle ptal co doma. Doma asi takhle
V podstatě se nic nijak závažně nezměnilo, v sobotu jsme u mých rodičů slavili narozeniny moje a kluků. No já se trochu rozveselila a pak jsem chtěla jít s Munďákem na posvícenskou zábavu, on nechtěl, tak jsem se naprdla a šla sama. Vrátila jsem se v pořádku, nicméně střízlivá jsem tedy nebyla. No a Munďák, asi aby o nic nepřišel a páč už si zase s tím propadem nevěděl rady, tak se nacpal práškama na spaní, kde je vzal, nevím, páč klíče od lékárny nemá a ty svoje od posledního incidentu zamykám. Nicméně zábava nezábava, tohle on prostě dělá co 14 dní, jak cykluje, jakmile se propadne na dno, tak už si pak neví rady a něčím se sjede.
Takže jediný posun který nastal, bylo to, že jsem se s ním nemusela hádat, dokonce si šel sám lehnout a nehučel do mě jako dřív, prostě mi dal pokoj. Myslím, že za to mi to moje "odpuštění páry" na zábavě nestálo, ale nervy mám jen jedny a kdybych s ním mohla aspoň někdy někam mezi lidi, ale on se lidí straní, jen dostat ho na tu oslavu byl téměř nadlidský úkon a jediné co jsem od něj dostala byl 1 slovy jeden iris, asi jsem mu nestála za to, aby koupil aspoň 3 když už nic jiného neměl.
Prostě a jednoduše řečeno to stojí za ho*no zrovna tak jako v tom mém "podnikání", ty dva mrtví koně ne a ne vstát, ani prodat už se nedají, kdyby aspoń někdo chtěl z nich kůži, ale ani to ne.

No já to zatím vidím tak, že on je prostě psychicky nemocnej a s tím už já těžko něco udělám. Prášků bere hafo, takže v podstatě se klíďo může předávkovat tím, co má předepsané, ani žádnou lékárnu nepotřebuje, když se chce v tom propadu umrtvit, aby to vůbec nějak přežil. Chtěla jsem to vše probrat s jeho doktorkou, jenže teď, když už jsem v lékárně úplně sama, páč jsem musela propustit i poslední laborantku, tak se nikam nedostanu, jedině až večer. Snad ta doktorka bude tento týden někdy sloužit noční.
A co se týče té kytky, já bych pochopila, nemáme peníze, ale já se v tom vztahu cítím tak zanedbávaná, že se mě dotkne i takováhle blbost. Dárek mi pořád slibuje, ale já pochybuju, že by si na mě vůbec vzpoměl a to nesedí doma, pořád se snaží sehnat práci nebo chodí po doktorech nebo je na pracáku, takže venku je skoro pořád. Z toho je vidět, jak na mě myslí a jak to s tou jeho "láskou" ke mně je. Řečí spousta a skutek utek, budu si muset najít někoho na paralelní vztah, pak asi jedině dostanu ten impuls a sílu Munďáka hodit přes palubu, ale možná že taky vůbec ne, když je nemocnej a je to můj životní partner.

Selima napsal(a):

On je viac ako "nemocnej" proste závislý... a ak chceš dožiť svoj život so závislákom (je to môj životný partner znie tak odovzane ), tak nech sa páči. Ale potom ho ber takého, aký je, a nečakaj od neho niečo, na čo nemá (a možno nemal nikdy, možno pred prepuknutím závislosti... ktovie).

No on je nejspíš obojí, nemocný+ přeléčený závislý. A čeho je pocitově a citově schopen nebo neschopen těžko soudit, on byl i dřív než začal pít v těhle věcech natvrdlý, o kytku jsem si vždycky musela říct.... Nečekám zázraky, jen tomu nerozumím.
Ještě k tomu životnímu partnerovi, to není nic odevzdaného, to je konstatování, že ještě pořád pro mě hodně znamená. V několika článcích a radách co může člověk jako partner alkoholika dělat, je tento termín taky použit, radí se tam, že alkoholika může opustit, za podmínky pokud ten alkoholik není pro toho dotyčného životním partnerem a tím, že by ho opustil by si ublížil víc než kdyby s ním zůstal. Teď jsem se do toho hezky zamotala, tak doufám, že je to aspoň trochu k pochopení

No já vím, že to není nejlepší způsob soužití, tedy přesněji vím, že je to jeden z neblbějších možných způsobů soužití, ale pořád jsem nenašla sílu to rozetnout, nevím jak bych celý zbytek života žila s pocitem, že zemřel kvůli mě ( a můžu si stokrát opakovat, že by k tomu došlo stejně), páč jsem přesvědčena, že buď by někde skončil jako bezdomovec a umrzl by nebo by se upil anebo by si sáhl na život. Nevím jak se s tímle problémem vyrovnávaly ostatní holky, co něco takového zažily. Já jsem teď díky lékárně v takovém psychickém presu, že přidat si k tomu ještě tohle, tak mě to zabije. Jo a mimo jiné nemám ani vindru na nájem v nějakém jiném bytě nebo domě, právě rozprodáváme Munďákovy starožitnosti po babičce, abychom mohli vůbec za něco žít, takže až zlikviduju lékárnu, tak pak teprve můžu uvažovat o roztínání problému Munďák a já.

Vero díky, u vás to dopadá zatím celkem dobře, Tvůj BM žije. Já mám celkem reálný strach při těch Munďákových depresích, že kdybych ho opustila, tak si fakt něco udělá, už kvůli tomu jednou byl na léčení (otázkou je jestli to byla jen demonstrace, páč mu nevěřím ani pozdrav). Nedokážu si představit, jak bych žila zbytek života s vědomím, že byl nemocný, já ho opustila a on si vzal v depresivním propadu život. Proto jsem chtěla vědět, jak tenhle aspekt zvládaly holky, co se jim to stalo, třeba Blossom nebo Hanule, i když ta už tu nebyla ani nepamatuju. Vím, že bych si oddechla a pomohlo by mi, kdybych ho nechala, ať to zkusí sám, jenže on nezvládá ani ty problémy, co máme, a je co 14 dní v propadu, takže si nedovedu představit (nebo spíš dovedu a mám z toho hrůzu), co by dělal, kdybych od něho odešla.
A navíc hlavní problém teď u mě je, že nemám ani kam jinam jít, nemám ani vindru, rozprodáváme zařízení bytu, šperky, starožitnosti a všechny peníze rveme do dluhů, takže na nějaké samostatné bydlení můžu v klidu zapomenout, to leda že bych s dětmi šla stanovat někam pod most.

Upravil(a) Rosamunda (13. 10. 2010 8:37)

Rosamunda napsal(a):

No já vím, že to není nejlepší způsob soužití, tedy přesněji vím, že je to jeden z neblbějších možných způsobů soužití, ale pořád jsem nenašla sílu to rozetnout, nevím jak bych celý zbytek života žila s pocitem, že zemřel kvůli mě ( a můžu si stokrát opakovat, že by k tomu došlo stejně), páč jsem přesvědčena, že buď by někde skončil jako bezdomovec a umrzl by nebo by se upil anebo by si sáhl na život. Nevím jak se s tímle problémem vyrovnávaly ostatní holky, co něco takového zažily. Já jsem teď díky lékárně v takovém psychickém presu, že přidat si k tomu ještě tohle, tak mě to zabije. Jo a mimo jiné nemám ani vindru na nájem v nějakém jiném bytě nebo domě, právě rozprodáváme Munďákovy starožitnosti po babičce, abychom mohli vůbec za něco žít, takže až zlikviduju lékárnu, tak pak teprve můžu uvažovat o roztínání problému Munďák a já.

Takto sa pravdepodobne upije alebo upráškuje tiež (zjavne mu nai ty, ani chalani nijako nebránite v tom, aby sa občas nadopoval alebo to vylepšil ešte alkoholom...), akurát to budeš TY - v lepšom prípade - alebo CHALANI - v tom horšom - kto ho nájde mŕtveho... Spomínaš na Haňuli? Jej syn našiel svojho otca obeseného... Bez toho mohli všetci byť. Mohol ho odrezávať niekto iný.

Ros, já taky asi budu muset trénovat naslouchání. Já původně myslela, že s alkoholikem žit nechceš, ale teď mi připadá, že ty jsi v podstatě takhle spokojená. Nic proti tomu, je to tvůj život. Tak se drž.

Ahoj děvčata, tak už vím přesně, co chci. Včera odpoledne jsem ho nachytala, že pije, ve sklepě jsem našla jednu rozpitou lahev vodky a pět prázdných lahví. Nevím jak dlouho tam ty prázdné lahve jsou a je mi to už jedno, nachytala jsem ho při činu a tak jsem teď i s dětmi u rodičů, abych si trochu srovnala v hlavě, co dál a hlavně abych nemusela dokola pořád poslouchat ty jeho nesmyslné kecy, že to byl jen zkrat nebo úlet a že už nikdy...bla,bla,bla. Večer se sice vracíme domů, ale těch 5 dní už to nějak překlepu.
Naštěstí jsme se včera byli podívat do toho malého domku s krbem, tak když se do pátku nehne on, tak mám aspoň kam jít já s dětmi. Je mi to tak strašně líto, proč on je takovej idiot a musel to takhle podělat?